ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.84.2011:56
sp. zn. Nao 84/2011 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: L. T., proti
žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 19. 1. 2011, čj. PR-P 710/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2011, čj. 57 A 29/2011 – 13, o vyloučení
soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí této věci,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 7 As 115/2011.
Odůvodnění:
[1] V průběhu řízení o kasační stížnosti podal soudce JUDr. Karel Šimka oznámení
o skutečnostech podle §8 odst. 3 věty první s. ř. s. Ve svém oznámení předsedovi Nejvyššího
správního soudu uvádí, že v dané věci může být podjatý. Třebaže před Nejvyšším správním
soudem je napadeno procesní rozhodnutí krajského soudu, jádrem sporu je žaloba
proti rozhodnutí žalované univerzity o ukončení studia žalobce. O ukončení studia rozhodoval
v druhé polovině roku 2010 proděkan Fakulty právnické Západočeské univerzity prof. Eliáš,
který fakultu řídil po abdikaci předchozího děkana. JUDr. Karel Šimka byl v té době členem
kolegia děkana. V kolegiu se účastnil obecných diskusí o tom, jak má být přistupováno
ke studentům, kteří studují déle, než je standardní doba studia, případně mají problémy s plněním
studijních povinností. JUDr. Šimka má tedy za to, že ve věci může být podjatý, neboť
o obecných okolnostech toho, jak mělo být v určitých typových případech rozhodováno,
má vcelku podrobné informace i z jiných zdrojů než jen ze soudního spisu týkajícího se právě
projednávaného případu.
[2] Předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa podle §8 odst. 3 věty třetí s. ř. s.
věc předložil k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu, neboť projednávaná věc
se týká též předsedy soudu jako učitele na Fakultě právnické žalované Západočeské univerzity.
[3] První senát Nejvyššího správního soudu postupem podle §8 odst. 3 věty třetí s. ř. s.
rozhodl o vyloučení soudce JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí věci. Přitom vzal
v úvahu následující.
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci mj. vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci nebo k účastníkům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
[6] Problematikou podjatosti soudce se opakovaně zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti“ (N 42/44 SbNU 533). V uvedeném nálezu zároveň uvedl, „že otázka podjatosti nemůže
být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných
na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou“ (srov. blíže
usnesení NSS ze dne 13. 4. 2010, čj. Nao 13/2010 – 68, body 7 násl.).
[7] Pokud soudce v rámci své vzdělávací a vědecké činnosti získal informace o strategii,
kterou jeho univerzita zvolí proti studentům neplnícím studijní plán, a dokonce se na vytvoření
této strategie i sám podílel, získal tím poměr k věci, tedy k rozhodnutí univerzity o ukončení
studia žalobce.
[8] Soudce Karel Šimka nabyl znalosti o rozhodných okolnostech a otázkách nyní
projednávané věci v souvislosti se svým působením na žalované univerzitě. Na to v předmětné
věci v souladu s §8 odst. 3 s. ř. s. sám upozornil. Nejvyšší správní soud tedy shledal objektivní
důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Proto je soudce Šimka z projednávání a rozhodnutí této
věci vyloučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu