ECLI:CZ:NSS:2012:1.AZS.18.2012:28
sp. zn. 1 Azs 18/2012 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: A. T. zastoupen
JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2011,
čj. OAM-10-92/LE-05-P08-R4-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, čj. 56 Az 69/2011-36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci, tureckému občanovi kurdské
národnosti, mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu. Tu krajský soud v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá rozsudek krajského
soudu. Zpochybňuje neudělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Konkrétně uvádí,
že soud ani žalovaný nevzali v potaz, že stěžovatel spatřuje nebezpečí pro svou osobu v postupu
tureckých orgánů poté, co se vrátí zpět do Turecka. Podle stěžovatele je nutno se zabývat
otázkou, jakým způsobem turecké úřady nakládají s navrácenými uchazeči o azyl, v jejichž
skupině tvoří odpírači vojenské služby svébytnou skupinu. Výsledkem navrácení stěžovatele
do země původu prý bude reálná možnost potrestání stěžovatele za emigraci a odpírání vojenské
služby. Žalovaný se eventualitou trestního postihu stěžovatele vůbec nezabýval, neopatřil
si podklady pro hodnocení otázky typů trestů a podmínek jej ich výkonu. Ačkoliv výkon branné
služby je podle mezinárodních standardů občanskou povinností, nelze v důsledku toho
rezignovat na posouzení podmínek trestání osob pro její porušení z hlediska principu non
refoulment.
[3] Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se podle §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud
by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení odmítnuta jako
nepřijatelná. Podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce nezbytné vyslovit též
právní názor k určitému typu případů či právních otázek (k tomu viz usnesení NSS ze dne
26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[4] Hodnocení důkazů ohledně eventuálního trestání odpíračů vojenské služby v Turecku,
tak jak jej učinil žalovaný a krajský soud, je plně v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího
soudu. Žalovaný totiž ve svých závěrech použil informace o zemi původu,
které jsou v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené
z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 Azs 105/2008 - 81, nebo rozsudek ze dne 31. 7. 2008, čj. 5 Azs 55/2008 - 71). V tomto
ostatně postupoval plně v souladu s předchozím rozsudkem NSS ze dne 13. 5. 2010,
čj. 1 Azs 10/2010 – 139, ve věci stěžovatele. V tomto rozsudku zdejší soud kritizoval
žalovaného, že „při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nikterak
nezohlednil skutečnost, že počátkem roku 2008 došlo k vyostření konf liktu mezi tureckou armádou a kurdskými
povstalci, což mohlo zásadním způsobem ovlivnit postavení Kurdů v Turecku obecně, jakož i postavení kurdských
branců v turecké armádě. Nebylo vyloučeno ani zvýšení míry represe v případě dezerce či nenastoupení vojen ské
služby. Žalovaný si před vydáním rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany neopatřil dostatečně aktuální
a relevantní podklady, aby mohl pečlivě posoudit situaci v zemi původu a v souladu s §3 s. ř. zjistit skutkový
stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Všechny tyto chyby žalovaný odstranil a otázkou
se v souladu s aktuální judikaturou zdejšího soudu zabýval.
[5] Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
neboť ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje od pověď na posuzované námitky.
Krajský soud rozhodl plně v souladu s touto judikaturou. Nejvyšší správní soud proto shledal
kasační stížnost nepřijatelnou a odmítl ji podle §104a s. ř. s.
[6] Stěžovatel rovněž kritizuje, že se žalovaný nezabýval otázkou, jakým způsobem turecké
úřady nakládají s navrácenými uchazeči o azyl, zejména ve vztahu k odpíračům vojenské služby,
a jak trestají neúspěšný pokus o emigraci. Tato námitka je nepřípustná, neboť ji stěžovatel
neuplatnil v žalobě, byť tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu