ECLI:CZ:NSS:2011:KOMP.7.2010:41
sp. zn. Komp 7/2010 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana
Passera, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobců: 1) J. J., 2) D. J.,
oba zastoupeni JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem, se sídlem Praha 5,
Ostrovského 253/3, proti žalovaným: 1) Krajský úřad Středočeského kraje, odbor
regionálního rozvoje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, 2) Město Nový Knín, se sídlem Nový
Knín, nám. J. z Poděbrad 1, v řízení o žalobě ve věci záporného kompetenčního sporu,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kompetenční žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. 10. 2010
se žalobci domáhali určení, který ze žalovaných má pravomoc k učinění opatření k nápravě
podle §175 odst. 6 správního řádu. Žalobci uvedli, že jejich žalobní legitimace je dána podle
§98 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobci namítají, že dne 9. 2. 2010 obdrželi dvě sdělení žalovaného č. 1) ze dne
25. 1. 2010, vedená pod sp. zn. SZ 185323/2009/KUSK REG/Ru, čj. 012648/2010/KUSK
a pod sp. zn. SZ 179539/2009/KUSK REG/Ru, čj. 012645/2010/KUSK, ve kterých uznal
jejich podání ze dne 11. 12. 2009 (požadující přešetření vyřízení jejich stížnosti ze dne
24. 11. 2009 stavebním úřadem města Nový Knín) a podání ze dne 2. 12. 2009 (požadující
přešetření vyřízení jejich stížností ze dne 17. 3. 2009 a 30. 5. 2009 stavebním úřadem města Nový
Knín), uplatněná ve smyslu §175 odst. 7 správního řádu, buď zcela nebo zčásti důvodné,
ale ani v jednom sdělení neuvedl, jaká nezbytná opatření k nápravě hodlá přijmout. Proto žalobci
zaslali žalovanému č. 1) dne 24. 2. 2010 žádost o sdělení konkrétních jím přijatých opatření
k nápravě, a současně požádali o prošetření dalších pochybení stavebního úřadu města Nový
Knín v dalších dvou řízeních. Podle vyjádření žalovaného č. 1) ze dne 22. 4. 2010 je oprávněným
k vydání konkrétních opatření k nápravě ve smyslu §175 správního řádu vůči pracovníkům
stavebního úřadu MÚ Nový Knín tajemník, příp. starosta, jako jejich nadřízení, tj. žalovaný č. 2,
neboť stavební úřad je orgánem obce. Na základě tohoto vyjádření žalovaného č. 1) podali
žalobci dne 4. 5. 2010 u žalovaného č. 2) žádost o sdělení konkrétních opatření přijatých
k nápravě dle §175 odst. 6 správního řádu a prošetření způsobu vyřízení jejich podání,
adresovanou místostarostovi města Nový Knín, PaedDr. Miloši Petříkovi, avšak neobdrželi
žádnou odpověď. Proto dne 21. 5. 2010 žalobci podali u žalovaného č. 2 obdobnou žádost
o sdělení konkrétních opatření přijatých k nápravě podle §175 odst. 6 správního řádu
a prošetření způsobu vyřízení jejich podání, adresovanou starostovi města Nový Knín,
Ing. Tomáši Havlíčkovi. V odpovědi na tuto žádost jim bylo žalovaným č. 2) sděleno, že žádost
odmítají, neboť nadřízeným orgánem stavebního úřadu MÚ Nový Knín je Krajský úřad
Středočeského kraje, tedy žalovaný č. 1). Žalobci dále podrobně popisují svoje další kroky,
které souvisely s návaznými podněty k opatření proti nečinnosti stavebního úřadu města Nový
Knín, a s dalšími navazujícími stížnostmi. Žaloba v závěru vyúsťuje v návrh, aby Nejvyšší správní
soud svým rozsudkem určil, který ze žalovaných má pravomoc k vydání opatření k nápravě
dle §175 odst. 6 správního řádu ve smyslu podaného žalobního návrhu.
Nejvyšší správní soud se, s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v ustanovení
§97 s. ř. s., v prvé řadě musel zabývat otázkou, zda je žalobci tvrzený kompetenční spor takovým
kompetenčním sporem, jak jej má na mysli předmětná právní úprava.
Z citovaného zákonného ustanovení je patrno, že soud ve věci kompetenčního sporu
rozhoduje jen tehdy, pokud se jedná o kladný nebo záporný kompetenční spor. Jeho stranami
přitom mohou být buď správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
nebo orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy navzájem, anebo ústřední správní úřady
navzájem (odst. 1). Kladným kompetenčním sporem je spor, ve kterém si správní orgány osobují
pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení
před správním orgánem (odst. 2); záporným pak spor, ve kterém správní orgány popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení
před správním orgánem (odst. 3). Soud se proto musel zabývat tím, zda se v daném případě jedná
o některý z popsaných případů kompetenčního sporu.
Z pohledu tvrzení žalobců by tak přicházel v úvahu záporný kompetenční spor.
Aby tomu tak bylo, muselo by jít o tvrzený spor o to, který ze správních orgánů
má pravomoc vydat rozhodnutí, jímž je nepochybně třeba myslet rozhodnutí ve smyslu
§65 s. ř. s. O takový případ se však v dané situaci nejedná. Žalobci se dožadují určit,
který ze dvou žalovaných má pravomoc učinit nezbytná opatření k nápravě ve spojení
se stížností, která byla shledána důvodná nebo částečně důvodná (§175 odst. 6 správního řádu).
V posuzované věci se tedy sporná pravomoc nevztahuje k vydání rozhodnutí, ale k provedení
úkonu či úkonů zcela jiné povahy. Zatímco v případě vydání rozhodnutí se jedná o úkon správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti příslušného účastníka
správního řízení, a který tedy míří na daného účastníka či účastníky řízení, u opatření k nápravě
ve spojení se stížností podle §175 správního řádu, která může směřovat toliko proti nevhodnému
chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, se potom může jednat o nejrůznější úkony
s povahou a důsledky organizačními, administrativními, příp. odpovědnostními, a personálním
adresátem může jen dotčená úřední osoba. V právním postavení účastníka řízení – stěžovatele
se potom taková náprava projevuje jen jako zprostředkovaný odraz přijatých opatření,
který není způsobilý založit, změnit, zrušit nebo závazně určit jeho práva nebo povinnosti.
Již z výše uvedeného důvodu se tedy v žalobci tvrzeném kompetenčním sporu nemůže
jednat o záporný kompetenční spor ve smyslu ustanovení §97 s. ř. s., k jehož řešení by byl
příslušný Nejvyšší správní soud, který proto žalobu jako nepřípustnou odmítl [§46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §99 písm. a) s. ř. s.].
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že právní řešení
popsané problematické situace lze opírat jen o úpravu obsaženou ve správním řádu, a to zejména
v jeho samotném §175. Východiskem je odst. 7 tohoto zákonného ustanovení,
v němž se stanoví: Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla
řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Vyřízením
stížnosti se přitom z povahy věci nerozumí jen posouzení důvodnosti stížnosti, ale u stížností
důvodných nebo částečně důvodných i učinění nezbytných opatření k nápravě. Byť v některých
případech, a posuzovaná věc je toho dokladem, nelze vyloučit, že daný správní orgán názor
nadřízeného neakceptuje, správní řád nezná jinou cestu, než v návaznosti na takové zjištění
stěžovatelem požádat nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti znovu.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §101 s. ř. s. Podle
něj nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kompetenční žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu