ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.77.2011:136
sp. zn. 9 As 77/2011 - 136
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce:
občanské sdružení Hezké Jižní Město, se sídlem Stříbrského 683/14, Praha 11,
zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Ve svahu 531/1, Praha - Podolí,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28 . 12. 2009, sp. zn. S–MHMP
169587/2009/OST/Pv/Hn, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Skanska a.s.,
se sídlem Líbalova 1/2348, Praha 4, zast. JUDr. Robertem Zugarem, advokátem se sídlem
Laubova 8, Praha 3, ve věci stavebního povolení, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011, č. j. 11 A 58/2010 – 90, ve znění
usnesení ze dne 28. 3. 2011, č. j. 11 A 58/2010 – 101, a usnesení ze dne 24. 5. 2011,
č. j. 11 A 58/2010 - 125,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2009,
sp. zn. S-MHMP 169587/2009/OST/Pv/Hn.
Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že ze spisového materiálu
plyne skutečnost, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne
6. 1. 2010 a tímto dnem počala běžet zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby
ve správním soudnictví. Tvrzení stěžovatele uplatněné v žalobě, že napadené rozhodnutí
žalovaného mu bylo doručeno dne 11. 1. 2010, nemá oporu ve spisovém materiálu.
Posledním dnem k podání žaloby tak byla sobota 6. 3. 2010, pro zachování lhůty
ve smyslu §40 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“) , bylo posledním dnem pro podání žaloby pondělí
8. 3. 2010. Žaloba však byla podána až po této lhůtě a p roto městský soud žalobu podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
Stěžovatel se proti shora uvedenému usnesení městského soudu brání kasační
stížností, a to dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Usnesení městského soudu,
kterým byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba, považuje za nezákonné . Implicitně
tak tvrdí, že žalobu podal v zákonem stanovené lhůtě, neboť rozhodnutí žalovaného mu
bylo doručeno dne 11. 1. 2010, jak uvedl v žalobě. Požaduje, aby Nejvyšší správní soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
K podané kasační stížnosti se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, dle které
je ze spisového materiálu nesporné, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli
doručeno dne 6. 1. 2010 a tvrzení, že se tak stalo až dne 11. 1. 2010, tak nemá oporu
ve spisovém materiálu. Žaloba proto byla podána prokazatelně opožděně a jelikož lhůtu
pro podání žaloby nelze prominout, bylo povinností městského soudu žalobu
jako opožděně podanou odmítnout. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud podanou
kasační stížnost jako bezdůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen. Kasační soud přezkoumal napadené usnesení
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2
a 3 s. ř. s.), zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je stanovena v §72
s. ř. s., a to tak, že „žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon
lhůtu jinou“. Ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s. současně stanoví, že tuto lhůtu nelze
prominout. Lhůta k podání žaloby tak končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje s dnem, který určil počátek lhůty; není-li takový den v měsíci, pak uplynutím
posledního dne toho měsíce. Připadne -li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tedy den,
který není sobotou, nedělí ani svátkem (srov. ustanovení §40 s. ř. s.).
Z originálu doručenky založené v předloženém správním spise Nejvyšší správní
soud ověřil, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 6. 1. 2010.
Vzhledem ke skutečnosti, že zvláštní zákon nestanov í odlišnou lhůtu pro podání žaloby
v projednávané věci, byla posledním dnem pro podání žaloby, podle shora citovaného
ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s., sobota
6. 3. 2010. V souladu s ustanovením §40 odst. 3 s. ř. s. by byla zákonná lhůta pro podání
žaloby zachována i v případě, kdy by žalobce žalobu podal nejpozději v pondělí
8. 3. 2010. Ze soudního spisu, konkrétně č. l. 9, však plyne, že žaloba byla doručena
městskému soudu prostřednictvím datové schránky v pátek dne 12. 3. 2010, tj. 4 dny
po zákonem stanovené lhůtě k podání žaloby, a je tak opožděná.
Stěžovatel přitom nepředestřel v kasační stížnosti zdejšímu soudu žádná tvrzení
či důkazy, kterými by shora uvedené údaje vyvrátil a potvrdil tak své tvrzení uvedené
v žalobě, že mu rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne 11. 1. 2010.
Lze tak shrnout, že postup městského soudu, který žalobu jako opožděně podanou
dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl, byl zcela v souladu se zákonem
a kasační stížnost proto není důvodná.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
podanou kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Z uvedených důvodů zdejší soud rozhodl,
že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Osoba zúčastněná na řízení podala dne 5. 5. 2011 vyjádření ke kasační stížnosti.
Dle ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu
jen těch nákladů, které vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil.
Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud na návrh přiznat osobě zúčastněné
na řízení i náhradu dalších nákladů řízení. O žádnou z uvedených situací se však
v posuzované věci nejedná, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se osobě zúčastněné
na řízení náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu