ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.7.2012:16
sp. zn. 3 Ads 7/2012 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: M. M., zastoupený
advokátem JUDr. Jaroslavem Sýkorou, se sídlem Zahradnická 74, Příbram III, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2011, č. j. 43 Ad
45/2010 – 73, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2011,
č. j. 43 Ad 45/2010 – 73, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Praze (dále jen „krajského soudu“) ze dne 28. 11. 2011, č. j. 43 Ad 45/2010 –
73, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky č. I. ze dne 10. 5. 2010, č.j. x (dále jen
„napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí stěžovatelky č. I. ze dne
11. 2. 2010, č. x, jakož i toto prvostupňové rozhodnutí, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Tímto rozhodnutím byl odňat starobní důchod od 6. 12. 2009 podle ustanovení §56 odst. 1
písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. pro nesplnění podmínek nároku na starobní důchod z důvodu
nezískání potřebné délky doby pojištění v preferované pracovní kategorii pro snížení
důchodového věku.
Krajský soud na základě žaloby podané žalobcem a provedeného dokazování zrušil
napadené rozhodnutí a věc vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení, přičemž zavázal stěžovatelku
právním názorem, že je povinna provést ve věci nové dokazování doby pojištění odpracované
v preferované pracovní kategorii I. A. Ze žádného právního předpisu neplyne upřednostnění
důkazu provedeného zvláštním způsobem (např. ve formě potvrzení vystaveného
zaměstnavatelem) před důkazy navrženými žalobcem (např. svědecké výpovědi). Z dokazování
provedeného až v řízení o žalobě podle názoru krajského soudu jednoznačně vyplynulo,
že žalobce minimálně od roku 1979 až do roku 1992 pracoval v provozovně, kde byli všichni
zařazeni v I. A pracovní kategorii. V tom krajský soud spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí.
V kasační stížnosti podané z důvodu nezákonnosti napadeného rozsudku [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a vadách
řízení [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], mj. stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnila tím, že pokud Nejvyšší správní soud zruší napadený
rozsudek, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky zrušeno, dostane se věc do stadia nového posouzení
žaloby. Pokud by pak v dalším řízení krajský soud rozhodl opačně, mělo by to za následek,
že by původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživlo“. Případné nové rozhodnutí
stěžovatelky vydané v mezidobí za účelem realizace původního rozsudku krajského soudu
by však tímto novým „opačným“ rozsudkem krajského soudu nebylo dotčeno. Nastala
by tak situace, v níž by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Jelikož se jedná
o nežádoucí výsledek, který je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný, došlo
by podle stěžovatelky k naplnění pojmu „nenahraditelné újmy“, jejíž vznik je jednou z podmínek
přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb. účinného od 1. 1. 2012
soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší
správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud vnímá možnost
přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný
účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu napadená kasační stížností jsou tak v zásadě
pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní soud judikoval, že není-li odkladný účinek dán
ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno krajským soudem, povinen
pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném
soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost (viz blíže usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, že i správní orgán může
navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných
důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li
ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však
na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může
být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
v citovaném usnesení připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatelky jsou naplněny. Přitom přihlédl i k tomu, že podle závazného
právního názoru krajského soudu má stěžovatelka provádět nové dokazování, které podle
jejího názoru není na místě, neboť ke zjištění doby pojištění v preferované pracovní kategorii
dostačují evidenční listy důchodového zabezpečení. Stěžovatelce tak je třeba dát za pravdu
v tom, že nebezpečí hrozící v případě vydání nového rozhodnutí o žádosti žalobce ještě předtím,
než zdejší soud rozhodne o předmětné kasační stížnosti stěžovatelky, je v rozporu s principem
právní jistoty a naplňuje tak znaky „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti se nepřiměřeným způsobem dotýkalo nabytých práv třetích osob či bylo v rozporu
s veřejným zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu