ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.179.2011:53
sp. zn. 3 Ads 179/2011 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobkyně: J. F., zast.
JUDr. Leo Bařinkou, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Obora 668, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 7. 1. 2011, č. X, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011,
č. j. 19 Ad 41/2011 - 32,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011, č. j. 19 Ad 41/2011- 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2010, č. j. X, odňala Česká správa sociálního zabezpečení
žalobkyni od 14. 10. 1010 invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), s tím, že podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín ze dne 1. 9. 2010 již není invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %.
Námitky proti tomuto rozhodnutí Česká správa sociálního zabezpečení zamítla
rozhodnutím ze dne 7. 1. 2011, č. j. X. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je u žalobkyně praktická slepota jednoho oka na podkladě vrozeného zeleného
zákalu. Na druhém oku s korekcí vizus jen lehce oslaben, i vidoucí oko je postiženo chronickým
zeleným zákalem, rozsah zorného pole je však v normě. Jde o onemocnění chronické,
posuzovaná je adaptovaná na stávající poruchu zraku. Další zjištěná onemocnění zásadním
způsobem pracovní schopnost neomezují.
Zdravotní stav byl posouzen objektivně z dostatečně doložené zdravotní dokumentace,
ze které nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu, jak posuzovaná uvádí.
Zdravotní stav je stacionární.
Podanou žalobu zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 10. 2011,
č. j. 19 Ad 41/2011 - 32, přitom vycházel zejména z posudku Posudkové komise MPSV ČR
v Ostravě (dále jen „PK MPSV“ nebo „komise“) ze dne 13. 9. 2011. Podle komise je u žalobkyně
(absolventka SOU, dříve dělnice, pokojská) rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti praktická slepota
jednoho oka na podkladě vrozeného zeleného zákalu. Na druhém oku je vizus s korekcí jen lehce
oslaben, rozsah zorného pole byl k datu rozhodnutí v normě. Stav je srovnatelný se zdravotním
postižením uvedeným v kapitole VII, položce 4, písmenu a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
(dále jen „vyhláška“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní
míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu §3 a 4 vy hlášky nemění. Uvedenou procentuální
hranici již komise nenavýšila, neboť další chorobné stavy v anamnéze nejeví stupeň posudkově
významné, trvale dokumentované subkompenzace – dekompenzace, nejsou splněny
ani podmínky náročnosti povolání pro dlouhodobost dosavadního zaměstnání. Stav nelze
hodnotit podle písmena b), tj. jako ztrátu jednoho oka nebo ztrátu vizu jednoho oka se závažnější
poruchou zrakových funkcí na druhém oku, ani jako posudkově patřičné koncentrické zúžení
zorného pole nebo posudkově patřičné snížení zrakové ostrosti s optimální korekcí na druhém
oku. Perimetrické vyšetření ze dne 27. 4. 2011 uvedenou metodou v daném čase nelze považovat
za zcela spolehlivé. Podle komise je tak možné považovat zrakové funkce na druhém oku dosud
za normální.
PK MPSV nehodnotila odlišně od posudkového lékaře OSSZ, ani od posudkového lékaře
v rámci námitkového řízení. Posuzovaná je na svůj zdravotní stav adaptována, oční nález
je prozatím stabilizován. Posudek ze září 2005, kdy byla přiznána částečná invalidita , jeví podle
komise známky nadhodnocení. Posuzovaná je podle komise schopna pracovat s využitím
svého vzdělání, znalostí a zkušeností, je schopna přiměřené rekvalifikace.
Krajský soud nezpochybnil závěry posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost, a proto
také neprováděl další dokazování. Závěry posudku pro své rozhodnutí plně převzal. Zdravotní
stav byl hodnocen posudkovým lékařem a lékařem z oboru oftalmologie na základě zdravotní
dokumentace žalobkyně. Posudková komise se vypořádala se všemi lékařskými ná lezy
a přesvědčivě odůvodnila příčinu odnětí invalidního důchodu výrazným nadhodnocením
zdravotního stavu posuzované v době přiznání dávky.
Soud vzal za prokázané, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobkyně k datu 7. 1. 2011 s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti
je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII, položce 4, písmenu a) přílohy k vyhlášce, pro které
se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%, tj. méně než 35%, nejsou proto splněny
podmínky invalidity podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., a invalidní důchod tudíž nenáleží.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.
Soud podle ní nevzal v úvahu, že na jednom oku je postižena úplnou slepotou, pročež
má problémy orientovat se v prostoru. Soud také nevzal v potaz, že i druhé oko má stěžovatelka
postižené, a toto navíc trpí zvýšenou únavou, kdy pak stěžovatelka přestává vidět úplně.
Z uvedených důvodů má stěžovatelka velké problémy zastávat jakouk oliv práci, jakož i najít
vhodné zaměstnání.
Stěžovatelka proto krajskému soudu navrhla, aby nechal vypracovat znalecký posudek
jejího zrakového postižení, neboť je toho názoru, že její postižení může posoudit pouze
specialista v daném oboru.
Krajský soud se rovněž nezabýval stěžovatelčinými dalšími onemocněními, na která
upozorňovala, čímž dle jejího názoru vážně pochybil. Jde zejména o potíže neurologické, které
se projevují bolestmi hlavy, jakož i bolestmi nohou v důsledku špatného prokrvení dolních
končetin.
Přes podstoupenou léčbu se stěžovatelčin zdravotní stav stále zhoršuje. Není schopná
cestovat a snížená schopnost vnímání jí brání plynule se vyja dřovat a pohotově reagovat,
jak je v řízení před soudem třeba.
Stěžovatelka navrhla, aby byl nejprve řádně vyšetřen její zdravotní stav a byl vypracován
nový znalecký posudek.
Rozsudek krajského soudu je podle stěžovatelky nezákonný, řízení je stiženo vadami,
spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech,
resp. je s nimi v rozporu. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila přípisem ze dne 2. 12. 2011. K provedenému
důkaznímu řízení ani samotnému rozsudku nemá žádné výhrady. Podle žalované rozhodl krajský
soud správně, navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Při přezkumu napadeného rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že řízení
před krajským soudem trpí vadou, nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Na rozdíl od krajského soudu neshledal Nejvyšší správní soud posudek PK MPSV
úplným a přesvědčivým. Naopak, dle názoru Nejvyššího správního soudu vykazuje tento
posudek podstatné deficity. Celé posudkové zhodnocení se omezuje na jediný odstavec,
ve kterém komise konstatuje, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu je praktická slepota jednoho oka s tím, že na druhém oku je vizus s korekcí jen lehce
oslaben a rozsah zorného pole byl k datu rozhodnutí v normě. Komise podřadila zdravotní stav
postižení uvedenému v kapitole VII, položce 4, písmenu a) přílohy k vyhlášce, pro které
se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Dále komise konstatovala, že stav nelze
hodnotit podle písmene b) dané položky; resp. že perimetrické vyšetření ze dne 27. 4. 2011
uvedenou metodou v daném čase nelze považovat za zcela spolehlivé. Proto je podle komise
možné považovat zrakové funkce na druhém oku dosud za normální. Posuzovaná je podle
komise na svůj zdravotní stav adaptována, oční nález je prozatím stabilizován. Posudek ze září
2005, kdy byla přiznána částečná invalidita, jeví podle komise známky nadhodnocení.
Posudek PK MPSV je tedy poměrně stručný, sestává v podstatě pouze z tvrzených
závěrů, aniž by tyto byly jakkoli blíže rozvedeny či argumentačně podpořeny. Zejména
však z posudku nevyplývá, že by u stěžovatelky došlo – oproti posledním lékařským prohlídkám
– k jakékoli změně zdravotního stavu.
Částečný invalidní důchod byl stěžovatelce přiznán dne 1. 11. 2005, datum vzniku
invalidity bylo stanoveno ke dni 21. 9. 2005. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byla určena praktická jednookost, s postižením druhého oka glaukomem. Stav
odpovídal postižení uvedenému v kapitole VII., oddílu A, položce 7, písm. a) přílohy č. 2 k tehdy
platné vyhlášce č. 284/1995 Sb., tj. „ztrátě jednoho oka (úrazové nebo jiné etiologie) nebo ztrátě vidění
na jednom oku při zachované dobré zrakové funkci na druhém oku“, pro které stanovila vyhláška
procentuální rozpětí poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 20 – 35 %. Vzhledem
k dalším příčinám dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (vertebrogenní algický syndrom,
hypertenze, stav po trombose LDK) byl hodnocen v horní hranici daného rozpětí 35 %. Míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu §6 odst. 4 a 5 vyhlášky nebyla
měněna.
Prakticky totožně byl zdravotní stav stěžovatelky posouzen lékařem OSSZ Vsetín
i při kontrolní lékařské prohlídce dne 4. 9. 2007.
Při kontrolní lékařské prohlídce dne 1. 9. 2010 (první po změně právní úpravy) bylo
lékařem OSSZ rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti shledáno postižení uvedené
v kapitole VII., položce 4, písm. a) přílohy k vyhlášce č. 259/2009 Sb., tj. „ztráta jednoho oka nebo
ztráta vizu jednoho oka při normálních zrakových funkcích na druhém oku“ , pro které vyhláška stanoví
míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla
ve smyslu §3 a 4 měněna. Stupeň invalidity byl snížen „pro adaptaci posuzované na zdravotní stav“.
Lékař lékařské posudkové služby ČSSZ pak v rámci námitkového řízení konstatoval,
že zdravotní stav byl posouzen objektivně z dostatečně doložené zdravotní dokumentace,
ze které nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu, jak posuzovaná uvádí.
Zdravotní stav je podle něj stacionární.
Je nesporné, že rozhodování o důchodových nárocích je rozhodováním, které se velmi
citelně dotýká veřejných subjektivních práv pojištěnců. Každé takové rozhodnutí proto musí být
náležitě odůvodněno tak, aby z něj bylo seznatelné, jaké důvody správní orgán k danému
konkrétnímu rozhodnutí vedly. Platí-li uvedené obecně, tím spíše je nutno na těchto požadavcích
trvat v případě rozhodování o odnětí důchodové dávky. Byl-li důchod přiznán a vyplácen řádově
léta, představuje jeho odnětí nepochybně velmi citelný zásah do života jeho pobiratele, neboť
se na dávce důchodového pojištění mohl stát (a často jistě stal) podle okolností zčásti či zcela
existenčně závislý.
Vztáhne-li Nejvyšší správní soud výše uvedené na projednávanou věc,
pak přezkoumávané správní rozhodnutí, potažmo napadený rozsudek, uvedená kriteria nesplňují.
Posudek OSSZ ze dne 1. 9. 2010, jakož i posudek PK MPSV s ice uvádějí, že stěžovatelka
je na svůj zdravotní stav adaptována, tato konstatování jsou však pouze formální. Stejně
tak PK MPSV uvádí, že posudek, jímž byla částečná invalidita přizná na, jeví známky
nadhodnocení, ani zde však není patrné, co komisi k tomuto závěru vedlo. Formulace
posudkového závěru PK MPSV jsou navíc dle názoru Nejvyššího správního soudu spíše opatrné,
říká-li se v nich, že zrakové funkce na druhém oku „lze považovat dosud za normální“, resp. že oční
nález je „prozatím stabilizován“.
Z porovnání lékařských posudků vypracovaných v průběhu bez mála šesti let [ze dne
1. 11. 2005 (OSSZ Vsetín), 4. 9. 2007 (OSSZ Vsetín), 1. 9. 2010 (OSSZ Vsetín), 3. 1. 2011
(Lékařská posudková služba ČSSZ) a 13. 9. 2011 (PK MPSV)] přitom nevyplývá,
že by u stěžovatelky došlo k významným změnám zdravotního stavu. Stěžovatelka od data
přiznání invalidního důchodu trpí ztrátou zraku na pravém oku a na levém oku je postižena
chronickým zeleným zákalem, rovněž ostatní zdravotní postižení nevykazují výraznější tendence
ke změnám. Stěžovatelka stabilně trpí bolestmi krční a bederní páteře, bolestmi hlavy, bušením
srdce, pocením, stavy úzkosti a strachu; objektivně byla konstatována zvýšená krční lo rdosa, šíjní
svaly ve zvýšeném napětí, palpační bolestivost SI kloubů atd. Neměnnost zdravotního stavu
ovšem z povahy věci omezuje prostor pro rozhodnutí o odnětí důchodové dávky.
Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že lékařské posudky, které byly podkladem
rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu, zejména pak posudek PK MPSV
vypracovaný pro účely řízení před krajským soudem, nepředstavují vzhledem ke své stručnosti
a nepřesvědčivosti dostatečnou oporu pro závěr o tom, že stěžovatelka již od 1. 9. 2010 není
invalidní. Řízení před krajským soudem tak trpí vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, a Nejvyšší správní soud proto
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm krajský soud
podle svého uvážení doplní dokazování buď tak, že komisi uloží vypracovat doplňující posudek,
který by odstranil deficity posudku ze dne 13. 9. 2011, nebo nechá vypracovat posudek
srovnávací. Podle výsledků takto doplněného dokazování pak o věci znovu rozhodne. V novém
rozhodnutí rozhodne také o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu