ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.81.2011:107
sp. zn. Nao 81/2011 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: M. D., zastoupena
Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, pracoviště
Jungmannova 29/35, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2009, čj. S-
MHMP576726/2009 DPC1 a ze dne 25. 1. 2010, čj. S-MHMP619688/2009 DPC1, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, čj. 3 Af
1/2010 – 74, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního
soudu JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Zdeňku Kühnovi,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr.
Zdeněk Kühn nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 1 Afs 62/2011.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, čj. 3 Af 1/2010 – 74, zamítl žalobu
žalobkyně proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2009, čj. S-MHMP576726/2009 DPC1
a ze dne 25. 1. 2010, čj. S-MHMP619688/2009 DPC1.
[2] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Ta byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena
k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu rozhodujícímu ve složení JUDr. Marie Žišková, JUDr.
Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn. Stěžovatelka byla poučena o složení
senátu a o možnosti namítnout podjatost jmenovaných soudců.
[3] Stěžovatelka podáním ze dne 10. 10. 2011, zdejšímu soudu doručenému následujícího
dne, vznesla námitku podjatosti vůči soudcům JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové
a JUDr. Zdeňku Kühnovi, neboť senát složený z těchto soudců již rozhodoval v její jiné věci.
Rozsudkem ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 Afs 5/2011 - 86, zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci,
která je v zásadě obdobná jako nyní posuzovaný případ. Z tohoto důvodu má stěžovatelka za to,
že se zřetelem na poměr uvedených soudců k věci je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Stěžovatelka si je vědoma ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Domnívá se však,
že za situace, kdy je v krátkém časovém úseku projednávána velmi podobná věc stěžovatelky,
týkající se obdobné, ne-li téže, věci, lze i rámci objektivní úvahy dospět k závěru, že soudci
mohou být podjatí a že i přes zákonem stanovené povinnosti a limity nestrannosti nebudou moci
nezávisle a nestranně rozhodovat. Jejich předchozí rozhodnutí a právní a skutkové závěry dříve
učiněné budou totiž nutně aplikovat i na případ nový a jsou v tomto směru již „přednastaveni“
k učinění obdobných závěrů i v tomto novém případě.
[4] Všichni tři soudci se k námitce podjatosti vyjádřili shodným způsobem, a to tak,
že se ve věci necítí být podjatí. K označenému sporu ani k účastníkům řízení ani jejich zástupcům
nemají žádný vztah.
[5] Věc byla na základě §8 odst. 3 s. ř. s. postoupena jinému senátu Nejvyššího správního
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná. Při posouzení předmětného návrhu vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[8] Tvrzeným důvodem pro vyloučení zmíněných soudců prvního senátu je jejich postup
v jiné dříve projednávané věci stěžovatelky; Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2011,
čj. 1 Afs 5/2011 - 86 zamítl kasační stížnosti stěžovatelky. Z uvedeného §8 odst. 1 s. ř. s. však
vyplývá, že taková skutečnost nemůže být důvodem pro vyloučení soudců, a to bez ohledu
na blízkou časovou souvislost s rozhodováním prvního senátu v dřívější věci stěžovatelky.
Důvod pro vyloučení soudců a pro pochybnosti o jejich nepodjatosti nezakládá ani nesouhlas
stěžovatelky se způsobem rozhodnutí o její předchozí kasační stížnosti, tedy se zamítnutím, ani
s odůvodněním takového rozhodnutí.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvodu, pro který by se měl
odchýlit od právních závěrů vyslovených v usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2003,
čj. Nao 2/2003, podle kterého podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“,
který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování soudce ve stejné věci u soudu
nižšího stupně. „Předchozím soudním řízením“ tak není řízení v jiné soudní věci, byť
by se i týkala týchž účastníků. Soudci Nejvyššího správního soudu, kteří mají podle rozvrhu práce
rozhodnout ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 62/2011, se nepodíleli na projednávání nebo
rozhodování věci v předchozím stupni.
[10] Z citovaného ustanovení i usnesení tudíž plyne, že stěžovatelkou tvrzený důvod
podjatosti nemůže být sám o sobě zákonným důvodem pro vyloučení soudců prvního senátu
Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka jiný důvod, pro který považuje uvedené soudce
Nejvyššího správního soudu za podjaté, neuvedla. Pochybnosti o nepodjatosti soudců prvního
senátu nelze dovodit ani z jejich písemných vyjádření, neboť potvrzují, že k věci ani k účastníkům
a jejich zástupcům nemají žádný vztah. Pro vyslovení podjatosti uvedených soudců nesvědčí ani
jiná skutečnost obsažená v soudním spise. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu