ECLI:CZ:NSS:2012:11.KSS.1.2012:29
sp. zn. 11 Kss 1/2012 - 29
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne 3. 10. 2012
návrh předsedy Městského soudu v Praze na zahájení kárného řízení ze dne 2. 1. 2012,
proti JUDr. P. B., soudci Městského soudu v Praze, a rozhodl
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. P. B.,
soudce Městského soudu v Praze,
u z n á v á v i n n ý m , ž e
zapříčinil průtahy v řízení, ve kterých po vyhlášení rozsudku nerespektoval ustanovení §129 odst.
2 trestního řádu a nevyhotovil v zákonné lhůtě rozsudek, ani nepožádal o prodloužení lhůty
k vyhotovení rozsudku, a v důsledku toho není řízení vedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 4
trestního řádu, a to v následujících trestních věcech:
1/ sp. zn. 43 T 17/2006 – rozsudek nevyhotoven od 22. 7. 2011 do 1. 1. 2012
2/ sp. zn. 43 T 6/2003 – rozsudek nevyhotoven od 31. 10. 2011 do 1. 1. 2012,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l
povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
V souladu s §88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. se od uložení kárného opatření upouští, neboť
projednání kárného provinění je postačující.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Navrhovatel k popisu skutku uvedeného ve výroku tohoto rozhodnutí v odůvodnění svého
návrhu uvedl, že JUDr. P. B. působil do konce června roku 2011 ve funkci předsedy senátu I.
stupně trestního oddělení Městského soudu v Praze, poté přešel na odvolací trestní úsek.
V dubnu roku 2011 mu byl zastaven nápad nových věcí do jeho původního senátu s tím,
že do této doby napadené prvostupňové věci i při působení v odvolacím senátu dokončí. Kárně
obviněnému byla před jeho přechodem na odvolací úsek soudu poskytnuta lhůta ke skončení
co možná největšího počtu jím vyřizovaných prvostupňových věci. V tomto směru navrhovatel
konstatoval zlepšení stavu neskončených věcí v jeho senátě, nicméně vyhlášené rozsudky v jím
skončených věcech nebyly v zákonných lhůtách vyhotoveny a rozeslány oprávněným osobám,
čímž došlo k průtahům v řízení. S ohledem na předchozí opakované potrestání JUDr. B.
navrhovatel žádal uložení kárného opatření snížení platu o 30 % na dobu 1 roku. V kárném řízení
navrhl provedení důkazů výslechem kárně obviněného soudce a obsahem spisů, v nichž byly
shledány průtahy.
II. Vyjádření kárně obviněného soudce
Kárně obviněný ve svém vyjádření ze dne 24. 2. 2012 nezpochybnil skutkové okolnosti
uvedené navrhovatelem. Uvedl, že rozsudek ve věci sp. zn. 43 T 6/2003 ze dne 29. 9. 2011 byl
kanceláři předložen s referátem k rozeslání dne 9. 1. 2012. Rozsudek ve věci sp. zn. 43 T 17/2006
ze dne 20. 6. 2011 je ve stadiu zpracování. Obžaloba v této věci byla podána na 10 osob,
v trestním spisu se obžaloba nachází na č. l. 9376 – 9670, obsahuje tedy 295 stran. Kárně
obviněný uvádí, že je v současné době zařazen v odvolacím senátě 44 To, s povinností dokončit
zbývající agendu I. stupně v senátu 43 T, což činí k datu podání vyjádření pět neskončených
trestních věcí. V praxi dokončení těchto věcí obnáší 4 – 5 jednacích dnů v každém kalendářním
týdnu. Všechna ostatní rozhodnutí v senátu 43 T a 44 To jsou vyhotovována a předávána
k doručení v zákonem stanovených termínech dle ustanovení §129 trestního řádu.
III. Ústní jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 3. 10. 2012 navrhovatel přednesl návrh shodně s jeho výše
citovaným písemným vyhotovením.
Kárně obviněný soudce v rámci výslechu odkázal na své písemné vyjádření. Dále uvedl,
že si je vědom pochybení popsaného navrhovatelem. Termíny stanovené trestním řádem nebyly
ve vytýkaných věcech dodrženy, za což je kárně obviněný soudce připraven nést důsledky.
Připomněl však, že změnou rozvrhu práce č. 25 z roku 2011 byl od 1. 7. 2011 přeřazen
z I. stupně trestního oddělení Městského soudu v Praze do odvolacího senátu, kde působí
od 1. ledna 2012, s povinností dokončit rozdělané věci na I. stupni. Jak již uváděl v předchozím
kárném řízení, ve kterém mu byly též vytýkány průtahy v řízení, problémy v činnosti jeho senátu
nastaly v roce 2007. Nápad věcí v tomto období výrazně přesahoval do té doby obvyklý průměr
(za rok 2007 to bylo 40 věcí), od té doby se začaly projevovat problémy s dodržováním lhůt.
Objektivně je však možno konstatovat, že za prvních devět měsíců roku 2012, tedy po přechodu
do odvolacího senátu, vůči jeho činnosti nebyla vznesena žádná stížnost, všechna rozhodnutí jsou
vyhotovována řádně a včas. Nedostatky popsané v návrhu na zahájení kárného řízení jsou tedy
pouze pozůstatkem z minulosti, kárně obviněný si je vědom toho, že musí být vyřešeny.
Na dotaz, proč nevyužil možnosti požádat o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, kárně
obviněný soudce uvedl, že si byl tohoto nástroje vědom, avšak domníval se, že se mu rozsudky
podaří vyhotovit v zákonem stanovené lhůtě. Tento odhad se ukázal nesprávným.
Navrhovatel k dotazu senátu upřesnil, že opakovaně všechny soudce na trestním úseku
upozorňoval na možnost využití institutu žádosti o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí.
Pokud soudce takovou žádost podá, vedení soudu se s ním dohodne na reálné lhůtě, ve které má
být rozhodnutí vyhotoveno. Kárně obviněný soudce však bohužel o prodloužení lhůty
k vyhotovení rozhodnutí nikdy nepožádal, přestože zákonem stanovené lhůty nedodržoval.
Stejných nedostatků se dopouštěla další soudkyně na tomto úseku, i na ni byl podán návrh
na zahájení kárného řízení. I přes skutečnost, že v obou vytýkaných věcech se jednalo o rozsáhlá
rozhodnutí, dle navrhovatele došlo k zaviněnému porušení povinností soudce. Písemné
vyhotovení rozsudku urgovalo ve věci sp. zn. 43 T 17/2006 i Vrchní státní zastupitelství, kárně
obviněný opakovaně přislíbil nápravu, což však nedodržel. Navrhovatel hodnotí činnost kárně
obviněného soudce pozitivně, avšak pouze ve vztahu k jeho působení na odvolacím úseku soudu.
Problémy s vyhotovováním rozsudků z prvostupňové agendy stále přetrvávají.
Předsedkyně senátu seznámila účastníky řízení s výsledky předběžného šetření ve věci.
Navrhovatel vznesl návrh provést důkazy obsahem dvou spisů, ve kterých byly shledány
nedostatky (sp. zn. 43 T 17/2006, sp. zn. 43 T 6/2003). Tyto spisy byly kárným senátem
vyžádány, kárný senát se důkladně seznámil s jejich obsahem a ověřil, že odpovídá skutečnostem
uvedeným v návrhu na zahájení řízení. Skutkové okolnosti ostatně nezpochybňoval ani kárně
obviněný soudce.
Žádný z účastníků nevznesl jiný návrh na doplnění dokazování.
Navrhovatel v závěrečné řeči konstatoval, že se jedná o pochybení pouze ve dvou trestních
věcech, nicméně je považuje za závažná. Ze strany vedení soudu byly JUDr. B. vytvořeny v druhé
polovině roku 2011 podmínky pro dokončení prvostupňových trestních řízení v zákonem
stanovené lhůtě. Kárně obviněný soudce nevyužil ustanovení §129 odst. 2 trestního řádu,
nepožádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí a následně tuto lhůtu nedodržel.
Kárně obviněný na závěr jednání připustil, že k navrhovatelem tvrzeným pochybením
z jeho strany došlo, tj. rozsudky nebyly vyhotoveny v zákonem stanovené lhůtě, aniž předtím
požádal o prodloužení této lhůty. Tyto skutečnosti nezpochybňuje a ponechává rozhodnutí
na úvaze kárného senátu.
IV. Hodnocení důkazů
Kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání po pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Důkazy obsahem spisů sp. zn. 43 T 17/2006
a sp. zn. 43 T 6/2003 potvrdily tvrzení navrhovatele ohledně nevyhotovení rozhodnutí
v zákonem stanovených lhůtách a zároveň nevyužití možnosti požádat o prodloužení lhůty
k vyhotovení rozhodnutí v obou uvedených věcech.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo posouzení
uvedených skutečností ve vztahu k definici kárného provinění dle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
v platném znění (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Kárný senát dospěl k následujícím
závěrům:
V kárném řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v trestní věci vedené Městským soudem
v Praze pod sp. zn. 43 T 17/2006 byl vyhlášen rozsudek dne 20. 6. 2011, v trestní věci vedené
stejným soudem pod sp. zn. 43 T 6/2003 byl rozsudek vyhlášen dne 29. 9. 2011, přičemž do dne
sepsání návrhu na zahájení kárného řízení, tj. do 2. 1. 2012, nebyla tato rozhodnutí písemně
vyhotovena. Kárně obviněný soudce tyto skutečnosti potvrdil. Dále též uvedl, že nepožádal
předsedu soudu o prodloužení lhůty k vypracování písemných vyhotovení rozhodnutí. Jeho
tvrzení odpovídá obsahu uvedených spisů. Ve věci sp. zn. 43 T 17/2006 byl rozsudek předložen
kanceláři k vypravení dne 18. 4. 2012, ve věci sp. zn. 43 T 6/2003 dne 9. 1. 2012.
Podle ustanovení §129 odst. 2 písm. b) trestního řádu má být rozsudek v řízení
před krajskými soudy (tj. zde před městským soudem) jako soudy prvního stupně, pokud nebyl
vyhotoven již v poradě, vyhotoven ve lhůtě do dvaceti pracovních dnů. Výjimku z takto
stanovené lhůty povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek
ze závažných důvodů, s ohledem na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda
soudu. Rozsudek ve věci sp. zn. 43 T 17/2006 měl tedy být dle citovaného ustanovení vyhotoven
nejpozději do 21. 7. 2011, ve věci sp. zn. 43 T 6/2003 pak do 30. 10. 2011. Zákonem stanovená
lhůta pro vyhotovení rozsudku byla tedy ke dni sepsání návrhu na zahájení kárného řízení
překročena v jedné věci o více než 5 měsíců, ve druhé věci o dva měsíce.
Z výše uvedeného je zřejmé, že kárně obviněný soudce povinnosti vyplývající pro něho
z ustanovení §129 odst. 2 trestního řádu nedodržel, neboť rozhodnutí nevyhotovil v zákonem
stanovené lhůtě a nevyužil k řešení této situace podání žádosti předsedovi soudu o její
prodloužení. Kárný senát se tedy dále zabýval otázkou, zda toto porušení povinností naplňuje
skutkovou podstatu kárného provinění definovanou v §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Navrhovatel spatřoval spáchání kárného provinění v nerespektování ustanovení §129 odst. 2
trestního řádu, pod což zahrnul nejen nevyhotovení rozsudku v zákonné lhůtě,
ale též nepožádání o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Samotná délka řízení
v předmětných věcech by mohla být odůvodněna evidentní složitostí a náročností těchto
trestních řízení. Právě pro tyto případy však trestní řád upravuje možnost podat žádost
o prodloužení zákonem stanovené lhůty pro vyhotovení rozhodnutí. Účastníci trestního řízení
na základě této úpravy zákona důvodně předpokládají, že rozhodnutí v jejich věci bude
vyhotoveno v zákonem stanovené lhůtě, případně v prodloužené lhůtě stanovené předsedou
soudu. Pokud soudce v řízení, ve kterém není možné rozhodnutí vyhotovit v zákonem stanovené
lhůtě, nepožádá o její prodloužení, narušuje tím legitimní očekávání účastníků řízení. V takové
situaci nelze na základě žádných relevantních skutečností dovodit, kdy může být rozhodnutí
vyhotoveno.
Kárný senát považoval za podstatné, že obviněný soudce opakovaně a ani přes upozornění
místopředsedy soudu nevyužil možnosti podat žádost o prodloužení zákonem stanovené lhůty
pro vyhotovení rozhodnutí, přestože rozhodnutí nevyhotovil včas. Účastníci řízení sice jsou již
po vyhlášení rozhodnutí informováni o výroku rozhodnutí, avšak obdržení písemného
vyhotovení tohoto rozhodnutí není formalitou, nýbrž významným okamžikem, od kterého
se odvíjí další uplatnění jejich práv. Nejdříve v písemném vyhotovení rozhodnutí se mohou
seznámit s úplnou argumentací soudu, po zvážení těchto důvodů mají možnost podat případně
opravný prostředek. Prodlení při vyhotovení rozhodnutí, zejména u těch, proti kterým lze podat
opravné prostředky, řízení bezesporu prodlužuje, neboť před tím jej v žádném případě nelze
považovat za ukončené.
V. Závěr
Na základě výše uvedených důvodů proto kárný senát dospěl k závěru, že popsané jednání
kárně obviněného soudce je závažným zaviněným porušením povinností soudce stanovených
§129 odst. 2 trestního řádu, kterým byla ohrožena důvěra ve spravedlivé rozhodování soudů
ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Z širokého okruhu pojmu „spravedlivé
rozhodování soudů“ se v tomto případě jedná o právo na rozhodování v přiměřené lhůtě, které je
součástí práva na spravedlivý proces (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn.
III. ÚS 529/03, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Kárný senát v dané věci zvažoval splnění
podmínky dostatečné intenzity porušení povinností a následného ohrožení důvěry ve spravedlivé
rozhodování soudů, neboť se jednalo o porušení povinností pouze ve dvou trestních řízeních,
navíc v agendě, kterou již kárně obviněný soudce pouze dokončuje. Dospěl však k závěru,
že přestože se jednoznačně jedná o méně závažné kárné provinění, jeho skutková podstata včetně
dostatečné intenzity naplněna byla, a to z důvodu několikaměsíčního překročení zákonem
stanovené lhůty a opakovaného rezignování na využití možnosti prodloužení lhůty k vyhotovení
rozhodnutí.
Kárný senát však opakovaně zdůrazňuje, že kárné řízení dle zákona č. 7/2002 Sb. by mělo být
krajním a výjimečným nástrojem, jehož zahájení by mělo předcházet vyčerpání všech prostředků,
kterými navrhovatel disponuje. V projednávané věci je navrhovatelem předseda soudu,
ke kterému je kárně obviněný soudce přidělen. Vedení soudu není vůči soudci v pozici typického
zaměstnavatele, neboť část obvyklých personálních pravomocí nelze vymáhat pro střet
s ochranou nezávislého rozhodování soudce. Základní principy personálního řízení platí však
i zde. Obecně lze konstatovat, že vedení soudu by mělo využít všech odpovídajících nástrojů,
včetně analýzy problému, pohovoru se soudcem, zjištění příčin nedostatků, diskuse
o možnostech a způsobech nápravy, uložení konkrétních opatření, včetně jejich následného
vyhodnocení. Zvláště v případech pokračujícího jednání soudců, jakým jsou různé typy
nečinností v soudním řízení, by byl takový postup navrhovatele předcházející podání návrhu
na zahájení kárného řízení přesvědčivý.
Při úvaze o uložení kárného opatření kárný senát dospěl k závěru, že projednání kárného
provinění bylo v případě kárně obviněného soudce dostačující, a od uložení kárného opatření lze
tedy v souladu s ustanovením §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustit. Jedním
ze zásadních důvodů pro tento závěr bylo vystupování kárně obviněného soudce po celou dobu
kárného řízení. JUDr. B. přistupoval ke své obhajobě věcně a profesionálně, připustil
své nedostatky, srozumitelně popsal důvody, které k nim vedly. Z jeho jednání i projevů bylo
zřejmé, že je schopen analyzovat své jednání a nalézt příčiny problémů, což je předpokladem
pro jejich odstranění, k čemuž se též zavázal. Senát též přihlédl k tomu, že kárně obviněný soudce
přešel z prvostupňového na odvolací trestní úsek, přičemž k prodlevám při vyhotovování
rozhodnutí docházelo při dokončování prvostupňové trestní agendy, v současné době
navrhovatel žádné výtky tohoto typu týkající se činnosti v odvolacím senátě nemá. Jako
polehčující okolnost kárný senát vyhodnotil též skutečnost, že se v obou případech
nevyhotovených rozhodnutí jednalo o velmi rozsáhlá rozhodnutí, jejichž vyhotovení bylo
mimořádně náročné. Lze tedy předpokládat (a navrhovatel to u jednání potvrdil), že pokud
by kárně obviněný soudce o prodloužení lhůty dle §129 odst. 2 trestního řádu požádal, bylo by
mu vyhověno.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 3. října 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu