ECLI:CZ:NSS:2012:2.AFS.65.2012:54
sp. zn. 2 Afs 65/2012 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: VELPA
plus s. r. o., se sídlem Mutěnice, Pelcova 765, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně,
se sídlem Brno, nám. Svobody 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 12. 2007,
č. j. 21261/07-1300-702972, č. j. 21259/07-1300-702972, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012, č. j. 29 Af 100/2010 - 338, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zrušena jeho výše specifikovaná
rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům
Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou ze dne 10. 5. 2007, č. j. 34602/07/311921/9772,
a č. j. 34753/07/311921/9772. Těmito dodatečnými platebními výměry byla žalobci doměřena
daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2003 ve výši 15 453 846 Kč, resp. spotřební
daň z lihu za totéž zdaňovací období ve výši 70 244 928 Kč.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Uvedl, že v předmětném případě jde o doměření daně v celkové výši cca 85 milionů Kč. Žalobce
přitom již tlumí své podnikatelské aktivity. V roce 2011 vykázal daňovou ztrátu ve výši
142 918 Kč, ztrátu vykázal předtím již v obdobích roku 2007 a 2008. Žalobce již pozastavil
výrobu a neprodává své výrobky; koncem roku 2011 měl jen jednoho zaměstnance. Z potvrzení
o stavu osobního daňového účtu vyplývá, že ke dni 19. 9. 2012 žalobce dlužil na DPH celkem
21 613 174 Kč, na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 34 438 Kč, na spotřební dani
z lihu 70 220 711 Kč, na dani z příjmů fyzických osob vybírané srážkou dle zvláštní sazby
3890 Kč a na dani z nemovitostí 221 508 Kč. S ohledem na omezení výkonu podnikatelské
činnosti žalobce i jeho majetkové poměry reálně hrozí zahájení insolvenčního řízení. Stěžovateli
tak hrozí nenahraditelná újma spočívající v nevybrání daně.
Žalobce nevyužil možnosti podat k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti své vyjádření.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiměřené použití §73 odst. 2 s. ř. s.
na řízení o kasační stížnosti v daném případě znamená, že případná újma se musí vztahovat
ke stěžovateli.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu než
pro žalobce. Jakkoliv je částka ve výši cca 85 mil. Kč vysoká, není sama o sobě s to ohrozit
fiskální stabilitu České republiky. Má-li soud vážit potenciální újmu, která by vznikla stěžovateli
(ve srovnání se žalobcem), jak požaduje shora uvedené ustanovení s. ř. s., pak je třeba
jednoznačně konstatovat, že tato částka bude znamenat mnohem větší zásah do hospodaření
žalobce (coby obchodní společnosti) než stěžovatele. Pokud stěžovatel požaduje přiznání
odkladného účinku z toho důvodu, že napadený rozsudek považuje za nesprávný a rozporný
se zákonem, pak je třeba poukázat na to, že si plete institut odkladného účinku s meritorním
posouzením věci.
Zejména je ovšem nutno upozornit na to, že uvedená částka nebyla žalobcem doposud
uhrazena, a tedy nebude muset být vrácena. Na základě pravomocného rozhodnutí krajského
soudu dojde toliko ke snížení dluhu na osobním daňovém účtu žalobce. Takový úkon je více
méně formální a stěží může pro stěžovatele představovat újmu.
Konstantní je v tomto směru i rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu; zde
možno odkázat např. na usnesení ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, publikováno pod
č. 46/2004 Sb. NSS, kde zdejší soud uvedl, že zrušením rozhodnutí správního orgánu a vrácením
věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí tomuto správnímu orgánu nenahraditelná újma. Jakkoliv
bylo toto rozhodnutí vydáno před účinností zákona č. 303/2011 Sb., jímž bylo mj. částečně
změněno ustanovení §73 s. ř. s., je soud toho názoru, že nic nebrání tomu, aby dřívější
judikaturní linie mohla být přiměřeně aplikována i na stávající právní stav.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu