ECLI:CZ:NSS:2012:14.KSE.2.2012:126
sp. zn. 14 Kse 2/2012 - 126
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Karla
Urbana, JUDr. Jany Nowakové Těmínové a JUDr. Petra Škvaina, o návrzích ministra
spravedlnosti ze dne 20. 1. 2012, č. j. 177/2011-OD-ENA/63, a ze dne 27. 7. 2012,
č. j. 148/2012-OSD-ENA/16, na zahájení kárného řízení proti Mgr. J. F., soudnímu exekutorovi
Exekutorského úřadu Jičín, se sídlem Husova 64, Jičín, zast. Mgr. Ing. Daliborem Jandurou,
advokátem, se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, při ústním jednání konaném dne 26. 9. 2012,
takto:
Mgr. J. F., nar. X,
soudní exekutor Exekutorského úřadu Jičín,
I.
j e v i n e n , ž e
1. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 1739/07 byl v řízení
bezdůvodně nečinný od 19. 9. 2007, kdy žádal o vyznačení doložky právní moci
na usnesení o nařízení exekuce, až do 15. 8. 2011, kdy zaslal oprávněnému částku
148.281 Kč, kterou údajně dne 12. 8. 2011 složil povinný v hotovosti do pokladny
Exekutorského úřadu Jičín, když kromě nemovitostí dne 13. 9. 2007 a motorových
vozidel dne 10. 9. 2007 jiným způsobem nezjišťoval majetek povinného, ani nečinil jiné
úkony směřující k provedení exekuce;
2. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 1739/07 v úmyslu
zakrýt svoji nečinnost v rámci šetření jeho postupu Ministerstvem spravedlnosti jakožto
orgánem státního dohledu, dne 11. 8. 2011 vyhotovil a založil do předmětného spisu
exekuční příkaz č. j. 023 Ex 1739/07 - 17 prodejem movitých věcí, který antedatoval
dnem 14. 2. 2008, dále vyhotovil úřední záznamy o údajně provedených místních
šetřeních, které antedatoval dny 29. 5. 2008 a 6. 8. 2008, dále pod č. l. 18 vyhotovil
a založil neadresovanou žádost o součinnost, kterou antedatoval dnem 24. 4. 2009, pod
č. l. 18a vyhotovil a založil žádost o součinnost adresovanou VZP ČR, kterou antedatoval
dnem 30. 9. 2009, dále vyhotovil žádost o součinnost adresovanou Centrálnímu registru
silničních vozidel, kterou antedatoval dnem 18. 2. 2010, a uvedené písemnosti následně
předložil dne 15. 8. 2011 orgánu státního dohledu, přičemž je vydával za pravé;
3. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 1739/07 poté, co byl
vyzván orgánem státního dohledu ke sdělení, kterým peněžním ústavům byla zasílána
žádost o součinnost založená ve spise pod č. l. 18, a k předložení odpovědí na tyto
součinnosti, předložil dne 19. 10. 2011 orgánu dohledu spis s doplněnými doručenkami,
konkrétně od Komerční banky a. s. s datem doručení 29. 4. 2009, GE Money Bank a. s.
s datem doručení 30. 4. 2009, České spořitelny a. s. s datem doručení 30. 4. 2009,
UniCredit Bank Czech Republic a. s. s datem doručení 29. 4. 2009, Českomoravské
stavební spořitelny a. s. s datem doručení 29. 4. 2009, Raiffeisen stavební spořitelny a. s.
s datem doručení 29. 4. 2009, Stavební spořitelny České spořitelny a. s. s datem doručení
29. 4. 2009, Československé obchodní banky a. s. s datem doručení 30. 4. 2009, Modré
pyramidy stavební spořitelny a. s. s datem doručení 29. 4. 2009, IC Banky a. s. (Banco
Popolare Česká republika a. s.) s datem doručení 29. 4. 2009, a nad rámec výzvy i VZP
ČR s datem doručení 7. 10. 2009, které měly potvrdit, že předmětné žádosti
součinnostním subjektům odeslal, a dále sdělil, že negativní odpovědi na tyto žádosti
neobdržel, ačkoliv bylo zjištěno, že žádosti o součinnost součinnostním subjektům takto
neodeslal, neboť předmětné doručenky předložené exekutorem se týkaly jiných žádostí
o součinnost ohledně majetku jiných povinných, nikoliv povinného v exekučním řízení
sp. zn. 023 Ex 1739/07, soudní exekutor tedy předložil zcela jiné doručenky, které
vydával za ty, které měly prokázat, že skutečně v daném období činil v exekučním řízení
úkony;
4. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 672/07 byl v prodlení
se zasláním příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 023 Ex 672/07 - 22 ze dne 18. 8. 2010
peněžnímu ústavu, a to až do dne 23. 2. 2012; prodlení tak dosáhlo délky více než
18 měsíců; zároveň byl v daném řízení nečinný od 25. 10. 2010, kdy vyrozuměl peněžní
ústav o nabytí právní moci předmětného příkazu k úhradě nákladů exekuce, který
peněžnímu ústavu nedoručil, a to až do 13. 2. 2012, kdy se dotázal peněžního ústavu
na důvody nezaslání deponovaných peněžních prostředků;
5. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 672/07:
a) dne 18. 8. 2010 vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 023 Ex 672/07 - 22,
kterým duplicitně určil náklady exekuce a náklady oprávněného, když tyto byly již
pravomocně určeny v předchozím příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne
11. 6. 2007, č. j. 023 Ex 672/07 - 12,
b) v nezjištěný den (pravděpodobně dne 17. 8. 2010) vyhotovil nový originál
exekučního příkazu ze dne 26. 5. 2008, který byl obsahově odlišný oproti stejnopisu
doručovanému povinné, zejména v částce nákladů řízení;
t e d y
závažně a opětovně porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené
právním předpisem,
t í m s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
Podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu se mu ukládá
p o k u t a v e v ý š i 3 0 0 0 0 0 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14022012.
II.
s e z p r o š ť u j e
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, návrhu ministra spravedlnosti ze dne
27. 7. 2012, č. j. 148/2012-OSD-ENA/16, v části, jíž mu bylo kladeno za vinu, že:
1. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 672/07 se dopustil
v předmětném řízení četných procesních pochybení, když:
a) doručil dne 25. 10. 2010 peněžnímu ústavu vyrozumění o nabytí právní moci
č. j. 023 Ex 672/07 - 24 ze dne 22. 10. 2010, v němž vyrozuměl peněžní ústav o tom,
že "Exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce" ze dne 18. 8. 2010
č. j. 023 Ex 672/07 - 22 nabyl právní moci dne 31. 8. 2010, ačkoliv povinné byl
doručen až dne 10. 9. 2010, správně mohl tedy nabýt právní moci až po uplynutí
8denní lhůty pro podání námitek povinné od doručení příkazu povinné,
b) v exekučním spise v rozporu s §15 odst. 1 kancelářského řádu Exekutorské komory
ČR přelepoval původní čísla listu jinými čísly listu bez toho, aby důvod takového
postupu byl ze spisu zřejmý a bez toho, že by zůstala čitelná původní čísla listu,
c) doručené písemnosti neopatřoval podacím razítkem v rozporu s §12 odst. 2
kancelářského řádu;
2. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 672/07 se dopustil
v předmětném řízení četných procesních pochybení, když nedostatečně kontroloval
postup svých zaměstnanců, když umožnil, aby pověřený zaměstnanec nevyhotovoval
úřední záznamy o telefonických rozhovorech s přítelem povinné týkající se předmětného
exekučního řízení, nezakládal e-mailovou komunikaci s přítelem povinné a s povinnou
do exekučního spisu a poskytoval informace třetí osobě (příteli povinné) o průběhu řízení
bez toho, že by mu byla předložena plná moc a bez toho, že by si totožnost osoby, s níž
komunikuje, dostatečně ověřil;
3. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 023 Ex 672/07 porušil své
zákonné povinnosti plynoucí z §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti
a v úmyslu zakrýt svoji nečinnost v řízení umožnil svému zaměstnanci J. F. účelově
vyhotovit záznam ze dne 8. 6. 2011, č. j. 023 Ex 672/07 - 25, o údajném telefonickém
rozhovoru, kterým měl být kontaktován peněžní ústav povinné;
neboť skutek uvedený pod bodem 1 není kárným proviněním
a nebylo prokázáno, že se skutky uvedené pod body 2 a 3 staly.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti podal návrh ze dne 20. 1. 2012, č. j. 177/2011-OD-ENA/63,
a návrh ze dne 27. 7. 2012, č. j. 148/2012-OSD-ENA/16, na zahájení kárného řízení proti Mgr. J.
F., soudnímu exekutorovi, pro skutky, jichž se měl dopustit způsobem uvedeným ve výroku
tohoto rozhodnutí. Navrhl, aby kárně obviněnému bylo uloženo kárné opatření podle §116 odst.
2 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. odvolání z exekutorského úřadu.
Kárný senát vydal při jednání konaném dne 26. 9. 2012 usnesení, jímž oba tyto návrhy
vedené pod sp. zn. 14 Kse 2/2012 a 14 Kse 10/2012 spojil ke společnému projednání pod
sp. zn. 14 Kse 2/2012.
Kárně obviněný ve svých písemných vyjádřeních popřel důvodnost kárné žaloby a tvrdil,
že skutkové věty neodpovídají skutečnému běhu věcí. Uvedl, že v řízení sp. zn. 023 Ex 1739/07
nebyl v předmětném období bezdůvodně nečinný, a poukázal na doklady osvědčující výkon
obvyklých činností založené v exekučním spisu. Odmítl spekulaci kárného žalobce, že exekuční
příkaz č. j. 023 Ex 1739/07 - 17 byl vyhotoven účelově pro zakrytí jeho údajné nečinnosti. Kárně
obviněný upozornil na to, že dohledový orgán dostal vadné vyhotovení zmíněného exekučního
příkazu. Vzhledem k tomu, že se tento příkaz v listinné části spisu nenacházel, vygenerovala jej
odpovědná osoba z elektronicky vedené části spisu, přičemž v současnosti užívaný software
EVOLIO generuje dokumenty původně vytvořené v systému ISPEK s aktuálním datem; systém
ISPEK byl vypnut dne 16. 9. 2011. Kárně obviněný doplnil, že není možno ověřit, proč
se ve spisu nenacházel listinný stejnopis; zřejmě byl doručován nejen stejnopis určený pro
povinného, ale i stejnopis určený k založení do spisu, nelze však vyloučit ani jeho ztrátu.
K doručení exekučního příkazu kárně obviněný poznamenal, že si nedovede představit jiné řešení
než se aktivně snažit zastihnout povinného a o převzetí učinit záznam v podobě protokolu
o úkonu. S ohledem na negativní výsledek pokusu o doručení byl o tomto aktu pořízen záznam
o obhlídce místa pro účely průkazu doručení fikcí, což lze vyhodnotit jako chybu, neboť měla být
dodržena forma protokolu. Kárně obviněný zdůraznil, že provedená forma sice neodpovídá, ale
k relevantnímu jednání došlo. Kárně obviněný připustil, že evidence zasílaných žádostí
o součinnost nebyla v minulosti dostatečná co do rozsahu a průkaznosti. Součinnostní žádosti
odesílal hromadně po 15 až 30 případech, někdy elektronicky ve formátu xls. Není žádný důvod
se domnívat, že kárně obviněný neplnil své povinnosti dotázat se na povinného M. H., neboť se
jednalo o standardní případ. Doplnil, že negativní výsledky lustrace nebyly nikdy ze strany
součinnostních subjektů komunikovány.
Dále kárně obviněný poukázal na množství spisů včetně přijatých a odeslaných
poštovních zásilek s tím, že se nelze vyvarovat určitých pochybení a nedodržení všech pravidel
ovládajících exekuční proces. Připustil, že starší spisová agenda může vykazovat nedostatky
zapříčiněné jejím množství a nejasnostmi ohledně adekvátního způsobu a formy jejího vedení
včetně administrativních chyb, k nimž v minulosti mohlo dojít. Zdůraznil však, že oprávněný J.
H. byl jeho činností v podstatné části svého nároku uspokojen, a přičiněním exekutora tak bylo
dosaženo smyslu a účelu zákona. Připomněl, že za neodůvodněné průtahy v řízení v období 2004
- 09/2010 již byl potrestán, proto je třeba uvážit, zda nedochází k porušení zásady ne bis in idem.
Kárně obviněný dále konstatoval, že ekonomické podmínky výkonu jeho činnosti jsou
determinovány průměrnou výší vymáhané pohledávky (26.405 Kč) a ekonomicky přijatelným
stavem 17 zaměstnanců. Dva z nich mají magisterské právnické vzdělání a čtyři kvalifikaci
vykonavatele. V tomto smyslu se personální složení zkvalitnilo; kárně obviněný dbá na další
prohloubení znalostí a profesionální přípravu zaměstnanců. Kárnému žalobci kárně obviněný
vytkl způsob provádění dohledu s utilitárním vybíráním věcí ze starší agendy, ve které byly
zjištěny nedostatky, jež jsou postupně odstraňovány. S ohledem na objem agendy však nelze
provést všechny požadované změny ze dne na den.
Ve věci sp. zn. 023 Ex 672/07 kárně obviněný v písemném vyjádření připustil prodlení,
namítal však, že doručování příkazu k úhradě nákladů exekuce nemá v praxi naprosté většiny
českých bank význam; náklady exekučního řízení banky převádějí na základě exekučních příkazů.
Důvodem, na jehož základě je exekuce prováděna, je exekuční příkaz, nikoli příkaz k úhradě
nákladů exekuce, jehož význam se omezuje na nominalizaci nákladů a jejich položkové vyčíslení.
Skutečnost, že z §9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 418/2001 Sb. vyplývá povinnost soudního
exekutora doručit příkaz k úhradě nákladů exekuce peněžnímu ústavu, podle kárně obviněného
neznamená, že podmínkou úhrady nákladů exekuce podle exekučního příkazu je doručení
příkazu k úhradě nákladů exekuce. Pro jeho doručení třetím subjektům navíc není stanovena
právním předpisem žádná lhůta a tyto další osoby nejsou účastníky této fáze řízení. Kárně
obviněný zdůraznil, že pokud by banka postupovala podle platných právních předpisů,
k průtahům v řízení by nedošlo. Peněžní ústav měl po doručení vyrozumění o nabytí právní moci
usnesení o nařízení exekuce převést peněžní prostředky na účet soudního exekutora do výše, jak
byly určeny v exekučním příkazu. Postupem, který zvolil peněžní ústav, tedy odepsáním pouze
části vymáhané pohledávky, nabyl kárně obviněný přesvědčení, že na účtu povinného není
dostatek peněžních prostředků na úplnou úhradu vymáhané pohledávky. Kárně obviněný
připustil pochybení odpovědného zaměstnance v tom, že si neuvědomil odlišnost přístupu
Československé obchodní banky, a. s. oproti jiným bankám.
Ve vztahu k vyrozumění o nabytí právní moci přiznal kárně obviněný neúmyslnou
záměnu data, kdy se zásilka dostala do dispoziční sféry povinné, a data jejího doručení. Doplnil,
že jde o pochybení povahy „erare humanum est“ a nebyla jím nijak dotčena práva povinné, která
v dané době přistupovala k věci zcela nihilisticky. Kárně obviněný naopak popřel, že by původní
čísla listů nezůstala čitelná. Připustil, že mohlo dojít k neopatření doručených písemností podacím
razítkem; nejednalo se však o soustavnou praxi. Dodal, že u datových zpráv jsou vytištěny
příslušné doručenky a usnesení o nařízení exekuce bylo doručeno společně s návrhem, tudíž
podacím razítkem opatřeno je. Odmítl, že by příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 6. 2007,
č. j. 023 Ex 672/07 - 12, bylo možné považovat za pravomocný. Tento příkaz obsahoval
nesprávné rodné číslo povinné, proto jej kárně obviněný posoudil jako nezpůsobilý právních
účinků. Vadu označil za natolik závažnou, že ji nebylo možno zhojit opravným usnesením. Rozdíl
částek na příkazech k úhradě nákladů exekuce vysvětlil kárně obviněný změnou sazby DPH.
Kárně obviněný potvrdil komunikaci svého zaměstnance s povinnou, resp. jinou osobou mimo
úřední rámec a mimo úřední elektronickou adresu s tím, že mu v této souvislosti nelze přisuzovat
odpovědnost za nedostatečnou kontrolu zaměstnanců. Exekuční příkaz ze dne 26. 5. 2008
označil kárně obviněný za ztracený dokument, který existuje přinejmenším u Československé
obchodní banky, a. s. a k němuž byl na základě kontroly spisu vyhotoven duplikát, jenž
s přihlédnutím k funkcionalitě počítačového systému obsahoval odlišnost. Doplnil, že původní
exekuční příkaz uváděl chybné rodné číslo povinné, proto musel být nahrazen novým
(bezvadným), který kárně obviněný podepsal v důvěře, že jde o odstranění vady v rodném čísle,
nikoli současně o nahrazení ztraceného původního příkazu.
Kárně obviněný dále odmítl jako nepravdivé a nepodložené tvrzení kárného žalobce
o účelově či dodatečně vytvářených dokumentech. Konstatoval, že specializovaná oddělení bank,
která mají v gesci pasivní i aktivní účast banky v exekucích a insolvencích, jsou ve formálním
i neformálním styku s exekutorskými úřady a obecné informace poskytují též telefonicky. V dané
věci směřoval dotaz ke zjištění, zda prostředky povinné dostačují k úhradě nákladů exekuce
a z jakého důvodu nebyly prostředky poukázány na účet exekutora. S uvedením spisové značky
jde o kvalifikovanou žádost, kterou běžně zodpovídají nejen banky, ale jiné instituce (i u běžných
dotazů osob stačí např. verifikace rodného čísla). Zodpovězením těchto otázek nemohlo být
dotčeno bankovní tajemství. Podle kárně obviněného nelze pominout roli povinné v průtazích
celého případu. Jmenovaná přistupovala ke své platební povinnosti liknavě, ignorovala jak
platební rozkaz, tak nařízení exekuce; nevstoupila s exekutorem v úřední kontakt, nikdy jej
nepožádala o součinnost při rychlém vyřešení případu. K omezení generálním inhibitoriem lze
toliko konstatovat, že povinná, ač jí v tom nic nebránilo, nepožádala podle §44a odst. 3
exekučního řádu o jeho zrušení ve vztahu k určitému majetku.
Kárný senát nejprve zkoumal, zda oba návrhy na zahájení kárného řízení splňují
předpoklady pro jejich věcné projednání.
Podle §117 odst. 3 exekučního řádu kárná žaloba musí být podána do 6 m ěsíců ode dne, kdy
se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo.
Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému
provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců.
Kárný žalobce se o možném kárném provinění týkajícím se věci sp. zn. 023 Ex 1739/07
dozvěděl ze stížnosti oprávněného J. H., doručené Ministerstvu spravedlnosti dne 11. 7. 2011.
Poté začal prověřovat, zda ke kárnému provinění skutečně došlo. Příslušný spis předložil kárně
obviněný dne 15. 8. 2011.
Za dané situace kárný senát shledal, že návrh ze dne 20. 1. 2012 byl podán osobou k tomu
oprávněnou a z hlediska subjektivní a objektivní lhůty včas a účinně. Do šestiměsíční lhůty pro
podání návrhu totiž nelze započítat dobu provádění přípravných úkonů v délce od 11. 7. 2011
do 15. 8. 2011, neboť kárný žalobce neměl k dispozici příslušný spis. Návrh byl zaslán kárnému
soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 23. 1. 2012, tj. do šesti měsíců poté,
kdy kárný žalobce spis kárně obviněného obdržel, a nejpozději do 3 let poté, kdy mělo
ke spáchání kárného provinění dojít (nečinnost trvající ke dni 15. 8. 2011, vyhotovení exekučního
příkazu 11. 8. 2011, manipulace se spisem v roce 2011).
Také návrh ze dne 27. 7. 2012 byl podán osobou k tomu oprávněnou a z hlediska
subjektivní a objektivní lhůty včas a účinně, neboť byl zaslán kárnému soudu prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb dne 31. 7. 2012, tj. do šesti měsíců poté, kdy se kárný žalobce
o kárném provinění dozvěděl ze stížnosti povinné L. F. (dne 2. 2. 2012), a nejpozději do 3 let
poté, kdy mělo ke spáchání kárného provinění dojít (nečinnost trvající ke dni 13. 2. 2012, resp.
23. 2. 2012, vyrozumění o právní moci ze dne 18. 8. 2010, vydání příkazu k úhradě nákladů
exekuce dne 18. 8. 2010, stav spisu sp. zn. 023 Ex 672/07 ke dni předložení kárnému žalobci 25.
4. 2012, vyhotovení nového originálu exekučního příkazu ze dne 26. 5. 2008 dne 17. 8. 2010,
vyhotovení záznamu o telefonickém hovoru ze dne 8. 6. 2011).
Kárný senát předesílá, že předmětem tohoto kárného řízení, jak bylo vymezeno formulací
skutků ze strany kárného žalobce, není oběma účastníky zmiňovaná problematika předčasnosti
ustanovení znalce ve věci sp. zn. 023 Ex 1739/07, ani posouzení tvrzených pochybení ve spisu
sp. zn. 023 Ex 818/09 a s výjimkou úvahy týkající se nečinnosti ve spisu sp. zn. 023 Ex 1739/07
ani srovnání postupu kárně obviněného se soudním exekutorem JUDr. M. S. Těmito
skutečnostmi se proto kárný senát nezabýval. Současně neshledal potřebným se vyjadřovat ani k
otázkám postupu Ministerstva spravedlnosti při výkonu dohledu, resp. k postupu kárného
žalobce před podáním návrhu na zahájení kárného řízení, neboť tento nemá žádný vliv na
předmět řízení. Kárnému žalobci nelze vytýkat ani skutečnost, že dodatečně změnil požadované
kárné opatření z pokuty na odvolání z exekutorského úřadu. Jedná se o právo kárného žalobce,
které mu nelze odepřít. Kárný senát je příslušný toliko k tomu, aby posoudil důvodnost takového
požadavku.
Ze spisu Exekutorského úřadu Jičín sp. zn. 023 Ex 1739/07 kárný senát zjistil,
že usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2007, č. j. 18 Nc 8754/2007 - 16,
byla nařízena exekuce proti povinnému M. H. k uspokojení pohledávky oprávněného J. H. a
provedením exekuce byl pověřen kárně obviněný. Dne 16. 8. 2007 pořídil kárně obviněný výpis z
centrální evidence obyvatel týkající se povinného. Dne 13. 9. 2007 vydal kárně obviněný exekuční
příkaz prodejem nemovitostí povinného a usnesení o ustanovení znalce k ocenění těchto
nemovitostí. Přípisem ze dne 19. 9. 2007 požádal kárně obviněný okresní soud o vyznačení
doložky právní moci. Podáním ze dne 25. 9. 2007, založeným na č. l. 17, požádal zástupce
oprávněného o upuštění od ocenění nemovitosti a o provedení exekuce jiným způsobem. Ve
spisu je dále založena žádost o součinnost ze dne 24. 4. 2009, opatřená č. l. 18, ke které jsou
připojeny doklady o doručení Stavební spořitelně České spořitelny, a. s., Komerční bance, a. s.,
GE Money Bank, a. s., UniCredit Bank Czech Republic, a. s., Raiffeisen stavební spořitelně, a. s.,
Československé obchodní bance, a. s., Banco Popolare Česká republika, a. s., České spořitelně, a.
s., Modré pyramidě stavební spořitelně, a. s. a Českomoravské stavební spořitelně, a. s. Na všech
doručenkách je uvedena poznámka „součinnost“ bez konkrétní spisové značky. Spis obsahuje také
žádost o součinnost ze dne 30. 9. 2009, opatřenou č. l. 18a, k níž je připojen doklad o doručení
VZP ČR; opět s poznámkou „součinnost“ bez spisové značky. Žádost o součinnost ze dne 18. 2.
2010, založená na č. l. 18b, je adresována Centrálnímu registru silničních vozidel; doručenka k ní
připojena není. Podle úředního záznamu ze dne 26. 6. 2010, č. l. 19, se téhož dne dostavil
povinný se svým bratrem, který přislíbil zaplacení dlužné částky nejpozději do konce tohoto roku.
Podle spisového přehledu měl být na č. l. 17 založen exekuční příkaz ze dne 14. 2. 2008 na prodej
movitých věcí a nějaké úřední záznamy.
Z dokumentace předložené kárným žalobcem vyplynulo následující: Raiffeisen stavební
spořitelna, a. s. neobdržela dne 29. 4. 2009 žádost o součinnost proti povinnému M. H.
Ministerstvo vnitra k žádosti dohledového orgánu sdělilo, že přípis kárně obviněného ze dne 18.
2. 2010 nebyl na pracoviště Centrálního registru silničních vozidel doručen. GE Money Bank, a.
s. sdělila, že dne 30. 4. 2009 obdržela žádost o součinnost od kárně obviněného, povinný M. H. v
ní však uveden nebyl. Equa bank, a. s. (dříve Banco Popolare Česká republika, a. s.) potvrdila, že
jí dne 29. 4. 2009 byla doručena žádost o součinnost, a zaslala ji v kopii dohledovému orgánu; v
této žádosti není povinný M. H. uveden. Také Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky
sdělila, že v aplikaci poskytující informace v rámci součinnosti nebyl nalezen záznam, že by kárně
obviněný vznesl dotaz na povinného M. H. Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., ani
UniCredit Bank Czech Republic, a. s. neobdržely žádost o součinnost proti tomuto povinnému
ze dne 24. 4. 2009. Česká spořitelna, a. s. potvrdila, že dne 30. 4. 2009 obdržela od kárně
obviněného pouze jednu zásilku s hromadnou žádostí o součinnost, jejíž součástí nebyl dotaz na
povinného M. H. Českomoravská stavební spořitelna, a. s. sdělila, že dne 29. 4. 2009 jí byla
doručena žádost o součinnost od kárně obviněného, nicméně M. H. nebyl na seznamu
povinných.
Kárný žalobce dále předložil kopie dokumentů ze spisu JUDr. M. S., soudního exekutora,
který vedl od roku 2010 exekuci proti témuž povinnému. Nařídil exekuci prodejem nemovitostí
povinného a opatřil si znalecký posudek, který vyčíslil obvyklou cenu nemovitostí na 1.830.000
Kč. Po nařízení dražby povinný dne 27. 9. 2011 uhradil dlužnou částku 108.805 Kč včetně
nákladů exekuce.
Kárně obviněný připojil k písemné obhajobě prohlášení Ing. L. H., konzultanta
a analytika společnosti AVE Soft, s. r. o., podle kterého v době od 1. 12. 2010 do 16. 9. 2011
došlo v Exekutorském úřadu Jičín k přechodu na nový informační systém Evolio - Exekutorský
úřad ze stávajícího systému ISPEK. V době nasazení nebyl ani jeden ze systémů v plně
provozuschopném stavu, neboť na původním systému byla připravována data k importu
a v novém systému se nezpracovávala všechna současná agenda. Importem dat do Evolia v únoru
2011 byl exekuční příkaz č. l 17 v exekučním spisu sp. zn. Ex 1739/07 naimportován chybně
a neobsahoval dokument, který byl v předchozím systému k importu připraven. Tato chyba byla
napravena opravným importem dne 16. 9. 2011.
Ze spisu Exekutorského úřadu Jičín sp. zn. 023 Ex 672/07 kárný senát zjistil, že Okresní
soud v Táboře usnesením ze dne 16. 3. 2007, č. j. 4 Nc 4370/2007 - 5, nařídil exekuci proti
povinné L. F. k uspokojení pohledávky oprávněné Pojišťovny České spořitelny, a. s. a
provedením exekuce pověřil kárně obviněného. Dne 11. 6. 2007 vydal kárně obviněný exekuční
příkaz sp. zn. 023 Ex 672/07-1 o provedení exekuce prodejem movitých věcí, exekuční příkaz sp.
zn. 023 Ex 672/07-3 (příkaz k úhradě nákladů exekuce v celkové výši 12.019 Kč) a exekuční
příkaz sp. zn. 023 Ex 672/07-4 o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu. Všechny tyto
příkazy uvádějí nesprávné rodné číslo povinné. Ve spisu je dále založen exekuční příkaz ze dne
26. 5. 2008, č. j. 023 Ex 672/07 - 6, na přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, který
vyčísluje náklady exekuce částkou 12.084 Kč ke dni 17. 8. 2010. V obálce neoznačené číslem listu,
která se vrátila jako nedoručená povinné, se nachází rovněž exekuční příkaz ze dne 26. 5. 2008, č.
j. 023 Ex 672/07 - 6, ovšem s odlišnou grafickou úpravou, chybným rodným číslem povinné a s
částkou nákladů exekuce 12.019 Kč. Exekučním příkazem ze dne 18. 8. 2010, č. j. 023 Ex 672/07
- 22, rozhodl kárně obviněný o úhradě nákladů exekuce v celkové výši 12.084 Kč. Tento exekuční
příkaz byl doručen povinné dne 10. 9. 2010; příkaz byl doručen také zástupci oprávněné,
doručenka však neuvádí datum doručení. Přípisem ze dne 22. 10. 2010, č. j. 023 Ex 672/07 - 24,
doručeným dne 25. 10. 2010, vyrozuměl kárně obviněný Československou obchodní banku, a. s.
o tom, že exekuční příkaz ze dne 18. 8. 2010, č. j. 023 Ex 672/07 - 22, nabyl právní moci dne 31.
8. 2010. Podle záznamu o telefonickém rozhovoru ze dne 8. 6. 2011 bylo u oddělení exekucí
Československé obchodní banky, a. s. v Hradci Králové ověřováno, zda prostředky na účtu
povinné postačují k úhradě nákladů exekuce a z jakého důvodu nebyly zajištěné prostředky po
vyrozumění o právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce poukázány na účet exekutora.
Přípisem ze dne 13. 2. 2012 požádal kárně obviněný Československou obchodní banku, a. s. o
sdělení, co brání převodu blokovaných prostředků z účtu povinné. Podáním ze dne 15. 2. 2012
upozornila banka kárně obviněného, že jí nebyl doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce, bez
kterého nelze úhradu nákladů exekuce provést. Dne 23. 2. 2012 kárně obviněný doručil
požadovaný příkaz bance, která téhož dne zaslala na jeho účet 12.084 Kč. Některé listiny ve spisu
mají původní číslo listu přelepeno a přepsáno číslem novým; některé dokumenty nejsou opatřeny
podacím razítkem.
Při jednání kárného senátu předložil kárný žalobce exekuční příkaz prodejem movitých
věcí č. j. 023 Ex 1739/07 - 17, který obsahuje datum vydání 14. 2. 2008, razítko a podpis kárně
obviněného a ve kterém je bílou barvou zatřen údaj, že náklady exekuce byly vyčísleny ke dni
11. 8. 2011. Současně předložil úřední záznam ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 023 Ex 1739/07, bez
čísla listu, podle kterého byl téhož dne proveden pokus o soupis movitých věcí povinného;
povinný nebyl zastižen a byla mu zanechána výzva ke kontaktování exekutora. Podle dalšího
úředního záznamu na tomtéž listu se dne 11. 7. 2008 telefonicky ozval povinný a dohodl termín
návštěvy na 6. 8. 2008. Podle dalšího úředního záznamu sp. zn. 023 Ex 1739/07, opět bez čísla
listu, byl dne 6. 8. 2008 povinný zastižen, byl proveden pokus o soupis movitých věcí, na adrese
trvalého pobytu se však nacházejí jen movité věci sepsané ve prospěch exekucí vedených
Okresním soudem v Hradci Králové; povinný požádal o lhůtu do konce roku s tím, že se bude
snažit celou záležitost vyřešit. Všechny úřední záznamy podepsal pouze pracovník exekutorského
úřadu J. M.
Podle §46 odst. 1 exekučního řádu pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle
a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.
Povinnost postupovat rychle a účelně je odvozena z práva na projednání věci bez
zbytečných průtahů vyjádřeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo
je součástí práva na spravedlivý proces, jehož se může domáhat každý v každém stadiu řízení.
Soudní exekutor je tedy povinen v řízení postupovat bez zbytečných průtahů, aby nedocházelo
k porušování práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení či třetích osob. Přestože exekuční
řád, občanský soudní řád, ani Listina základních práv a svobod explicitně nedefinují pojem
„průtah“, je zřejmé, že se jedná o neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení, přičemž
právě neodůvodněnost a nepřiměřenost bude nutno před vyslovením závěru o průtazích
zkoumat v každém jednotlivém případě, a to individuálně, podle konkrétních skutkových
okolností, s přihlédnutím k povaze a složitosti věci, chování účastníků či třetích osob, atd.
Pro posouzení, zda byl kárně obviněný ve věci sp. zn. 023 Ex 1739/07 nečinný a v jakém
rozsahu, musel kárný senát nejprve vyhodnotit, jestli kárně obviněný skutečně manipuloval
s obsahem spisu způsobem, který popsal kárný žalobce.
Kárný senát přisvědčil kárnému žalobci, že exekuční příkaz č. j. 023 Ex 1739/07 - 17,
úřední záznamy datované dny 29. 5. 2008 a 6. 8. 2008, stejně tak jako žádosti o součinnost při
zjišťování majetku a příjmů povinného M. H., datované dny 24. 4. 2009, 30. 9. 2009 a 18. 2. 2010,
jsou dodatečně účelově vytvořenými dokumenty, které měly zakrýt nečinnost kárně obviněného
ve věci sp. zn. 023 Ex 1739/07.
Při jednání kárného senátu totiž bylo prokázáno, že předmětné žádosti o součinnost
nebyly doručeny svým adresátům. Vzhledem k tomu, že nešlo o ojedinělé selhání při doručování
či odesílání jednoho dokumentu jednomu adresátu v jednom termínu, ale celkem devět subjektů
potvrdilo, že žádosti údajně odeslané ve třech různých termínech neobdrželo, dospěl kárný senát
k závěru, že kárně obviněný zmíněnou součinnost v uvedených datech nekonal, ale teprve
dodatečně, v úmyslu zakrýt svou nečinnost, do spisu založil dokumenty, které měly vzbudit
dojem, že ve dnech 24. 4. 2009, 30. 9. 2009 a 18. 2. 2010 vyvíjel činnost směřující ke zjištění
majetku a příjmů povinného.
Ve světle těchto zjištění je zcela irelevantní argumentace kárně obviněného, že žádosti
o součinnost odesílal hromadně a negativní výsledky lustrace nebyly nikdy komunikovány.
Neobstojí ani jeho tvrzení, že není důvod se domnívat, že neplnil své povinnosti dotázat
se na povinného M. H., neboť se jednalo o standardní případ.
Dodatečné vyhotovení exekučního příkazu datovaného dnem 14. 2. 2008 je podle názoru
kárného senátu zřejmé nejen z data vyčíslení nákladů exekuce 11. 8. 2011, které o pouhé čtyři dny
předchází datu předložení spisu dohledovému orgánu, ale rovněž z toho, že kárně obviněný
po dobu více než čtyř let od vydání tohoto příkazu neučinil ani jediný pokus o jeho doručení
účastníkům řízení. Předmětný příkaz kárně obviněný povinnému nedoručil navzdory tomu,
že jeho pracovníci byli s povinným v osobním kontaktu a exekuce dosud nebyla skončena, neboť
z vymáhané částky povinný osobně do pokladny exekutorského úřadu zaplatil pouze dlužnou
jistinu bez úroků z prodlení, nákladů soudního řízení a nákladů exekuce.
V kontextu výše uvedeného pak kárný senát nepochybuje ani o tom, že dodatečně byly
vyhotoveny též úřední záznamy ze dne 29. 5. 2008 a 6. 8. 2008. Minimálně u druhého z nich totiž
kárný senát postrádá podpis povinného, který měl být zaznamenanému pokusu o soupis
movitých věcí přítomen.
Kárný senát neuvěřil obhajobě kárně obviněného, že kárný žalobce obdržel pouze chybné
vyhotovení exekučního příkazu č. j. 023 Ex 1739/07 - 17, původně vyhotoveného v informačním
systému ISPEK, vygenerovaného dodatečně novým systémem Evolio. Pokud generování
dokumentů vytvořených v systému ISPEK ze systému Evolio skutečně činilo problémy, kárně
obviněnému nic nebránilo vytisknout předmětný exekuční příkaz přímo ze systému ISPEK, který
byl v měsíci srpnu 2011 ještě v provozu, jak vyplývá z jeho vlastního vyjádření ze dne 9. 3. 2012.
V takovém případě by jistě vytiskl dokument v původním znění a nebylo by nutné zatírat bílou
barvou datum 11. 8. 2011, k němuž byly v příkazu datovaném dnem 14. 2. 2008 vyčísleny náklady
exekuce. Také toto zjištění dokládá správnost závěru, že zmíněné listiny byly antedatovány.
K dodatečnému vytvoření předmětných dokumentů evidentně došlo v souvislosti
s kontrolou prováděnou dohledovým orgánem v období před předložením spisu Ministerstvu
spravedlnosti. Tomu odpovídá datum 11. 8. 2011 uvedené v exekučním příkazu datovaném dnem
14. 2. 2008. Popsaný skutek se tedy stal v roce 2011 bez ohledu na to, zda je na exekučním
příkazu datum z roku 2008 a další dokumenty uvádějí data z let 2009 a 2010. V tomto směru
nelze návrh na zahájení kárného řízení vnímat jako opožděný, jak ve své ústní obhajobě naznačil
kárně obviněný.
Vyhotovení dokumentů, které měly prokazovat vykonání úkonů ve skutečnosti
neprovedených, a založení těchto dokumentů do exekučního spisu, představuje podle názoru
kárného senátu jednoznačné porušení ustanovení §46 odst. 2 třetí věta exekučního řádu, podle
které úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním spise, který vede exekutor
v listinné nebo v elektronické podobě. Závažnost porušení právních předpisů je dána motivem tohoto
skutku, tj. snahou kárně obviněného zakrýt vlastní nečinnost. Lze tedy uzavřít, že uvedený postup
kárně obviněného je kárným proviněním ve smyslu ustanovení §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu.
Kárný senát doplňuje, že kárně obviněný pokračoval v popsané manipulaci s exekučním
spisem i následně, když po výzvě Ministerstva spravedlnosti k doplnění spisu o doklady
o doručení zmíněných žádostí o součinnost předložil ministerstvu spis, v němž byly k těmto
žádostem připojeny doručenky, které se k nim nemohly vztahovat. Jak již bylo výše uvedeno,
jednotlivé součinnostní subjekty potvrdily, že jim žádosti o součinnost ve věci povinného M. H.
(sp. zn. 023 Ex 1739/07), datované dny 24. 4. 2009, 30. 9. 2009 nebo 18. 2. 2010, doručeny
nebyly. Ze sdělení některých součinnostních subjektů přitom zároveň vyplývá, že ve dnech
uvedených na předmětných doručenkách jim byly doručeny jiné žádosti o součinnost (týkající se
odlišných spisů, resp. povinných). Předmětné doručenky tedy byly k žádostem o součinnost v
dané věci připojeny ve snaze vyvolat mylný dojem, že kárně obviněný tyto žádosti příslušným
subjektům odeslal. Také v tomto jednání spatřuje kárný senát jednoznačné porušení právních
předpisů, které svou závažností dosahuje intenzity kárného provinění.
Popsané jednání rozhodně nelze obhájit množstvím spisů, ani počtem poštovních zásilek
přijatých a odeslaných exekutorským úřadem. Kárný senát souhlasí s kárně obviněným, že při
daném objemu korespondence není možné se vyvarovat určitých pochybení, nicméně v této věci
nešlo o pochybení administrativního charakteru. Jednání kárně obviněného považuje kárný senát
za vědomou (úmyslnou) snahu zakrýt evidentní nečinnost v exekučním řízení, neboť v tomto
období neučinil kárně obviněný ve věci sp. zn. 023 Ex 1739/07 žádný úkon.
S ohledem na výše uvedené lze tedy uzavřít, že kárně obviněný byl v exekučním řízení
sp. zn. 023 Ex 1739/07 bezdůvodně nečinný v době od 19. 9. 2007, kdy žádal o vyznačení právní
moci na usnesení o nařízení exekuce, do 15. 8. 2011, kdy zaslal oprávněnému částku 148.281 Kč,
kterou měl povinný dne 12. 8. 2011 zaplatit v hotovosti na pokladně exekutorského úřadu. Kárný
senát konstatuje, že není-li v exekučním řízení po dobu bezmála čtyř let učiněn žádný úkon,
ačkoliv jiný soudní exekutor ve stejné době vymohl od téhož povinného celou dlužnou částku
včetně nákladů exekuce, jedná se o závažné porušení ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu,
a tedy o kárné provinění ve smyslu ustanovení §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Závažnost
tohoto pochybení je dále umocněna tím, že takto dlouhodobou nečinnost kárně obviněného
ukončilo až dobrovolné uhrazení jistiny povinným; tím byl popřen smysl exekuce spočívající
v nuceném výkonu pravomocného rozhodnutí soudním exekutorem, neboť kárně obviněný pro
úspěšné ukončení exekuce de facto nic nevykonal. Kárný senát tak má za vyvrácené i zavádějící
tvrzení kárně obviněného, že oprávněný byl jeho činností uspokojen v podstatné části nároku.
Současně lze předpokládat, že dřívější úkony kárně obviněného mohly vést k úspěšnému
ukončení exekuce, nejen k zaplacení jistiny.
K obhajobě kárně obviněného, že za neodůvodněné průtahy v období 2004 - 09/2010 již
byl potrestán, kárný senát poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného ze dne 23. 3. 2012, č. j. 11 Kseo 4/2009 - 111, dostupné na www.nssoud.cz. V tomto
rozhodnutí soud vyslovil, že „[p]ojem ‚skutek‘ v případě kárných žalob pro nečinnost nelze vztahovat
k určitému časovému období, ve kterém dojde k nečinnosti v libovolném počtu řízení, nýbrž vždy jen
ke konkrétnímu případu nečinnosti. Individualizace postihu za kárné provinění totiž vyžaduje, aby se vždy
posuzovaly konkrétní okolnosti každého řízení, u něhož mělo dojít k nečinnosti (průtahům). Tomu musí
odpovídat rovněž výrok kárného rozhodnutí, z něhož musí být jednoznačně patrno nejen to, v jakém období
docházelo k průtahům (nečinnosti), nýbrž také, o jaká řízení se jednalo a v čem tato nečinnost konkrétně
spočívala. … Pokud bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se soudní exekutor (ne)dopustil nečinnosti v některém
řízení, není tím založena překážka ne bis in idem ve vztahu k jiným řízením za stejné období.“
Kárně obviněný byl sice rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
ze dne 30. 5. 2011, č. j. 14 Kse 2/2011 - 70, shledán vinným nedůvodnými průtahy (nečinností)
v období od 22. 8. 2006 do 22. 9. 2010 (řízení pod sp. zn. 023 Ex 66/05) a v období od 5. 2. 2004
nejméně do 21. 9. 2010 (řízení sp. zn. 023 Ex 660/03), nicméně tehdy zjištěná nečinnost
se evidentně netýká nyní projednávaného spisu sp. zn. 023 Ex 1739/07. Překážka ne bis in idem
tudíž není dána.
Kárný senát se dále zaměřil na prodlení a nečinnost ve věci sp. zn. 023 Ex 672/07.
Prodlení kárně obviněného vztahoval kárný žalobce v tom, že příkaz k úhradě nákladů exekuce
ze dne 18. 8. 2010, č. j. 023 Ex 672/07 - 22, byl doručen Československé obchodní bance, a. s.
až dne 23. 2. 2012.
Podle §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při
výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů, příkaz k úhradě nákladů exekuce
se doručuje
a) oprávněnému a povinnému,
b) dalším osobám, kterým se podle způsobu provedení exekuce, zvoleného k vymožení nákladů exekuce
a nákladů oprávněného, doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního
řádu.
Ve věci sp. zn. 023 Ex 672/07 zvolil kárně obviněný jako způsob provedení exekuce
přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu (Československé obchodní banky, a. s.).
V souladu s §65 exekučního řádu se pro tento způsob exekuce použijí příslušná ustanovení
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
a to konkrétně §303 a následující.
Podle §304 odst. 2 o. s. ř. soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,
povinnému a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních rukou. Povinnému nesmí být usnesení
doručeno dříve než peněžnímu ústavu.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že kárně obviněný byl s ohledem na zvolený způsob
provedení exekuce povinen doručit zmíněný příkaz k úhradě nákladů exekuce Československé
obchodní bance, a. s. Bezprostředně po vydání předmětného příkazu (18. 8. 2010) učinil kárně
obviněný opatření k jeho doručení povinné a zástupci oprávněné; banku však pouze vyrozuměl
o tom, že tento příkaz nabyl právní moci. Teprve dne 23. 2. 2012, na základě sdělení banky
ze dne 15. 2. 2012, odeslal kárně obviněný příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 8. 2010
Československé obchodní bance, a. s. Z uvedeného je zřejmé, že kárně obviněný porušil zcela
jednoznačná ustanovení právních předpisů (§9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 418/2001 Sb. a §304
odst. 2 o. s. ř.).
Kárný senát považuje zmíněné porušení právních předpisů za závažné, neboť v případě
řádného a včasného doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce mohla banka bezprostředně
po doručení vyrozumění o právní moci převést částku odpovídající nákladům exekuce na účet
kárně obviněného. Exekuce včetně jejích účinků bránících povinné v nakládání s vlastním
majetkem by tak skončila podstatně dříve. Prodlení s doručením předmětného příkazu k úhradě
nákladů exekuce ze dne 18. 8. 2010 trvající až do 23. 2. 2012, tj. přibližně 18 měsíců, proto kárný
senát vyhodnotil jako kárné provinění ve smyslu ustanovení §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu.
Obhajobě kárně obviněného kárný senát nepřisvědčil. Pro posouzení popsaného
pochybení totiž není podstatné, jak k otázce doručování příkazu k úhradě nákladů exekuce
přistupují některé české banky, ani zda jiné banky převádějí náklady exekuce pouze na základě
exekučního příkazu. To platí tím spíše, pokud si je kárně obviněný - jak vyplývá z jeho písemného
vyjádření - vědom toho, že Československá obchodní banka, a. s. doručení příkazu k úhradě
nákladů exekuce vyžaduje. Ostatně z §87 odst. 4 exekučního řádu vyplývá, že náklady exekuce
a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým
ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.
Názor kárně obviněného, že doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce není podmínkou
úhrady nákladů exekuce podle exekučního příkazu, je přinejmenším sporný. Kárně obviněný
správně poukázal na to, že náklady exekuce se vyčíslují příkazem k úhradě nákladů exekuce.
Nebyl-li takový příkaz bance doručen, ačkoliv podle platné právní úpravy doručen být měl,
nemůže banka provést kontrolu, zda částka nákladů exekuce uvedená v jiných dokumentech
(včetně exekučních příkazů) odpovídá částce pravomocně určené v příkazu k úhradě nákladů
exekuce. Kárný senát je tudíž přesvědčen, že Československá obchodní banka, a. s. postupovala
zcela v souladu s příslušnými právními předpisy, pokud částku odpovídající nákladům exekuce
vyplatila až poté, co jí byl doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce.
Bez významu zůstává též argument kárně obviněného, že pro doručení příkazu k úhradě
nákladů exekuce třetím osobám není stanovena žádná lhůta. Soudní exekutor je totiž povinen
postupovat při provádění exekuce rychle a účelně (srov. §46 odst. 1 exekučního řádu). Pokud
zbytečně prodlužuje řízení tím, že nedoručí bance příkaz k úhradě nákladů exekuce, což bance
brání ve vyplacení nákladů exekuce na jeho účet, rozhodně nelze říct, že by postupoval rychle
a účelně. Navíc tím významně poškodil práva povinné, neboť bezdůvodně prodloužil dobu
trvání účinků exekuce včetně zákazu nakládání s majetkem povinné (srov. §44a exekučního
řádu).
Kárný senát dále zkoumal, zda v řízení sp. zn. 023 Ex 672/07 došlo ke zbytečným
průtahům, jak tvrdí kárný žalobce. Shledal, že kárně obviněný byl v době od 25. 10. 2010, kdy
doručil Československé obchodní bance, a. s. vyrozumění o právní moci, do 13. 2. 2012, kdy
banku písemně požádal o sdělení překážky ve vyplacení nákladů exekuce, bezdůvodně nečinný.
Kárný senát přitom nepřihlížel k záznamu o telefonickém rozhovoru ze dne 8. 6. 2011, neboť
tento záznam neobsahuje žádná zjištění a nevyústil v žádné další opatření, ačkoliv je nesporné,
že banka byla připravena částku odpovídající nákladům exekuce vyplatit a čekala jen na doručení
příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Zjištěná nečinnost trvala necelých šestnáct měsíců, o které se exekuční řízení zcela
zbytečně prodloužilo. Pokud by totiž kárně obviněný urgoval Československou obchodní banku,
a. s. dříve, dříve by se dozvěděl, že jedinou překážkou vyplacení částky odpovídající nákladům
exekuce je nedoručení příkazu k úhradě nákladů exekuce bance. Také tato nečinnost tudíž
představuje závažné porušení ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu a je kárným proviněním
ve smyslu ustanovení §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
Argumentace kárně obviněného, že povinná přistupovala ke své platební povinnosti
liknavě a nikdy jej nepožádala o součinnost při rychlém vyřešení případu, nic nemění na jeho
povinnosti postupovat rychle a účelně. Tuto povinnost kárně obviněný evidentně porušil
a nemůže se odvolávat ani na to, že povinná nepožádala o zrušení inhibitoria ve vztahu
k určitému majetku podle §44a odst. 3 exekučního řádu.
Kárný senát dále shledal, že kárně obviněný vydal dne 18. 8. 2010 příkaz k úhradě nákladů
exekuce č. j. 023 Ex 672/07 - 22, kterým duplicitně určil náklady exekuce a náklady oprávněného,
když tyto byly již pravomocně určeny v předchozím příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne
11. 6. 2007, č. j. 023 Ex 672/07 - 12. Kárně obviněný dále v nezjištěný den (pravděpodobně dne
17. 8. 2010) vyhotovil nový originál exekučního příkazu ze dne 26. 5. 2008, který byl obsahově
odlišný oproti stejnopisu doručovanému povinné, zejména v částce nákladů řízení.
Původní příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 6. 2007 obsahoval nesprávné rodné
číslo povinné. Na rozdíl od kárně obviněného zastává kárný senát názor, že toto administrativní
pochybení není natolik závažné, aby mělo za následek, že tento příkaz je nezpůsobilý mít právní
účinky. Naopak, kárný senát vychází z toho, že jméno a příjmení povinné (L. F.) jsou dostatečné
k jednoznačnému určení osoby, a chybné rodné číslo tudíž mělo být opraveno formou
opravného usnesení. Kárný senát současně připouští i možnost vydání nového příkazu k úhradě
nákladů exekuce, to však pouze za předpokladu, že nejprve bude ten původní pravomocný příkaz
zrušen. Takto kárně obviněný nepostupoval a navíc ani z odůvodnění nového příkazu k úhradě
nákladů exekuce není seznatelné, že by důvodem pro jeho vydání byla zmíněná chyba v rodném
čísle povinné. Obhajobu kárně obviněného proto kárný senát vzal za účelovou.
Kárný senát přistoupil na tvrzení kárně obviněného, že se původní originál exekučního
příkazu ze dne 26. 5. 2008, který rovněž obsahoval nesprávné rodné číslo povinné, ztratil. Kárný
žalobce totiž nikterak nedoložil svůj závěr, že tento dokument původně do spisu vůbec založen
nebyl; úvaha kárného žalobce proto zůstává v rovině spekulací. Rozdíl ve výši nákladů exekuce
mezi původním a dodatečně vytvořeným originálem exekučního příkazu ze dne 26. 5. 2008 však
sám o sobě představuje závažné pochybení kárně obviněného, neboť obsah originálu založeného
ve spisu vzbuzuje dojem, že povinné byl doručován exekuční příkaz s jinou částkou nákladů, než
tomu bylo ve skutečnosti.
Jakkoliv byl kárně obviněný patrně veden snahou napravit nesprávnost rodného čísla
povinné v původním příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 6. 2007 a v původním
vyhotovení exekučního příkazu ze dne 26. 5. 2008, zvolil zcela nevhodný postup vypovídající
o významné neznalosti procesních předpisů. Podle názoru kárného senátu svědčí zmíněné
nedostatky o nezodpovědném a neprofesionálním přístupu kárně obviněného, způsobilém
poškodit práva účastníků exekučního řízení. Jedná se o porušení ustanovení §46 odst. 1 a 2
exekučního řádu dosahující takové intenzity, že je kárný senát vyhodnotil jako kárné provinění.
Kárný senát naopak nespatřoval kárné provinění v dalších procesních pochybeních
vyjmenovaných v návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 27. 7. 2012 (nesprávné vyrozumění
o právní moci, přelepování čísel listů, chybějící podací razítko). Jde především o chyby
administrativního rázu, které není namístě řešit v kárném řízení, ani ukládat za ně kárné opatření.
Pochybení ve vyrozumění o právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne
18. 8. 2010 kárně obviněný přiznal, ale namítal, že tím nebyla nijak dotčena práva povinné.
Z obsahu exekučního spisu je totiž zřejmé, že ke dni odeslání vyrozumění o právní moci
(25. 10. 2010) již povinné uplynula lhůta pro podání námitek, a samotná nesprávnost data právní
moci ji tudíž nemohla poškodit. S tímto názorem kárně obviněného se kárný senát ztotožnil.
V okamžiku vydání a doručení zmíněného vyrozumění Československé obchodní bance, a. s. již
byl předmětný příkaz v právní moci, a nesprávné datum tak lze považovat za nevýznamné
administrativní pochybení.
Z exekučního spisu sp. zn. 023 Ex 672/07 sice nevyplývá důvod pro přelepování čísel
listů, nicméně současně nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by kárně obviněný nechal čísla listů
přelepit z nějakého nevhodného důvodu, či snad ve snaze zamaskovat jiné pochybení. Jakkoliv
tedy postup kárně obviněného není správný, není ani natolik závadný, aby se jím musel zabývat
kárný senát. Podobně nesprávné je rovněž neopatřovat doručené písemnosti podacím razítkem.
Za situace, kdy je z obsahu spisu a souvisejících písemností seznatelné, kdy byly předmětné
písemnosti kárně obviněnému doručeny, neshledal kárný senát v jednání kárně obviněného
takovou závažnost, aby je považoval za kárné provinění.
S ohledem na tyto skutečnosti kárný senát zprostil kárně obviněného návrhu ministra
spravedlnosti ze dne 27. 7. 2012 v části vytýkající popsaná administrativní pochybení, neboť
dospěl k závěru, že se nejedná o kárná provinění.
Tvrzení kárného žalobce, že kárně obviněný umožnil, aby pověřený zaměstnanec
nevyhotovoval úřední záznamy o telefonických rozhovorech s přítelem povinné, nezakládal
do exekučního spisu e-mailovou komunikaci s přítelem povinné a s povinnou a poskytoval příteli
povinné informace o průběhu řízení, nebylo v kárném řízení dostatečně prokázáno. Především
nebylo doloženo, že by pracovník exekutorského úřadu sdělil příteli povinné nějaký citlivý
či zneužitelný údaj a že by zmíněná e-mailová komunikace byla významná pro probíhající
exekuční řízení. Kárný senát pochopitelně trvá na tom, že v exekučním spisu mají být řádně
zaznamenány veškeré relevantní skutečnosti týkající se příslušného řízení, což ovšem nic nemění
na závěru, že popsaný skutek nebyl prokázán.
V případě záznamu o telefonickém rozhovoru ze dne 8. 6. 2011, kterým měl být
kontaktován peněžní ústav povinné, kárný senát shledal, že kárný žalobce své tvrzení o úmyslu
kárně obviněného zakrýt nečinnost ve spisu nikterak nedoložil, a jedná se tudíž o pouhou
spekulaci. Nelze objektivně vyloučit možnost, že zaměstnanec kárně obviněného banku skutečně
telefonicky kontaktoval, byť není zřejmé, zda něco zjistil.
Kárný senát uzavřel, že u obou naposledy zmíněných skutků nebylo prokázáno,
že se staly, a proto kárně obviněného zprostil také této části návrhu.
K dalším argumentům kárně obviněného kárný senát podotýká, že kárný žalobce nezvolil
starší spisy v úmyslu kárně obviněného poškodit. Kárný žalobce pouze reagoval na stížnosti
účastníků obou exekučních řízení, ve kterých byla následně shledána výše popsaná pochybení.
Kárný senát si je vědom toho, že některé změny ve fungování exekutorského úřadu nelze učinit
ze dne na den; to ovšem nezbavuje kárně obviněného odpovědnosti za kárná provinění, kterých
se v minulosti dopustil. Na minulá pochybení pochopitelně nemůže mít vliv ani pozdější
zkvalitnění personálního obsazení exekutorského úřadu. Úvahy o ekonomicky přijatelném počtu
zaměstnanců kárný senát zásadně odmítá; rozhodnutí o počtu a kvalifikaci zaměstnanců
je součástí podnikatelského rizika každého soudního exekutora, který si musí zvolit takový počet
schopných zaměstnanců, aby společně dokázali odvést práci v rozsahu a kvalitě odpovídající
požadavkům právní úpravy exekučního řízení. Shledá-li soudní exekutor svou činnost
nerentabilní, nic mu nebrání podnikání ukončit. Rozhodně však nelze omlouvat množství
a závažnost pochybení ekonomickými aspekty činnosti exekutora.
Při rozhodování o druhu kárného opatření vycházel kárný senát ze všech okolností
případu. Přihlédl zejména k tomu, že kárně obviněný nestojí před kárným senátem poprvé
a za některé chyby mu byly též uloženy výtky. Rozhodnutím kárného soudu ze dne 6. 12. 2010,
č. j. 14 Kse 2/2010 - 65, mu bylo uloženo kárné opatření ve formě napomenutí, rozhodnutím
ze dne 30. 5. 2011, č. j. 14 Kse 2/2011 - 70, pokuta ve výši 25.000 Kč a rozhodnutím ze dne
24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011 - 118, pokuta ve výši 100.000 Kč. Tato rozhodnutí kárný senát
nehodnotil shodně s kárným žalobcem, neboť mnohá pochybení, pro která byl kárně obviněný
uznán v tomto řízení vinným, pocházejí z doby před zmíněnými rozhodnutími kárného soudu
a nemohla být ovlivněna opatřeními, která kárně obviněný přijal ke zkvalitnění své činnosti.
S ohledem na §123 exekučního řádu kárný senát nemohl zohlednit rozhodnutí kárného
senátu Exekutorské komory České republiky ze dne 26. 4. 2006, které nabylo právní moci dne
29. 6. 2007. Od tohoto okamžiku totiž uplynulo více než pět let, a proto se na kárně obviněného
hledí, jako by nebyl pro dané kárné provinění stíhán.
Po zvážení všech rozhodujících kriterií spoluurčujících povahu a závažnost kárných
provinění, tj. významu chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu svěřené pravomoci
soudních exekutorů, osoby kárně obviněného, který již byl potrestán za kárná provinění, a míry
jeho zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu, dospěl kárný senát k závěru,
že adekvátním kárným opatřením v dané věci bude pokuta podle §116 odst. 3 písm. c)
exekučního řádu ve výši 300.000 Kč. Kárný senát připomíná, že pokuta může v případě kárných
provinění, jichž se kárně obviněný dopustil v roce 2011 dosahovat až stonásobku všeobecného
vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za rok 2009,
tj. 2.409.100 Kč (srov. nařízení vlády č. 283/2010 Sb.).
Kárný senát má za to, že uložené kárné opatření vystihuje všechny okolnosti případu
a přispěje k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému výkonu funkce soudního exekutora tak,
aby kárný senát v případném příštím kárném řízení nemusel uplatnit kárné opatření přísnější.
Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14022012.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně kárného senátu