ECLI:CZ:NSS:2012:11.KSE.4.2009:94
sp. zn. 11 Kse 4/2009 - 94
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a jeho členů: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 22. 2. 2012
kárnou žalobu ministra spravedlnosti ze dne 3. 11. 2008 proti Mgr. D. K., soudnímu
exekutorovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, Cheb, a rozhodl
takto:
I. Podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve znění zákona č. 183/2009 Sb.
(dále jen „exekuční řád“)
kárně obviněný soudní exekutor Mgr. D. K.
j e v i n e n
tím, že jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 074 Ex 2356/05 byl v období od
4. 2. 2006, kdy požádal o součinnost jiný exekutorský úřad v souladu s ust. §33 a §34
exekučního řádu, nečinný, a to až do dne 5. 10. 2007, kdy vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce
č. j. 074 Ex 2356/05 - 25;
t e d y z á v a ž n ě p o r u š i l
ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu, které mu ukládá provádět úkony směřující k provedení
exekuce (dle znění uvedeného ustanovení platného do 31. 10. 2009),
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
II. Za to mu kárný senát uložil podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu
pokutu ve výši 10 000 (deset tisíc) Kč.
Tato pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 22022012.
Odůvodnění:
I. Obsah kárné žaloby
Ministr spravedlnosti (dále též "kárný žalobce“) podal proti kárně obviněnému soudnímu
exekutorovi kárnou žalobu pro kárné provinění podle §116 odst. 2 exekučního řádu. Toho
se měl dopustit tím, že byl jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 074 Ex 2356/05
nečinný v období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007, čímž porušil povinnost postupovat v řízení bez
zbytečných průtahů.
V odůvodnění kárný žalobce odkázal na výsledky šetření, které provedl u kárně
obviněného exekutora na základě stížnosti M. Š., jednatele povinné společnosti Trumf, s. r. o., ze
dne 22. 5. 2008. Při tomto šetření bylo zjištěno, že Česká pojišťovna, a. s., jako oprávněná, podala
Okresnímu soudu v Kolíně návrh na nařízení exekuce ze dne 29. 11. 2005 proti povinné
společnosti Trumf, s. r. o., zároveň navrhla pověřit provedením exekuce soudního exekutora
Mgr. K. Soudní exekutor měl veškeré podklady k exekučnímu řízení k dispozici ještě před
nařízením exekuce a svým pověřením. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu
v Kolíně ze dne 12. 12. 2005, č. j. Nc 969/2005 - 3.
Kárný žalobce spatřuje pochybení obviněného exekutora v jeho nečinnosti od 23. 1. 2006,
kdy požádal o součinnost Exekutorský úřad v Nymburku podle §33 a §34 exekučního řádu,
až do 5. 10. 2007, kdy vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce (č. l. 25 spisu). V mezidobí trvajícím
cca 20 měsíců neprovedl žádné další úkony. Kárně obviněný svou nečinnost omlouval tím,
že usnesení o nařízení exekuce nebylo v právní moci, proto nemohl v řízení provádět další úkony.
O způsobu provedení exekuce bylo již rozhodnuto, další kroky směřující k vymožení dlužné
částky nebyl oprávněn z důvodu nepravomocného usnesení o nařízení exekuce učinit.
Kárný žalobce kárně obviněnému vytkl, že nejprve doručoval povinné společnosti
neúspěšně na adresu dle usnesení o nařízení exekuce (únor 2006), dále již nevyužil možnosti
doručit na její novou adresu, přestože v obchodním rejstříku je nová adresa zapsána od r. 2003.
Navíc z exekučního spisu vyplývá, že mu tato adresa byla známa ještě dříve, než byla nařízena
exekuce usnesením Okresního soudu v Kolíně dne 12. 2. 2005. Kárně obviněný exekutor neměl
žádný důvod pro svoji nečinnost, neboť veškeré potřebné údaje se nacházely v exekučním spisu.
Jeho jednání bylo v rozporu s právem účastníka řízení na to, aby věc byla projednána
bez zbytečných průtahů. Soudní exekutor musí svoji práci vykonávat v souladu se zákony,
nezávisle, svědomitě a pečlivě. Kárný žalobce navrhl uložení kárného opatření dle §116 odst. 2
exekučního řádu.
II. Vyjádření kárně obviněného exekutora
Kárně obviněný exekutor k tvrzenému pochybení uvedl, že šetřením o majetku povinné
zjistil pouze nemovitý majetek, jiný postižitelný majetek nebyl zjištěn. Dle jeho názoru bylo tedy
možno efektivně vymoci pohledávku pouze prodejem nemovitosti. Z výpisu z katastru
nemovitostí však bylo zjištěno, že exekuční příkaz vydaný v projednávané věci je zapsaný
na příslušném listu vlastnictví až jako třetí v pořadí, předcházejí mu dva exekuční příkazy
vydané Exekutorským úřadem Nymburk. Soudní exekutor požádal tento úřad dne 23. 1. 2006
o součinnost. Ze sdělení tohoto úřadu ze dne 3. 2. 2006 vyplývalo, že předpokládají úhradu obou
exekucí ze strany povinné do konce února 2006. Soudní exekutor považoval exekuci prodejem
nemovitostí dle §14 zákona č. 119/2001 Sb. za přerušenou s předpokladem, že v průběhu měsíce
března 2006 v ní bude možno pokračovat.
Kárně obviněný exekutor na základě uvedených skutečností dovozoval, že od ledna 2006
nemohl činit další úkony směřující k vymožení dluhu povinné. Jevilo se mu též jako nadbytečné
opakovat pokusy o doručení povinné. Předpokládal, že v řízení bude pokračovat po pominutí
důvodu pro přerušení řízení dle 119/2001 Sb., k čemuž mělo dle jeho předpokladu dojít
v březnu 2006. Kárně obviněný exekutor tento postup zvolil s vědomím, že žádnému z účastníků
nemůže být způsobena škoda ani jiná újma v jejich procesních právech.
Dále kárně obviněný exekutor uvedl, že od 23. 1. 2006 pravidelně ověřoval své pořadí
na nemovitostech na LV č. 872, katastrální úřad Choťovice. Těmito dotazy zjistil, že jeden
z exekučních příkazů Exekutorského úřadu Nymburk byl zrušen usnesením dne 28. 2. 2006,
druhý byl vymazán až ke dni 11. 4. 2008 (vkladem č. j. V-515/2008). Z poznámek na veřejné
listině, tj. na LV č. 872, bylo možno dovodit, že exekuce prodejem těchto nemovitostí je dosud
ze zákona přerušena, soudní exekutor nemůže v této situaci činit další úkony ve věci. Nesouhlasí
proto s tvrzením, že byl v období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007 nečinný, neboť v tomto období
pravidelně ověřoval své pořadí na LV č. 872.
Kárně obviněný exekutor závěrem shrnul svá tvrzení, z nichž dle jeho názoru vyplývá,
že exekuci nebylo možno provést jinak než prodejem nemovitostí povinné, tento způsob exekuce
však nebylo možno realizovat, protože řízení ohledně nemovitostí povinné bylo dle §14 zákona
č. 119/2001 Sb. přerušeno. Po dobu přerušení řízení exekutor pravidelně ověřoval své pořadí na
příslušném listu vlastnictví, a nebyl tedy nečinný. Exekuční řízení bylo ukončeno vymožením
pohledávky (dne 3. 10. 2007), a to ještě před výmazem poznámky o „předbíhajících exekucích“.
Nikomu z účastníků ani třetí osobě nemohla být a nebyla postupem soudního exekutora
způsobena újma. Obviněný exekutor navrhl zamítnutí kárné žaloby.
III. Průběh ústního jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 22. 2. 2012 kárný žalobce přednesl svůj návrh shodně
s obsahem písemného podání ze dne 3. 11. 2008. Na výzvu předsedkyně senátu doplnil,
že v důsledku nečinnosti kárně obviněného exekutora bylo na majetek povinné zbytečně uvaleno
po dobu delší než nezbytnou generální inhibitorium, byla tedy omezena na svých právech,
přestože jí nebylo ani oznámeno vedení exekuce. Soudní exekutor pochybil v tom, že povinné
řádně nedoručil usnesení o nařízení exekuce, neboť ihned poté, kdy se o něm povinná dozvěděla,
dlužnou částku uhradila.
Kárně obviněný exekutor v rámci své výpovědi odkázal na skutečnosti uvedené
v písemném vyjádření ze dne 28. 1. 2009 (obsah viz ad bod II.). Upřesnil, že nemovitý majetek
povinné byl tvořen několika nemovitostmi, avšak jejich část (umístěná v Praze, kat. úz. Michle)
byla zatížena zástavním právem v částce 16 a 18 milionů Kč. Bylo tedy zřejmé, že jejich prodejem
nebude dosaženo uspokojení oprávněného. U zbývající nemovitosti bylo zjištěno, že předmětné
exekuční řízení předbíhají další dvě jiná, bylo proto nutno čekat na jejich ukončení. Po celou
dobu, po kterou kárný žalobce tvrdí, že byl exekutor nečinný, byla na příslušném listu vlastnictví
zapsána poznámka o předbíhajících řízeních, což exekutor pravidelně ověřoval. Nesouhlasil také
s tvrzením, že povinná nevěděla o probíhající exekuci, neboť v únoru 2006 uhradila exekuci
u Exekutorského úřadu v Nymburku, přičemž v té době již na listu vlastnictví byla zapsána tato
další exekuce. Za zásadní překážku pokračování v řízení považoval poznámku o předcházejících
dvou exekucích, která bránila provádět exekuci dle zákona č. 119/2001 Sb.
K dotazům předsedkyně senátu kárně obviněný exekutor uvedl, že účastníky o přerušení
řízení dle §14 zákona č. 119/2001 Sb. neinformoval. Tuto informaci sice nelze označit
bez dalšího za nadbytečnou, ale dle jeho názoru nelze s jistotou tvrdit, že by vyvolala u účastníků
řízení nějakou reakci. K dotazu, proč o ověřování pořadí na příslušném listu vlastnictví a o jiných
úkonech v období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007 nečinil záznamy v exekučním spisu, kárně
obviněný exekutor uvedl, že dle jeho názoru není nutno tyto úkony zaznamenávat.
Z kancelářského řádu vyplývá, že negativní odpovědi není nutno ve spise evidovat. Ověřování
jiného majetku povinné bylo činěno na začátku řízení tzv. součinnostmi, o kterých je proveden
záznam na zadní straně exekučního spisu. Jednalo se o dotazy na banky, pojišťovny atd.
Dále předsedkyně kárného senátu shrnula důkazní návrhy obou účastníků a z nich
konstatovala následující:
a) Stížnost na postup soudu podaná M. Š. dne 22. 5. 2008
Jednalo se o stížnost jednatele povinné společnosti na postup Okresního soudu v Kolíně,
který nevzal na vědomí, že společnost změnila ke dni 9. 5. 2003 své sídlo a veškeré písemnosti
týkající se exekuce zasílal na již neexistující adresu sídla společnosti. I přes toto pochybení soudu
nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci a bylo předáno k vykonání soudnímu
exekutorovi. Společnosti Trumf, s. r. o. byla touto chybou způsobena škoda ve výši 10 000 Kč.
b) Vyjádření kárně obviněného exekutora ze dne 6. 8. 2008 zaslané ministerstvu
spravedlnosti
Kárně obviněný uvedl, že doručoval na adresu uvedenou v usnesení soudu. Dle jeho
vyjádření bylo možno se domnívat, že se jedná o korespondenční adresu. Po pokusu o doručení
bylo doručovatelkou sděleno, že adresát se odstěhoval bez udání adresy. V mezidobí soudní
exekutor neprovedl žádné kroky směřující k vymožení pohledávky, a tudíž nemohl povinnou
nijak poškodit. Postupoval v souladu s §47 o. s. ř., který připouští doručení na jinou adresu,
než je uvedena v obchodním rejstříku. Adresa, na kterou exekutor doručoval, byla sdělena
oprávněným. V období od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007 bylo exekutorem rozhodnuto o způsobu
provedení exekuce, ale usnesení o nařízení exekuce nebylo v právní moci, a tudíž nebylo možno
činit žádné kroky směřující k vymožení dlužné částky. Nebyl zjištěn ani jiný postižitelný majetek
povinné, kterým by mohla být pohledávka uspokojena.
c) Exekuční příkaz č. 1 ze dne 12. 1. 2006, č. j. 074 Ex 2356/05 – 22
Uvedený exekuční příkaz byl vydán kárně obviněným soudním exekutorem ve věci
oprávněné České pojišťovny, a.s. proti povinné společnosti Trumf, s. r. o. k uspokojení
pohledávky ve výši 15 532 Kč s příslušenstvím. Exekuce měla být dle exekučního příkazu
provedena prodejem nemovitostí:
1) Nemovitosti ve výlučném vlastnictví povinné v kat. území Choťovice, okr. Nymburk,
zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 872, vedeném Katastrálním
úřadem pro Středočeský kraj, kat. pracoviště Nymburk;
2) Nemovitosti ve výlučném vlastnictví povinné v katastrálním území Michle, obec
Praha, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1698, vedeném
Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha;
3) Nemovitosti ve výlučném vlastnictví povinné v katastrálním území Michle, obec
Praha, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 5627, vedeném
Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha.
d) Výpis z katastru nemovitostí vydaný k datu 14. 12. 2005 z LV č. 872, kat. území
Choťovice
Dle tohoto výpisu je vlastníkem nemovitostí povinná; v části omezení vlastnického práva
jsou zapsány exekuční příkazy k prodeji nemovitosti vydané soudním exekutorem v Nymburce
Ex 284/2003-14 a Ex 261/2003-29, oba ze dne 30. 3. 2004.
e) Výpis z katastru nemovitostí vydaný k datu 14. 12. 2005 z LV č. 1698, kat. území Michle,
Praha
Vlastníkem nemovitostí je podle tohoto výpisu povinná; v části omezení vlastnického
práva je vyznačeno nařízení exekuce na základě usnesení soudu o nařízení exekuce
49 Nc 2274/2005 Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2005.
f) Výpis z katastru nemovitostí vydaný k datu 14. 12. 2005 z LV č. 5627, kat. území Michle,
Praha
Vlastníkem nemovitostí je povinná;v části omezení vlastnického práva je učiněn záznam
o nařízení exekuce na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2005,
49 Nc 2274/2005.
Kárný senát si dále vyžádal předložení originálu exekučního spisu, seznámil se s jeho
obsahem, včetně listin, kterými kárně obviněný exekutor navrhoval provést důkaz. Kárný žalobce
ke konstatovaným důkazům, včetně exekučního spisu, zdůraznil, že na počátku spisu je uvedena
správná adresa povinné, dále je tato adresa na výpisech z katastru nemovitostí, které jsou součástí
spisu, a ve vyjádření Exekutorského úřadu Nymburk ze dne 2. 1. 2006.
Kárně obviněný exekutor k uvedenému poukázal na skutečnost, že na listu vlastnictví
č. 872, k. ú. Choťovice, byla poznámka o dvou předbíhajících exekucích zapsána i ke dni
30. 1. 2008, tedy po jejich ukončení. Kárný senát z exekučního spisu ověřil tvrzení kárně
obviněného exekutora o zjišťování majetku povinné, které mělo být dle jeho vyjádření
zaznamenáno na zadní straně spisu. Zde je předtištěná tabulka s označením finančních institucí,
správních úřadů, rejstříků atd. V prvním řádku této tabulky je uvedena poznámka "souč.
u Ex 2357/05", u žádné z finančních institucí již žádná poznámka o poskytnutí informací není
uvedena. Dále je zde záznam, z něhož lze dovodit, že dne 2. 12. 2005 byly zjišťovány informace
v obchodním rejstříku, rejstříku ARES, v katastru nemovitostí a v registru DPH.
Kárný žalobce v závěrečné řeči zdůraznil nedostatečnost postupu kárně obviněného
soudního exekutora, který byl přibližně 20 měsíců nečinný a zastavil veškerou exekuční činnost
v předmětném řízení pouze na základě toho, že nedošlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí.
Kárný žalobce toto nepovažuje za dostatečný důvod pro vznik průtahů v řízení. Považuje
též za hrubé pochybení, že usnesení o nařízení exekuce vinou exekutora nenabylo právní moci.
V exekučním spise nejsou žádné záznamy o úkonech soudního exekutora v době, ve které jsou
mu vytýkány průtahy. Dále k obhajobě kárně obviněného exekutora namítl, že zástavní práva
a výše zástav uvedená v katastru nemovitostí, kvůli kterým se exekutor rozhodl nerealizovat
prodej nemovitostí povinné v katastrálním území Michle, obec Praha, nemusela odpovídat
skutečnosti a případně se mohla v průběhu času měnit, což kárně obviněný exekutor již nijak
neověřoval. Závěrem zdůraznil, že právo na řízení bez průtahů je součástí práva na spravedlivý
proces, a to i v řízení před soudním exekutorem. Kárně obviněný exekutor byl dle právní úpravy
platné v době vzniku průtahů povinen v řízení činit plynule úkony směřující k provedení exekuce,
a to i bez návrhu, přičemž tato povinnost byla z jeho strany porušena.
Kárně obviněný exekutor ve své závěrečné řeči odmítl, že v předmětném exekučním
řízení došlo k nedůvodné nečinnosti. Na veřejné listině byla zapsána poznámka o předbíhajícím
exekučním řízení, pro které nemohla být tato exekuce realizována. Povinná o probíhající exekuci
musela vědět z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Ke své obhajobě dále uvedl, že i přes
vysoký počet jím provedených exekucí nikdy nebyl kárně obviněn ani uznán vinným z kárného
provinění.
IV. Hodnocení důkazů, závěr
Provedeným dokazováním bylo bez pochybností zjištěno, že v exekučním spise, který
exekutor vedl pod sp. zn. 74 Ex 2356/05, nebyly zaznamenány v období od 4. 2. 2006
do 5. 10. 2007 žádné úkony. Zatímco kárný žalobce to označil za bezdůvodnou nečinnost
naplňující znaky kárného provinění, kárně obviněný exekutor namítal, že v tomto období nebylo
možno činit žádné jiné úkony, nežli ověřovat stav na listu vlastnictví č. 872 v kat. území
Choťovice, kde byly u nemovitostí povinné zaznamenány dvě předcházející exekuce. Ověřování
pravidelně prováděl, nebyl však povinen o tom činit žádné záznamy. Dle jeho názoru byla
exekuce nařízená prodejem nemovitosti přerušena dle §14 zákona č. 119/2001 Sb.
Kárný senát k této obhajobě nejdříve považuje za vhodné obecně shrnout povinnosti
soudního exekutora v řízení. Exekutor v exekučním řízení vykonává pravomoc svěřenou
mu veřejnoprávními předpisy, je na něj delegována část státní moci, jejímž nositelem je původně
soud (§1 odst. 2, §28 exekučního řádu). V souvislosti s tím je mu také stanovena povinnost
vykonávat tuto činnost nezávisle a nestranně (§2 exekučního řádu) a je též logicky povinen
respektovat veškeré platné právní předpisy včetně těch, které účastníkům zaručují právo
projednat věc bez zbytečných průtahů (§46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod).
Dle §58 odst. 3 exekučního řádu určí způsob provedení exekuce exekutor. Ve znění
platném v době vzniku vytýkaných průtahů exekuční řád nestanovil žádné prioritní způsoby
exekuce, které by měly být zvoleny před jinými způsoby exekuce, ustanovení §58 odst. 2
exekučního řádu bylo změněno v tomto smyslu až novelou č. 286/2009 Sb. Je tedy možno
konstatovat, že kárně obviněný exekutor byl oprávněn zvolit způsob exekuce dle svého uvážení.
To však neznamená, že mohl postupovat zcela svévolně. V každé fázi a při každém úkonu byl
vázán nejméně obecnými zásadami exekučního řízení, exekuce tedy musela být provedena
v přiměřeném rozsahu a způsobem, kterým se dosáhne jejího účelu, ale který zároveň co nejméně
zasáhne do chráněných práv povinné.
Kárně obviněný exekutor rozhodl provést exekuci pohledávky ve výši 15 532 Kč
s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinné. Toto rozhodnutí mu není kárným žalobcem
vytýkáno, a ani kárný senát se tedy nezabýval posouzením případné vhodnosti a přiměřenosti
tohoto způsobu exekuce. Dle §59 odst. 1 exekučního řádu bylo možno exekuci ukládající
zaplacení peněžité částky provést několika způsoby: srážkami ze mzdy a jiných příjmů,
přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku. Kárně
obviněný exekutor k výběru způsobu exekuce uvedl, že před jejím nařízením prováděl zjištění
majetku povinné, nebyl však zjištěn žádný jiný postižitelný majetek než výše uvedené
nemovitosti. Exekuční spis neobsahuje dokumentaci o provádění takového zjištění, exekutor
na dotaz upřesnil, že bylo prováděno pravděpodobně v rámci jiné věci a byl o něm učiněn
záznam na zadních deskách exekučního spisu. Jak je uvedeno výše, dle zde uvedených poznámek
byl dne 2. 12. 2005 v souvislosti s předmětným exekučním řízením činěn soudním exekutorem
dotaz na obchodní rejstřík, rejstřík ARES, katastr nemovitostí a registr DPH. Dále
je zde poznámka o součinnosti u věci Ex 2357/05. Dle kárného senátu je z uvedených
skutečností zřejmé, že kárně obviněný exekutor zjišťoval informace o majetku a poměrech
povinné pouze jednou, a to v prosinci 2005. Tento závěr ostatně odpovídá i tvrzení kárně
obviněného exekutora.
Po vydání exekučního příkazu na prodej nemovitostí povinné však byla soudním
exekutorem zjištěna překážka realizace výkonu rozhodnutí tímto způsobem. Dle jeho vlastního
vyjádření nebylo pravděpodobné očekávat vymožení pohledávky prodejem nemovitostí v kat.
úz. Michle, obec Praha, a to z důvodu vysokých váznoucích zástav jiných věřitelů. Dále bylo
zjištěno, že u nemovitosti v kat. úz. Choťovice svědčí lepší pořadí k provedení exekuce prodejem
nemovitosti dvěma jiným exekucím. Kárně obviněný exekutor považoval tímto řízení o exekuci
za přerušené dle §14 zákona č. 119/2001 Sb. a ve věci nečinil jiné kroky nežli průběžné
ověřování poznámky na příslušném listu vlastnictví. Kárný žalobce však jeho nečinnost
považoval za neodůvodněnou a kárný senát dospěl ke shodnému závěru.
Jak je uvedeno výše, způsob provedení exekuce určí exekutor dle svého uvážení. Kárně
obviněný exekutor zvolil provedení exekuce prodejem nemovitosti, který se však ukázal zčásti
nevhodný a zčásti dočasně nerealizovatelný. Dle §58 odst. 2 exekučního řádu, nepostačuje-li
jeden ze způsobů exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení
provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce
více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Z tohoto
ustanovení exekučního řádu je zřejmé, že soudní exekutor není omezen pouze na jeden způsob
provedení exekuce a dle okolností může hned na počátku nebo v průběhu řízení přistoupit
k dalším možnostem. V souladu s povinností soudního exekutora respektovat právo účastníka
řízení na spravedlivý proces, včetně práva projednat věc bez zbytečných průtahů (§46 odst. 1
exekučního řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), tedy nelze akceptovat postup
kárně obviněného exekutora, který byl poté, kdy dospěl k závěru o nemožnosti realizace exekuce
prodejem nemovitostí povinné, po 20 měsíců zcela nečinný. Kárně obviněný exekutor při ústním
jednání uvedl, že nezjistil žádný postižitelný majetek povinné než nemovitý. Z jeho tvrzení
i z exekučního spisu však vyplývá, že v průběhu několika měsíců, kdy nebylo možné provést
exekuci prodejem nemovitostí, rezignoval na výše zmíněný postup dle §58 odst. 2 exekučního
řádu a nečinil žádné kroky k provedení exekuce jiným způsobem.
Z uvedených skutečností vyplývá, že poté, kdy kárně obviněný exekutor zjistil,
že vymožení dlužné částky není možno po relativně dlouhou dobu provést prodejem
nemovitosti, nevyužil dalších možností předvídaných exekučním řádem, tj. neučinil žádné úkony
směřující k vymožení pohledávky věřitele jiným způsobem. Přitom okolnosti předmětného řízení,
tj. relativně nízká výše pohledávky ve spojení s tím, že povinná je právnickou osobou, svědčily
ve prospěch důsledného prověření možnosti exekuce přikázáním pohledávky, případně prodejem
movitých věcí. Přinejmenším je možno konstatovat, že z dokumentace obsažené v exekučním
spisu nevyplývají informace o tom, že by alespoň prověření těchto možností bylo zcela bezúčelné
a nemohlo vést k provedení exekuce. Kárně obviněný exekutor však po zjištění překážky
při prodeji nemovitostí žádnou aktivitu ohledně zjišťování dalších možností provedení exekuce
neprováděl, ani to netvrdil s odůvodněním, že čekal na odpadnutí překážky ve formě několika
předcházejících exekucí u jedné z nemovitostí. Kárný senát z uvedených důvodů tuto
argumentaci nepovažoval za přípustné odůvodnění několikaměsíční nečinnosti v exekučním
řízení, ve kterém byl povinen postupovat plynule a činit veškeré možné úkony směřující k cíli
řízení, tj. vymožení pohledávky věřitele.
Pro úplnost kárný senát uvádí, že vzhledem k předestřené argumentaci nepovažoval
za nutné polemizovat s názorem kárně obviněného exekutora týkajícím se přerušení exekučního
řízení dle §14 zákona č. 119/2001 Sb. Aplikaci tohoto zákona v případech souběhu výkonu
rozhodnutí (podle občanského soudního řádu), nařízeného i prováděného soudem, s exekucí
(podle exekučního řádu), nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, označil Nejvyšší
soud v rozhodnutí ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, za nesprávnou. Kárně obviněný
exekutor však dle kárného senátu primárně porušil své povinnosti zakotvené v exekučním řádu
tím, že rezignoval na vyhodnocení situace v řízení a nečinil žádné úkony k vymožení pohledávky
případně jiným způsobem nežli prodejem nemovitosti, nikoliv tím, zda správně posoudil
přerušení řízení dle zákona č. 119/2001 Sb. Je možno pouze konstatovat, že i pokud byl kárně
obviněný exekutor přesvědčen o tom, že exekuce prodejem části nemovitostí je dle §14 zákona
č. 119/2001 Sb. přerušena, ani za tohoto předpokladu nečinil vůči účastníkům potřebné úkony,
například nesplnil povinnost vyrozumět účastníky přerušené exekuce a poučit je o jejich právech
v souladu s §18 zákona č. 119/2001 Sb. Účastníci přerušeného exekučního řízení mají právo
být informováni o procesní situaci nastalé v důsledku střetu exekucí a musí být upozorněni
na práva, která jim v této situaci náleží, aby mohli zvážit jejich uplatnění. Jak je však výše
uvedeno, kárný senát shledal závažnější provinění kárně obviněného exekutora v tom,
že neprováděl v exekučním řízení po dobu delší než rok jakékoliv další úkony po zjištění,
že prodejem nemovitosti nelze bez časově neurčitelného prodlení exekuci provést.
Kárný senát se též blíže nezabýval případným pochybením kárně obviněného exekutora
při doručování usnesení o nařízení exekuce, přestože kárný žalobce tyto námitky při ústním
jednání vznášel. Kárný senát je vázán formulací skutkového vymezení kárného provinění v kárné
žalobě, pouze zde popsaná pochybení může učinit předmětem svého posouzení. Vymezení
skutku, pro který se řízení vede, lze doplňovat nad rámec podaného návrhu pouze do uplynutí
subjektivních a objektivních lhůt stanovených zákonem. V projednávané věci kárný žalobce
návrhem ze dne 3. 11. 2008 vymezil jednání kárně obviněného exekutora tak, že kárné provinění
spáchal nečinností od 23. 1. 2006 do 5. 10. 2007. Součástí tohoto vymezení není nesprávné
doručování, a vzhledem k uplynutí objektivních i subjektivních lhůt jej nebylo možno
již při ústním jednání ze strany kárného žalobce doplnit. Kárný senát se proto dodatečně
vznesenými námitkami týkajícími se nesprávného doručení usnesení o nařízení exekuce nemohl
zabývat. Bez možnosti vyvození důsledků v kárném řízení lze k uvedenému pouze konstatovat,
že kárně obviněný exekutor zjevně nevěnoval řízení potřebnou pozornost, pokud od ledna 2006
až do října 2007 nebyl schopen odstranit závady v doručení a opakovaně doručoval
na nesprávnou adresu povinné.
Jak je stručně uvedeno výše, povinnost postupovat plynule, rychle a účelně,
je v exekučním řádu zakotvena v §46 odst. 1 (ve znění současném i ve znění účinném v době
vzniku a průběhu vytýkaných průtahů), ve spojení s §2 exekučního řádu. Tato povinnost
je odvozena ze základní procesní zásady řízení vyjádřené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod a soudní exekutor je povinen tuto zásadu dodržovat na základě již zmíněného §2
exekučního řádu a rovněž §52 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 10. 2009 (v současném
znění se jedná o §55b exekučního řádu). Jak je konstantně judikováno, právo na řízení
bez průtahů je součástí práva na spravedlivý proces, jehož se může domáhat každý v každém
stadiu řízení. Exekutor je tedy povinen v řízení postupovat bez zbytečných průtahů,
aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení či třetích osob.
Přestože exekuční řád, občanský soudní řád ani Listina základních práv a svobod
explicitně nedefinují pojem „průtah“, je zřejmé, že se jedná o neodůvodněnou a nepřiměřenou
nečinnost v řízení, přičemž právě neodůvodněnost a nepřiměřenost bude nutno před vyslovením
závěru o průtazích zkoumat v každém jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních
skutkových okolností, s přihlédnutím k povaze a složitosti věci, chování účastníků či třetích osob,
atd.
Na základě uvedených skutečností kárný senát dospěl k závěru, že dobu 20 měsíců,
po kterou obviněný soudní exekutor neučinil v řízení úkony směřující k vymožení pohledávky
věřitele, je nutno hodnotit jako neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení. Tato
nečinnost měla za následek opožděné vymožení plnění oprávněnému a nejistotu povinných
ohledně jejich stavu, a z tohoto důvodu byla kárným senátem posouzena jako závažné porušení
povinností stanovených zákonem, čímž byla naplněna skutková podstata kárného provinění
soudního exekutora ve smyslu §116 odst. 2 exekučního řádu. Pro úplnost kárný senát uvádí,
že počátek průtahů kárně obviněného exekutora odvozuje až ode dne 4. 2. 2006, kdy mu byl
doručen přípis Exekutorského úřadu Nymburk obsahující informace, na základě kterých bylo
možno předpokládat komplikace při provádění exekuce prodejem nemovitostí.
V. Uložení kárného opatření
Při úvaze o druhu ukládaného kárného opatření přihlížel kárný senát ke všem
okolnostem, které během řízení vyšly najevo. Zohlednil relativně dlouhou dobu nečinnosti,
v délce přesahující rok; oproti tomu ve prospěch kárně obviněného exekutora vzal v úvahu,
že se jedná o první postih obviněného exekutora v kárném řízení. Kárný senát dospěl
po vyhodnocení uvedených okolností k závěru, že v daném případě je odpovídající kárné
opatření uložení pokuty ve výši 10 000 Kč, tedy na samé dolní hranici jejího možného rozpětí,
a to v souladu s §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu
pro řízení ve věcech soudců