ECLI:CZ:NSS:2011:NA.5.2011:15
sp. zn. Na 5/2011 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele: J. U., o podání
navrhovatele ze dne 7. 1. 2011,
takto:
I. Podání navrhovatele ze dne 7. 1.1 2011 se odmítá .
II. Navrhovateli se vrací soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným soudu dne 7. 1. 2011 se navrhovatel domáhá zrušení pravomocného
rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 2. 2011, č. j. 6 C 8/2009 -117. Navrhovatel
tvrdí, že byl tímto rozhodnutím určen jako viník dopravní nehody. Zásadní vady v řízení
navrhovatel spatřuje v porušení práva na spravedlivý proces. Zkrácení na svých právech dále vidí
v tom, že mu byla znemožněna obhajoba a nebylo mu umožněno podat opravný prostředek.
Navrhovatel se opakovaně pokoušel proti tomuto rozhodnutí bránit jak dopisem soudci, kterému
byla tato věc přidělena, tak i předsedovi soudu. Tyto žádosti byly vzhledem ke skutečnosti, že
nebyl účastníkem řízení, neúspěšné.
Na úvod Nejvyšší správní soud pokládá za podstatné poznamenat, že Okresní soud
v Rakovníku není správním orgánem, jak ve svém podání navrhovatel mylně uvádí. Dle §2
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je správním orgánem orgán moci výkonné, orgán územních
samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonává působnost
v oblasti veřejné správy. Oproti tomu soudy v souladu s čl. 81 Ústavy České republiky vykonávají
moc soudní. Čl. 91 Ústavy České republiky dále uvádí, že soustavu soudů je tvořena Nejvyšším
soudem, Nejvyšším správním soudem, vrchními, krajskými a okresními soudy.
Podle ustanovení §2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo zvláštním
zákonem za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech,
v nichž tak stanoví tento zákon. Pravomoc správních soudů je pak upravena ustanovením
§4 s. ř. s., dle něhož soudy ve správním soudnictví rozhodují mj. o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy správními orgány, o žalobách na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu, o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a
v dalších typech řízení. Podle ustanovení §12 s. ř. s. je posláním Nejvyššího správního soudu
zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v
případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
V posuzovaném případě je nutné nejdříve vážit, zda nejsou naplněny podmínky uvedené
v §46 odst. 1 s. ř. s. Pokud by tomu tak bylo, musela by být žaloba dle tohoto ustanovení
odmítnuta. Pokud by se navrhovatel domáhal rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, ve
které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhal-li by se
návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci, soud by návrh odmítnul dle §46 odst. 2 s. ř. s. Ustanovení §7 odst. 5 s.
ř. s. v této souvislosti stanoví, že byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který
není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně
příslušnému.
Podání navrhovatele se týká soudního sporu, který byl projednán v občanském soudním
řízení, nikoliv specializovaným senátem krajského soudu činným ve správním soudnictví.
Navrhovatel se domáhá v řízení, ve kterém nebyl účastníkem, zrušení pravomocného rozsudku
Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 2. 2010, č. j. 6 C 8/2009 -117. Nejvyšší správní soud se
tak nemůže věcí zabývat, protože k takovému řízení není věcně příslušný ani on, ani žádný jiný
soud. Pravomoc a příslušnost soudu je základní podmínkou jakéhokoliv soudního řízení. Její
nedostatek v řízení je neodstranitelný. Za těchto okolností rozhodl soud o odmítnutí podání
navrhovatele dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť se jím nemůže vůbec zabývat.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Vzhledem k odmítnutí podání navrhovatele má Nejvyšší správní soud za to, že je na místě
postupovat analogicky dle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném
znění, a proto rozhodl o vrácení zaplacené částky soudního poplatku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu