ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.84.2010:10
sp. zn. Konf 84/2010 - 10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JU Dr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Jablonci nad Nisou, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 148/2008,
o zaplacení 1964 Kč a smluvní pokuty z této částky: žalobkyně UPC Česká republika, a. s.,
se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ 00562262, a žalované Z. K.,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci
nad Nisou pod sp. zn. 12 C 148/2008, o zaplacení 1964 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 %
z této částky denně od 6. 4. 2007 do zaplacení, je správní orgán.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 12. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ve věci žaloby vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 12 C 148/2008.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost UPC Česká republika, a. s. (dále jen „UPC“) v žalobě uvedla, že „dne
15. 10. 2005 uzavřela s žalovanou smlouvu č. 1207783-5 o poskytování veřejné telekomunikační
služby“; že „nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací společnosti UPC Česká republik a
(dále jen „Všeobecné podmínky“) . Dále uvedla, že „žalovaná jí nevrátila půjčené zařízení řádně
a včas“ a že „nárokuje smluvní pokutu ve výši 2100 Kč“ dle článku 3 Všeobecných podmínek;
že „dle článku 6 Všeobecných podmínek je pro případ prodlení s platbami uživatele poskytovatel
oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý i započatý
den prodlení ode dne 6. 4. 2007 (den vystavení předžalobní upomínky)“; že „na základě porušení
povinností žalované vyplývajících ze smlouvy došlo k ukončení platnosti a účinnosti smlouvy
ze dne 20. 2. 2006“; že „žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2007
k úhradě dlužných částek“; že „tuto povinnost žalovaná nesplnila a ničeho neuhradila“
a že „smluvní pokuty dle článku 3 a dle článku 6 Všeobecných podmínek se vztahují na od lišné
porušení smluvních povinností a že jde o zcela samostatné smluvní pokuty a je možno je ob ě
uplatňovat v žalobním petitu“; navrhla však, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit
jí „částku ve výši 1964 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1% z této částky za každý den
prodlení za období od 6. 4. 2007 do zaplacení“.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou – aniž by žalobkyni vyzval k odstranění vad
nesrozumitelné žaloby - usnesením ze dne 8. 6. 2010, čj. 12 C 148/2008 - 25, řízení o „zaplacení
1964 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky denně od 6. 4. 2007 do zaplacení“ zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že „žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení
částky 1964 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 6. 4. 2007 do zaplacení, a to z titulu
smlouvy o dodávce služeb, televizních programů – služby Rodina, Plus“; že „v projednávané věci
jde o spor ze smlouvy o poskytování služeb elektron ických komunikací uzavřené mezi osobou
vykonávající komunikační činnost a uživatelem“ a že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích rozhoduje tyto spory Český telekomunikační úřad; že „samotná
problematika dodávky služeb elektronických komunikací jako takových a úplaty za ně,
včetně smluvních pokut od nich odvozených, je svěřena výlučně Českému telekomunikačnímu
úřadu“, přičemž odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu pod sp. zn. Konf 6/2005
a Konf 27/2008. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 11. 2009.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kompetenčního sporu. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně se v žalobě domáhala
zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení, nikoliv z toho, o čem skutečně
rozhodl Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Namítá, že „žalobkyně specifikovala
svou pohledávku jako smluvní pokutu v celkové výši 2100 Kč, ovšem požadovala částku 1964 Kč
se smluvní pokutou 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 6. 4. 2007 do zaplacení“
a odmítá „svou kompetenci k rozhodnutí tohoto sporu, jehož předmětem je povinnost žalované
uhradit jednak smluvní pokutu za nevracení zapůjčeného zařízení a jednak smluvní pokutu
za prodlení s platbami“; že v souzeném případě „se nejedná o cenu za službu elektronických
komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích“, když jde „o soukromoprávní
vztah ze smlouvy o výpůjčce“ a odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 7. 2009,
sp. zn. Konf 50/2009 a usnesení ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle
§64 odst. 1 téhož zákona je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí
této služby.
Smluvní pokuta je typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku,
jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti
(§544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné
především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou
povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze
posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci náro ku
na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán,
který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní
pokuta vymáhána.
Předmětem tohoto řízení je zaplacení částky 1964 Kč za do dané služby podle smlouvy
o poskytování služeb elektronických komunikací a smluvní pokuta z této dlužné částky ve výši
0,1 % za každý i započatý den prodlení podle článku 6.10 Všeobecných podmínek. Předmětem
řízení v této věci – tak, jak byl vymezen Okresním soudem v Jablonci nad Nisou – tedy není
smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčený satelitní komplet, jak se mylně domnívá
navrhovatel.
Protože ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem byla
dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu,
je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel, jak ve svém usnesení uvedl okresní
soud, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán.
Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit,
zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo
nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z uvedených důvodů zvláštní senát vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. srpna 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu