ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.91.2011:13
sp. zn. Konf 91/2011 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Milady Tomkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem ve Strakonicích a Krajským soudem v Českých
Budějovicích, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově
pod sp. zn. 6 C 61/2011, ve věci žaloby o zaplacení 5000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
EuroStar Brno spol. s r. o., se sídlem v Brně, Úpatní 524/64, IČ 60711370, zastoupené
Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Daliborova 648/38, a žalované
A. G.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích
pod sp. zn. 6 C 61/2011, o zaplacení 5000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 2. 2011, čj. 6 C 61/2011 - 11,
a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2011,
čj. 5 Co 977/2011 - 21, se zrušují .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 12. 10. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem ve Strakonicích ve věci žaloby
o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalovaná A. G. uzavřela dne 3. 1. 2007 s žalobkyní (EuroStar Brno spol. s r. o.) smlouvu
o poskytnutí akčního balíčku. Akční balíček spočíval v poskytnutí movité věci za zvýhodněných
podmínek v ceně 5000 Kč. Tuto movitou věc poskytla žalobkyně žalované svým vlastním
jménem a na svůj vlastní účet. Poskytnutí movité věci za zvýhodněných podmínek bylo smlouvou
o poskytnutí akčního balíčku vázáno na dodržení sjednané délky trvání smlouvy o poskytování
veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen „účastnická smlouva“), kterou
žalovaná tentýž den uzavřela se společností T-Mobile Czech Republic, a. s. (dále jen „T-Mobile“),
jejímž jménem jednala žalobkyně.
Součástí Smlouvy o poskytnutí akčního balíčku byly Všeobecné obchodní podmínky
společnosti EuroStar Brno spol. s r. o. (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“). Podle článku
10.1. všeobecných obchodních podmínek se žalovaná zavázala zdržet se veškerého jednání
či opomenutí, jehož následkem by bylo ukončení účastnické smlouvy před dobou jejího trvání,
tj. zejména se zavázala zdržet se veškerého jednání či opomenutí, které by znamenalo porušení
smlouvy, ale i jiného jednání či opomenutí, které sice není porušením účastnické smlouvy,
ale jehož důsledkem bude ukončení účastnické smlouvy před sjednanou dobou trvání.
Dne 20. 2. 2008 žalobkyně zjistila, že účastnická smlouva žalované pro její protiprávní
jednání či opomenutí zanikla. O tom podle žalobkyně svědčí potvrzení společnosti Josef
KVAPIL a. s., která je přímým smluvním partnerem společnosti T-Mobile. V souladu s článkem
10.2. všeobecných obchodních podmínek nastala splatnost smluvní pokuty dne 21. 2. 2008,
žalovaná však smluvní pokutu nezaplatila. Žalobkyně zaslala žalované 31. 1. 2011 upomínku
před podáním žaloby, v níž ji vyzvala k zaplacení dlužné smluvní pokuty, úroků z dlužné částky
a nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani poté dobrovolně částku neuhradila, podala
žalobkyně 18. 2. 2011 žalobu k Okresnímu soudu ve Strakonicích, v níž se domáhala, aby soud
uložil žalované povinnost zaplatit částku 5000 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 28. 2. 2011, čj. 6 C 61/2011 - 11,
řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III.)
a o nákladech řízení (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu,
zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Podle §129 odst. 1 věta
první zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozhoduje Český telekomunikační úřad spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 na straně jedné a účastníkem,
popřípadě uživatelem na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených zákonem
o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
V posuzované věci se podle okresního soudu jednalo o porušení povinností vyplývajících
ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, kteří si mezi sebou
dohodli smluvní pokutu pro případ porušení povinností. Porušení závazku je porušením zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
S odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 3. 2009, čj. Konf 3/2009 - 6, okresní soud
uzavřel, že k rozhodování o smluvní pokutě je příslušný Český telekomunikační úřad.
Proti usnesení okresního soudu se žalobkyně odvolala a Krajský soud v Českých
Budějovicích usnesením ze dne 5. 5. 2011, čj. 5 Co 977/2011 - 21, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil. Uvedl, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o poskytnutí dotovaného
akčního balíčku, jehož součástí byl prodej mobilního telefonu za zvýhodněnou cenu.
Tato smlouva byla uzavřena v souvislosti s účastnickou smlouvou, kterou jménem společnosti
T-Mobile uzavřela žalobkyně s žalovanou. Smlouva o prodeji mobilního telefonu byla smlouvou
kupní podle §588 občanského zákoníku, účastnická smlouva smlouvou podle zákona
o elektronických komunikacích.
Podle krajského soudu je pro posouzení pravomoci rozhodná povaha povinnosti,
za kterou byla smluvní pokuta sjednána. Jedná se o povinnost vyplývající z účastnické smlouvy
nebo s touto účastnickou smlouvou bezprostředně související. Porušení takových povinností
lze považovat za porušení povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích,
proto je k rozhodování ve věci příslušný Český telekomunikační úřad.
Podle krajského soudu nic na tomto závěru nemění ani skutečnost, že byla
smluvní pokuta ujednána v kupní smlouvě ve prospěch žalobkyně, která byla stranou
této smlouvy – nikoli ve prospěch osoby vykonávající komunikační činnost, která tuto kupní
smlouvu neuzavřela. Krajský soud proto považoval usnesení okresního soudu za správné
a v celém rozsahu jej potvrdil.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že pro naplnění pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu rozhodovat spor musí být kumulativně naplněny dvě podmínky: jedná
se o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem,
resp. uživatelem na straně druhé (osobnostní vymezení sporu), a spor se týká povinností
uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení).
V tomto případě žalobkyně nesplňuje první podmínku, a sice osobní předpoklad,
protože z důkazů je zřejmé, že není osobou poskytující veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, ale je účastníkem ve vztahu ke společnosti T-Mobile. Charakter poskytovatele služeb
elektronických komunikací nedodává žalobkyni ani smlouva o poskytnutí akčního balíčku,
ani účastnická smlouva, protože žalobkyně v souvislosti s ní jednala jako přímý zástupce
společnosti T-Mobile. Stejně tak podle navrhovatele nesplňuje žalovaná vůči žalobkyni
charakteristiku účastníka či uživatele podle zákona o elektronických komunikacích. Současně
je zjevné, že žalobkyně ani žalovaná nejsou osobami, na které byla postoupena pohledávka osob
vymezených v zákoně o elektronických komunikacích.
Podle navrhovatele nebyl splněn ani věcný předpoklad podle §129 zákona
o elektronických komunikacích, protože podstatou sporu je porušení povinnosti stanovené
všeobecnými podmínkami žalobkyně a smlouvou o poskytnutí akčního balíčku, nikoli povinnosti
stanovené zákonem o elektronických komunikacích nebo na jejich základě.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud ve Strakonicích v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Při posouzení věci samé zvláštní senát nejprve vyloučil, že by v daném případě žalobkyní
žádaná částka byla doplatkem kupní ceny předmětného mobilního telefonu, a tudíž
na projednávaný případ nelze obdobně aplikovat závěry zvláštního senátu vyslovené v usnesení
ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 - 19, publikovaném pod č. 47/2004 Sb. NSS. Z formulace
všeobecných obchodních podmínek jednoznačně plyne, že se jedná o sankci peněžité povahy
za nesplnění smluvní povinnosti, jejíž výše je v daném případě předem dohodnuta konkrétní
částkou. Jedná se tedy o smluvní pokutu: jak správně poznamenal okresní soud i navrhovatel.
Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné především vycházet z charakteru
povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu
je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení
povinnosti je přitom určující pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně.
O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný
k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána (usnesení
zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008 - 7, publikované pod č. 1738/2009 Sb.
NSS). Zvláštní senát z tohoto úhlu posoudil pravomoc navrhovatele k rozhodování
předloženého případu.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích
jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem,
včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající
komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména
z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Jak správně uvedl navrhovatel, podle ustáleného výkladu zvláštního senátu
(srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, publikované pod č. 1994/2010
Sb. NSS) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných
pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“. Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích je pravomoc navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech,
ve kterých sice budou účastníky osoby odlišné od osob uvedených ve větě první
téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde na základě změny závazku v osobě věřitele
či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi původními účastníky sporu byl oprávněn
rozhodnout navrhovatel.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o první, osobní, předpoklad, z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele
a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost.
Takový charakter nepropůjčuje žalobkyni ani smlouva o poskytnutí akčního balíčku,
na jejímž základě žalovaná obdržela mobilní telefon za zvýhodněnou cenu (jejím předmětem
tedy nebyla žádná z činností uvedených v §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích),
ani účastnická smlouva, neboť v těchto případech jednala žalobkyně jako přímý zástupce
společnosti T-Mobile, a z těchto ujednání jí tudíž vůči žalované žádná práva a povinnosti
nevznikly (srov. §22 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Rovněž osoba žalované
nenaplňuje ve vztahu k žalobkyni charakteristiku účastníka ani uživatele podle §2 písm. a) a b)
zákona o elektronických komunikacích. O žalované by bylo lze hovořit jako o účastníku
jen ve vztahu ke společnosti T-Mobile, s níž uzavřela účastnickou smlouvu, jejímž předmětem
bylo poskytování služeb elektronických komunikací sítí. Žalobkyně ani žalovaná nejsou
ani osobami, na něž by byla postoupena pohledávka osob splňujících charakteristiku osoby
vykonávající telekomunikační činnost, resp. účastníka či uživatele. Také možné postoupení
pohledávky na žalobkyni nemá ve skutkovém vymezení případu žádnou oporu. Není ani zřejmé,
kdo by měl takovou pohledávku na žalobkyni postoupit: společnost T-Mobile, která snad připadá
do úvahy, žádný takový úkon neučinila. Již první předpoklad pravomoci navrhovatele
není splněn.
Podle zvláštního senátu nebyl naplněn ani druhý – věcný – předpoklad.
Ačkoliv rozhodující orgán bude muset v daném případě jako předběžnou otázku posoudit,
zda se žalovaná dopustila jednání či opomenutí, které vedlo k ukončení účastnické smlouvy,
podstatou sporu je porušení povinnosti stanovené všeobecnými obchodními podmínkami
a smlouvou o poskytnutí akčního balíčku, nikoliv povinnosti stanovené smlouvou o poskytování
služeb elektronických komunikací (účastnickou smlouvou). Předmětem smlouvy o poskytnutí
akčního balíčku přitom je poskytnutí movité věci za zvýhodněných podmínek, nikoliv činnosti
specifikované v §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Porušenou povinností,
jež je sankcionována smluvní pokutou, tudíž není povinnost stanovená zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě není dán osobní ani věcný předpoklad
pravomoci Českého telekomunikačního úřadu spor rozhodnout; pravomoci soudů
se tedy tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení okresního soudu. Podle usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2004,
čj. Konf 17/2004 - 7, „popřel-li okresní soud jako strana kompetenčního sporu podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, nesprávně svou pravomoc rozhodnout ve věci
a jeho rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno odvolacím soudem, zruší zvláštní senát nejen rozhodnutí
okresního soudu, ale také rozhodnutí soudu odvolacího (§5 odst. 3 tohoto zákona per analogiím)“. Zvláštní
senát proto zrušil i usnesení krajského soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté
(výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud ve Strakonicích
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. listopadu 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu