ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.90.2012:23
sp. zn. 2 As 90/2012 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 30 A 144/2011 -
7,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal
zrušení rozhodnutí České advokátní komory (dále „žalovaná“) ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2948/11.
[2] Krajský soud v Brně poté napadeným usnesením věc postoupil Městskému soudu v Praze
jako soudu místně příslušnému, a to z důvodu, že sídlo žalované je v Praze. Krajský soud v Brně
totiž není místně příslušný k projednání dané věci (§7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti usnesení krajského soudu o postoupení věci místně příslušnému soudu podal
stěžovatel kasační stížnost. Zde mj. uvedl, že posouzení místní příslušnosti je hrubě nesprávné,
neboť předseda ČAK vykonává svěřenou moc právě a jen v sídle pobočky žalované v Brně,
a proto nemůže být místně příslušným soud v Praze. Námitku místní nepříslušnosti Krajského
soudu v Brně nikdo nevznesl, přičemž stěžovatel má za to, že vadu místní nepříslušnosti
je možné přezkoumat až v kasační stížnosti.
[4] Vzhledem k tomu, že s podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti
[§4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů], a stěžovatel tuto povinnost současně s podáním kasační stížnosti nesplnil, Nejvyšší
správní soud jej usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 2 As 90/2012 - 6, k tomu vyzval. Ke splnění
poplatkové povinnosti byla stěžovateli stanovena lhůta 10 dnů od doručení uvedeného usnesení
s tím, že byl poučen o následcích nezaplacení zákonem stanoveného poplatku ve stanovené lhůtě.
Současně jej Nejvyšší správní soud usnesením z téhož dne, č. j. 2 As 90/2012 – 8, vyzval, aby
v téže lhůtě prokázal splnění podmínky povinného právního zastoupení v řízení o kasační
stížnosti dle §105 odst. 2 s. ř. s.
[5] Stěžovatel na uvedené výzvy reagoval následně podáním, adresovaným Krajskému soudu
v Brně ze dne 9. 5 . 2012, v němž požádal o ustanovení zástupce či o osvobození od soudního
poplatku, přičemž poukázal na naprostý nedostatek prostředků na úplatu služeb advokáta.
[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 6. 2012, č. j. 2 As 90/2012 - 17, stěžovateli
jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl, neboť dospěl k závěru,
že v daném případě stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle
§36 odst. 3 s. ř. s. a tedy ani pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s., když nyní
posuzovaný návrh zjevně nemůže být úspěšný, své právo stěžovatel uplatňuje zjevně šikanózním
způsobem, svévolně a účelově, soudí se nikoli se snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž
pro samotné vedení sporu. Z toho důvodu byl stěžovatel znovu vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů
od doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Usnesením z téhož dne, č. j. 2 As 90/2012 – 15, pak Nejvyšší správní soud opětovně vyzval
stěžovatele, aby v řízení o kasační stížnosti splnil poplatkovou povinnost, tj. aby zaplatil soudní
poplatek ve výši 5000 Kč [§4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích, položka
č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou tohoto zákona]. Ke splnění této povinnosti
mu byla rovněž stanovena lhůta 10 dnů. V obou případech byl stěžovatel zároveň poučen
o následcích spojených s nevyhověním uvedeným výzvám. Obě usnesení byla stěžovateli řádně
doručena dne 9. 7. 2012 (doručenka na č. l. 16 soudního spisu).
[7] Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, namísto toho na uvedené výzvy
reagoval podáním, jež bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 24. 7. 2012 a v němž
jednak Nejvyšší správní soud žádal o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené jím
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a to o čtyři měsíce, jednak o „odklad
vykonatelnosti výzvy“ k zaplacení soudního poplatku.
[8] Těmto žádostem ovšem Nejvyšší správní soud nemůže vyhovět, a to ze stejných důvodů,
pro něž nevyhověl již stěžovatelově žádosti o ustanovení advokáta, tj. proto, že v daném případě
stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s.
a tedy ani pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s., když nyní posuzovaný návrh
je zjevně neúspěšným návrhem, podaným navíc šikanózním způsobem.
[9] Za této situace, kdy stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek, je namístě,
aby bylo řízení o jeho kasační stížnosti zastaveno v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích. Proto s ohledem na výše uvedené bylo řízení v této právní věci zastaveno [ustanovení
§47 písm. c) ve vazbě na §120 s. ř. s.]. Stěžovatelova žádost o „odložení vykonatelnosti výzvy“
nemá na daný závěr žádný vliv.
[10] Nad rámec výše uvedeného je vhodné dodat, že otázkou určení místní příslušnosti
Městského soudu v Praze v řízeních směřujících proti rozhodnutím České advokátní komory
se Nejvyšší správní soud zejména díky stěžovatelově procesní aktivitě, pohybující se až na samé
hranici s kverulantstvím, v minulosti nesčetněkrát zabýval a své závěry vyplývající již z ustálené
judikatury (srov. např. rozsudek ze dne 27. 1. 2005, č. j. 6 Ads 31/2004 – 35, rozsudek ze dne
5. 1. 2012, č. j. 2 As 141/2011 - 27, či rozsudek ze dne 28. 2. 2012, č. j. 2 As 38/2012 - 50,
dostupné na www.nssoud.cz) by ani v nyní posuzovaném případě neměl důvod jakkoliv
revidovat.
[11] V souladu s ustanovením §60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu