ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.131.2012:36
sp. zn. 1 As 131/2012 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Š. C., zastoupen
JUDr. Tomášem Machem, LL.M, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykova 82, Plzeň,
proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. KUJI 59304/2010; sp. zn. OOSČ 4312/2010
OOSC/130/IP/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 27. 6. 2012, čj. 57 A 63/2010 - 110,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2012, čj. 57 A 63/2010 - 110,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy, ze dne 21. 5. 2010
ze dne 21. 5. 2010 uznán vinným ze spáchání dvou přestupků proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích. Jedním z nich je, že řídil vozidlo, přestože nebyl držitelem
řidičského oprávnění. Tím porušil §3 odst. 3 zákona o silničním provozu a dopustil se tak
přestupku dle §22 odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona o přestupcích. Za uvedené přestupky mu byla
uložena pokuta ve výši 27.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
na dobu 14 měsíců.
[2] Žalovaný odvolání žalobce zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. Žalobce toto
rozhodnutí napadl žalobou u krajského soudu. Krajský soud rozhodnutí žalovaného rozsudkem
ze dne 31. 1. 2011, čj. 57 A 63/2010-37, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní
soud tento rozsudek zrušil rozsudkem ze dne 14. 7. 2011, čj. 1 As 60/2011-64, a to na základě
kasační stížnosti žalovaného. Svým rozhodnutím přitom krajský soud zavázal, aby v dalším řízení
vycházel ze stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§75 odst. 1 s. ř. s.). V dalším
řízení krajský soud žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalobce.
Zdejší soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2012, čj. 1 As 17/2012 – 42, zrušil rozsudek krajského soudu
pro nepřezkoumatelnost. Krajský soud byl zavázán vypořádat se též s žalobním bodem, podle
něhož nebylo žalobci doručeno oznámení o dosažení hranice 12 bodů v registru řidičů, pročež
prý žalobce nemohl naplnit zavinění ve vztahu k řízení bez řidičského oprávnění.
[3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 27. 6. 2012 zamítl. Ve svém odůvodnění mimo
jiné uvedl, že žalobce měl doručovací adresu E. 325, P., a tedy bylo možno na tuto adresu
doručovat. V daném případě tedy bylo řádně doručeno fikcí. Žalobcovy dohady o problémovém
doručení lze pokládat za ryze účelové.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti především
poukazuje na průběh soudního jednání ze dne 27. 6. 2012. Stěžovatelův advokát za účelem
zjištění zákonnosti doručení navrhl důkaz výslechem vedoucího odboru dopravy Městského
úřadu Blatná. Ten se měl především vyjádřit k důvodům, proč byla použita právě adresa E. 325,
P., a jak na ni odbor dopravy přišel. Soud však tento důkaz odmítl s tím, že další dokazování
provádět nebude. V písemném odůvodnění rozsudku soud odmítnutí nijak nezdůvodnil a zatížil
tak řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Dále
stěžovatel upozorňuje na nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího správního
soudu a rozvádí též další námitky týkající se zákonnosti doručování. S ohledem na uvedené
stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[5] Ve svém vyjádření žalovaný uvádí, že kasační stížnost by měl soud dle §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. považovat za nepřípustnou. Z procesní opatrnosti poukazuje na zásadu
koncentrace řízení, kde je třeba vycházet z informací a podkladů, které byly známy v době vydání
správního rozhodnutí. K jednání soudu ze dne 27. 6. 2012 se blíže nevyjadřuje a pouze
konstatuje, že napadené rozhodnutí považuje za zákonné a správné.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Nejvyšší správní soud odmítá, že by opakovaná kasační
stížnost byla nepřípustná §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Jak tento soud v minulosti opakovaně
judikoval (viz např. rozsudek ze dne 10. 6. 2008, čj. 2 Afs 26/2008-119), ustanovení §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již
jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva, závazný pro nižší soud, vyslovil, a to
v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vztáhnout však citované ustanovení též
na případy, kdy zdejší soud pouze vytkl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, by vedlo
k odmítnutí věcného přezkumu napadaného rozhodnutí, a tím k odmítnutí spravedlnosti.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); zabýval se přitom vadou, kterou by se musel
zabývat i bez návrhu.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud z protokolu o jednání ze dne 27. 6. 2012 (č. l. 103 soudního spisu)
zjistil, že stěžovatel vskutku navrhl provedení důkazu výslechem svědka - vedoucího odboru
dopravy Městského úřadu Blatná, který měl vysvětlit, proč bylo oznámení o dosažení hranice 12
bodů v registru řidičů doručováno právě na adresu E. 325, P. (viz bod [4] shora). Krajský soud na
jednání konstatoval, že další dokazování provádět nebude, v odůvodnění napadeného rozsudku
však neuvedl naprosto nic o tom, proč navržený důkaz neprovedl.
[10] Důkaz, který stěžovatel navrhoval, a který krajský soud v rozsudku zcela opomenul,
se přímo dotýká nejdůležitější sporné otázky celé věci, totiž zákonnosti doručení oznámení
o dosažení hranice 12 bodů stěžovateli. Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu Ústavního
soudu [např. nález ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 549/2000 (N 63/22 SbNU 65)], podle níž
soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích
rozhodnout. Pokud návrhům na provedení důkazů nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit,
z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž
v řízení soud nerozhodl, téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí,
ale současně též jeho neústavnost (rozsudek ze dne 25. 8. 2005, čj. 8 Afs 14/2005-64).
[11] Nejvyšší správní soud proto dospěl k názoru, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Proto musel být zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud sám se tak nemohl zabývat dalšími námitkami
stěžovatele zpochybňujícími naplnění subjektivní stránky přestupku. Tyto námitky totiž nelze
oddělit od zásadního procesního pochybení krajského soudu.
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto zrušil
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem posoudí všechny
žalobní námitky stěžovatele, vypořádá se se všemi navrhovanými důkazy. Současně rozhodne
i o nákladech tohoto řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu