ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.108.2012:35
sp. zn. 2 As 108/2012 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. F. M.,
Ph.D., zast. JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a,
proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2007, č. j. KUZL 45186/2007, sp. zn. KUSP 63131/2006
ÚP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5.
2012, č. j. 29 A 53/2010 - 162,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobce jako stěžovatel napadá rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2012, č. j. 29 A 53/2010-162, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování
a stavebního řádu ze dne 3. 7. 2007, č. j. KUZL 45186/2007, sp. zn. KUSP 63131/2006 ÚP.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu
Boršice o zamítnutí návrhu žalobce na umístění zemědělské účelové stavby na pozemku
p. č. 2657/12, 2657/13 v k. ú. Osvětimany. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí sice poukázal
na pochybení stavebního úřadu, který vyžadoval doplnění návrhu, ovšem věcně se ztotožnil
se závěrem, že žádosti nelze vyhovět pro rozpor s územním plánem.
Krajský soud nejdříve toto rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 8. 10. 2009,
č. j. 29 Ca 173/2007 - 76 pro procesní vady; rozsudek však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 5. 2010, č. j. 2 As 7/2010 - 130. Kasační soud dospěl k závěru,
že označené důvody pro zrušení správního rozhodnutí nemají oporu ve spise a je namístě
vypořádat veškeré žalobní námitky.
Krajský soud poté věc znovu posoudil, přičemž vycházel ze správního řádu č. 71/1967 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), neboť
k zahájení řízení došlo již v roce 2005. Rovněž vymezil, že přípustně uplatněné byly pouze
žalobní body uvedené v žalobě ze dne 7. 9. 2002, jejíž opakované doplnění je v rozporu
se zásadou koncentrace plynoucí z §72 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud nesdílí názor, že doplnění žaloby namítající postup
při rozhodování o vyloučení O. V. z rozhodování Obecního úřadu Boršice, musí být posouzeno
z moci úřední. Námitka podjatosti byla v průběhu správního řízení řešena a nebyla pojata do
žaloby.
Ve vztahu k námitce opomenutí manželky žalobce ve správním řízení setrval soud
na názoru již vyjádřeném v rozsudku ze dne 8. 10. 2009, tj. že žalobce není povolán k ochraně
práv své manželky, neboť je to ona, jejíž práva takto byla zkrácena. O námitce porušení
procesních práv nemožností vyjádření k podkladům rozhodnutí pojednal krajský soud poukazem
na závěry Nejvyššího správního soudu, které ocitoval a po konstatování rozhodných listin
ze spisu uzavřel, že k porušení §33 odst. 2 správního řádu nedošlo.
Za stěžejní označil krajský soud námitku přípustnosti stavby, opřenou o možnost změny
územního plánu, která by byla v souladu se stavbami v místě přípustnými. Dospěl k závěru,
že navrhovaná stavba, jež by měla sloužit pro zabezpečování zemědělské produkce ostrahou,
skladováním a posklizňovou úpravou produktů rostlinné výroby, není stavbou technické
vybavenosti přípustné podle textové části regulativů územního rozvoje (bod. 2.6.14). K tomu
krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009,
č. j. 7 As 41/2008 - 201. Stávající změna územního plánu, vyčleňující z parcely č. 2657/13 parcelu
č. 2657/4, přes níž má vést účelová komunikace, pro záměr stavebníka není rozhodná; pozemky
jím určené ke stavbě nejsou dotčeny změnou územního plánu a jím zamýšlená stavba není
komunikací.
Krajský soud k námitce rozpornosti stanovisek a tvrzení uvedl, že jediné nesouhlasné
stanovisko bylo vydáno orgánem státní správy lesů. Konstatoval průběh řízení o tomto
stanovisku, s tím, že naposledy bylo soudem zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského
kraje, odboru životního prostředí o zastavení řízení o stanovisku z důvodu, že nebylo zkoumáno,
zda pozemek č. 2657/2 v k. ú. Osvětimany není „jiným pozemkem“ určeným k plnění funkcí
lesa. Skutečnost neukončeného řízení o stanovisku však není podstatná pro posouzení zákonnosti
žalobou napadeného rozhodnutí, neboť důvodem, pro který kladné rozhodnutí nelze vydat,
je nesoulad se závaznou částí územně plánovací dokumentace.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Předně nesouhlasí se závěrem o rozporu zamýšlené stavby s územními regulativy.
Obecní úřad Boršice mu při rozhodování o návrhu na umístění stavby uložil doplnit řadu listin
a vyjádření dotčených orgánů. To by jistě neučinil, pokud by návrh považoval za odporující
územně plánovací dokumentaci. Tímto postupem v žalobci vzbudil legitimní očekávání kladného
rozhodnutí, resp. že nedojde k zamítnutí návrhu pro rozpor s územně plánovací dokumentací.
Ostatně ze stanoviska projektanta, společnosti UNIPROJEKT, ze dne 23. 3. 2006 je zřejmé,
že plánovaná stavba je v souladu s územním plánem. Stejně tak odborný posudek Agentury
ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 25. 4. 2006 neshledal narušení krajinného rázu umístěním
stavby, při respektování daných podmínek. Urbanistická studie v krajinné oblasti rovněž připouští
stavby určitého rázu a vzhledu. Územní plán obce Osvětimany na základě změny č. 2 v tomto
prostoru počítá s další výstavbou, konkrétně s účelovou komunikací, která povede i přes parcely
č. 2657/12 a č. 2657/13 – tím parcely určuje k zastavění. Navrhovaná stavba se nachází méně než
50 metrů od pozemku, který je regulativy určen k využití „trvalé lesní porosty- pozemky určené
k plnění funkcí lesa (L)“. Na takových pozemcích územní plán podmíněně připouští výstavbu.
Zde stěžovatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2008,
č. j. 5 As 40/2008 - 58, podle něhož zákon nevylučuje na takových pozemcích výstavbu, pouze
ji podmiňuje souhlasem orgánu státní správy lesů, tedy posouzením charakteru stavby
a charakteru dotčeného lesa a způsobu hospodaření. Výčet nezbytné technické vybavenosti
zajišťující obsluhu území není v části územního plánu, z níž vycházel krajský soud, výčtem
taxativním. Jiné činnosti je tedy třeba individuálně posoudit v mezích bodu 2.6.14 územního
plánu. Navrhovaná stavba je srovnatelná se zařízeními pro technickou vybavenost, např.
se zařízeními pro zásobování, zejména pak s nezbytnou technickou vybaveností zajišťující
technickou obslužnost jeho pozemku. Stavba svým charakterem rozvíjí možnosti zvelebování
a racionálního využití zemědělského půdního fondu. Stěžovatel podotýká, že územní plán
v taxativním vymezení pojmů na str. 8 používá pojem „zařízení“ jako synonymum pojmu
„stavba“. Předmětem územního rozhodnutí byla zemědělská účelová stavba pro zabezpečení
zemědělské produkce ostrahou, skladováním a posklizňovou úpravou produktů rostlinné výroby.
Tím by nepochybně vznikla technická vybavenost pozemku určená k plnění funkce louky
a pastviny jako funkčního systému objektu a plochy zajišťující zabezpečovací funkci pozemku.
K tomu poukázal na výňatek z dokumentace stavby obsahující konkrétní údaje k souladu
s územním plánem. Stavební úřad také rozhodnutím ze dne 27. 1. 2006, č. j. 430/2005- Ozná,
stavbu neshledal v rozporu s územním plánem.
Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil soulad navrhované stavby
s územně plánovací dokumentací, a proto také nesprávně posoudil význam rozhodnutí
o předběžné otázce, jímž je vyjádření státní správy lesů, na jehož základě Městský úřad Uherské
Hradiště, odbor životního prostředí, vydal dne 21. 6. 2006 nesouhlas se stavbou. Rozhodnutí
Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí, o odvolání proti tomuto
rozhodnutí pak bylo zrušeno soudem a posléze vydané nové správní rozhodnutí o zastavení
řízení bylo rovněž zrušeno soudem (rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 5. 2012,
č. j. 29 Ca 146/2012 - 30). S tímto rozsudkem byl stěžovatel seznámen při jednání soudu v této
věci a navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného také proto, že by mělo být znovu rozhodnuto až po
vyřešení dané předběžné otázky. V mezidobí již také Krajský úřad Zlínského kraje, odbor
životního prostředí, zrušil rozhodnutí městského úřadu Uherské Hradiště o nesouhlasu a věc mu
vrátil k novému projednání.
Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti především nesouhlasí s možností
podřazení navrhované stavby pojmu „nezbytná technické vybavenost“, jak je vymezena
v územním plánu obce Osvětimany. Územní plán v rozhodném území nepředpokládá výstavbu
jakýchkoliv budov, tedy ani zemědělských. Jedná se o plochu zemědělského půdního fondu, kde
jsou přípustné pouze liniové stavby sloužící obsluze území, nikoliv jednotlivého pozemku.
Rozhodnutí státní správy lesů nemá v daném případě na rozhodnutí o umístění stavby žádný vliv,
neboť navrhovaná stavba je v rozporu s územním plánem. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí
kasační stížnosti.
Po zjištění, že kasační stížnost splňuje veškeré formální náležitosti, vážil Nejvyšší správní
soud, zda kasační stížnost není nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy
jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod
kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu. Výklad tohoto ustanovení provedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05, publ. ve Sb. n. u. ÚS, Svazek č. 37, nález č. 119, str. 519; zde citovaná
judikatura ÚS je dostupná rovněž na http://nalus.usoud.cz. V něm je uvedeno, že předmětné
ustanovení „zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které
již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil,
a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vztáhnout však citované ustanovení
též na případy, kdy Nejvyšší správní soud pouze vytýká nižšímu správnímu soudu procesní
pochybení, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav, by ve svých důsledcích mohlo vést
k naprosté zbytečnosti Nejvyššího správního soudu, neboť by mohl tento soud v každé
projednávané věci vždy prvním kasačním rozhodnutím vytknout jakoukoli (třebas i malichernou)
procesní vadu a poté v druhém kasačním řízení kasační stížnost odmítnout, a tím odmítnout
i věcný přezkum naříkaného rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva.“ V daném případě
Nejvyšší správní soud v předchozím rozhodnutí ze dne 18. 5. 2010, č. j. 2 As 7/2010 - 130,
posuzoval splnění podmínek pro zrušení rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že nebyly
naplněny podmínky §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. porušením §33 odst. 2 správního řádu. Krajský
soud pak zavázal povinností posoudit tuto námitku v mezích jím stanovených a k posouzení
ostatních kasačních námitek. Krajský soud tento závazný právní názor akceptoval a kasační
důvody proti tomu nebrojí; směřují proti závěrům krajského soudu, které dosud kasačním
soudem posuzovány nebyly.
Kasační stížnost je tedy přípustná a její důvodnost Nejvyšší správní soud posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:
Územní řízení bylo zahájeno návrhem žalobce (dále též stavebník) podaným dne
13. 12. 2005 u stavebního úřadu (Obecní úřad Boršice), a to na umístění zemědělské účelové
stavby na parcelách č. 2657/12 a č. 2657/13 v k. ú. Osvětimany. Stavební úřad řízení přerušil dne
27. 1. 2006 (č. j. 430/2005- Ozná) a vyzval stavebníka k doplnění podkladů. K umístění stavby
podala dne 15. 3. 2006 nesouhlasné vyjádření obec Osvětimany, odůvodněné jejím rozporem
s regulativy platného územního plánu obce. Dne 26. 6. 2006 vydal Městský úřad Uherské
Hradiště, odbor životního prostředí, nesouhlas s umístěním stavby (§12 odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb.) a dne 19. 7. 2006 týž orgán další nesouhlas podle zákona č 289/1995 Sb.,
o lesích). Dne 10. 7. 2006 stavební úřad nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením, přičemž
současně upozornil účastníky řízení jednak na zásadu koncentrace řízení, jednak na možnost
účastníků vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění
a popřípadě navrhnout doplnění. Podle protokolu z jednání a z místního šetření ze dne 1. 8. 2006
stavebník upozornil na to, že součástí spisu nejsou některá rozhodnutí a vyjádřil
se k nezákonnému uplatňování zákona o lesích. Stavební úřad uvedl, že vyčká rozhodnutí
odvolacího orgánu o stanovisku, ovšem upozornil, že návrhu nebude možno vyhovět pro rozpor
s ÚPD obce Osvětimany. K protokolu jsou připojeny další písemnosti a nákresy. Spis obsahuje
rovněž rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství
ze dne 14. 8. 2006, č. j. KUZL 48689/2006 (neudělení souhlasu podle zákona o lesích), a ze dne
3. 10. 2006, č. j. KUZL 65616/2006 (změna nesouhlasu podle z. č. 114/1992 Sb. na souhlas),
usnesení starosty obce Boršice o nevyloučení vedoucího odboru výstavby z projednávání
a rozhodování o návrhu ze dne 22. 8. 2006, včetně rozhodnutí o odvolání Krajského úřadu
Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 20. 11. 2006,
č. j. KUZL 75837/2006 (nevyloučení pracovníka obecního úřadu), a příkaz Krajského úřadu
Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 14. 12. 2006, ukládající
stavebnímu úřadu rozhodnout o návrhu do 30 dnů ode dne jeho doručení.
Dne 11. 1. 2007 vydal stavební úřad pod č. j. 430/2005 rozhodnutí podle §39 stavebního
zákona, jímž návrh žalobce na „vydání územního rozhodnutí o umístění stavby zemědělské
účelové stavby“ zamítl. V rozhodnutí zrekapituloval podklady a poukázal na nesoulad
navrhované stavby s územním plánem obce Osvětimany. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí
konstatoval určitá procesní pochybení stavebního úřadu, ovšem v zájmu hospodárnosti řízení
o odvolání o žádosti věcně rozhodl, neboť zrušení rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu
by nemohlo vést k jinému rozhodnutí.
V dané věci stěžovatel požádal o územní rozhodnutí podle §35 stavebního zákona.
Vzhledem k tomu, že nedoložil všechny podklady, byla podle odst. 3 téhož ustanovení stavebním
úřadem vydána výzva k jejich doplnění. Samotná skutečnost, že stavební úřad tuto výzvu vydal,
není deklarací souladu žádosti s územním plánem a nezakládá stavebníkovi právo na kladné
rozhodnutí. Toto právo by nevzniklo ani za situace, kdy by stavební úřad již při vydání výzvy
věděl, že žádosti nebude možno vyhovět. Legitimní očekávání nelze založit na nesprávném
postupu úřadu. Pokud stavební úřad v postupu pochybil a stavebník v důsledku tohoto
pochybení vynaložil zbytečné výdaje, mohl by se jejich náhrady domáhat podle zákona
č. 82/1992 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem.
Územní rozhodnutí bylo možné podle §39 odst. 1 stavebního zákona vydat jen v souladu
s cíli a záměry územního plánu; ostatně územně plánovací dokumentaci řadí mezi podklady pro
vydání územního rozhodnutí ustanovení §37 odst. 1 stavebního zákona. Podle §29 odst. 1 téhož
zákona má územně plánovací dokumentace závazné a směrné části řešení, přičemž závaznými
jsou základní zásady uspořádání území a jeho využití, vyjádřené v regulativech.
Územní plán obce Osvětimany byl schválen zastupitelstvem obce dne 19. 6. 2003; pro
žádost stěžovatele je rozhodná část 2.6.14 závazně upravující obhospodařované plochy
zemědělského půdního fondu. V části nazvané „podmíněně přípustné způsoby využívání“ jsou
připuštěny nezbytně nutné liniové stavby a zařízení technické vybavenosti. V průběhu územního
řízení byla dne 29. 3. 2006 schválena změna č. 2. územního plánu. V rozhodné lokalitě byla
změnou vymezena trasa obslužné účelové komunikace pro údržbu vodní plochy nádrže a pro
rekreanty, přičemž se dotýkala i pozemku č. 2657/12. Stavební úřad sice tuto změnu územního
plánu při svém rozhodování nevzal v úvahu, ovšem odvolací orgán toto pochybení napravil;
změnu územního plánu ovšem nevyhodnotil ve prospěch žadatele.
Lze přisvědčit krajskému soudu i žalovanému, že navrhovaná zemědělská účelová stavba
není stavbou liniovou ani technickou vybaveností zajišťující obsluhu území. Obsluhou území lze
skutečně rozumět např. její zásobování vodou, odvádění odpadních vod, elektrickou energií
(vyjma vedení VN a VVN), plynem, telekomunikace a spoje, teplo apod. Společným znakem
technické vybavenosti je, že je určena k obsluze území. Zemědělská účelová stavba o rozměrech
6 x 5,9m, při výšce 4,845m, která má sloužit k uskladnění zemědělské produkce, její úpravě
či ostraze pozemků, se tomuto charakteru vymyká. Žalovanému tak nelze vytýkat nedostatek
posouzení dané stavby v mezích územního plánu; její charakter s hledisky územního plánu
dostatečně porovnal.
Stěžovatel tedy v územním řízení žádal o povolení umístění stavby, která byla v rozporu
s územním plánem. Krajský soud zde správně poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 7 As 41/2008 - 201, podle nichž „(n)ezákonnost územního rozhodnutí
nezpůsobuje každá odchylka od územně plánovací dokumentace, nýbrž jen taková, která je v rozporu s její
závaznou částí nebo popírá smysl a limity využití území vymezené územně plánovací dokumentací jako celkem
(tedy i její směrnou částí, §29 a §37 stavebního zákona z roku 1976)“. Krajský soud se zabýval
závazností rozhodné části územního plánu a konkrétně posoudil podmínky jí stanovené
ve vztahu k navrhované stavbě.
Stěžovatel dále poukazuje na nezbytnost vyřešení předběžné otázky, za níž považuje
neskončené řízení o souhlasu podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. Řízení o tomto souhlasu
skutečně nebylo v době rozhodnutí krajského soudu ukončeno. Je třeba připomenout, že tento
souhlas byl předmětem soudního přezkumu, neboť v době podání žádosti o územní rozhodnutí
neměl povahu závazného stanoviska, podléhajícího režimu §149 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád. Nejvyšší správní soud skutečně v rozsudku ze dne 6. 11. 2008, č. j. 5 As 40/2008 - 52,
vyslovil, že zákon o lesích nevylučuje možnost staveb v blízkosti lesa, pouze stavby podmiňuje
souhlasem orgánu státní správy lesů, což vyvolává nutnost posoudit stavbu ve vztahu
k charakteru dotčeného lesa a způsobu hospodaření v něm. Rozhodnutí o nesouhlasu bylo tedy
posuzováno z hlediska podmínek stanovených zákonem o lesích. Ovšem ani kladné stanovisko
podle tohoto zákona by nemohlo vést k povolení umístění stavby, pokud by byla v rozporu
s územním plánem. Lze tak akceptovat, že krajský soud nevyčkal výsledku řízení o tomto
stanovisku.
Stěžovatel také namítá, že územní plán neposuzuje objektivně možnost výstavby v dané
lokalitě, neboť z odborných posudků, které v řízení opatřil, neplyne rozpor stavby s hledisky
ochrany krajiny. To ovšem nic nemění na závaznosti územního plánu ve znění platném
a účinném v době rozhodování. Stěžovatel by tak nejprve musel dosáhnout změny územního
plánu postupem podle §44 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu. Změna, umožňující umístění zemědělské účelové stavby, není objektivně vyloučena, neboť
v současné době vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v §14
odst. 2 nevylučuje ze zemědělských ploch „pozemky staveb, zařízení a jiných opatření pro
zemědělství“. V daném řízení však tato hlediska nemohou být rozhodná.
Z hlediska kasační stížnosti napadený rozsudek krajského soudu obstojí; kasační důvody
nejsou naplněny.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (ust. §110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ust. §120 s. ř. s., neboť stěžovatel v řízení úspěšný nebyl a úspěšnému žalovanému žádné náklady
spojené s kasačním řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu