ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.69.2010:6
sp. zn. Konf 69/2010 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a
Obvodním soudem pro Prahu 6, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 8 Ca 311/2007, o žalobě proti rozhodnutí správních orgánů a náhradě škody ve
výši 672 271 Kč: žalobce V. Z., zastoupeného Františkem Markupem, bytem Adámkova 4233,
Chomutov, adresa pro doručování U Hačky 4726, Chomutov, a žalovaného 1) Finančního
ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28 a 2) Finančního úřadu pro
Prahu 6, se sídlem Praha 1, nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 6. 10. 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Městský soud v Praze
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b)
zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním jako soudem ve správním soudnictví a Obvodním soudem
pro Prahu 6 jako soudem v občanském soudním řízení. Spor vznikl ve věci žaloby V. Z. vedené u
městského soudu pod sp. zn. 8 Ca 311/2007 proti rozhodnutí finančních orgánů a náhradě škody
ve výši 672 271 Kč.
I. Zákonné podmínky pro řešení kompetenčního sporu
[2] Zvláštní senát nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky pro existenci a rozhodování
kompetenčního sporu, stanovené v zákoně č. 131/2002 Sb.
[3] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
[4] Podle §1 odst. 2 věta druhá zákona č. 131/2002 Sb. musí strany sporu popřít
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. Zvláštní senát
se již dříve zabýval otázkou totožnosti věci: v usnesení ze dne 11. 5. 2009, čj. Konf 21/2008 - 89,
vyslovil, že „za totožné věci se považují takové věci, kde je dána totožnost předmětu řízení a totožnost účastníků
řízení“. To bylo třeba posoudit v prvé řadě.
[5] Podmínka totožnosti účastníků je splněna. Žalobu podal u správního i civilního soudu
týž žalobce a také směřovala proti stejným finančním orgánům. Zvláštní senát proto
dále zkoumal podmínku totožnosti věci; z předložených spisů a podkladů ale nelze zjistit,
zda je tato podmínka splněna. Jak bude dále ukázáno v části II. tohoto odůvodnění, žalobce
v průběhu soudních řízení mnohokrát měnil nejen obsah žaloby a žalobní petit, ale i právní
důvody uplatněného nároku, a to aniž by bylo vždy bez pochyb zřejmé, že soud s takovými
změnami souhlasil a připustil je (zejm. srov. nutný procesní postup podle §95 o. s. ř.). Částka
672 271 Kč se sice nakonec v obou řízeních před soudy obou větví shoduje, nelze
ale z vyložených procesních nejasností bez pochybností postavit najisto, že takto ustavený
předmět řízení je správný. Soudy, jimž náleželo ujasnit, z čeho se tato částka skládá
a co je skutkovým a právním důvodem jejího vzniku, tak neučinily.
[6] Vzhledem k uvedeným skutečnostem, které ve svém důsledku neumožňují posoudit,
zda předmět řízení před soudy obou větví je týž a má stejný (a jaký vůbec) právní základ, zvláštní
senát návrh Městského soudu v Praze na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnul
[§4 zákona č. 131/2002 Sb. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[7] Bude tedy na Městském soudu v Praze, aby v souladu s níže uvedenými závěry posoudil,
čeho se žalobce domáhá, co je právním základem částky 672 271 Kč. Teprve v případě,
že se bez pochyb bude jednat o totožnou věc jako v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6,
podá znovu návrh na řešení kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb.
II. Dosavadní průběh řízení
A. Řízení před soudy v občanském soudním řízení
[8] Na tom, co bylo uvedeno jako důvod odmítnutí návrhu, lze v zásadě přestat. Zvláštní senát
ale považuje za vhodné nad tento rámec pro přehlednost popsat i dosavadní průběh řízení.
[9] Žalobce podal 10. 12. 2003 u Obvodního soudu pro Prahu 6 „žalobu o zaplacení penále
za pozdní vrácení přeplatků než stanoví zákon“. V petitu žádal, aby „soud vydal rozhodnutí Finanční úřad
zaplatí penále, zároveň náklady řízení“. Obvodní soud ustanovil žalobci advokáta, který zaslal
obvodnímu soudu 16. 9. 2005 upravenou žalobu o 2 485 000 Kč (pozn. zvláštního senátu: žaloba
je nadto vnitřně rozporná, jelikož žalobce žalobu nazývá jako žalobu o 2 485 000 Kč, ale v petitu
uvádí částku 3 179 740 Kč). Jako žalované označil žalobce Finanční ředitelství pro hlavní město
Prahu a Finanční úřad Praha 6. V žalobě namítal, že je podnikatelem a plátcem DPH
a že žalovaní nesprávně vedli jeho osobní účet a vedli jej jako daňového dlužníka, ačkoli žalobce
vykazoval přeplatky na dani z příjmu. Žalobci náleží penále, protože mu žalovaní vrátili pozdě
přeplatek na dani z příjmu a dani z přidané hodnoty. Žalobce proto vyčíslil žalovaným penále
za pozdní vrácení přeplatků, „náklady za dluhy a odškodnění za škodu vzniklou nesprávným úředním
postupem“. Podle žalobce došlo také k protiprávní exekuci jeho nemovitosti z důvodu dluhu,
který neexistoval. Po vylíčení skutkových skutečností žalobce žádal, aby soud vynesl rozsudek:
„1. žalovaný a 2. žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci částku 3 179 740 Kč a nahradit
mu náklady řízení vše do 3 dnů od právní moci rozsudku“.
[10] Rozsudkem ze dne 18. 5. 2006, čj. 17 C 268/2003 - 68, obvodní soud žalobu o zaplacení
3 179 740 Kč zamítl. V odůvodnění uvedl, že se žalobce nedomáhal přezkoumání konkrétních
rozhodnutí žalovaných, ale přiznání částek specifikovaných v žalobě z důvodu nesprávného
postupu žalovaného, prodlení žalovaného s vrácením daňových nedoplatků, a dále z důvodu
vzniklé škody při postupu žalovaných jako správců daně. Obvodní soud shledal, že se žalovaní
nedopustili protiprávního jednání, protože jednali v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb.; žalobci
proto nemohla vzniknout škoda. Žalovaní podle obvodního soudu nebyli povinni platit žalobci
penále, protože žádná právní norma tuto povinnost žalovaným neukládá.
[11] Žalobce podal proti rozsudku obvodního soudu ze dne 18. 5. 2006 odvolání k Městskému
soudu v Praze, a doplnil jej 5. 1. 2007. V odvolání zřetelně změnil právní důvod žalované částky
a označil žalobu jako „žaloba na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem a s určením
neplatnosti rozhodnutí správního orgánu“ Žalobce v odvolání dále zdůraznil, že se „žalobou nedomáhá
přezkumu konkrétních rozhodnutí žalovaných, ale domáhá se přiznání částek specifikovaných žalobou
dle obecných předpisů s tvrzením nesprávného postupu žalovaných, jejich prodlení s vrácením daňových přeplatků,
případně škodu při postupu žalovaných jako správců daně“. Na nesrovnalosti v označení žaloby správně
upozornilo žalované Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu ve vyjádření k odvolání,
doručené městskému soudu 6. 4. 2007. Konkrétně uvedlo, že „v řízení ve věci žaloby o zaplacení penále
za pozdní vrácení přeplatků, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem čj. 17 C 268/2003 bylo způsobilé k jednání.
Nicméně doplnění odvolání ze dne 4. 1. 20007 je označeno v právní věci rozhodnutí: o žalobě na náhradu škody
způsobené nesprávným úředním postupem a s určením neplatnosti rozhodnutí správního orgánu, tj. jedná se o zcela
jiné řízení, než o kterém bylo předmětným rozsudkem rozhodnuto. Ve věci žaloby o náhradu škody
(která však nebyla podána a nebylo o ní rozhodováno) pak finanční ředitelství oprávněno jednat není, k tomu
je oprávněno pouze Ministerstvo financí“.
[12] Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 29. 6. 2007 vyšly najevo další
skutečnosti. Zmocněnec žalobce objasnil, že v žalobě jsou uvedeny dva nároky: jednak nárok
na zaplacení úroku z prodlení podle speciálního zákona a dále pak nárok na náhradu škody,
který směřuje proti České republice. Zmocněnec také uvedl, že žalobce podal samostatnou
žalobu proti České republice na náhradu škody, proto bere žalobu v části týkající se náhrady
škody - tedy co do částky 2 507 469 Kč - zpět. Vysvětlil také, že mu škoda ve výši 2 507 469 Kč
vznikla z důvodu neprávem provedené exekuce a nákladů na posudek znalce. Zbývající část
žaloby ohledně 672 271 Kč, na které žalobce trval, se týkala nároku na úrok z prodlení.
Podle zmocněnce by však tuto část žaloby měly projednat soudy ve správním soudnictví,
protože se jedná o přezkum rozhodnutí správních orgánů o vrácení úroku z prodlení.
Podle zmocněnce měl být žalobci přiznán úrok ve vyšších částkách, než bylo uvedeno
v rozhodnutích.
[13] Městský soud – jako soud odvolací – rozhodl věc usnesením ze dne 29. 6. 2007,
čj. 18 Co 85/2007 - 124. Výrokem II. zrušil rozsudek soudu I. stupně co do částky 2 507 469 Kč
a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem III. zrušil rozsudek soudu I. stupně co do zbývající
částky 672 271 Kč, a zrušil výrok o nákladech řízení. V tomto rozsahu se věc vrátil soudu
I. stupně k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění usnesení dále shledal, že zbytek žalované
částky - tedy 672 271 Kč - představuje „kapitalizovaný nárok žalobce z titulu opožděně
vráceného daňového přeplatku“. Dále vyslovil, že podle §2 soudního řádu správního soudy
ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem, včetně žalob
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, mezi které patří
též rozhodování o věcech daňových podle zákona č. 337/1992 Sb. Protože správním řízením
ve smyslu §244 o. s. ř. je každý proces, který směřuje k vydání rozhodnutí správního orgánu,
jehož správnost žalobce žalobou - byť nesprávně formulovanou - napadá, není dána věcná
příslušnost civilního soudu, ale příslušnost soudu správního podle §7 odst. 1 a 2 s. ř. s.
[14] Městský soud zavázal soud I. stupně právním názorem, aby v důsledku nedostatku věcné
příslušnosti řízení zastavil a poučil žalobce o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví.
[15] Obvodní soud v souladu s tímto právním názorem bez dalšího vysvětlení, z čeho nárok
na zaplacení 672 271 Kč vyplýval, usnesením ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 17 C 268/2003, řízení
zastavil s poučením, že žalobce je oprávněn podat žalobu ve správním soudnictví.
B. Řízení před správními soudy
[16] Žalobce podal 9. 10. 2007 u Městského soudu v Praze – jako soudu ve správním
soudnictví - žalobu na ochranu před zásahem správního orgánu a náhradu škody. V petitu žaloby
navrhoval jednak, aby městský soud zrušil rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne
20. 1. 2003, ze dne 16. 5. 2003 a s nimi všechna související rozhodnutí. Dále žádal, aby městský
soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci za pozdní vrácení
přeplatků daně z příjmů fyzických osob a DPH úrok z prodlení a náhradu škody ve výši
672 271 Kč a náklady řízení. Stejný petit zopakoval žalobce i v doplnění žaloby ze dne
7. 11. 2007.
[17] Žalobce ale dále doplnil tuto žalobu také 5. 3. 2008 a nově v petitu žádal, aby městský soud
uložil žalovanému, aby ve lhůtě 30 dnů vydal rozhodnutí o žalobcových námitkách a dále
aby rozhodl, že žalovaný je povinen za pozdní vrácení přeplatků na dani z příjmů fyzických osob
a DPH uhradit žalobci úrok z prodlení a náhradu škody ve výši 672 271 Kč. Žalobce pak ještě
doplnil žalobu podruhé dne 24. 4. 2008; v tomto doplnění brojil proti nečinnosti správního
orgánu v řízení o jeho žádostech a proti dalším skutečnostem.
[18] Přípisem doručeným městskému soudu 11. 9. 2008 žalobce doplnil žalobu ze dne
9. 10. 2007 potřetí. Nově ji označil jako „žalobu podanou podle ust. §65 s. ř. s. proti rozhodnutí správního
orgánu, podle ust. §79 odst. 1 s. ř. s. na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, podle ust. §82 odst. 1
s. ř. s. na ochranu před nezákonným zásahem a donucením správního orgánu a dále podle poučení Obvodním
soudem pro Prahu 6 žaloba o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a rozhodnutím správního
orgánu“. Žalobce žádal, aby městský soud vydal usnesení, ve kterém by vyslovil, že v části žaloby
týkající se náhrady majetkové újmy není věcně příslušný, a aby ji v této části postoupil
Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dále navrhoval, aby městský soud přiznal „žalobě odkladný účinek
rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2003 a ze dne 16. 5. 2003 až do doby pravomocného
rozhodnutí o žalobě“. Žalobce také žádal, aby městský soud přikázal žalovanému, aby tento správní
orgán ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení rozhodl o námitkách žalobce proti exekučnímu
příkazu č. 151503/03/006940/4863, a aby žalovaný zaslal žalobci rozhodnutí ze dne 20. 1. 2003.
[19] Z tohoto doplnění žaloby dále vyplývá, že žalobce požadoval, aby městský soud projednal
žalobní návrh a vydal rozsudek, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2003
a ze dne 15. 6. 2003, a uhradil žalobci náklady řízení a nutné výdaje.
[20] Žalobce doplnil a změnil petit žaloby ještě počtvrté 1. 12. 2008. V souvislosti s částkou
672 271 Kč uvedl, že „žalobce pouze upřesňuje petit o náhradě za pozdní vrácení přeplatků k dani z příjmů
fyzických osob a k DPH tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci za pozdní vrácení daňových přeplatků úrok
v částce 31.698,- Kč a náhradu ušlého zisku ve výši 640.537,- Kč, to vše spolu v částce 672.271,- Kč do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku“.
[21] Konečně v pátém doplnění žaloby ze dne 22. 12. 2008 žalobce nově žádal, aby městský
soud zrušil také rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2004 a ze dne 2. 4. 2008, a aby městský
soud přikázal žalovanému rozhodnout o námitkách proti rozhodnutím žalovaných a exekučnímu
příkazu.
[22] Usnesením ze dne 2. 6. 2009 městský soud žalobu v části směřující proti rozhodnutí
Finančního úřadu ze dne 20. 1. 2003 a ze dne 16. 5. 2003 odmítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce
předčasně napadl žalobou rozhodnutí, která mu nikdy nebyla doručena a k nimž z tohoto důvodu
nemohl uplatnit řádné opravné prostředky. Městský soud proto v této části žalobu podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
[23] Městský soud se také zabýval částí žaloby týkající se zaplacení 672 271 Kč. Zdůvodnil,
že není možné použít postup podle §46 odst. 2 a 3 s. ř. s., protože Obvodní soud
pro Prahu 6 - jako soud v občanském řízení - usnesením ze dne 24. 8. 2007,
sp. zn. 17 C 268/2003, vyslovil svou nepříslušnost, řízení o žalobě na náhradu škody zastavil
a poučil žalobce, aby podal žalobu ve správním soudnictví. Z toho důvodu podá městský soud
návrh zvláštnímu senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování kompetenčních sporů,
na rozhodnutí kompetenčního sporu o věcnou příslušnost. Nijak nevysvětlil, z čeho částka
vyplývá a zda se kromě vyčíslení shoduje s nárokem uplatňovaným u soudů v občanském
soudním řízení.
[24] Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2009,
čj. 7 Aps 3/2009 - 171, usnesení městského soudu ze dne 2. 6. 2009 zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Podle kasačního soudu městský soud nesprávně použil správní řád, protože měl
přezkoumat napadená rozhodnutí podle zákona o správě daní a poplatků. Shledal, že taktéž názor
městského soudu o nedoručení rozhodnutí žalovaného a nemožnosti podat opravné prostředky
je nesprávný. Podle Nejvyššího správního soudu se městský soud dostatečně nezabýval otázkou
účastenství Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu; nejednal s ním totiž jako s účastníkem
řízení, ale označil jej tak v usnesení ze dne 2. 6. 2009 a toto rozhodnutí mu také doručoval.
Nad rámec Nejvyšší správní soud uvedl, že městský soud by měl posoudit, zda jsou v otázce
přezkoumání zákonnosti napadených správních rozhodnutí splněny podmínky pro to, aby věc
projednal a meritorně rozhodl. Městský soud by měl uvážit i otázku rozsahu podané správní
žaloby s ohledem na žalobní petit, který byl v průběhu řízení několikrát měněn. Dále by měl
zjistit, zda se žalobce nedomáhá soudní ochrany podle §79 s. ř. s., tj. vydání rozhodnutí správce
daně o přiznání úroku z prodlení, což je v kompetenci finančního úřadu. Pokud podle Nejvyššího
správního soudu dojde městský soud k závěru, že se žalobce nedomáhá přiznání úroku,
ale náhrady škody, o níž správní soudy nemohou rozhodoval, měl by postupovat podle
§46 odst. 2 nebo 3 s. ř. s.
[25] Městský soud vydal 30. 7. 2010 nové usnesení, čj. 8 Ca 311/2007 - 188. Žalobu v části
směřující proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 6 odmítl, výrokem II. rozhodnul,
že se žaloba odmítá i v části směřující proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město
Prahu. Městský soud však neposoudil, zda se žalobce domáhá přiznání úroků z prodlení
nebo náhrady škody, nevyrovnal se dostatečně s tím, která z doplnění žalob vlastně
přezkoumával, a proč se nejedná o tvrzený zásah do práv a nečinnost. Neujasnil si,
o jaký nárok - vyčíslený na 672 271 Kč - se jedná. Pouze v odůvodnění uzavřel, že ohledně
této částky po nabytí právní moci usnesení podá návrh na řešení kompetenčního sporu podle
zákona č. 131/2002 Sb.
III. Návrh na řešení kompetenčního sporu
[26] V souvislosti s částí žaloby týkající se 672 271 Kč podal městský soud podle §46 odst. 3
s. ř. s. návrh na řešení kompetenčního sporu. Ten byl doručen zvláštnímu senátu 21. 10. 2010.
[27] Městský soud v návrhu uvedl, že se v nyní řešeném případě nejedná o přezkum správních
rozhodnutí, která vydali žalovaní, ale o spor o náhradu škody. Nejedná se proto o veřejné
subjektivní právo, ale o právo soukromé; městský soud proto není příslušný k rozhodování
o věci.
[28] Podle městského soudu je od 1. 1. 2003 stanoven procesní postup, kterým se navrhovatelé
mohou domáhat ochrany svých práv. Tento procesní postup upravuje zákon č. 151/2002 Sb.,
který novelizoval občanský soudní řád od 1. 1. 2003 a stanovil v části páté o. s. ř. - konkrétně
v §244 a násl. tohoto zákona, že se účastníci mohou domáhat svých práv návrhem v občanském
soudním řízení. V tomto řízení soudy návrh nejen přezkoumají, ale také rozhodnou přímo
o právu k nemovitosti. Městský soud proto shledal, že žalobce postupoval správně, pokud
se žalobou domáhal náhrady škody v občanském soudním řízení u Obvodního soudu
pro Prahu 6. Pokud žalobce neformuloval žalobu ve smyslu §244 a násl. o. s. ř., bylo
na obvodním soudu, aby – pokud by tuto skutečnost shledal vadou – vedl žalobce k odstranění
takového nedostatku. V žalobě nelze navrhovat přezkoumání rozhodnutí, ale žalobce se v žalobě
musí domáhat přímo rozhodnutí o svém právu. Podáním žaloby se totiž přesouvá z pravomoci
správních orgánů do pravomoci soudů, které o uplatněném právu rozhodnou s konečnou
platností. Z obsahu žaloby podané u obvodního soudu je zřejmý předmět žaloby – náhrada
škody. Předmětný spor proto náleží do věcné pravomoci Obvodního soudu pro Prahu 6
a na tomto soudu proto bylo, aby zkoumal podmínky řízení včetně místní příslušnosti.
[29] Městský soud proto navrhnul, aby zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 6 ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 17 C 268/2003, a dále vyslovil, že k projednání
a rozhodnutí věci je příslušný soud v občanském soudním řízení.
IV. Souvisící právní úvahy
[30] Zvláštní senát poznamenává, že z předložených spisů nelze najisto určit, z jakého důvodu
žádá žalobce zaplacení částky 672 271 Kč. Žalobce v souvislosti s touto částkou zmiňuje úrok
z prodlení a náhradu škody. Pouze pro úplnost a demonstraci toho, jak je tato věc
nejasná - s vědomím, že toto podání může považovat městský soud za opožděné - zmiňuje
zvláštní senát doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2008; žalobce v něm vysvětloval, že se částka
672 271 Kč skládá z úroku za pozdní vrácení daňových přeplatků ve výši 31 698 Kč a z náhrady
ušlého zisku ve výši 640 537 Kč.
[31] Z žaloby je zřejmé, že žalobce brojí mimo jiné proti výši úroků z přeplatků podle
§64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; rozhodnutí, která městský soud
přezkoumal, s výší úroků a náhradou škody nesouvisejí. Městský soud nezjistil, zda správce daně
o přiznání úroku z přeplatku rozhodl; proti takovému aktu by se mohl žalobce odvolat podle
§64 výše zmiňovaného zákona. Jestliže ale správce daně takové rozhodnutí nevydal, je nutné
zjistit, zda procesní aktivita žalobce nemíří ve skutečnosti proti nečinnosti správního orgánu.
[32] Žalobce také v petitu v souvislosti s částkou 672 271 Kč uvádí náhradu škody. Městský
soud se ale nezabýval tím, o jakou náhradu škody se jedná, zda žalobce nepožaduje náhradu
škody vůči státu z důvodu nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb.
Posouzení takového nároku se ale děje speciálním postupem (§6 zákona č. 82/1998 Sb.).
Obvodní soud v rozsudku ze dne 18. 5. 2006, čj. 17 C 268/2003 - 68, o náhradě škody
jako takové rozhodoval, z důvodu zcela nových tvrzení v odvolání a vysvětlení v průběhu jednání
městský soud - jako soud odvolací - věc zcela odlišně kvalifikoval a rozhodnutí obvodního soudu
zrušil.
[33] Zvláštní senát proto uzavřel, že si městský soud musí nejprve ujasnit, o jaký nárok
se v souvislosti s částkou 672 271 Kč jedná (jaká je jeho právní podstata) a zda jsou o něm vůbec
soudy oprávněny rozhodovat (resp. v které fázi řízení); to je totiž pro rozhodnutí o příslušnosti
soudu v případném kompetenčním sporu určující. Jestliže zhodnotí, že tomu tak je a že se nárok
uplatněný u správních soudů shoduje s nárokem uplatněným v občanském soudním řízení –
a je tedy splněna podmínka totožnosti věci, může podat opětovně návrh na řešení
kompetenčního sporu.
[34] Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a tomu, že nelze zjistit totožnost věci podle
§1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát návrh Městského soudu v Praze na zahájení
řízení o kompetenčním sporu jak shora uvedeno odmítnul [§4 zákona č. 131/2002 Sb.
a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. září 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu