ECLI:CZ:NSS:2012:16.KSS.7.2012:67
sp. zn. 16 Kss 7/2012 - 67
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl v ústním
jednání konaném dne 30. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše
Novotné a jeho členů JUDr. Vojtěcha Šimíčka, PhD., JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa
Českého, JUDr. Zdeňka Nováka a JUDr. Michala Bartoně, PhD., o návrhu předsedy Krajského
soudu v Brně se sídlem Rooseveltova 16, Brno, na zahájení kárného řízení proti JUDr. E. L.,
nar. x, soudkyni Krajského soudu v Brně, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se
sídlem ul. Marie Steyskalové 767/62, Brno,
takto:
Podle §19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se kárně obviněná
JUDr. E. L.
nar. x
soudkyně Krajského soudu v Brně
u z n á v á v i n n o u , ž e
jako soudkyně Krajského soudu v Brně při rozhodování věci žalobce M. P., proti rozhodnutí
žalovaného Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 24.
2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 57 A 53/2011, založila
rozsudek a jeho odůvodnění v této věci ze dne 30. 9. 2011 na obsahu listinných důkazů, které si
opatřila a měla k dispozici až dne 19. 10. 2011, tedy po vyhlášení citovaného rozsudku,
t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnost soudce, čímž ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů,
t í m se d o p u s t i l a
kárného provinění podle §87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
přičemž podle §88 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů
se u p o u š t í o d u l o ž e n í k á r n é h o o p a t ř e n í .
Naproti tomu se kárně obviněná JUDr. E. L. podle §19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., ve
znění pozdějších předpisů,
z p r o š ť u je k á r n é ž a l o b y
pro skutky
1) Že ve věcech sp. zn. 57 Ca 5/2008, sp. zn. 57 Ca 38/2008, sp. zn. 57 Ca 59/2008,
sp. zn. 57 Ca 64/2008, sp. zn. 57 Ca 69/2008, sp. zn. 57 Ca 82/2008,
sp. zn. 57 Ca 90/2008, sp. zn. 57 Ca 1/2009, sp. zn. 57 Ca 7/2009, sp. zn.
57 Ca 10/2009, sp. zn. 57 Ca 16/2009, sp. zn. 57 Ca 31/2009, sp. zn. 57 Ca 37/2009,
sp. zn. 57 Ca 42/2009, sp. zn. 57 Ca 91/2009, sp. zn. 57 A 10/2010, sp. zn.
57 A 35/2010, sp. zn. 57 A 41/2010, sp. zn. 57 A 54/2010, sp. zn. 57 A 103/2010,
sp. zn. 57 A 115/2010, sp. zn. 57 A 32/2011, sp. zn. 57 A 41/2011, sp. zn.
57 A 50/2011, sp. zn. 57 A 53/2011, sp. zn. 22 Cad 194/2008, sp. zn. 22 Cad 196/2008,
sp. zn. 22 Cad 3/2009, sp. zn. 22 Cad 20/2009, sp. zn. 22 Cad 28/2009, sp. zn.
22 Cad 30/2009, sp. zn. 22 Cad 47/2009, sp. zn. 22 Cad 56/2009, sp. zn.
22 Cad 71/2009, sp. zn. 22 Cad 122/2009, sp. zn. 22 Ad 4/2010, sp. zn. 22 Ad 9/2010,
sp. zn. 22 Ad 13/2010, sp. zn. 22 Ad 19/2010, sp. zn. 22 Ad 25/2010, sp. zn.
22 Ad 29/2010, sp. zn. 22 Ad 2/1011, sp. zn. 22 Ad 16/2011, sp. zn. 22 Ad 43/2011,
sp. zn. 22 Ad 50/2011, udělovala písemné pokyny kanceláři, aby bylo vyznačeno skončení
věci až několik dní po udělení pokynu.
2) Ve věcech sp. zn. 22 Cad 114/2009, sp. zn. 22 Cad 92/2009, sp. zn. 22 Cad 119/2009,
sp. zn. 57 Ca 70/2009, sp. zn. 57 A 77/2010, neučinila potřebná opatření, aby rozhodnutí
byla vyhotovena podle §54 odst. 3 s. ř. s. v zákonné jednoměsíční lhůtě,
neboť uvedené skutky nejsou kárným proviněním.
Odůvodnění:
Kárný žalobce – předseda Krajského soudu v Brně podal u kárného soudu dne
29. 6. 2012 kárnou žalobu na soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. E. L. (dále též jen „kárně
obviněná“), pro kárné provinění podle §87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve
znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o soudech a soudcích“), jehož se měla dopustit
tím, že
1. Podstatnou část odůvodnění rozsudku ze dne 30. 9. 2011, č. j. 57 A 53/2011 - 35,
založila na obsahu listinných důkazů (rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina,
odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 24. 2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010,
a výzva Městského úřadu Moravský Krumlov, odbor dopravy, ze dne 13. 4. 2010,
vč. kopie obálky), které si vyžádala od Městského úřadu Třebíč teprve poté, co ve věci
vyhlásila rozhodnutí (podrobněji k tomu srov. níže bod ad 1);
2. Ve věcech sp. zn. 57 Ca 5/2008, sp. zn. 57 Ca 38/2008, sp. zn. 57 Ca 59/2008, sp. zn.
57 Ca 64/2008, sp. zn. 57 Ca 69/2008, sp. zn. 57 Ca 82/2008, sp. zn. 57 Ca 90/2008,
sp. zn. 57 Ca 1/2009, sp. zn. 57 Ca 7/2009, sp. zn. 57 Ca 10/2009, sp. zn.
57 Ca 16/2009, sp. zn. 57 Ca 31/2009, sp. zn. 57 Ca 37/2009, sp. zn. 57 Ca 42/2009,
sp. zn. 57 Ca 91/2009, sp. zn. 57 A 10/2010, sp. zn. 57 A 35/2010, sp. zn.
57 A 41/2010, sp. zn. 57 A 41/2010, sp. zn. 57 A 54/2010, sp. zn. 57 A 103/2010,
sp. zn. 57 A 115/2010, sp. zn. 57 A 32/2011, sp. zn. 57 A 41/2011, sp. zn.
57 A 50/2011, sp. zn. 57 A 53/2011, sp. zn. 22 Cad 194/2008, sp. zn.
22 Cad 196/2008, sp. zn. 22 Cad 3/2009, sp. zn. 22 Cad 20/2009, sp. zn.
22 Cad 28/2009, sp. zn. 22 Cad 30/2009, sp. zn. 22 Cad 47/2009, sp. zn.
22 Cad 56/2009, sp. zn. 22 Cad 71/2009, sp. zn. 22 Cad 122/2009, sp. zn.
22 Ad 4/2010, 22 Ad 9/2010, sp. zn. 22 Ad 13/2010, sp. zn. 22 Ad 19/2010, sp. zn.
22 Ad 25/2010, sp. zn. 22 Ad 29/2010, sp. zn. 22 Ad 2/2011, sp. zn. 22 Ad 16/2011,
sp. zn. 22 Ad 43/2011 a sp. zn. 22 Ad 50/2011, udělovala písemné pokyny kanceláři,
aby bylo vyznačeno skončení věci až několik dní po udělení pokynu (konkrétní data
jsou uvedena níže pod bodem ad 2);
3. Ve věcech sp. zn. 22 Cad 114/2009, sp. zn. 22 Cad 92/2009, sp. zn. 22 Cad 119/2009,
sp. zn. 57 Ca 70/2009 a sp. zn. 57 A 77/2010 neučinila potřebná opatření,
aby vyhlášená rozhodnutí byla vyhotovena (§54 odst. 3 s. ř. s.) v zákonné jednoměsíční
lhůtě (konkrétní prodlení při vyhotovování, resp. vypravování rozhodnutí jsou uvedena
níže pod bodem ad 3).
Ke skutku označenému ad 1) kárný žalobce poukázal na skutečnosti zjištěné ze spisu
Krajského soudu v Brně, sp. zn. 57 A 53/2011. Kárně obviněná v této věci vyhotovila dne
30. 9. 2011 zkrácené znění rozsudku, čímž došlo k jeho vyhlášení, přičemž teprve dne
18. 10. 2011 se obrátila faxovým podáním na Městský úřad v Třebíči, a požádala o zaslání
listinných důkazů – jednak rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor dopravy
a silničního hospodářství ze dne 24. 2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010, na jehož podkladě žalobce
M. P. pozbyl řidičské oprávnění, jednak opis písemné výzvy Městského úřadu v Moravském
Krumlově, odbor dopravy ze dne 13. 4. 2010, jímž byl M. P. vyzván k odevzdání řidičského
oprávnění, včetně kopie obálky. Tyto listiny obdržela kárně obviněná faxovým podáním dne 19.
10. 2011. V písemném vyhotovení rozsudku, který byl účastníkům řízení v souladu s pokynem
kárně obviněné doručován dne 31. 10. 2011 použil soud obě výše specifikované listiny jako
důkazy, o něž své rozhodnutí opřel a žalobu M. P. jako nedůvodnou zamítl podle §78 odst. 7
soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.).
Kárný žalobce obsáhle citoval z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn.
57 A 53/2011 a současně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
sp. zn. 1 As 16/2012. Z podnětu kasační stížnosti podané žalobcem citovaným rozsudkem
Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 A 53/2011,
pro závažné vady řízení zrušil a konstatoval, že kárně obviněná vycházela v napadeném
rozhodnutí z důkazních prostředků, které však byly opatřeny a do spisu založeny až po vydání
rozsudku v této věci.
Předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa zaslal předsedovi Krajského
soudu v Brně dopis ze dne 8. 3. 2012 (č. j. S 908/2012), kde na nedostatky zjištěné ve spisu
Krajského soudu v Brně, sp. zn. 57 A 53/2011 upozornil a současně vyslovil názor, že procesní
postup JUDr. E. L. v této věci je možno hodnotit jako zaviněné jednání – kárné provinění, jímž
ohrozila důvěru v odborné rozhodování soudu (§87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
Kárný žalobce na podkladě tohoto podnětu podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro tento
skutek.
Citovaný dopis předsedy Nejvyššího správního soudu vedl kárného žalobce k nařízení
prověrky všech věcí rozhodnutých JUDr. E. L. za období tří let před doručením dopisu, které se
v době prověrky nacházely u Krajského soudu v Brně. Za období od 8. 3. 2009 do 8. 3. 2012
rozhodla JUDr. E. L. celkem ve 490 věcech, z nichž bylo prověrce podrobeno 453 spisů.
Na podkladě této prověrky spisů zjistil kárný žalobce, že ve skutku specifikovaném
v bodě ad 2) kárné žaloby kárně obviněná opakovaně udělovala písemné pokyny soudní
kanceláři, aby bylo vyznačeno skončení níže specifikovaných věcí až několik dnů po udělení
pokynu, a to:
Sp. zn. 57 Ca 5/2008 (podle pokynu ze dne 2. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
9. 4. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 38/2008 (podle pokynu ze dne 15. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 17. 4. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 59/2008 (podle pokynu ze dne 7. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
24. 4. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 64/2008 (podle pokynu ze dne 9. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 4. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 69/2008 (podle pokynu ze dne 13. 5. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 5. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 82/2008 (podle pokynu ze dne 13. 5. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 5. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 90/2008 (podle pokynu ze dne 19. 8. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 8. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 1/2009 (podle pokynu ze dne 24. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 6. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 7/2009 (podle pokynu ze dne 25. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 6. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 10/2009 (podle pokynu ze dne 10. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 6. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 16/2009 (podle pokynu ze dne 15. 7. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 16. 7. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 31/2009 (podle pokynu ze dne 21. 10. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 10. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 37/2009 (podle pokynu ze dne 21. 10. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 10. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 42/2009 (podle pokynu ze dne 28. 8. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 8. 2009).
Sp. zn. 57 Ca 91/2009 (podle pokynu ze dne 25. 1. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 28. 1. 2010).
Sp. zn. 57 A 10/2010 (podle pokynu ze dne 7. 10. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
14. 10. 2010).
Sp. zn. 57 A 35/2010 (podle pokynu ze dne 18. 8. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
31. 8. 2010).
Sp. zn. 57 A 41/2010 (podle pokynu ze dne 20. 10. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 10. 2010).
Sp. zn. 57 A 54/2010 (podle pokynu ze dne 21. 9. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 9. 2010).
Sp. zn. 57 A 103/2010 (podle pokynu ze dne 15. 12. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 23. 1. 2010). (Ze soudního spisu vyplývá, že věc byla skončena dne 23. 12. 2009).
Sp. zn. 57 A 115/2010 (podle pokynu ze dne 20. 12. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 12. 2010).
Sp. zn. 57 A 32/2011 (podle pokynu ze dne 11. 8. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
18. 8. 2011).
Sp. zn. 57 A 41/2011 (podle pokynu ze dne 22. 8. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
25. 8. 2011).
Sp. zn. 57 A 50/2011 (podle pokynu ze dne 24. 8. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
25. 8. 2011).
Sp. zn. 57 A 53/2011 (podle pokynu ze dne 22. 9. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 9. 2010).
Sp. zn. 22 Cad 194/2008 (podle pokynu ze dne 14. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 4. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 196/2008 (podle pokynu ze dne 18. 8. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 8. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 3/2009 (podle pokynu ze dne 27. 3. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 3. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 20/2009 (podle pokynu ze dne 26. 3. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 3. 2010).
Sp. zn. 22 Cad 28/2009 (podle pokynu ze dne 14. 4. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 4. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 30/2009 (podle pokynu ze dne 20. 5. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 29. 5. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 47/2009 (podle pokynu ze dne 25. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 8. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 56/2009 (podle pokynu ze dne 8. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 6. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 71/2009 (podle pokynu ze dne 25. 6. 2009 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 6. 2009).
Sp. zn. 22 Cad 122/2009 (podle pokynu ze dne 15. 3. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 3. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 4/2010 (podle pokynu ze dne 28. 4. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
30. 4. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 9/2010 (podle pokynu ze dne 21. 1. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
29. 1. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 13/2010 (podle pokynu ze dne 8. 3. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
31. 3. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 19/2010 (podle pokynu ze dne 6. 5. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
28. 5. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 25/2010 (podle pokynu ze dne 9. 8. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
12. 9. 2010). (správně 12. 8. 2010)
Sp. zn. 22 Ad 29/2010 (podle pokynu ze dne 23. 9. 2010 mělo být vyznačeno skončení věci ke
dni 30. 9. 2010).
Sp. zn. 22 Ad 2/2011 (podle pokynu ze dne 7. 2. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci ke dni
28. 2. 2011).
Sp. zn. 22 Ad 16/2011 (podle pokynu ze dne 20. 5. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 5. 2011).
Sp. zn. 22 Ad 43/2011 (podle pokynu ze dne 5. 10. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 31. 10. 2011).
Sp. zn. 22 Ad 50/2011 (podle pokynu ze dne 23. 9. 2011 mělo být vyznačeno skončení věci
ke dni 30. 9. 2011).
Byť kárný žalobce nevytýká kárně obviněné explicitní porušení konkrétní závazné právní
normy, která by takovéto udělování písemných pokynů soudcem soudní kanceláři vylučovala
či přímo zakazovala, má za to, že tento postup není správný. Je totiž možné, že by účastníci řízení
či další osoby mohly nahlédnout do spisu a ještě před formálním skončením věci by zjistili,
že už je v podstatě rozhodnuta. Nadto pokyny kárně obviněné nezohledňovaly možnou
dispoziční vůli účastníků řízení, např. zpětvzetí žaloby žalobcem, změna žalobní argumentace
apod. Podle kárného žalobce jde o „zarážející skutečnost“, potenciálně ohrožující důvěru
v odborné a spravedlivé rozhodování soudu.
Ve vztahu ke skutku uvedenému ad 3) kárné žaloby zjistil kárný žalobce, že v rozporu
s povinností uvedenou v ustanovení §54 odst. 3 s. ř. s. vyhotovit rozsudek nejpozději
do 1 měsíce od vyhlášení a učinit potřebná opatření k doručení stejnopisu rozsudku účastníkům
do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným, kárně obviněná v 5 případech
toto zákonné ustanovení nerespektovala. Klade jí za vinu, že neučinila potřebná opatření,
aby vyhlášená rozhodnutí byla vyhotovena resp. vypravena v zákonné jednoměsíční lhůtě. Stalo
se to konkrétně v případech:
ve věci sp. zn. 22 Cad 92/2009, kdy vyhlásila kárně obviněná rozhodnutí dne 26. 11. 2009
a písemný pokyn k vypravení rozhodnutí byl kanceláři předán až dne 30. 12. 2009,
ve věci sp. zn. 22 Cad 114/2009, kdy vyhlásila kárně obviněná rozhodnutí dne
19. 11. 2009 a písemný pokyn k vypravení rozhodnutí byl kanceláři předán až dne 4. 1. 2010,
ve věci sp. zn. 22 Cad 119/2009, kdy vyhlásila kárně obviněná rozhodnutí dne
26. 11. 2009 a písemný pokyn k vypravení rozhodnutí byl kanceláři předán až dne 4. 1. 2010,
ve věci sp. zn. 57 Ca 70/2009, kdy vyhlásila kárně obviněná rozhodnutí dne 3. 12. 2009
a písemný pokyn k vypravení rozhodnutí byl kanceláři předán až dne 6. 1. 2010,
ve věci sp. zn. 57 A 77/20010, kdy vyhlásila kárně obviněná rozhodnutí dne 23. 6. 2011
a písemný pokyn k vypravení rozhodnutí byl kanceláři předán až 25. 7. 2011, přičemž tento údaj
byl čerpán z databáze Lotus Notes, neboť spis se v době prověrky nacházel na Nejvyšším
správním soudě.
Z obsahu uvedených spisů není patrno, že by kárně obviněná požádala předsedu soudu
o prodloužení lhůty k vypracování a vypravení rozsudku ze závažných důvodů. Důsledkem
pozdního vyhotovení, vypravení a doručení rozhodnutí je dle kárného žalobce jednak porušení
zákona, ohrožení důvěry v odborné a spravedlivé rozhodování soudu, jednak porušení ústavně
právního imperativu – rozhodovat bez zbytečných průtahů jak vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod.
Kárný žalobce navrhl, aby kárně obviněná JUDr. E. L. byla výše popsanými skutky
uznána vinnou kárným proviněním ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a aby jí
bylo uloženo podle §9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, a podle §88 odst. 1 zákona o soudech a
soudcích, kárné opatření – důtka.
Kárně obviněná namítala, že by účelem kárného postihu měla být individuální a generální
prevence, avšak současná aplikační praxe je pro kárně stíhaného soudce demotivující. Je tomu
tak zejména v situacích, kdy jsou soudci kárně stíháni pro bagatelní a formální nedostatky,
příp. i pro systémové chyby soudnictví samotného.
V tomto směru k bodu 1) kárné žaloby uvedla, že zcela mechanicky aplikuje poznatky
z citovaného zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pokud by měl vymezený
skutek kárně obviněné bez dalšího obstát, lze předpokládat, že by předseda Nejvyššího správního
soudu sám podal návrh na zahájení kárného řízení. Ten však pouze vyzval žalobce, aby jej spravil
o přijatých opatřeních, a proto zahrnutí přípisu předsedy Nejvyššího správního soudu do kárné
žaloby se jeví jako nesprávné a vymezení skutku jako nedostatečné. V této souvislosti kárně
obviněná poukázala na to, že své pochybení uznala, vyjádřila nad ním lítost. Nedomnívá se však,
že hrubá vada řízení, jíž se dopustila, a zjištěný procesně vadný postup je důvodem pro zahájení
kárného řízení. Systémovým zabezpečením nápravy v takovémto případě jsou procesní
prostředky, a to řádné a mimořádné opravné prostředky. Podle jejího názoru kárné provinění
by nemělo, vyjma extrémních excesů, postihovat vlastní rozhodovací činnost soudce,
která je nesprávná v důsledku vadné interpretace a aplikace procesních či hmotně právních
předpisů. Má za to, že intenzita porušení procesních předpisů v konkrétním případě je
v nepoměru k důsledkům kárného postihu za rozhodovací činnost, jež zpochybňují samotné
základy soudcovské nezávislosti.
Podle kárně obviněné tak žalobce v bodě 2) kárné žaloby nevyhodnotil skutečnost,
že vytýkané jednání není na soudech ojedinělé a vyznačuje se letitou tradicí. Umožňuje soudcům
organizovat si práci tak, aby se mohli věnovat studiu a přípravě dalších rozhodnutí. Účelem této
praxe je zajištění plynulého projednávání všech věcí, nadto je spis vždy k dispozici soudní
kanceláře, aby tak bylo možno reagovat na každé podání. Kárně obviněná připustila,
že nesrovnalost mezi datem vydaného pokynu soudní kanceláři a vyznačením skončení věci
se mohla promítnout do etické roviny. Pokud však taková praxe byla pokládána za nevhodnou,
šlo spíše o záležitost vnitřního nastavení evidence a její změny, nikoliv kárného postihu.
Poukázala na to, že jde o případy, které jsou rozhodovány podle méně striktních procesních
pravidel, přičemž její letitý postup jí předtím nikdo nevytkl, a to ani Nejvyšší správní soud,
který měl v rámci přezkumu mnoho takovýchto jejích spisů s uvedenými pokyny k dispozici.
Pokud udílela kanceláři datované pokyny, podle kterých bylo skončení věci následně vloženo
do počítače, pak je tento postup ve výsledku stejný, jako kdyby si ponechala spis u sebe a soudní
kanceláři by dala spis k dispozici až v den skončení věci. Oba způsoby mají stejný výsledný efekt,
přičemž první je považován za důvod ke kárnému stíhání, druhý naopak za bezproblémový.
V současné době kárně obviněná od této praxe zcela upustila.
K bodu 3) kárné žaloby uvedla, že v období let 2009 až 2011 celkově skončila 506 věcí.
Z toho bylo prověrkou zjištěno, že ke zpoždění s vypravením rozsudku došlo ve 4 věcech,
a to dvakrát o dva dny a dvakrát o tři dny. Ve všech případech se tak stalo z důvodů čerpání
dovolené v souvislosti s vánočními svátky. V tomto bodu považuje kárně obviněná žalobu
za šikanózní a zjištěná pochybení nenaplňují skutkovou podstatu kárného provinění, zejména
pro nenaplnění jeho materiální stránky. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby kárného obvinění
byla zproštěna, neboť specifikované skutky kárným proviněním nejsou.
Kárný žalobce v replice k vyjádření kárně obviněné považoval za nutné uvést, že přípis
předsedy Nejvyššího správního soudu, jenž je zpochybňován, byl naopak pro věc významný,
neboť právě z něj se žalobce dozvěděl o pochybení kárně obviněné. Připomenul, že právě
od té doby také běží lhůta pro podání kárného návrhu. Pokud jde o skutek pod bodem 1) pak
předseda soudu nemá možnost sám hodnotit rozhodovací činnost konkrétního soudce a závěry
v tomto směru může činit na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V konkrétním
případě byl přípisem upozorněn na skutečnosti, které ho opravňovaly k jejich převzetí
do kárného návrhu.
K bodu 1) kárné žaloby:
Po stránce skutkové kárný senát zjistil z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn.
57 A 53/2011, že rozsudek v této věci byl vyhlášen dne 30. 9. 2011. Z referátu soudkyně je
patrno, že poté dne 18. 10. 2011 požádala Městský úřad v Třebíči o zaslání listinných důkazů, a to
výše specifikovaných rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24. 2. 2010 a výzvy
Městského úřadu v Moravském Krumlově ze dne 13. 4. 2010, jež byly do spisu založeny dne
19. 10. 2010. Odůvodnění rozsudku ze dne 30. 9. 2011 odkazuje výslovně na oba tyto dodatečně
opatřené důkazy, výslovně je na str. 10 a 11 cituje a je na nich postavena podstatná část
argumentace tohoto rozhodnutí.
Z obsahu spisu Spr 2053/2012 ze dne 10. 4. 2012 vyplývá, že kárně stíhaná výslovně
připustila tento procesní postup ve věci sp. zn. 57 A 53/2011, zpochybnila ho jako vadný
a nezákonný a nad svým jednáním vyjádřila lítost.
Podle ustanovení §79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je soudce při výkonu
své funkce vázán pouze zákonem. Je povinen vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě
skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
Ustanovení §80 odst. 1 citovaného zákona zavazuje soudce vykonávat funkci svědomitě
a ustanovení §80 odst. 3 stejného zákona stanoví soudci povinnost vykonávat funkci v souladu
se zájmem na řádném výkonu soudnictví.
Podle §77 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen s. ř. s.) provádí
soud dokazování toliko při jednání, přičemž rozsah dokazování je stanoven v §52 odst. 1 s. ř. s.
Provedené důkazy hodnotí soud v intencích ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. jednotlivě i v jejich
souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem. Výsledkem této hodnotící
činnosti soudce je zjištění a přesné vymezení skutkového stavu v posuzované věci a vytvoření
k tomu odpovídajících právních závěrů.
V posuzovaném případě tak bylo kárným senátem zjištěno, že kárně obviněná
při rozhodování věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 57 A 53/2010 postupovala v rozporu
s citovanými zákonnými požadavky. Je logické a dikcí zákona podpořeno, že provedení
a vyhodnocení důkazů musí vždy předcházet vydání rozsudku a naopak důkazy opatřené
až po vydání rozhodnutí nemohou sloužit jako argument zdůvodňující procesní postup ve věci
a učiněné právní závěry v takovémto rozhodnutí. Nadto zákon jednoznačně stanoví povinnost
soudce provést dokazování pouze při jednání, které však v dané věci samosoudkyní nařízeno
nebylo a naopak bylo rozhodováno bez jednání podle §76 s. ř. s. Není proto pochyb, že takto
zjištěné vady řízení důvodně vedly nadřízený soud ke zrušení napadeného rozhodnutí vzhledem
k existenci kasačního důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce zaviněné
porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudu.
Kárný senát po provedeném řízení a zhodnocení výsledků dokazování dospěl k závěru
o tom, že zjištěný procesní postup JUDr. E. L. ve věci sp. zn. 57 A 53/2011, vytknutý ve
zrušovacím rozhodnutí nadřízeným soudem, v sobě nadto zahrnuje i zákonné znaky kárného
provinění podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Kárně obviněná postupovala vědomě
nedbale, pokud vydala v této věci rozsudek a teprve dodatečně opatřovala a hodnotila důkazy,
které tak byly provedeny v rozporu se zákonem. Uvedené zjištění nasvědčuje závěru, že kárně
obviněná zřejmě nebyla dostatečně obeznámena s obsahem přiděleného spisu, neboť při jeho
studiu a přípravě rozhodnutí musela zjistit, že dva pro posouzení věci podstatné důkazy ve spise
obsaženy nejsou. Toto zjištění také mělo vést kárně obviněnou k tomu, aby ve věci nařídila
jednání. Procesní postup, který posléze ve věci uplatnila, je výrazem nežádoucího rutinního
přístupu k posouzení a rozhodování věci a bylo jím tak zcela zpochybněno, že kárně obviněná
rozhodla na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Nerespektování příslušného
procesního předpisu, jímž je při rozhodování věci vázána, je pochybením, které ve svých
důsledcích vedlo k ohrožení důvěry v odborné a spravedlivé rozhodování soudu a proto jí kárný
senát v tomto bodě žalobního návrhu shledal vinnou citovaným kárným proviněním.
Při úvaze o druhu a výši kárného opatření, které by mělo být kárně obviněné uloženo,
vycházel kárný senát z následujících zjištění:
JUDr. E. L. byla od roku 1971 právní čekatelkou a od 1. 12. 1973 byla zvolena soudkyní
Městského soudu v Brně ve funkci předsedkyně senátu. Soudkyní Krajského soudu v Brně se
stala dne 1. 8. 1991 na úseku správního soudnictví. V období let 2002 – 2009 vykonávala funkci
předsedkyně Soudcovské rady při Krajském soudu v Brně. Předsedou Krajského soudu v Brně je
hodnocena jako bezproblémová soudkyně, odborně na výši, plynule rozhodující v přidělených
kauzách, proti níž za dobu jejího 41 let trvajícího působení v justici nebylo vedeno kárné řízení.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že kárně obviněná opakovaně přiznala své pochybení při
rozhodování ve věci sp. zn. 57 A 53/2011 a také opakovaně nad ním projevila lítost.
Kárný senát při stanovení sankce vycházel z vyhodnocení závažnosti kárného provinění,
okolností případu, postoje JUDr. E. L. k projednávané kárné žalobě, zohlednil kladné hodnocení
jejího dlouhodobého výkonu soudcovské funkce, jakož i její dosavadní kárnou bezúhonnost.
Dospěl k závěru, že skutek, jenž zakládá kárně obvinění, je zcela ojedinělým vybočením kárně
obviněné z mezí řádného výkonu funkce soudce a plnění pracovních povinností s touto činností
spojených. Důvodně usuzuje, že již samotné vedení kárného řízení a projednání kárné žaloby
kárným senátem mělo na JUDr. E. L. dostatečně silný účinek vedoucí k uvědomění si svého
pochybení a dosažení žádoucího účelu kárného řízení tak bylo zajištěno již tímto způsobem.
Proto shledal podmínky pro aplikaci ustanovení §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích a od
uložení kárného opatření kárně obviněné upustil.
K bodu 2) kárné žaloby provedl kárný senát dokazování obsahem spisů krajského soudu
v Brně v rozsahu, který je specifikován ve výroku kárného rozhodnutí. Nenabyl pochyb o tom,
že JUDr. E. L. praktikovala postup, že soudní kanceláři na volně vkládaných listech vydávala
pokyn, aby kancelář v příslušném rejstříku vyznačila skončení věci k datu, které stanovila, které se
nekrylo s datem vydání pokynu, přičemž se jednalo o časové odstupy v rozpětí jednoho až
dvaceti pěti dnů. V písemném referátu byl obsažen výrok rozsudku, pokyn k vyvěšení rozsudku
ve zkrácené verzi na úřední desce po dobu 14 dnů a k vrácení spisu samosoudkyni, případně její
asistentce. V žádném ze spisů, jež byly předmětem dokazování, nezjistil kárný senát, že by někdo
z účastníků požádal o nahlédnutí do spisu, případně, že by učinil dispozitivní úkon směřující
k zpětvzetí žaloby.
Kárně obviněná v řízení před kárným senátem plně odkázala na své písemné vyjádření
k tomuto bodu kárné žaloby, a setrvala na stanovisku, že šlo o vžitou soudní praxi, která jí nikdy
nebyla vytknuta jejími bezprostředně nadřízenými na krajském soudě, ani nadřízeným soudem,
jemuž byly spisy s referáty tohoto typu předkládány v souvislosti s podanými opravnými
prostředky některé ze stran. Vyloučila, že by účastník řízení mohl při případném nahlížení
do spisu zjistit avízovaný způsob rozhodnutí ve věci, neboť v takovém případě by pokyn ze spisu
vyňala. Po seznámení s výsledky prověrky jejích spisů v roce 2012 od této praxe upustila.
Kárný senát sdílí názor kárného žalobce, že žádná právní norma nestanoví jak má
samosoudce v obdobném případě ve vztahu k soudní kanceláři postupovat. Tento administrativní
postup není upraven ani v soudním řádu správním, ani v podzákonném předpisu Instrukci
Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 12. 2003, č. j. 409/2003-Org., kterou se vydává vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění Instrukce Ministerstva
spravedlnosti ze dne 23. 12. 2002, č. j. 423/2002-Org (dále jen „vnitřní a kancelářský řád“)
Kárnému žalobci je možné přisvědčit i v tom, že tento administrativní postup nemusí být
považován za správný a být tak obecně sdílen. Je však třeba mít na zřeteli, že úvahy kárného
žalobce, že „je možné, že by účastníci řízení či další osoby mohli nahlédnout do spisu ještě
před formálním skončením věci tak mohli zjistit, že věc je už podstatě rozhodnuta; pokyny kárně
obviněné nezohledňovaly dispoziční vůli účastníků řízení, což vše tvoří zarážející skutečnosti“,
se pohybují v rovině spekulace. Nepřihlížejí totiž k tomu, že žádná z oprávněných osob nemůže
nahlížet do spisu, aniž by o tom byl samosoudce informován a aniž by k tomu dal souhlas.
Je na něm, zda učiní vhodná opatření, např. neponechá ve spise své poznámky týkající se studia
spisu, poznámky k předpokládanému užití soudní judikatury, případně i nástin samotného
rozhodnutí (srov. §72 odst. 1vnitřního a kancelářského řádu). Jde-li totiž o rozhodnutí
samosoudce, je logický a z principu samosoudcovského rozhodování jednoznačně vyplývající
závěr, že nekonzultuje případné procesní postupy či budoucí rozhodnutí ve věci se senátem, a je
tudíž jen na něm, jakou formu přípravy na rozhodnutí konkrétní věci zvolí.
Vzhledem k tomu, že tento postup jako pochybení ostatně nevytkl kárně obviněné
v předchozích věcech ani odvolací soud vzhledem k jeho závažnosti k posuzovanému předmětu
řízení ve věci samé, dospěl kárný senát k závěru, že kárnou žalobou takto vymezený skutek není
kárným proviněním, a kárně obviněnou z něj kárné žaloby zprostil
K bodu 3) kárné žaloby provedl kárný senát dokazování obsahem spisů Krajského soudu
v Brně, když ze spisu sp. zn. 22 Cad 119/2009 zjistil, že rozsudek byl vyhlášen dne 26. 11. 2009,
kanceláři s referátem předložen dne 4. 1. 2010; ve věci sp. zn. 57 Ca 70/2009 byl rozsudek
vyhlášen dne 3. 12. 2009 a kanceláři předložen dne 6. 1. 2010; ve věci sp. zn. 22 Cad 114/2009
byl rozsudek vyhlášen dne 19. 11. 2009, kanceláři předložen dne 4. 1. 2010. Důkaz spisem sp. zn.
57 A 77/2010 proveden nebyl, neboť nebyl kárnému senátu kárným žalobcem předložen.
Kárně obviněná k provedeným důkazům uvedla, že za sledovanou dobu tří let,
jichž se prověrka týkala, vyhotovovala rozsudky – až na uvedené případy – v zákonných lhůtách.
K vytýkanému pochybení došlo mj. i proto, že v měsíci prosinci 2009 čerpala dovolenou,
takže nebyla na pracovišti přítomná po dobu jednoho týdne, což se promítlo do opožděného
předání spisů soudní kanceláři.
Ustanovení §54 odst. 3 s. ř. s. stanoví soudu povinnost vyhotovit rozsudek nejpozději
do jednoho měsíce od vyhlášení a učinit potřebná opatření k doručení stejnopisu účastníkům
do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným. Tuto lhůtu může předseda soudu
ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o dva měsíce.
Z citovaného ustanovení plyne soudci povinnost ve lhůtě jednoho měsíce písemně
vyhotovit rozsudek a dát pokyn soudní kanceláři k jeho vypravení. Kárný žalobce v kárné žalobě
nedůsledně zaměňuje různé typy činností, jež toto zákonné ustanovení zmiňuje a rozlišuje,
a klade kárně obviněné k tíži jak nevyhotovení písemného rozhodnutí, tak nevypravení rozsudků
v zákonné lhůtě účastníkům řízení, aniž přitom rozlišuje mezi povinností stanovenou soudci
a povinností vyplývající z vnitřního a kancelářského řádu soudní kanceláři (srov. argumentaci
na str. 10 kárné žaloby). Kárný senát nepochybuje o nedůsledném postupu kárně obviněné
v uvedených čtyřech případech, kdy ve stanovené lhůtě písemně vyhotovený rozsudek nebyl
soudní kanceláři předložen s příslušným referátem komu a jakým způsobem má být doručen.
Není také pochyb o tom, že v těchto věcech nepožádala kárně obviněná předsedu soudu
o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Zjištěná pochybení jsou tak v rozporu se zákonnými
požadavky ustanovení §54 odst. 3 s. ř. s.
Kárný senát při hodnocení okolností, jež jsou rozhodné pro závěr, zda takto zjištěné
zaviněné porušení povinností soudce dosahuje intenzity kárného provinění dle §87 odst. 1
zákona o soudech a soudcích, nemohl především pominout zjištění, že JUDr. E . L. v roce 2009
skončila 159 věcí, v roce 2010 skončila 106 věcí a v roce 2011 rozhodla ve 124 věcech, jak
vyplývá z přehledu výkonů této soudkyně podaného předsedou Krajského soudu v Brně.
Z celkového počtu 389 skončených věcí tak ve čtyřech vyjmenovaných případech překročila
zákonem stanovenou lhůtu pro vyhotovení rozsudku. Pozdní vyhotovování rozhodnutí
a překračování zákonných lhůt tak není vžitou metodou práce kárně obviněné, naopak je zřejmé,
že jde o ojedinělý exces. Tato okolnost výrazně modifikuje a snižuje míru závažnosti zjištěného
pochybení kárně obviněné. Podle kárného senátu toto zaviněné porušení zákonné povinnosti
soudce v konkrétním případě nenaplňuje zákonné znaky kárného provinění ve smyslu
§87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, proto kárně obviněnou pro tento skutek kárné žaloby
zprostil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně kárného senátu