ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.27.2012:40
sp. zn. 3 Ads 27/2012 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: L. B.,
zastoupeného JUDr. Ladislavem Kubíčkem, advokátem se sídlem Mánesova 13, Cheb, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
o přezkoumání blíže neurčeného rozhodnutí žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. února 2012, č. j. 16 Ad 4/2012 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátovi JUDr. Ladislavu Kubíčkovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši
2880 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené
usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti blíže neurčenému
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.
Dne 10. 1. 2012 bylo krajskému soudu doručeno prostřednictvím žalované podání
stěžovatele ze dne 21. 11. 2011 s tím, že se stěžovatel dne 7. 12. 2011 dostavil na OSSZ v Chebu
a sdělil, že toto jeho podání je žalobou k soudu, neboť mu nebyl přiznán starobní důchod.
Žalovaná při postoupení podání stěžovatele dále uvedla, že toto podání obdržela dne 23. 11. 2011
a posoudila je jako námitky proti svému rozhodnutí ze dne 9. 11. 2011.
Krajský soud v Plzni zjistil, že podaná žaloba postrádá náležitosti stanovené v §37 a §71
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Z žaloby především nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí žalované stěžovatel napadá, nebyly
vymezeny žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatel napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, nebyly označeny důkazy,
které navrhuje k prokázání svých tvrzení, nebyl uveden návrh výroku rozsudku. V dávkovém
spisu stěžovatele byla nejnověji založena rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2011, č. j. X,
a rozhodnutí ze dne 6. 12. 2011, č. j. X. První rozhodnutí bylo vydáno v řízení o námitkách proti
rozhodnutí žalované o nepřiznání invalidního důchodu, druhé rozhodnutí bylo vydáno v řízení
o námitkách proti rozhodnutí žalované o nepřiznání starobního důchodu. S ohledem na přípis
OSSZ ze dne 7. 12. 2011 bylo možné se značně nejistě domnívat, že se spíše jedná o žalobu proti
rozhodnutí ve věci starobního důchodu. Krajský soud proto stěžovatele usnesením ze dne
20. 1. 2012, č. j. 16 Ad 4/2012 – 16, vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě do 26. 1. 2012.
Současně jej poučil o tom, jakým způsobem má vady odstranit, a o následcích nesplnění uložené
povinnosti. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 1. 2011. Dne 26. 1. 2011 bylo krajskému
soudu doručeno podání stěžovatele, ve kterém uvedl, že podává stížnost České správě
zabezpečení v Chebu, OSSZ č. j. 4400212/Váv. Ani toto podání neobsahovalo požadované
náležitosti žaloby. Stěžovatel datem ani číslem jednacím neoznačil žalobou napadené rozhodnutí
žalované, nepřipojil jeho kopii. Zmíněné č. j. 4400212/Váv bylo uvedeno pouze na sdělení
žalované stěžovateli ohledně jeho žádosti o opisy rozhodnutí o přiznání a odejmutí částečného
invalidního důchodu.
Krajský soud v projednávané věci považoval za zásadní, že stěžovatel podal nejprve dne
21. 11. 2011 na OSSZ shora uvedené podání, které žalovaná posoudila jako námitky proti
rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 11. 2011 a které rozhodnutím ze dne 6. 12. 2011, č. j. X, zamítla.
Z tohoto důvodu nelze totéž podání považovat za žalobu proti blíže neurčenému rozhodnutí
žalované, a to ani s přihlédnutím ke sdělení stěžovatele na OSSZ Cheb dne 7. 12. 2011.
Stěžovateli bylo rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2011, č. j. X, doručeno dne 9. 12. 2011.
Žalobu proti němu nelze před tímto dnem podat. Krajský soud proto žalobu odmítl, neboť byla
podána předčasně. Dále stěžovatele vyrozuměl o tom, že pokud nesouhlasí s rozhodnutím
žalované ze dne 6. 12. 2011, č. j. X, může proti němu podat žalobu u Krajského soudu v Plzni do
dvou měsíců od převzetí správního rozhodnutí, tedy nejdéle do dne 9. 2. 2012, což je poslední
den zákonné lhůty.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Plzni z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Uvedl, že žádá o starobní důchod, je starý a nemocný,
neschopný pracovat. Důchod mu byl vnucen v Chebu, na udání odejmut. Od té doby nemůže
získat práci kvůli svému zdravotnímu stavu, je nucen žádat o plný invalidní důchod. V doplnění
kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nezákonnost rozhodnutí spatřuje v porušení jedné
ze základních zásad, kterými je správní řízení ovládáno, a to zásadu součinnosti podle
§4 správního řádu. Podle tohoto ustanovení je správní orgán povinen v souvislosti se svým
úkonem poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li
to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Správní orgán však
takto nepostupoval, stěžovatele v rozhodující fázi správního řízení o jeho právech, procesních
úkonech a jejich včasnosti nepoučil. Krajský soud považoval za žalobu podání stěžovatele ze dne
21. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že měla žaloba napadat správní rozhodnutí ze dne 6. 12. 2011,
posoudil ji jako předčasnou. Podle stěžovatele však krajský soud pomíjí skutečnost, že stěžovatel
v souvislosti s tímto řízením jednal se správním orgánem dne 7. 12. 2011 a označil své podání
datované dnem 21. 11. 2011 za žalobu. Toto jednání se správním orgánem je třeba považovat
za úkon správního orgánu, protože byl stěžovatel vyzván, aby procesně významným pojmem
označil své podání ze dne 21. 11. 2011. Správní orgán však při tomto úkonu stěžovatele nepoučil
způsobem přiměřeným procesní situaci, ve které se s ohledem na uplatněný nárok na důchod
nacházel. Správní orgán již z předchozích podání stěžovatele znal jejich vady, zejména jejich
neadresnost a nekonkrétnost. Pokud by poskytl stěžovateli přiměřené poučení a vysvětlení, bylo
by nemožné, aby stěžovatel označil své podání ze dne 21. 11. 2011 jako žalobu, kterou
je napadáno rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. Je nepochybné, že stěžovatel podáním
ze dne 21. 11. 2011 mohl reagovat pouze na rozhodnutí ze dne 9. 11. 2011, kterým ČSSZ opět
zamítla jeho žádost o přiznání starobního důchodu. Stěžovatel však tvrdí, že dne 7. 12. 2011, den
poté, co žalovaná rozhodla o zamítnutí jeho námitek a potvrzení rozhodnutí ze dne 9. 11. 2011,
již správní orgán znal toto rozhodnutí a podal mu poučení o opravném prostředku proti němu.
Stěžovatel byl proto přesvědčen o tom, že v rámci své účasti u správního orgánu dne 7. 12. 2011
podal též opravný prostředek, kterým je žaloba, a to proti rozhodnutí ze dne 6. 12. 2011. Touto
žalobou, která byla obsahově stejná jako jeho podání datované dnem 21. 11. 2011, se stěžovatel
domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2011, č. j. X. Krajský soud ve svých závěrech
nezhodnotil význam porušení zásady součinnosti, kterého se správní orgán v souvislosti s řízením
o žádosti stěžovatele o starobní důchod dopustil. Rozhodnutí krajského soudu bylo tudíž
zatíženo vadou, kvůli níž je podle přesvědčení stěžovatele nezákonné. Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě, že je kasační stížností napadeno usnesení
o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele z povahy věci v úvahu pouze kasační důvody dle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Rozsah přezkumu rozhodnutí soudu je totiž vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného
rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 2 As 45/2005 - 65,
www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni z hlediska
uplatněného stížního bodu, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně nepřisvědčil námitce stěžovatele, že projednávaná žaloba
byla podána dne 7. 12. 2011. Ve správním ani soudním spise není žádné podání stěžovatele
z tohoto dne založeno. Je proto nutno vycházet z přípisu OSSZ Cheb ze dne 7. 12. 2011, v němž
sdělila žalované, že se tohoto dne dostavil stěžovatel a uvedl, že jeho podání, které bylo žalované
odesláno dne 21. 11. 2011, je žalobou k soudu, neboť mu nebyl přiznán starobní důchod.
Na základě uvedeného má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatel učinil předmětné podání dne
21. 11. 2011 a dne 7. 12. 2011 se pouze domáhal toho, aby toto podání bylo posouzeno jako
žaloba. Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil závěru krajského soudu, že žaloba byla podána dne
21. 11. 2011.
Co se týče poučovací povinnosti správního orgánu upravené v §4 správního řádu,
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že tato nezahrnuje poučení účastníků správního řízení
o možnosti brojit proti správnímu rozhodnutí žalobou u správního soudu či o tom, které
rozhodnutí je možné správní žalobou napadnout. V projednávané věci stěžovatel navíc učinil
posuzované podání u OSSZ Cheb, tedy u jiného správního orgánu, než který vedl správní řízení.
Podle Nejvyššího správního soudu OSSZ Cheb nepochybila, jestliže žalovanou vyrozuměla
o tom, že podání ze dne 21. 11. 2011 má být podle stěžovatele posouzeno jako žaloba, aniž
se obsahem tohoto podání dále zabývala. Nejvyšší správní soud dodává, že odstranění
nedostatků, popř. nejasností obsahu podané žaloby, přísluší správnímu soudu a nikoli žalované.
Nejvyšší správní soud má stejně jako krajský soud za to, že podaná žaloba neobsahovala
náležitosti vymezené v §71 s. ř. s. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této
lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen. Krajský soud stěžovatele v souladu s citovaným ustanovením vyzval k doplnění
žaloby. V usnesení obsahujícím tuto výzvu byl stěžovatel náležitě poučen o tom, jakým
způsobem má žalobu doplnit, jakož i o tom, že neodstraní-li vady podání, soud usnesením řízení
o tomto podání odmítne. V podání doručeném krajskému soudu dne 26. 1. 2011 však stěžovatel
vytýkané nedostatky podané žaloby neodstranil, neoznačil žalobou napadené rozhodnutí datem
ani číslem jednacím. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo možno pro tyto
vady žaloby pokračovat a bylo nutné žalobu odmítnout podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil závěru krajského soudu, že žalobu bylo nutno
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť byla podána předčasně. Otázkou, zda byla
žaloba podána ve lhůtě stanovené pro podání žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.) se lze zabývat teprve
poté, co je nepochybně zjištěno, proti kterému správnímu rozhodnutí žaloba směřuje. Jak již bylo
uvedeno výše, stěžovatel toto krajskému soudu ani na výzvu nesdělil, rovněž z obsahu jeho
podání ze dne 26. 1. 2012 nebylo možné jakkoli dovodit, že jeho žaloba směřuje právě proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2011, č. j. X.
Nejvyšší správní soud zde pouze poznamenává, že pokud by žaloba stěžovatele podaná
dne 21. 11. 2011 směřovala proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2011, č. j. X, o zamítnutí
žádosti o přiznání starobního důchodu, byla by tato žaloba pro nevyčerpání řádných opravných
prostředků v řízení před správním orgánem (tj. námitek podle §88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.) nepřípustná podle §68 písm. a) s. ř. s. a krajský soud by byl povinen ji podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. odmítnout. Pokud by žaloba podaná dne 21. 11. 2011 byla dodatečně označena
jako žaloba směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 12. 2011, č. j. X, o zamítnutí námitek
stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2011, č. j. X, jednalo by se ve svém důsledku
o žalobu podanou proti rozhodnutí, které v té době nebylo vydáno. V takovém případě by byla
žaloba podána dříve, než začala plynout lhůta pro její podání (§72 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu
by proto bylo nutno jako předčasnou podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
Nejvyšší správní soud se tedy ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Plzni, že žalobu
stěžovatele bylo nutno odmítnout, byť k tomuto postupu byly podle něj dány jiné důvody.
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti stěžovatele žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly.
Ustanovenému zástupci stěžovatele přiznal soud odměnu za tři hlavní úkony právní služby podle
§7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů, tj. 3 x 500 Kč,
k nimž náleží náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 této vyhlášky, tj. 3 x 300 Kč, celkově
tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaný je plátcem DPH, navyšuje se uvedená částka
s ohledem na ustanovení §57 odst. 2 s. ř. s. o 20 % na částku 2880 Kč. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese stát (ust. §60 odst. 4 s. ř. s.) .
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 3. července 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu