ECLI:CZ:NSS:2012:2.AFS.34.2012:13
sp. zn. 2 Afs 34/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: Mgr. S. Č.,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 563/12, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2005, č. j. 655/05-130, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 Af 59/2011 - 272,
o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
zrušeno výše uvedené rozhodnutí stěžovatele, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti
platebnímu výměru Finančního úřadu v Kolíně, č. j. 288867/04/034912/4576 o dani z přidané
hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2002. V kasační stížnosti současně navrhuje, aby jí byl přiznán
odkladný účinek.
Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje tím, že bude v důsledku
napadeného rozsudku nucen vydat ve věci nové rozhodnutí, a bude-li posléze tento rozsudek
Nejvyšším správním soudem zrušen, dojde současně k „obživnutí“ jeho předchozího rozhodnutí
v téže věci. Taková situace by podle jeho mínění jednak odporovala zásadě ne bis in idem, navíc
by existence dvou rozhodnutí v téže věci, u nichž by nebylo možné určit, které z nich je platné,
navozovala právní nejistotu ohledně práv a povinností žalobce i žalovaného.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek jen, pokud by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
V tomto případě nelze opomenout, že kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného
účinku podal žalovaný správní orgán. Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval tím,
zda je možné, aby nenahraditelná újma, jako klíčová podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, vznikla na straně správního orgánu, a zda tedy lze takovému návrhu žalovaného
vyhovět. Zejména v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49,
publikovaným pod č. 1255/2007 Sb. NSS, dospěl k závěru, že skutečnost, že je návrh podán
správním orgánem, sama o sobě přiznání odkladného účinku nebrání. V tomto usnesení však
bylo současně uvedeno, že: „s ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům.“ Přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by podle citovaného usnesení bylo namístě například tehdy,
pokud by v důsledku napadeného rozsudku mělo dojít k vrácení řidičského oprávnění duševně
choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, nebo k udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod., tedy v případech zjevně
spojených s neodstranitelnými následky.
V nynější věci však stěžovatel svůj návrh odůvodnil pouze tím, že pokud
před rozhodnutím o kasační stížnosti vydá v dané věci nové rozhodnutí, a bude-li následně
napadený rozsudek krajského soudu zrušen, nastane duplicita správního rozhodnutí
a s ní spojené výše popsané komplikace. Zdejší soud připouští, že taková situace skutečně může
nastat, jakož i to, že ji z pohledu stěžovatele jistě nelze považovat za žádoucí. Na druhou stranu
je však zřejmé, že pouze v důsledku zrušení rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno dřívější
rozhodnutí stěžovatele poté, co již bylo v téže věci vydáno rozhodnutí nové, nemůže stěžovateli
vzniknout újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel
ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti, které
by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo možno
v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu