ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.92.2011:42
sp. zn. Nao 92/2011 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) V.
H., b) I. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Az 30/2011, o námitce podjatosti soudkyně
JUDr. Marcely Sedmíkové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Marcela Sedmíková není
v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 28 Az 30/2011.
Odůvodnění:
Žalobkyně jménem svým i svého nezletilého syna podala u Krajského soudu v Hradci
Králové (dále „krajský soud“) dne 7. 9. 2009 žalobu ve věci mezinárodní ochrany; k poučení
krajského soudu o možnosti vznést námitku podjatosti, tuto vznesla ve vztahu k soudkyni
JUDr. Marcele Sedmíkové. Podjatost jmenované soudkyně dovozuje žalobkyně z toho, že tato
rozhodovala o žalobě proti neudělení mezinárodní ochrany ve věci druha žalobkyně, přitom
žalobu zamítla. Domnívá se, že stejná soudkyně by neměla rozhodovat o žalobě její a jejího syna,
a to zejména proto, že důvody, pro které se synem o azyl žádala jsou ve značné míře odvislé
od důvodů jejího druha.
K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně krajského soudu JUDr. Marcela Sedmíková
s tím, že nemá žádný vztah k účastníkům sporu a ani žádný zájem na výsledku řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Žalobkyně ve své námitce podjatosti dovozuje možnost ovlivnění soudce při rozhodování
věci skutečností, že jmenovaná soudkyně rozhodovala o žalobě ve věci mezinárodní ochrany
jejího druha, přitom žaloba byla zamítnuta.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti
rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní
přesvědčení žalobkyně a z tohoto pohledu jí nelze přisvědčit, že by vůči ní měly být uplatňovány
jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti nestranného
a nezaujatého řízení. Žádná ze žalobkyní uvedených skutečností nebyla shledána důvodem
pro vyloučení soudkyně JUDr. Marcely Sedmíkové, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu