ECLI:CZ:NSS:2011:APRK.9.2011:7
sp. zn. Aprk 9/2011 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Odborová
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu,
IČ: 26991934, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 3. 2008, č. j. 2008/13600 - 54, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, č. j. 6 Ca 138/2008 - 45, o návrhu žalobkyně
na určení lhůty k provedení procesního úkonu,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 6. 2011 se žalobkyně
(dále též navrhovatelka) domáhala určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V návrhu předně poukázala na to, že již před více
než rokem podal žalovaný kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku městského
soudu a že tato stížnost dosud nebyla předána Nejvyššímu správnímu soudu k vyřízení.
Navrhovatelka dále uvedla, že má za to, že návrhem podle §174a zákona o soudech a soudcích
se nelze domáhat určení lhůty k provedení úkonu „postoupení spisu městským soudem Nejvyššímu
správnímu soudu k vyřízení“ a že je tedy v průtahu Nejvyšší správní soud bez ohledu na míru
svého skutečného zavinění průtahů. Navrhla proto vydání následujícího usnesení: „Nejvyššímu
správnímu soudu se přikazuje, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí rozhodl o kasační stížnosti
žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 2. 2010 proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 22. 12. 2009, č. j. 6 Ca 138/2008 - 45.“
[2] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[3] Nejvyšší správní soud považuje nejprve za vhodné v obecné rovině vyjasnit, jak může
postupovat účastník řízení v případě, že se domnívá, že krajský soud je v průtahu s postoupením
kasační stížnosti k vyřízení Nejvyššímu správnímu soudu. Navrhovatelka totiž uvedla, že se nelze
domáhat určení lhůty k provedení úkonu postoupení spisu Nejvyššímu správnímu soudu
návrhem podle §174a zákona o soudech a soudcích a že se z tohoto důvodu domáhá přímo
určení lhůty k vydání rozhodnutí o kasační stížnosti. S výchozí premisou navrhovatelčiny úvahy
však nelze souhlasit. Ustanovení §174a uvedeného zákona stanoví, že „[M]á-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil
lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.“ Krajský
soud, proti jehož rozhodnutí je kasační stížnost podána, má povinnost v počáteční fázi řízení
o kasační stížnosti provést úkony stanovené v §108 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. zejména ověřit, zda nemá kasační stížnost vady, pokusit
se o jejich odstranění, atd. Poté je jeho povinností předložit kasační stížnost se spisy Nejvyššímu
správnímu soudu (za předpokladu, že nebylo řízení zastaveno např. pro zpětvzetí kasační
stížnosti). Úkony podle §108 s. ř. s. jsou přitom rovněž úkony, u kterých může docházet
k průtahům ve smyslu §174a zákona o soudech a soudcích, a tak Nejvyšší správní soud nevidí
žádný důvod, proč by se účastník řízení nemohl domáhat určení lhůty k jejich provedení.
[4] Navrhovatelka se tedy mýlí, jestliže uvádí, že se nemůže domáhat určení lhůty městskému
soudu k postoupení věci Nejvyššímu správnímu soudu. Na místě bylo podat takto formulovaný
návrh k městskému soudu, nikoliv domáhat se určení lhůty k vydání rozhodnutí Nejvyšším
správním soudem, kterému by nemohlo být vyhověno už jen z toho důvodu, že Nejvyšší správní
soud dosud spis městského soudu neměl k dispozici a nemohl tak z objektivních důvodů ve věci
činit žádné úkony.
[5] Ještě než Nejvyšší správní soud přistoupil k výzvě navrhovatelky k opravě návrhu
v uvedeném duchu a k jeho případnému následnému zaslání městskému soudu k postupu
dle §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích, ověřil telefonicky u městského soudu,
zda eviduje kasační stížnost ve věci vedené pod sp. zn. 6 Ca 138/2008. Dne 10. 6. 2011 bylo
v reakci na tento dotaz soudkyní JUDr. N. T. sděleno, že spis již byl postoupen Nejvyššímu
správnímu soudu. K prodlení v předložení spisu k rozhodnutí o kasační stížnosti došlo
v důsledku toho, že spis byl nedopatřením založen v jiném soudním spise.
[6] Dne 17. 6. 2011 Nejvyšší správní soud obdržel v předmětné věci kasační stížnost spolu
se spisovým materiálem. Věc je u zdejšího soudu nyní vedena pod sp. zn. 9 As 75/2011.
[7] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že procesní úkon, u kterého jsou v návrhu
namítány průtahy v řízení (tedy postoupení spisu Nejvyššímu správnímu soudu) již byl učiněn.
Podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích se v takovém případě návrh zamítne. Výrok
o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého stát
hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu