ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.82.2011:86
sp. zn. 9 As 82/2011 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: V. S., zast. JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou se sídlem Malá 6, Plzeň,
proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, se
sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2010,
č. j. RR/1404/10, za účasti osob zúčastněných na řízení: a) M. V., a b) J. Va.,
zastoupeni Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem Boettingerova 26, Plzeň, ve
věci řízení o odstranění stavby, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2011, č. j. 57 A 52/2010 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým
byla jako nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2010, č. j. RR/1404/10. Tímto rozhodnutím
zamítl žalovaný odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odbor
výstavby (dále též „stavební úřad“), ze dne 28. 2. 2010, č. j. OV-Říh/2558/2007,
a toto rozhodnutí potvrdil.
Stavební úřad shora uvedeným rozhodnutím nařídil stěžovateli, jako vlastníku
stavby samostatně stojící garáže s přístřeškem (dále též „stavba“), postavené
na pozemku p. č. 1200/196 v k. ú. Vejprnice, odstranění přesahu střešní konstrukce
stavby, zasahující na sousední pozemek p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice. Současně bylo
stěžovateli tímto rozhodnutím uloženo, aby ve lhůtě do 2 měsíců ode dne nabytí právní
moci rozhodnutí předložil upravenou projektovou dokumentaci stavby podle
v rozhodnutí specifikovaných požadavků.
Krajský soud v napadeném rozsudku zdůraznil, že z hlediska skutkového stavu
jsou pro posouzení věci podstatná dvě správní rozhodnutí, která nebyla
jakkoliv zpochybněna. Jsou jimi stavební povolení ze dne 29. 3. 2006,
č. j. 1/OVÚP/242/2006, a rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne
21. 9. 2009, č. j. OV-Říh/2558/2007.
Stavebním povolením byla stěžovateli ve stavebním řízení mimo jiné povolena
stavba garáže o výšce 3,51 m a sklonu střechy 15°. Přesah střechy garáže včetně okapu
byl na sousední pozemek č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice povolen v délce 0,76 m.
Stěžovatel předmětnou stavbu vybudoval v rozporu s uvedeným povolením,
tj. v jiných parametrech. Následně byla v řízení o dodatečném povolení stavby
stěžovateli dle ustanovení §129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dodatečně
povolena část stavby vybudované v rozporu se stavebním povolením, a to střecha
o výšce 4,14 m a sklonu 25,65°. Přesah střechy na sousední pozemek v délce 0,835 m
včetně okapu však dodatečně povolen nebyl. U střechy o parametrech tak,
jak byla dodatečně povolena, nebyl možný již žádný přesah na sousední pozemek.
Tvrzení stěžovatele, že „dodatečným povolením změny sklonu a výšky střechy došlo logicky
i k navazujícím změnám v rámci dalších parametrů přesahu střechy“, neodpovídá skutečnosti.
Zavádějící je rovněž projektová dokumentace připojená stěžovatelem k podání ze dne
22. 1. 2010, dle které by nepovolený přesah střechy měl spočívat „pouze“ v osazení
širšího okapu oproti ve stavebním povolení povolenému. Ve skutečnosti totiž
nepovolený přesah střechy spočívá jak v délce, tak i ve sklonu a ve výšce přesahu.
Nevyhověl - li stavební úřad stěžovateli v otázce přesahu střechy na sousední pozemek
a předmětné rozhodnutí nabylo právní moci (stěžovatel proti tomuto rozhodnutí
žádným způsobem nebrojil), je otázka možnosti či nemožnosti povolení přesahu
do budoucna uzavřena.
Napadeným rozsudkem shledal ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu
nedůvodnou, a proto ji dle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Názor krajského soudu považuje za nesprávný, neboť nebyl rozlišen přesah
zastřešení provedený v souladu s vydaným stavebním povolením od nepovoleného
přesahu zastřešení. Přesah konstrukce střechy včetně okapů byl stavebním povolením
pravomocně povolen v celkové délce 760 mm, tedy částečně nad sousední pozemek.
Dle stěžovatele nemůže výrok rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nijak
modifikovat pravomocně povolený přesah stavby dle stavebního povolení. V tomto
kontextu proto nebylo nezbytné proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby brojit,
jak uvádí krajský soud v napadeném rozsudku. Takový výklad považuje stěžovatel
s ohledem na právní jistotu za nepřípustný.
Výška a sklon střechy byly stěžovateli dodatečně pravomocně povoleny,
a proto trvá stěžovatel na tom, že tím logicky došlo i k navazující změně v rámci těchto
parametrů u celé střechy, tj. i její části nad povoleným přesahem. Stěžovatel
tak opětovně poukazuje na to, že v rozporu se stavebním povolením neprovedl celý
přesah střešní konstrukce, ale pouze jeho část, která spočívá v umístění širšího okapu
a okapového háku.
Ustanovení §25 odst. 6 vyhlášky č. 201/2006 Sb., o obecných požadavcích
na využití území, podle kterého zásadně nesmí stavba ani její část zasahovat na sousední
pozemek, lze dle stěžovatele aplikovat pouze na tu část stavby, která byla vybudována
v rozporu se stavebním povolením. V posuzovaném případě tedy pouze v délce 75 mm.
Opačný výklad by totiž mohl vést k odstranění části již pravomocně povolené stavby.
Na základě rozhodnutí krajského soudu, s jehož závěry vyslovuje stěžovatel
zásadní nesouhlas, by byl stěžovatel nucen odstranit část stavby, kterou nabyl
originálním způsobem, tj. zbudováním na základě pravomocného stavebního povolení.
Takový postup je v rozporu s ochranou vlastnického práva stěžovatele, zakotveného
v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, stejně jako se základními zásadami činnosti
správních orgánů.
Z uvedených důvodů stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje,
aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný možnosti vyjádřit se k podané kasační stížnosti nevyužil.
Osoby zúčastněné na řízení mají dle jejich vyjádření za to, že podaná kasační
stížnost slouží pouze k oddálení splnění povinnosti stěžovatele a je sepsána tendenčním
způsobem. Dle jejich názoru byla napadená rozhodnutí vydána v souladu s platným
právem a nedošlo jimi k zásahu do práv stěžovatele zaručených Listinou základních práv
a svobod a navrhují kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s. řádně zastoupen. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), ověřil přitom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud ověřil,
že stavebním povolením ze dne 29. 3. 2006, č. j. 1/OVÚP/242/2006, byla stěžovateli
v rozsahu projektové dokumentace, ověřené při stavebním řízení povolena stavba
nepodsklepeného rodinného domu s obytným podkrovím, přípojkami a samostatně
stojící garáží na pozemcích p. č. 1200/15, p. č. 1200/68 a p. č. 1200/196 v k. ú.
Vejprnice. Ve vztahu k posuzované části povolené stavby, tj. garáži, bylo stavebním
úřadem stanoveno, že bude umístěna na SV části pozemku stěžovatele, její půdorysný
rozměr bude 6,00 m x 8,00 m, výška hřebene střechy garáže bude 3,51 m při úrovni
podlahy garáže 0,100. Podle projektové dokumentace vypracované v prosinci 2005
Ing. M. P. bylo stavebním úřadem povoleno zastřešení garáže o rozměrech 7,52 m x
9,52 m (včetně okapových žlabů) a sklonu 15°. Povolený přesah střechy na sousední
pozemek p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice činil 0,76 m, s čímž vyslovil majitel tohoto
pozemku, nyní osoba zúčastněná na řízení ad a), za podmínek stanovených projektovou
dokumentací souhlas (viz Protokol o ústním jednání spojeném s místním šetřením ze
dne 28. 3. 2006). Stavba garáže byla podmíněna souladem s ověřenou projektovou
dokumentací s tím, že jakékoliv změny nesmějí být provedeny bez předchozího
projednání se stavebním úřadem.
Při kontrolní prohlídce stavby dne 1. 10. 2007 bylo stavebním úřadem zjištěno,
že rozměry zastřešení garáže neodpovídají ověřené projektové dokumentaci. Dle měření
provedeného při kontrolní prohlídce byly zjištěny rozměry zastřešení 7,64 m x 9,74 m,
výška stavby pod krytinou byla naměřena 3,95 m, přičemž sklon střechy činil dle údaje
sděleného stěžovatelem 25,65°. V Protokolu o kontrolní prohlídce stavby ze dne
1. 10. 2007 je rovněž zachyceno prohlášení vlastníka sousedního pozemku, osoby
zúčastněné na řízení ad a), v němž vyjádřila nesouhlas s takto provedenou stavbou
tj. s přesahem a sklonem zastřešení.
Stavební úřad proto na základě zjištění z kontrolní prohlídky stavby přistoupil
dne 16. 10. 2007 k zahájení řízení o odstranění části stavby samostatně stojící garáže
s přístřeškem podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Z důvodu následně
zahájeného řízení o dodatečném povolení stavby bylo řízení o odstranění části stavby
přerušeno. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, č. j. 1/výst/2558/2007, rozhodl stavební
úřad výrokem I. o tom, že přesah zastřešení garáže provedený v rozporu se schválenou
projektovou dokumentací nelze dodatečně povolit. Dále bylo výrokem II. rozhodnuto
o dodatečném povolení výšky i sklonu zastřešení garáže dle skutečného provedení,
tj. výšky hřebene střechy 4,1 m a jejím sklonu 25,65°.
S ohledem na výše uvedené, bylo následně stavebním úřadem
v řízení o odstranění stavby pokračováno a dne 28. 2. 2010 bylo vydáno rozhodnutí
č. j. OV-Říh/2558/2007 o nařízení odstranění části stavby přesahu střešní konstrukce
zasahující na pozemek p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice tak, že žádná část konstrukce
zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem nebude zasahovat na pozemek
p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice. Předmětem nyní projednávané věci je právě přezkum
tohoto rozhodnutí.
Shora popsaný skutkový stav není mezi účastníky řízení sporný. V návaznosti
na žalobní a kasační námitky je však zřejmé, že se účastníci řízení liší v názoru,
zda je přípustné nařídit odstranění přesahu části konstrukce zastřešení zasahující
na sousední pozemek, byl-li v původním stavebním povolení určitý, avšak odlišný
než vybudovaný přesah na jejich pozemek stavebním úřadem povolen a byly-li další
parametry stavby povoleny dodatečně.
Stěžovatel je přesvědčen, že v rozporu se stavebním povolením a rozhodnutím
o dodatečně povolené části stavby neprovedl celý přesah střešní konstrukce garáže
zasahující na sousední pozemek, ale pouze část sestávající se z instalace širšího okapu
a okapového háku, tedy pouze v přesahu 75 mm (o 50 mm širší okap + 25 mm okapový
hák).
V těchto souvislostech je třeba zdůraznit, že každá stavba, která je povolována,
je posuzována z několika úhlů pohledu, u střechy se nejedná pouze o prosté půdorysné
rozměry. Je nesporné, že podstatnou skutečností při posuzování její stavby bude rovněž
to, jaký má střecha sklon a tvar, jaká je výška hřebene, konstrukční řešení, jaká je použita
krytina apod. Všechny tyto aspekty stavby tvoří dohromady povolovaný celek,
jehož všechny součásti je nutno při výstavbě respektovat, tzn. realizovat stavbu
v souladu se stavebním povolením. I změnou jediného parametru dochází de facto
k vybudování jiné stavby, než byla stavebním úřadem povolena. Demonstrativně lze
poukázat na rozdíl mezi plochou střechou a střechou strmou či zalomenou.
V závislosti na „závažnosti“ takové změny pak stavební zákon upravuje možné
postupy stavebníka i stavebního úřadu. Za předpokladu, že stavebník zamýšlí provést
změnu stavby, dává mu stavební zákon možnost požádat stavební úřad o změnu stavby
před dokončením podle §118 stavebního zákona. Platí však, že tento postup lze užít
pouze způsobem, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím
dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede (blíže srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010 – 101, publikovaný
pod č. 2107/2010 Sb. NSS). V případě provedení nepodstatných odchylek oproti
vydanému stavebnímu povolení lze takovou situaci řešit až v souvislosti s žádostí
o vydání kolaudačního souhlasu podle ustanovení §121 stavebního zákona. Je pak
na posouzení příslušného správního orgánu, zda rozdíly skutečně provedené stavby
oproti projektové dokumentaci schválené ve stavebním řízení posoudí jako
nepodstatnou odchylku, nebo již jako nepovolenou stavbu a přistoupí proto k postupu
podle §129 stavebního zákona. Samozřejmostí je, že volba mezi těmito procesními
postupy je závislá na míře odchylky změny stavby od původní projektové dokumentace.
Posouzení povahy příslušné změny přísluší podle stavebního zákona stavebnímu úřadu,
neboť je to právě stavební úřad, kdo má při svém rozhodování povinnost dbát na to,
aby byla zajištěna ochrana veřejných zájmů a práv a právních zájmů dotčených fyzických
a právnických osob.
V nyní posuzované věci je ze shora rekapitulovaného skutkového stavu zřejmé,
že stěžovatel realizoval jinou výšku, rozměry i sklon zastřešení než bylo stavebním
úřadem povoleno. Ve vztahu k posuzované části stavby se tak jedná o zcela zásadní
parametry, důsledkem jejichž nerespektování došlo k vybudování stavby, která
se ve svých základních znacích liší od předmětné části stavby pravomocně povolené.
S ohledem na charaktery změn, které stěžovatel na zastřešení oproti stavebnímu
povolení provedl, Nejvyšší správní konstatoval, že celkově byla provedena zcela odlišné
zastřešení, než bylo stavebním úřadem povoleno. Stěžovatel se proto nemůže úspěšně
dovolávat ani pravomocného stavebního povolení ani legitimního očekávání. Stavební
povolení ve vztahu k odstraňované části stavby totiž vydáno nebylo, stejně jako nebyl
udělen souhlas vlastníka sousedního pozemku. Jak je uvedeno výše, ve spisovém
materiálu je založeno zcela jednoznačné vyjádření osoby zúčastněné na řízení ad a),
že s předmětnou částí stavby tak, jak byla skutečně vybudována, nesouhlasí, a že se jeho
předchozí souhlas vztahoval pouze k části stavby, která byla pravomocně povolena,
tj. zastřešení garáže o rozměrech 7,52 m x 9,52 m (včetně okapových žlabů) a sklonu 15°
s povoleným přesahem střechy na sousední pozemek p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice
0,76 m.
Vzhledem tomu, že stěžovatel fakticky vybudoval jiné zastřešení, než na které
bylo vydáno pravomocné stavební povolení, přistoupil stavební úřad zcela správně
k zahájení řízení podle §129 stavebního zákona. Část stavby, u které to bylo s ohledem
na podmínky stanovené právními předpisy možné, byla k žádosti stěžovatele dodatečně
povolena. Jednalo se o sklon a výšku zastřešení, přičemž přesah zastřešení tak, jak byl
skutečně vybudován, tj. se sklonem 26,5°a současně délce 0,835 m, nebyl a ani nemohl
být s ohledem na ustanovení §25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných
požadavcích na využívání území stavebním úřadem dodatečně povolen.
Námitka stěžovatele, že je fakticky odstraňována část pravomocně povolené
stavby (přesahu v délce 0,76 m), nemůže obstát. Tato část stavby totiž vůbec nebyla
stěžovatelem tak, jak byla pravomocně povolena, vybudována, naopak došlo k realizaci
jiného zastřešení, k jehož přesahu na sousední pozemek nedal vlastník tohoto pozemku
souhlas. To bylo, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí o dodatečném povolení části
stavby, hlavním důvodem pro to, aby přesah střešní konstrukce na sousední pozemek
ve vybudovaném sklonu a délce nebyl stavebním úřadem dodatečně povolen. Povolení
stavby na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka by totiž bylo nepřípustným zásahem
do vlastnického práva chráněného Listinou základních práv a svobod a není právními
předpisy v zásadě umožněno. Jak bylo již výše několikrát zdůrazněno, stěžovatel
vybudoval zastřešení jak jiných rozměrů, tak i jiného sklonu v celé jeho délce, a proto
nebylo možné ze strany stavebního úřadu přistoupit k nařízení odstranění pouze části
zastřešení vybudované nad povolený přesah. I část přesahu v délce 0,76 m,
jíž se stěžovatel dovolává, byla totiž ve skutečnosti realizována bez stavebního povolení
i bez souhlasu vlastníka sousedního pozemku ve sklonu 26,5°, a nikoliv ve sklonu 15°,
který byl ve stavebním řízení povolen. Nemůže se tak jednat o část povolené stavby,
jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti.
Stěžovateli lze bezesporu přisvědčit v tom, že má na základě pravomocného
stavebního povolení ve lhůtě jeho platnosti právo realizovat stavbu přesně tak, jak byla
povolena. Podle stavebního povolení byl dokonce oprávněn zasáhnout stavbou
na sousední pozemek. V projednávané věci však stěžovatel namísto stavby povolené
realizoval stavbu odlišnou bez toho, aby k tomu měl oprávnění, a o možnost dovolávat
se původních parametrů povolované stavby se tak sám připravil. Až do zahájení řízení
o odstranění stavby nevyužil možností daných mu zákonem, zcela zásadní změny části
stavby se stavebním úřadem neprojednal a neprojednal je ani s vlastníkem sousedního
pozemku. Za těchto okolností je vyloučeno, aby se stěžovatel dovolával legitimního
očekávání či právní jistoty ve vztahu ke skutečně realizované stavbě.
Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o dodatečném povolení
stavby tak, jak bylo vydáno a nabylo právní moci, zcela jednoznačně zavazuje stavební
úřad k pokračování řízení o odstranění předmětné části zastřešení, která nebyla
dodatečně povolena a vydání rozhodnutí o odstranění stavby. Bylo-li pravomocně
rozhodnuto o tom, že část stavby nelze dodatečně povolit, nedává relevantní právní
úprava, nezmění-li se v mezidobí skutkové či právní poměry, stavebnímu úřadu ani jinou
možnost, než rozhodnout o odstranění dodatečně nepovolené části stavby.
Námitka stěžovatele, že dodatečným povolením sklonu a výšky střechy došlo
logicky i k navazující změně v rámci těchto parametrů u celé střechy, tj. i u přesahu
zastřešení na sousední pozemek, nemůže být důvodná, neboť nic takového ze spisového
materiálu neplyne. Z rozhodnutí o dodatečném povolení části stavby je zcela zřejmé,
proč nebyl přesah nepovolené části stavby na sousední pozemek dodatečně povolen.
Výška a sklon zastřešení tak, jak bylo skutečně realizováno, bylo stěžovateli stavebním
úřadem dodatečně povoleno pouze ve zbývající části zastřešení, tedy části na pozemku
stěžovatele. Z rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, a to jak z jeho výroku,
tak i odůvodnění, je tento závěr stavebního úřadu zcela zřejmý.
Nejvyšší správní soud je proto nucen i tuto námitku jako nedůvodnou a zcela
účelovou zamítnout, neboť je přesvědčen, že i stěžovateli muselo být z rozhodnutí
o dodatečném povolení části stavby zřejmé, která její část a z jakých důvodů dodatečně
povolena nebyla. Stěžovatel se proti tomuto závěru stavebního úřadu nijak nebránil,
rozhodnutí o dodatečném povolení části stavby nabylo právní moci a za nezměněných
skutkových ani právních poměrů nařídil stavební úřad zcela v souladu s právními
předpisy stěžovateli odstranit část stavby spočívající v přesahu střešní konstrukce,
zasahující na pozemek p. č. 1200/73 v k. ú. Vejprnice tak, že žádná část konstrukce
zastřešení samostatně stojící garáže s přístřeškem nebude zasahovat na uvedený sousední
pozemek.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že námitky uplatněné stěžovatelem v kasační
stížnosti nejsou důvodné. V projednávané věci zároveň nebylo shledáno žádné
pochybení krajského soudu, který se pečlivě vypořádal s uplatněnými žalobními
námitkami.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
podanou kasační stížnost zamítnul. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Náklady žalovaného ze spisového materiálu zjištěny nebyly. Z uvedených důvodů
rozhodl, že žádnému z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stejně tak rozhodl kasační soud i v otázce náhrad nákladů řízení osob
zúčastněných na řízení, neboť tyto mají v souladu s §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu
pouze těch nákladů, které by jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim
soud uložil, případně jim soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh
přiznat i náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě však žádná z uvedených
situací, v souvislosti s níž by osobám zúčastněným na řízení vznikly náklady, nenastala.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu