ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.151.2012:86
sp. zn. 1 As 151/2012 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ateliér pro
životní prostředí, o. s., občanské sdružení, se sídlem Ve Svahu 1, 147 00 Praha 4, zastoupený
JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967, 140 00 Praha 4,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha
1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2009, č. j. S-MHMP 310828/2008/OST/Fr, za
účasti osoby zúčastněné na řízení: ING Green Fox s. r. o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78
Praha 4, zastoupená Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem Koněvova 130, 130 00 Praha
– Žižkov, adresa pro doručování: Squire, Sanders & Dempsey v. o. s., advokátní kancelář,
Václavské náměstí 57, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č. j. 10 A 81/2010 – 114, o návrhu
osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
II. Osobě zúčastněné na řízení se u k l á d á zaplatit České republice – Nejvyššímu
správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4 ze dne 6. 6. 2006 byla k návrhu osoby
zúčastněné na řízení (tehdy podnikající pod firmou HTP Pankrác s. r. o.) výrokem I. povolena
výjimka z odstupových vzdáleností dle §8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb., o obecných
technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, pro umístění stavby
„Administrativní budova Na Strži“ na pozemcích v prostoru vymezeném ulicemi Na Strži,
Pacovská, Jankovská a Neveklovská v Praze 4 a zároveň výrokem II. byla tato stavba
na pozemcích vymezených uvedenými ulicemi umístěna. Odvolání proti tomuto rozhodnutí
zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2009, č. j. S-MHMP 310828/2008/OST/Fr. Městský
soud v Praze na základě žaloby žalobce toto rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne
24. 5. 2012, č. j. 10 A 81/2010 – 114, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[2] Proti rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení kasační stížnost
a současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud osobu zúčastněnou na řízení usnesením ze dne 15. 10. 2012,
č. j. 1 As 151/2012 - 28, vyzval, aby svůj návrh odůvodnila a doložila naplnění zákonných
podmínek ve lhůtě pěti dnů. Osoba zúčastněná na řízení výzvě vyhověla a uvedla, že územní
rozhodnutí na předmětnou stavbu je v důsledku rozsudku městského soudu nepravomocné,
a chybí tak podstatný podklad pro vydání stavebního povolení. Řízení o vydání stavebního
povolení dosud probíhá, avšak stavební úřad má nyní podklad pro jeho zastavení z důvodu
chybějícího pravomocného územního rozhodnutí. Pokud z tohoto důvodu stavební úřad řízení
zastaví, ale následně bude Nejvyšším správním soudem kasační stížnosti vyhověno, neobnoví se
zcela současná pozice osoby zúčastněné na řízení ve stavebním řízení, ba podstatně se zhorší.
Stavební řízení totiž automaticky neobživne, a osoba zúčastněná na řízení by tak musela o vydání
stavebního povolení žádat znovu. Od data právní moci územního rozhodnutí uplynula vinou
délky trvání řízení před Městským soudem v Praze doba přesahující dva roky. Na základě
územního rozhodnutí tudíž již nelze podat žádost o vydání stavebního povolení [§93 odst. 1
zákona č. 183/2006 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Otázka využití
mimořádných opravných prostředků v této věci je dle mínění osoby zúčastněné na řízení
spekulativní, nejistá a spojená s nemalými dodatečnými náklady. Újma osoby zúčastněné na řízení
tak má spočívat v nevratné ztrátě možnosti vydání stavebního povolení a ztrátě možnosti
pokračovat v realizaci záměru. Hrozba zastavení stavebního řízení je přitom reálná, což osoba
zúčastněná na řízení dokládá usnesením Úřadu městské části Praha 4 o zastavení řízení
a odvoláním proti němu. Podle osoby zúčastněné na řízení nemůže být přiznáním odkladného
účinku způsobena žádná újma jiným osobám; naopak zastavení stavebního řízení by znamenal
pro osobu zúčastněnou na řízení nepoměrně větší újmu, než jaká může jiným osobám jeho
přiznáním vzniknout. Osoba zúčastněná na řízení si rovněž není vědoma žádné skutečnosti,
v důsledku které by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[3] Žalobce ani žalovaný se v poskytnuté lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyjádřili.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[5] Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou
rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat rozhodnutí o věci samé (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, publikované
pod č. 1072/2007 Sb. NSS, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2011,
sp. zn. II. ÚS 1506/11, přístupné na http:\\nalus.usoud.cz). Účelem institutu odkladného účinku
je totiž (podobně, jako je tomu u předběžného opatření) dočasně vymezit právní postavení
účastníků řízení. Účastník, který o přiznání odkladného účinku žádá, přitom musí doložit,
že následky pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci by pro něj byly neblahé:
pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci (ať už se jedná o rozhodnutí správního orgánu,
nebo soudu) jsou totiž nadána presumpcí správnosti, a nic by tedy zpravidla nemělo stát v cestě
jejich výkonu či faktickému naplňování.
[6] Z presumované správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci pak rovněž logicky plyne to,
že při rozhodování o odkladném účinku soud ani v nejmenším nezvažuje důvodnost
či nedůvodnost účastníkových námitek ve věci samé, a nepředjímá tak, jak naloží s hlavním
návrhem na zrušení rozhodnutí. Takové zvažování by bylo předčasné a také zbytečné: tvrzená
újma totiž musí účastníku vznikat – nebo hrozit bezprostředním vznikem – bez ohledu na to, zda
soud později jeho hlavnímu návrhu vyhoví či nevyhoví. Jinými slovy, není na místě argumentovat
v žádosti o přiznání odkladného účinku tím, co by se mohlo stát, kdyby soud rozhodl o hlavním
návrhu právě jedním způsobem; takové tvrzení je hypotetické. Nepoměrně větší újma naproti
tomu není pouhou hypotézou: musí být zřejmé, že pokud by nebyl žalobě či kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek, zcela jistě nastane, ať už soud následně rozhodne tak či onak.
[7] Osoba zúčastněná na řízení však staví existenci nepoměrně větší újmy jednak
na hypotéze, že Nejvyšší správní soud vyhoví její kasační stížnosti, jednak na předpokladu, že
stavební úřad v mezidobí zastaví stavební řízení z důvodu chybějícího pravomocného územního
rozhodnutí. Pokud by však soud nebo stavební úřad tímto předvídaným způsobem nerozhodly,
újma by nevznikla. O takové újmě ovšem nelze hovořit jako o reálné nebo reálně hrozící. Kromě
toho Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit ani s tvrzením, že by zastavení stavebního řízení
bylo přímým důsledkem napadeného rozsudku městského soudu. Předně pokud jde
o vzpomínanou dobu platnosti územního rozhodnutí, soud připomíná, že dobu platnosti
územního rozhodnutí může stavební úřad na žádost prodloužit (§93 odst. 3 stavebního zákona):
osobě zúčastněné na řízení v průběhu řízení před městským soudem nic nebránilo, aby takovou
žádost podala. Nejvyšší správní soud připomíná, že po celou dobu řízení před městským soudem
bylo územní rozhodnutí pravomocné, neboť žalobě nebyl přiznán odkladný účinek. Navíc
z předloženého usnesení o zastavení stavebního řízení a z odvolání osoby zúčastněné na řízení
proti němu je zřejmé, že řízení bylo zastaveno z důvodu opakovaného nepředložení podkladů
osobou zúčastněnou na řízení, nikoliv z důvodu absence pravomocného územního rozhodnutí
nebo pro uplynutí doby platnosti tohoto rozhodnutí. Případná hrozba zastavení stavebního řízení
je tak způsobena výlučně jednáním osoby zúčastněné na řízení a není důsledkem postupu či
rozhodnutí městského soudu.
[8] Konečně, i kdyby zde bylo možno hovořit o nějaké újmě osoby zúčastněné na řízení,
nebyla by to újma nepoměrně větší, jak předpokládá soudní řád správní. Pokud by totiž Nejvyšší
správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, osoba zúčastněná na řízení by mohla dále
směřovat k realizaci příslušné stavby, resp. ji případně celou realizovat (podařilo-li by se jí
stavebnímu úřadu doložit potřebné podklady). Takový krok je ovšem obtížně navratitelný zpět
a bude mít nevratné dopady do práv dalších osob včetně žalobce v této věci. Na druhou stranu
vah staví osoba zúčastněná na řízení pouze újmu v podobě možných procesních obtíží
eventuálně ústících do zastavení stavebního řízení. I když je nepochybné, že osobě zúčastněné na
řízení mohou v takovém případě vznikat dodatečné náklady, tyto zjevně nemohou převážit
nevratnou realizaci stavby.
[9] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by následky rozsudku městského soudu přivodily
osobě zúčastněné na řízení nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku
mohla vzniknout jiným osobám, a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.
[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu
poplatku ve výši 1.000 Kč. Poplatková povinnost za návrh na vydání odkladného účinku vzniká
uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek [§4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona per
analogiam, srov. k tomu detailně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012 – 32]. Proto soud ve výroku II. tohoto usnesení uložil osobě zúčastněné
na řízení povinnost zaplatit soudní poplatek za podání uvedeného návrhu. Ke splnění této
povinnosti stanovil soud osobě zúčastněné na řízení lhůtu v délce tří dnů od právní moci tohoto
usnesení v souladu s §7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu