ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.13.2011:12
sp. zn. Konf 13/2011 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 2144/2009,
o 10 000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4,
Závišova 5, IČ 123456, a žalovanému J. T.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 10 000 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 2144/2009, je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 2009, čj. 73 EC 2144/2009 - 20,
a Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2010, čj. 39 Co 233/2010 - 34, se z r u š u j í.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 14. 2. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze ve věci
žaloby vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 73 EC 2144/2009 týkající se zaplacení 10 000 Kč
s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9. 1. 2009 smlouvu č. 20927708, na jejímž základě
dodávala žalobkyně žalobci služby elektronických komunikací (kabelová televize, internet
a telefon) Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací společnosti UPC Česká republika (dále jen
„Všeobecné podmínky“). Jelikož žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, měl povinnost vrátit
do sedmi dnů od ukončení platnosti smlouvy zapůjčené zařízení. Protože tak však žalovaný
neučinil a dvě zařízení (modem a STB Handan CV 5000) v této lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni
nárok na dvě smluvní pokuty v celkové výši 10 000 Kč dle čl. 3 všeobecných podmínek, které
žalovaný také neuhradil.
Žalobkyně proto podala proti žalovanému 19. 8. 2009 u Obvodního soudu pro Prahu 4
žalobu o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě navrhla soudu, aby uložil žalovanému
zaplatit 10 000 Kč s příslušenstvím dle čl. 3 a 6 všeobecných podmínek a dále nahradit žalobkyni
náklady soudního řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 19. 3. 2009 (pozn. soudu: zřejmě se jedná
o chybu v psaní, protože ze všech podkladů vyplývá, že usnesení bylo vydáno 19. 3. 2010),
čj. 73 EC 2144/2009 - 20, řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc
postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Z tohoto ustanovení zákona o elektronických komunikacích proto
vyplývá, že pravomoc k rozhodování ve věci není dána soudu, ale Českému telekomunikačnímu
úřadu. Obvodní soud proto podle §104 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o zastavení řízení a postoupení
věci Českému telekomunikačnímu úřadu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 8. 2010,
čj. 39 Co 233/2010 – 34, usnesení obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že se věc týká
pohledávky za poskytnuté služby elektronických komunikací, nelze na něj nahlížet jako
na výpůjčku. Podle krajského soudu z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu
nevyplývá, že by se jednalo o vydání věci, a ani to, že by byly žalovanému nějaké věci zapůjčeny.
Žalobkyně se žádného vydání věci fakticky nedomáhá, požaduje plnění představující smluvní
pokutu, vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Krajský soud
uzavřel, že je proto nutné použít §129 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích.
Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu na rozhodnutí záporného kompetenčního
sporu. Navrhovatel se domnívá, že je oprávněn rozhodovat ve věcech elektronických komunikací
pouze spory o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických
komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Ujednání o povinnosti
zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým ujednáním není.
Jde o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, k rozhodnutí této věci je proto
příslušný soud. Dále zdůraznil, že tento názor již zvláštní senát vyslovil v usneseních ze dne
20. 7. 2009, sp. zn. Konf 50/2009, a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní
senát nejprve zabýval tím, zda je stranou kompetenčního sporu kromě Obvodního soudu
pro Prahu 4 – což je nezpochybnitelné, také Městský soud v Praze. Tuto otázku již řešil zvláštní
senát v usnesení ze dne 30. 6. 2006, čj. Konf 132/2005 - 7, a vyslovil, že „stranou negativního
kompetenčního sporu podle §1 odst. 1 a 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, není jen soud I. stupně, který popřel svou pravomoc rozhodovat o věci jemu předložené, nýbrž též soudy
vyšších instancí, které k opravnému prostředku potvrdily závěr soudu I. stupně o nedostatku pravomoci“. V nyní
řešené věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 8. 2010, čj. 39 Co 233/2010 – 34, potvrdil
usnesení obvodního soudu, kterým popřel svou pravomoc k rozhodování ve věci. Zvláštní senát
proto uzavřel, že městský soud je také stranou tohoto kompetenčního sporu.
Při rozhodování o tom, kdo je příslušný k rozhodování o žalobě na zaplacení 10 000 Kč
s příslušenstvím, se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Smluvní pokuta soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem
je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1
občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických
komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností,
která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž
vztahem mezi příčinou a následkem, nelze je tedy posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je
základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě
bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti,
na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy
v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český telekomunikační úřad (§3 a §105
a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) tohoto
zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle
§129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona o elektronických komunikacích jsou
a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů.
Podle §2 písm. k) se rozumí veřejnou telefonní sítí síť elektronických komunikací, která
slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi koncovými
body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je faksimilní a datový
přenos.
Podle §2 písm. n) je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná
za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných
pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí
obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled
nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací;
nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu
signálů po sítích elektronických komunikací.
V posuzovaném případě je proto nutné rozlišit, za jaké porušení povinnosti nárok
na smluvní pokutu vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy
mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly
smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak
by k rozhodování o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny
za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní
pokutu s tímto porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil názor
obvodního a městského soudu, tedy že je k rozhodování příslušný správní orgán.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčené
zařízení. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní
pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud. Obdobnou
otázkou se již zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5
(publikováno ve Sb. NSS 1478/2008): Spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit
zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační
činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací,
není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo
na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž
sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§7 odst. 1
o. s. ř.).
Nelze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě zákona
o elektronických komunikacích provozovat. To ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických
komunikací.
Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby
elektronických komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti
vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému
telekomunikačnímu úřadu. Tato věc tedy patří do příslušnosti soudů. Proto zvláštní senát
vyslovil, že příslušný k rozhodování o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím je soud.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4
ze dne 19. 3. 2010, čj. 73 EC 2144/2009 – 20, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne
9. 8. 2010, čj. 39 Co 233/2010 - 34.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 4
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. března 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu