ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.48.2012:4
sp. zn. 2 As 48/2012 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 30 A 9/2012 - 12,
takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) návrhem brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Brně, kterým tento postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. U 3288/11, jež mu bylo doručeno dne
2. 12. 2011.
Součástí napadeného usnesení je i poučení o tom, že je proti němu přípustná kasační
stížnost. Stěžovatel ovšem podal v reakci na toto usnesení návrh, v němž trvá na tom, že kasační
stížnost proti němu není přípustná, a brojí proti dosavadní judikatuře Nejvyššího správního
soudu, která označuje kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému
soudu za přípustnou (konkrétně proti nepublikovanému usnesení Nejvyššího správního soudu ze
dne 21. 12. 2007, sp. zn. Nad 22/2007). Svým návrhem stěžovatel „namítá místní nepříslušnost
MěS v Praze k vedení řízení a navrhuje, aby adresovaný soud vydanému rozhodnutí ze dne
31. ledna 2012, doručenému 7. února, odňal účinnost a dal závazný pokyn KS v Brně, aby proces
nadále vedl.“
Takový návrh je nutno odmítnout jako nepřípustný.
Jak správně uvedl krajský soud v poučení svého usnesení, proti usnesení o postoupení
věci místně příslušnému soudu je obecně přípustná kasační stížnost a stěžovateli nic nebránilo
takovou kasační stížnost podat. On ovšem v podstatné části svého návrhu zjevně vyjadřuje vůli
nepodat kasační stížnost ve smyslu §102 a násl. s. ř. s. a brojí proti judikatuře, jež její podání
umožňuje. Za této situace by bylo v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí stěžovatele, kdyby
Nejvyšší správní soud v přímém rozporu s vyjádřeným právním názorem stěžovatele chápal jeho
návrh jako kasační stížnost. Kasační stížností tedy jeho návrh není.
Není-li ovšem tento návrh kasační stížností, není ani žádným jiným návrhem, o němž
by zákon dovoloval Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout. Stěžovatel se totiž domáhá toho,
aby Nejvyšší správní soud „odňal účinnost“ usnesení krajského soudu ze dne 31. 1. 2012
a aby dal krajskému soudu „závazný pokyn“, aby řízení nadále vedl. Takto formulovaný návrh
ovšem nelze podřadit žádnému typu návrhů, o nichž Nejvyššímu správnímu soudu přísluší podle
s. ř. s. rozhodovat. Jde tedy o návrh nepřípustný ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
a Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než jej odmítnout. Za této situace nebylo ani
namístě odstraňovat další vady podání, tedy nezaplacení soudního poplatku a neprokázané právní
zastoupení stěžovatele.
V souladu s ustanovením §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu