ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.55.2011:11
sp. zn. Konf 55/2011 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem ve Frýdku-Místku, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 140 C 89/2010, ve věci žaloby o zaplacení 18
463 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4,
Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, a žalované J. S.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku
pod sp. zn. 140 C 89/2010, o zaplacení 18 463 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 9. 2010, čj. 140 C 89/2010 - 9,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 13. 6. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem ve Frýdku-Místku ve věci žaloby
o zaplacení částky 18 463 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Z předávacího protokolu žalobkyně ze dne 19. 9. 2007 vyplývá, že se žalovaná stala
účastníkem telefonní stanice číslo X.
Žalobkyně vystavila žalované faktury za zúčtovací období 17. 4. 2008 – 16. 8. 2008,
jejichž součástí byly vyúčtované částky za poskytnuté služby elektronických komunikací a také
cena za poskytnuté služby třetích stran. Žalovaná vyúčtování neuhradila, žalobkyně proto v části
týkající se služeb elektronických komunikací podala návrh Českému telekomunikačnímu úřadu
na řešení sporu, který rozhodnutím ze dne 2. 4. 2009, čj. 9278/2009-638/III., vyhověl a rozhodl,
že J. S. je povinna žalobkyni zaplatit 13 118,30 Kč s příslušenstvím.
Žalovaná však neuhradila ani částku týkající se poskytnutých služeb třetích stran.
Žalobkyně proto podala 2. 7. 2010 žalobu k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, v níž
se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 18 463 Kč s příslušenstvím
včetně nákladů řízení.
Žalobkyně v návrhu uvedla, že se domáhá zaplacení částky 18 463 Kč odpovídající
poskytnutým službám třetích stran nebo též službám obsahu, jež nejsou službami elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tyto
služby umožňuje žalobkyně objednat a využít svým účastníkům na základě Všeobecných
podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací
prostřednictvím pevných sítí společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., vydaných v souladu
s §273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; služby samotné však nabízejí svým
jménem společnosti, kterým Český telekomunikační úřad přidělil příslušná telefonní čísla
(zejména 901, 902, 906, 909), a jsou zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou i z čísla samotného.
Žalovaná tyto služby obsahu využila a u poskytovatelů je nereklamovala. Cena těchto služeb
za dané zúčtovací období je uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování žalobkyně
za služby, odděleně od služeb elektronických komunikací. Podle čl. 11.3 Všeobecných
obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním žalobkyně k výběru ceny za tyto
služby. Poskytovatelé služeb třetích stran (zde společnost MEDIA SUPPORT, s. r. o., GTS
NOVERA a. s., Advanced Telecom Services, s. r. o., Telekom Austria Czech Republic, a. s.) dali
souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala, žalovaná jakožto poukázaná byla
vůči poskytovatelům služeb třetích stran (poukazatelům) povinna plnit ve prospěch žalobkyně
jakožto poukazníka.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 27. 9. 2010, čj. 140 C 89/2010 - 9,
rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V odůvodnění se zabýval podmínkami řízení a poukázal na to, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 151/2000 Sb. rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé.
Okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí ve věci nepatří do pravomoci soudu, řízení
o podaném návrhu proto podle §104 a §7 o. s. ř. zastavil z důvodu nedostatku pravomoci
k rozhodování ve věci.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že podle §2 zákona o elektronických
komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích
kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb
elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi
a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“.
Navrhovatel shledal, že v případě služeb třetích stran se jedná o objednávku vůči třetí
straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Poskytnutí takové služby však nelze
považovat za službu elektronických komunikací tak, jak je vymezena v §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích. Žalobkyně totiž není jejím poskytovatelem a smluvní vztah
s žalovanou ho k poskytování takové služby nezavazuje. Služby tohoto charakteru jsou podle §1
odst. 2 zákona o elektronických komunikacích vyjmuty z působnosti zákona o elektronických
komunikacích a z rozhodovací pravomoci Českého telekomunikačního úřadu; k rozhodování
je proto podle navrhovatele příslušný soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud ve Frýdku-Místku v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté,
co mu byla věc postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se v posuzované věci jedná
o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem
č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě.“
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou
podmínek k tomu, aby byla dle §129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích
založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c)
provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Službou elektronických komunikací se rozumí dle
§2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která
spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních
služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize,
s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací;
nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm.
a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem
poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“),
popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. b) zákona
o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou
službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se dle §2
písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem
vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka,
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi
původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost, přičemž žalovaná naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Z definice služeb elektronických
komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích však vyplývá,
že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná
účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací. Výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby,
jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel - osoba vykonávající komunikační
činnost - zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací,
nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze Všeobecných
podmínek, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích
stran (bod 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.1 a 11.4). Z těchto
ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu (náhradní doklady č. 0376528383,
0379269787, 0382019155 a 0384595897 a k nim přiložené podrobné rozpisy hovorů) vyplývá,
že žalobkyně účtovala žalované částky za uskutečněná spojení na telefonní čísla počínající
kombinací 909 a 906.
Telefonní číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí
a služeb elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických
komunikacích) „[č]ást mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním
formátu adresu koncového bodu sítí uvedených v §3 pro přístup (…) ke službám elektronických komunikací
poskytovaným prostřednictvím těchto sítí.“ Podle §5 odst. 3 a podle bodu 7 přílohy č. 1 citované
prováděcí vyhlášky počáteční číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup
ke službám elektronických komunikací s vyjádřenou cenou. Pro počáteční trojčíslí 900 a 906
se takovými službami rozumí zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby, pro trojčíslí
908 hlasové služby.
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, které byly žalobkyní účastníkovi
zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám
odlišným od žalobkyně. Po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalované)
sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací.
Žalobkyně ovšem „služby obsahu“ sama neposkytovala, pouze jejich užití zprostředkovala.
Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi
žalovanou a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovanou za služby
odpovídající službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které
podle citovaného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny
za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení
ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 - 7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní
pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem
k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatele
služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu - výběr ceny podle bodu 11.1 Všeobecných podmínek - je
předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní, jak žalobkyně
ostatně sama uvádí v žalobním návrhu, v němž svou aktivní legitimaci dále dovozuje z právní
úpravy poukázky dle §535 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně
se považuje za poukazníka, žalovanou považuje za poukázaného a poskytovatele služby obsahu
za poukazatele.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1
o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány“.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát
zrušil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 9. 2010, čj. 140 C 89/2010 - 9,
a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud ve Frýdku-Místku
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu