ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.57.2011:11
sp. zn. Konf 57/2011 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Kolíně, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 EC 392/2010, o 5000 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ 00562262,
a žalovaná M. Š.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně
pod sp. zn. 10 EC 392/2010, o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 12. 2010, čj. 10 EC 392/2010 - 21,
ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 3. 2011, čj. 10 EC 392/2010 - 24,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 15. 6. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Kolíně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 10 EC 392/2010 týkající se zaplacení 5000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost UPC Česká republika, a. s. (dále jen „UPC“), uzavřela s žalovanou dne
12. 11. 2008 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací,
jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací (specifikovaných
ve smlouvě jako) „UPC Kabelová televize Starter.“ Podle žalobního tvrzení žalovaná porušila své
smluvní povinnosti podle uvedené smlouvy, žalobkyně proto od uvedené smlouvy odstoupila,
v důsledku čehož vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni zapůjčené zařízení (specifikované
jako) „STB HANDAN CV 5000 (08E6BAW44DS06616)“ sloužící k poskytování uvedených
služeb. Protože žalovaná tuto svou ediční povinnost nesplnila, žalobkyně se nyní domáhá
po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 5000 Kč, a to v souladu s platným ustanovením
Všeobecných podmínek. Podle tvrzení žalobkyně (k datu podání žaloby) žalovaná tuto svou
platební povinnost vůči žalobkyni nesplnila.
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 20. 12. 2010, čj. 10 EC 392/2010 - 21, ve znění
opravného usnesení ze dne 28. 3. 2011, čj. 10 EC 392/2010 - 24, řízení o žalobě zastavil (výrok
I.) s tím, že se věc postupuje Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). Dospěl k závěru,
že pravomoc rozhodnout daný spor je svěřena Českému telekomunikačnímu úřadu, neboť
se „jedná o spor z povinnosti uložené na základě zákona o elektronických komunikacích“.
Usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2011, opravné usnesení pak dne 29. 4. 2011.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu je dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným
poskytováním služeb elektronických komunikací, event. o ujednáních na ně úzce navazujících.
Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom
takovým ujednáním není a proto Český telekomunikační úřad není příslušným orgánem
k rozhodnutí daného sporu. Navrhovatel na podporu své argumentace odkázal na usnesení
zvláštního senátu ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. Konf 50/2009, a dále na usnesení ze dne
27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 5000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Smluvní pokuta je typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku,
jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti
(§544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné
především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou
povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze
posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci nároku
na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán,
který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní
pokuta vymáhána.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění
pozdějších předpisů, zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento
zákon; podle §129 odst. 1 zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé,
na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Podle §64 odst. 1 téhož zákona je účastník, popřípadě uživatel
veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu
ve výši platné v době poskytnutí této služby.
Pokud by tedy ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem
byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu,
byl by k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel, jak ve svém usnesení uvedl okresní
soud, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán.
Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit,
zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo
nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném
§127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit (shora
specifikované) vypůjčené zařízení poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný
soukromoprávní vztah a rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností
vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší soudu. Jak ostatně zvláštní senát uvedl ve svém usnesení
ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5 (publikováno pod č. 1478/2008 Sb. NSS), spor
o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu
digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel
předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není
sporem týkajícím se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích, nebo na jeho
základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1 tohoto zákona),
nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto
přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc
(byť k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje navrhovateli; z pravomoci
soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout
o věci přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu, a odstranil
tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Kolíně pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu