ECLI:CZ:NSS:2011:NAD.20.2011:50
sp. zn. Nad 20/2011 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: E. P., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2009, č. j. X , o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě
s postoupením této věci Městským soudem v Praze,
takto:
K řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2009,
č. j. X, je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Městskému soudu v Praze bylo žalovanou dne 26. 5. 2009 postoupeno podání žalobce,
které Městský soud v Praze posoudil jako žalobu směřující proti v záhlaví tohoto rozsudku
uvedenému rozhodnutí žalované.
Usnesením z 10. 6. 2009 Městský soud v Praze rozhodl podle §89 odst. 4 písm. b)
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v tehdy účinném znění,
o postoupení věci k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě.
Dne 30. 6. 2009 bylo Městskému soudu v Praze doručeno další podání žalobce, označené
jako „odvolání“. Toto podání bylo soudem ustanoveným tlumočníkem přeloženo tak, že žalobce
se odvolává proti stanovisku soudu v Ostravě ve věci invalidní renty. Odůvodnění usnesení
soudu v Praze obsahuje poučení, že se v této věci žalobce může odvolat k Nejvyššímu správnímu
soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze. Žalobce dále uvádí, že nesouhlasí
se stanoviskem soudu v Ostravě, protože je dále invalidou, což také uznala Správa sociálního
zabezpečení v Nowém Sączi.
Městský soud toto podání vyhodnotil jako kasační stížnost proti usnesení městského
soudu ze dne 10. 6. 2009 o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě a usnesením z 6. 8. 2009
vyzval žalobce k doplnění náležitostí kasační stížnosti.
Městskému soudu bylo 17. 12. 2009 doručeno další podání žalobce, které soudem
ustanovený tlumočník přeložil tak, že se žalobce odvolává na svou kasační stížnost a zdvořile
žádá o to, aby mu byl z úřední moci ustanoven český obhájce.
Usnesením z 10. 6. 2010 městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti s tím, že žalobce
vzal posledně uvedeným podáním svou kasační stížnost zpět a zároveň požádal o ustanovení
právního zástupce.
Poté, co byl 22. 10. 2010 spis zaslán Krajskému soudu v Ostravě, ten jej následně
13. 7. 2011 vrátil zpět Městskému soudu v Praze s přípisem, že žalobce zpět svou kasační stížnost
nevzal, pouze v polském jazyce uvedl, že trvá na podané kasační stížnosti, avšak tlumočník větu
přeložil tak, že se žalobce „odvolává na svou kasační stížnost “.
Městský soud v Praze opětovně 18. 7. 2011 zaslal spis zpět Krajskému soudu v Ostravě
s vysvětlením, že k vydání usnesení o zastavení řízení sice došlo omylem, nicméně žalobce proti
usnesení nepodal kasační stížnost, přestože byl o možnosti jejího podání poučen, navíc je soud
vázán vydaným usnesením, které již nabylo právní moci.
Dne 4. 8. 2011 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen spis s přípisem samosoudkyně
Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslavy Ježoviczové, která tímto vyjádřila nesouhlas
s postoupením věci Krajskému soudu v Ostravě s ohledem na to, že Městský soud v Praze neměl
vydat usnesení z 10. 6. 2010, neboť žalobce nevzal kasační stížnost zpět.
Není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí
jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy
k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce jsou soudy vázány (§7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, dále také jen „s. ř. s.“).
Místní příslušnost soudů rozhodujících ve správním soudnictví upravuje obecně §7
odst. 2 s. ř. s. Ve věcech důchodového pojištění se místní přísluš nost řídí §7 odst. 3, avšak
za předpokladu, že má žalobce bydliště na území České republiky, popřípadě se zde zdržuje.
Za situace, že tato podmínka není splněna, stejně jako je tomu u žalobce v projednávané věci,
je nutno určit místní příslušnost v souladu s §89 zákona č. 582/1991 Sb. Jak tedy vyplývá
z odst. 2 uvedeného ustanovení v rozhodném znění, bydliště žalobce na území Polské republiky
založilo místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě pak nejprve městskému soudu vracel spis a později rovněž celou
věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu na základě toho, že městský soud nesprávně zastavil
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení městského soudu o postoupení věci Krajskému
soudu v Ostravě. Nijak jinak však svůj odlišný názor na místní příslušnost neodůvodnil.
Nejvyšší správní soud k celé věci uvádí následující. Na jedné straně musí souhlasit s tím,
že ačkoli městský soud nesprávně vyhodnotil přípis žalobce jako zpětvzetí kasační stížnosti,
je pravdou, že soud je svým pravomocným rozhodnutím vázán a již nemůže tento vadný postup
zhojit a řízení o údajné kasační stížnosti je tak nutno považovat za ukončené.
Na straně druhé však Nejvyšší správní soud shledává závažné pochybení ve zcela jiné
rovině, a to celkovém způsobu „vyřizování“ dané věci oběma soudy. Jazyková bariéra
a neobeznámenost žalobce se soudním systémem České republiky jistě přispěly k určité
zmatenosti a nejasnosti jeho podání. Již na první pohled je zřejmé, že žalobce nemá přehled
jak o činnosti jednotlivých soudů, tak o celkovém průběhu řízení či o fázi, v jaké se toto řízení
nalézá. Na druhou stranu je však z žalobcových podání naprosto zřejmé, že hlavní cíl, který svými
podáními sledoval, bylo domoci se především přezkumu napadeného rozhodnutí žalované.
Formalistický přístup k celé věci ze strany obou soudů však žalobce nikterak k tomuto cíli během
více než dvou let probíhajícího řízení nepřiblížil. Postup soudů tak jistě nelze považovat
za vzorovou ukázku efektivní ochrany práv.
V dané věci Nejvyšší správní soud v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl, že k řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2009, č. j. X, je místně příslušný Krajský soud v
Ostravě. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou pak oba soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu