ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.36.2012:61
sp. zn. 2 As 36/2012 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2011, č. j. 30 A 20/2011 -
11,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2011, č. j. 30 A 20/2011 - 11, postoupil
žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované č. j. 3215/10, Městskému
soudu v Praze, jako soudu místně příslušnému. Na toto usnesení reagoval žalobce (dále jen
„stěžovatel“) podáním, v němž uvedl, že nesouhlasí s postoupením věci a trval na tom, aby
Krajský soud v Brně i „nadále proces vedl.“
Toto podání bylo vyhodnoceno jako kasační stížnost, neboť stěžovatel v něm nesouhlasí
s posouzením otázky příslušnosti Městského soudu v Praze. Jak již Nejvyšší správní soud
mnohokrát judikoval, podání je třeba hodnotit dle jeho obsahu a nikoliv pouze podle jeho
označení. V tomto případě stěžovatel brojí proti výše specifikovanému usnesení a žádá, aby řízení
bylo i nadále vedeno Krajským soudem v Brně (domáhá se tedy toho, aby věc postoupena
nebyla). Proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu přitom existuje pouze jediný
zákonem předvídaný opravný prostředek – kasační stížnost (její přípustnost proti tomuto
typu rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 6 Ads 31/2004 - 35, či v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, publikovaném
pod č. 2503/2012 Sb. NSS, dostupné z www.nssoud.cz), na jejímž základě by mohlo být takové
usnesení odklizeno.
Pro řízení o této kasační stížnosti byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
21. 11. 2011, č. j. 30 A 20/2011 - 43, ustanoven stěžovateli zástupcem advokát Mgr. Daniel
Krajčo (zároveň byl zproštěn zastupování dříve ustanovený advokát Mgr. Tomáš Absolon).
Usnesením ze dne 12. 4. 2012, č. j. 2 As 36/2012 – 47, rozhodl Nejvyšší správní soud o zproštění
advokáta Mgr. Daniela Krajča povinnosti zastupovat stěžovatele; současně stěžovatele vyzval, aby
Toto rozhodnutí nabylo právní moci
dnem 1.10.2012
Nejvyšší správní soud
v Brně dne 17.10.2012 Kadlečková
ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 5000 Kč, a aby
ve stejné lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti nebo aby ve stejné lhůtě prokázal, že má sám vysokoškolské vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno
dne 7. 5. 2012. Stěžovatel následně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti. O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 30. 5. 2012, č. j. 2 As 36/2012 – 54, v němž stěžovateli osvobození od soudních poplatků
nepřiznal a jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl; stěžovatele
přitom opětovně vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní
poplatek ve výši 5000 Kč, a aby ve stejné lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo aby ve stejné lhůtě prokázal, že má sám
vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel byl náležitě poučen o následcích nevyhovění této výzvy. Jmenované usnesení bylo
stěžovateli doručeno dne 11. 6. 2012. Ve stanovené desetidenní lhůtě stěžovatel požadovaným
způsobem nereagoval.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní
poplatek v dodatečně stanovené lhůtě deseti dnů a poučil ho i o následcích neuposlechnutí této
výzvy. Stěžovatel usnesení převzal v pondělí 11. 6. 2012, avšak ve stanovené lhůtě, která uběhla
ve čtvrtek 21. 6. 2012, ani později, soudní poplatek nezaplatil (pro pravidla počítání lhůt viz §40
s. ř. s.). Je tedy evidentní, že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není
tak splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Nad rámec uvedeného se dodává, že stěžovatel ani nedoložil zastoupení advokátem nebo
své vysokoškolské právnické vzdělání, ve smyslu další podmínky kasačního řízení podle §105
odst. 2 s. ř. s.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Dlužno dále dodat, že dne 27. 6. 2012 zaslal stěžovatel zdejšímu soudu přípis, ve kterém
požádal správce soudních poplatků o povolení splátky poplatku za kasační stížnost. Svou žádost
odůvodnil tím, že „hrozí zastavení přezkumu pro nezaplacení poplatku, přestože běžně probíhají přezkumy
na druhém stupni i bez splnění podmínek řízení“ a namítal též své tíživé sociální poměry. Brojil v něm
rovněž proti délce lhůty stanovené soudem (10 dnů), která je podle jeho názoru příliš krátká
a nesplnitelná. Vzhledem k uvedenému též žádal, aby mu soud neukládal povinnosti ve lhůtách
kratších 28 dnů, též proto, že není zastoupen. Stěžovatel se rovněž domáhal prodloužení lhůty
k předložení plné moci advokáta o čtyři měsíce, neboť nemá prostředky na úplatu služeb
advokáta.
Jelikož lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku, stanovená usnesením ze dne
30. 5. 2012, č. j. 2 As 36/2012 - 54, marně uplynula již dnem 21. 6. 2012, Nejvyšší správní soud
k žádosti o povolení splátek poplatku pro její bezpředmětnost nepřihlížel; o případném
prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku lze totiž rozhodnout pouze před jejím
uplynutím.
Pokud jde o žádost o prodloužení lhůty k předložení plné moci advokáta, tou se Nejvyšší
správní soud nezabýval, neboť neobsahovala relevantní odůvodnění a též proto, že se kasační
řízení zastavuje z důvodu nezaplacení soudního poplatku a samostatné rozhodování o lhůtě
k předložení plné moci advokáta by tak postrádalo smysl. Závěrem zdejší soud konstatuje,
že v kontextu stereotypního procesního počínání stěžovatele v tomto i v řadě dalších soudních
řízení, která vede, lze mít důvodně za to, že tento jeho postup lze považovat nikoliv za vážně
míněnou žádost, nýbrž pouze za jednu z mnoha stěžovatelem vyvolávaných procesních
obstrukcí.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu