ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.88.2011:71
sp. zn. Nao 88/2011 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: E. M., proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1,
o námitce podjatosti vznesené proti členům senátu 11 Ca v řízení o žalobě proti nečinnosti
vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 113/2009,
takto:
Předsedkyně senátu JUDr. Hana Veberová a soudci Mgr. Marek Bedři ch a JUDr. Jitka
Hroudová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení o žalobě proti
nečinnosti vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 113/2009.
Odůvodnění:
Žalobkyně žalobou ze dne 10. 4. 2009 bro jí proti nečinnosti Ministerstva pro místní
rozvoj.
Usnesením ze dne 5. 10. 2011, č. j. 11 Ca 113/2009 - 55, městský soud vyloučil
k samostatnému projednání návrh, kterým se žalobkyně domáhá zrušení zahájení řízení
Městským úřadem Vsetín ze dne 10. 3. 20 10, č. j. MUVS-S2787/2010/OUPSŘ-330/Ev-4,
a zrušení usnesení Městského úřadu Vsetín ze dne 28. 4. 2010,
č. j. MUVS-S2787/2010/OUPSŘ-330/Ev, oboje ve věci stavebních úprav a nástavbě rodinného
domu č. p. 363, zpevněných ploch a sjezdů ze silnice I/57 na poz emcích parc. č. 1063 a 1067.
Současně byl k samostatnému projednání vyloučen návrh, kterým se žalobkyně domáhá
zadostiučinění za nemajetkovou a morální újmu ve výši 1 200 000 Kč za celkovou délku
správního řízení v trvání 9 let, a dále návrh na uložení pí semné omluvy Ministerstvu pro místní
rozvoj.
Městskému soudu v Praze bylo dne 18. 10. 2011 doručeno podání označené jako
„Námitka podjatosti podle §8 odst. 5 s. ř. s.“ Jeho obsahem je vyslovení nesouhlasu žalobkyní
s citovaným usnesením městského soudu.
Předsedkyně senátu JUDr. Hana Veberová a soudci Mgr. Marek Bedřich a JUDr. Jitka
Hroudová ve svém písemném vyjádření k námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný
poměr k věci ani k jejím účastníkům a necítí se v této věci podjati.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít
a naplňovat. Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci
samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak
se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci
má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže
lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvah u,
zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné
na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela
najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zást upcům, dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
V posuzovaném případě nicméně žalobkyně neuvedla žádné tvrzení či argument, kterým
by svoji námitku podjatosti jakkoliv odůvodnila, takže není patrno, zda tuto podjatost spatřuje
v subjektivním vztahu jmenovaných soudců k předmětu řízení či jeho účastníkům anebo
zda existují objektivní okolnosti ve shora popsaném smyslu. Ve skutečnosti totiž žalobkyně
toliko polemizuje s citovaným usnesením městského soudu, což však samozřejmě důvodnou
pochybnost o nepodjatosti rozhodujících soudců založit nemůže, jelikož v opačném případě
by bylo možno dojít k absurdnímu závěru, že z pouhého nesouhlasu s procesním postupem
či meritorním rozhodnutím soudu lze dovodit podjatost soudců.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud této námitce nemohl přisvědčit.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení (§8 odst. 5 věta čtvrtá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 18. listopadu 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu