ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.55.2010:21
sp. zn. Konf 55/2010 - 21
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala
Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Milady Tomkové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025, na rozhodnutí kompetenčního sporu
o pravomoc mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 2, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 16 C 75/2009, o 3117,50 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 808/66,
IČ 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33,
a žalované H. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp.zn. 16 C 75/2009, v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši
2850 Kč, je správní orgán.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010,
čj. 70 Co 91/2010 -69, se zrušuje v té části výroku, kterou bylo změněno
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 2009, čj. 16 C 75/2009 - 44.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 8. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 2 ve věci žaloby vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 16 C 75/2009 týkající se zaplacení 3117,50 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela
se žalovanou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalované
poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby se žalovan á
zavázala platit měsíčně částku, kterou jí Telefónica vyfakturovala. Žalovaná neuhradila tři faktury
na částku v celkové výši 3117,50 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2008 postoupila Telefónica
pohledávku ve výši 3117,50 žalobkyni. Žalobkyně podala proti žalované dne 18. 11. 2008
u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 12. 2009, čj. 16 C 75/2009 - 44, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“) rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, p opř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Postoupením pohledávky na žalobkyni, tj. změnou v osobě věřitele,
se na podstatě a charakteru sporu ničeho zásadního nezměnilo a není tedy ani dán důvod
pro změnu pravomoci orgánu, který by měl ve věci rozhodnout. Při opačném výkladu
by společnost vykonávající komunikační činnost mohla pouhým převedením práv a povinností
obejít citované ustanovení, případně je zcela eliminovat. Soud proto řízení z důvodu nedostatku
pravomoci zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Proti usnesení obvodního soudu brojila žalobkyně dne 11. 12. 2009 odvoláním
u Městského soudu v Praze. Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc
rozhodovat Český telekomunikační úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v §129
zákona o elektronických komunikacích. Český telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi
zákonem stanovenými subjekty, a to osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem nebo uživatelem na straně druhé. Žalobkyně není osobou vykonávající
komunikační činnost, k rozhodování sporu je proto příslušný soud. Zdůraznila, že nárok
na zaplacení smluvní pokuty spojené s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních
služeb není finančním plněním spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb vymezených
zákonem o elektronických komunikacích. Navrhla proto, aby ve věci zaplacení částky 2850 Kč
představující smluvní pokutu rozhodl soud.
Městský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Dlužná částka 3117,50 Kč
se skládá z nezaplacených plateb za telekomunikační služby ve výši 267,50 Kč a ze smluvní
pokuty ve výši 2850 Kč. Dle městského soudu není smluvní pokuta za nečerpané služby,
byť je zakotvena ve smlouvě, finančním plněním podle zákona o elektronických komunikacích.
Právo na zaplacení smluvní pokuty tedy není finančním plněním spjatým s poskytováním
telekomunikačních služeb., nejedná se o plnění podle zákona o elektronických komunikacích,
ale o plnění podle obecných občanskoprávních předpisů. Městský soud proto usnesením ze dne
17.2.2010, čj. 70 Co 91/2010 - 69, potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení jen
ohledně částky 267,50 Kč, o které i podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat Český
telekomunikační úřad, ale změnil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky smluvní pokuty
2850 Kč tak, že řízení se nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu postoupena
nebude. Vyšel z právního názoru, že o smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat soud.
Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci zaplacení smluvní pokuty ve výši 2850 Kč
s příslušenstvím dosud nerozhodl.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Nesouhlasí se závěrem, že smluvní pokutou zajišťovaný závazek (využívat
telekomunikačních služeb nejméně po sjednanou dobu) není závazkem, který b y představoval
povinnost žalované uloženou zákonem o elektronických komunikacích či na jeho základě. Vztah
mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny a následku; nelze
je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako orgán, který je podle
zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního porušení povinností.
Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. září 2008,
čj. Konf 27/2008 - 7.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2850 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se musel nejdříve zabývat otázkou, zda o postoupené pohledávce
(ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu vymezuje §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku“.
Zákonný text - na pohled dostatečně jasný - ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad
se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být
rozuměno „rozhoduje existující spory...“, po druhé „rozhoduje spory vzniklé mezi...“. Zvláštní
senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému.
Ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vymezuje dvě podmínky,
které musí být současně splněny, aby byla dána pravomoc ČTÚ věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení [„spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7)
na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“ ] znamená osobnostní vymezení předpokladu
pravomoci. Je proto otázkou, ke kterému okamžiku má být splnění tohoto předpokladu
zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku, nebo k okamžiku vzniku sporu, anebo k okamžiku,
kdy je pravomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postoupí-li věřitel (osoba vykonávající
komunikační činnost) svou pohledávku za účastníkem (obvykle tedy telefonním účastníkem)
jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otázkou, zda se tedy mění i pravomoc orgánu,
který o sporu má rozhodnout.
V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením, resp. tam,
kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu rozhodoval bez pochybností Český telekomunikační
úřad.
Smluvní postoupení pohledávky, cessio voluntaria (poznamenává se výslovně, že zvláštní
senát nezkoumal případ cese ze zákona nebo úředním výrokem, stejně tak nezjišťoval, zda tu jde
nebo nejde o tzv. cesi fiduciární či inkasocesi, při níž se pohledávka převádí jen formálně,
totiž proto, aby postupník pohledávku vymohl a převedl výtěžek postupiteli), je upraveno v §524
a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Předmětem postoupení není celý závazkový
vztah (ale právě jen pohledávka, případně u dospělé pohledávky také nárok). Cesí nedochází
k zániku dosavadního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového (nepostupuje se tedy
„smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale závazek se mění v subjektech. Na místo
dosavadního věřitele (postupitele) nastupuje osoba třetí (postupník). Na postupníka
s pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle §524 obča nského
zákoníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Zvláštní senát dále přihlédl také k důvodům právní úpravy: Z důvodové zprávy
k §127-129 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje pouze spory uvede né v těchto
ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto zákonem). Vyňato je řešení sporů o plnění
povinnosti k peněžitým plněním. Pravomocí Úřadu rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran obrátit
se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (§7 občanského soudního řádu). Není tím však
dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zákonodárce podmínit
rozhodovací činnost ČTÚ tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený. V lastní zákonná
úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled proto
svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zákonodárce vložil do vlastního zákonného textu,
je mnohem spíše časově vztaženo k okamžiku vzniku závazku než k okamžiku vzniku sporu.
To platí tím spíše, že v okamžiku odstoupení od cese, nebo v případech její absolutní neplatnosti
atp., by se pravomoc musela „vracet“ ČTÚ, což bez pochyb zákonodárce nesledoval.
Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení
pohledávky nemají v posuzované věci vliv na změnu pravomoci k řešení sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že takovýto výklad §129 zákona o elektronických
komunikacích je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002 /21/ES ze dne
7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací
(dále jen „Směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) Směrnice ukládá vnitrostátním regulačním
orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povinnost, aby zajistily
dostupné a nenákladné postupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elektronických komunikací
by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách. Tím má být zajištěna ochrana
spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) Směrnice. Je zřejmé, že směrnice tu sleduje právě možnost
dovolit rozhodování v takovýchto věcech regulátorům. Není zřejmě sporu o tom, že pokud
by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto případech rozhodovaly soudy, bylo
by ustanovení §8 odst. 4 písm. b) z bytečné, neboť tu jde o zcela obvyklý závazek soukromého
práva, o kterém (civilní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to, aby pravomocí
k rozhodování sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené, nebo
pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným speciálním
civilním řízením podle části páté občanského soudního řádu). Původci směrnice oprávněně
očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování
speciálních - mnohdy ryze technických - otázek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají
jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb).
Navrhovatel (ČTÚ) je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen,
je odpovídajícím způsobem vybaven odborně i personálně, a lze proto očekávat, že jeho
rozhodování bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné. Je ostatně významné i to,
že jeho rozhodování (jako rozhodování z jednoho centra) už z povahy věci nenese riziko
odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí ČTÚ je možné brojit rozkladem u předsedy
Českého telekomunikačního úřadu, a případně dále podat řádnou civilní žalobu u soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení (podle části páté občanského soudního řádu).
Proto má zvláštní senát za to, že jeho výklad zákona o elektronických komunikacích
o pravomoci ČTÚ k rozhodování ve sporech i v případě postoupených pohledávek odpovídá
i požadavkům, které na český právní řád klade právo evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí ze dne
31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil
stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě
změna osoby uvedené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou
vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování
sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem. Postoupením p ohledávky osobou vykonávající komunikační
činnost na žalobkyni (§524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni
(postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pohledávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly
též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke splnění dluhu,
přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu
promlčecí doby“.
Ze všech vyložených důvodů proto zvláštní senát uzavřel, že pro určení pravomoci
je prvý předpoklad pravomoci ČTÚ splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter sporu nezměnilo;
proto i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude
rozhodovat Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v §129 zákona
o elektronických komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele
cesí jej nemění.
Spor v konkrétní věci je však omezen na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit smluvní pokutu; obvodní soud má za to, že tímto orgánem je navrhovatel (ČTÚ),
městský soud však tuto pravomoc přiřkl soudu. Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad
pravomoci ČTÚ („pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“ ).
Tento předpoklad má zvláštní senát za splněný, a to s ohledem na právní závěry
navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008, a to z právních důvodů v onom
rozhodnutí probraných, tedy i ve věcech nezaplacených smluvních pokut. Otázkou pravomoci
k rozhodování o smluvní pokutě se zvláštní senát již zabýval ve zmíněném usnesení (publikováno
ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009). Vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti
vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě
uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten or gán, který
je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
Jádrem argumentace (na němž není důvod ničeho měnit), je právní názor, že smluvní
pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla
peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1 občanského
zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla
porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi
příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou
pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat
ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl
nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud
se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační
činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník
neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český
telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení
(např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě
plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud. Srov. k tomu např. usnesení
ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatura
v tomto ohledu je zcela stabilní.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Současně zrušil rozhodnutí
městského soudu v té části, která tomu odporovala.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na městském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající
na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. února 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu