ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.115.2012:4
sp. zn. 2 As 115/2012 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, č. j. 8 A 194/2010 – 23,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svým návrhem brojí proti shora označenému usnesení
Městského soudu v Praze, kterým v řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 22. 6. 2010, č. j. 1656/10 o určení advokáta stěžovateli zamítl žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud nejprve usnesením ze dne 24. 9. 2010 stěžovatele vyzval k zaplacení
soudního poplatku k podané žalobě. Na to stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních
poplatků. Vyplnění této žádosti nepovažoval městský soud za dostatečné, a proto stěžovatele
vyzval (č. j. 8 A 194/2010 – 10), aby formulář – prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků řádně vyplnil a doložil své
majetkové poměry. Tato zásilka však byla dne 25. 11. 2010 vrácena soudu, neboť ji nebylo
možné vložit do schránky adresáta. Městský soud následně vydal v záhlaví citované usnesení, jímž
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl.
[3] Jelikož stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, městský soud posléze usnesením ze dne
ze dne 21. 1. 2011, č. j. 8 A 194/2010 – 31, řízení zastavil podle ust. §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení
s ust. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Toto usnesení stěžovatel napadl dne 12. 7. 2011 kasační stížností, v níž namítal
neúčinnost doručení, když řádně nedošlo ani k doručení výzvy soudu k doložení majetkových
poměrů, ani k doručení usnesení městského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší správní soud následně na základě této kasační stížnosti rozsudkem ze dne
29. 7. 2011, č. j. 2 As 88/2011 – 55 (dostupný na www.nssoud.cz), zrušil uvedené usnesení
městského soudu ze dne 21. 11. 2011 o zastavení řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť
dospěl k závěru, že ani u jedné z předmětných písemností neproběhlo doručení řádně. „Pokud
městský soud stěžovateli řádně nedoručil výzvu k prokázání majetkových poměrů pro účely přiznání osvobození
od soudního poplatku ani usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, a přesto následně
rozhodl o zastavení soudního řízení, dopustil se nezákonnosti, pro kterou je třeba napadené usnesení zrušit. Svým
postupem totiž nedal stěžovateli šanci, aby napravil případné vady své žádosti o osvobození od soudních poplatků,
resp. aby se bránil proti následnému rozhodnutí městského soudu o zamítnutí této žádosti. Za takové situace
nemohl přistoupit k vydání rozhodnutí o zastavení soudního řízení.“
[5] Stěžovatel nicméně v nyní posuzovaném návrhu opětovně brojí proti citovanému
usnesení městského soudu ze dne 7. 12. 2010 o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků, s jehož závěrem po obsahové stránce polemizuje a které nadto považuje za „absurdní“
a „antedatované“. Stěžovatel tak činí navzdory skutečnosti, že Nejvyšší správní soud v dané věci
již jednou rozhodoval, když ve výše citovaném rozsudku k návrhu stěžovatele toto usnesení,
stejně jako usnesení na něj navazující, označil za nezákonná, neboť městský soud svým postupem
(vadným doručením) nedal stěžovateli šanci napravit případné vady své žádosti o osvobození
od soudních poplatků, přičemž věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, aby v daném
případě napravil svá pochybení, která stěžovatel městskému soudu nicméně v nyní posuzovaném
návrhu opětovně vytýká.
[6] Za dané situace ovšem Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než takový návrh
odmítnout podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť byl podán v rozporu s překážkou věci již
rozhodnuté, když o téže věci, na základě shodných skutečností a ve vztahu ke stejnému
stěžovateli již jednou Nejvyšší správní soud meritorně rozhodl.
[7] Stěžovatelův nynější postup a jím předestřené výtky o „antedatování“ či absurditě
citovaného usnesení tak Nejvyšší správní soud jen utvrzují v názoru, že v případě nyní
posuzovaného návrhu stěžovatele (stejně jako v drtivé většině ostatních podání a procesních
návrhů činěných stěžovatelem před krajskými soudy, resp. Nejvyšším správním soudem), byl
stěžovatel motivován spíše snahou opětovně vyvolávat a vést spory, bez ohledu na jejich
podstatu a původní účel, jenž by měl spočívat ve skutečné ochraně práv stěžovatele.
[8] V souladu s ustanovením §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu