ECLI:CZ:NSS:2012:3.AOS.2.2012:34
sp. zn. 3 Aos 2/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: J. L., zast.
Dr. Jiřím Škůrkem, obecným zmocněncem, bytem Lesnická 62, Brno, proti odpůrkyni: Rada
obce Pasohlávky, se sídlem Pasohlávky č. p. 1, zastoupená Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou, se
sídlem Sady 28. října 431, Břeclav, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 – 68, o návrhu odpůrkyně na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 66 A 1/2012 – 68, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se odpůrkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 –
68 (dále jen „napadený rozsudek“) a odmítnutí návrhu, jakož i přiznání plné náhrady nákladů
řízení. Eventuálně stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a „vrácení věci k soudu
prvního stupně k dalšímu řízení“. Napadeným rozsudkem krajský soud zrušil opatření obecné
povahy - Územní opatření o stavební uzávěře Pasohlávky vydané odpůrkyní dne 6. 4. 2012,
č. 364/2012 (dále jen „opatření“), které se týkalo vymezené části katastrálního území Mušov.
V rámci své kasační stížnosti stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ustanovením §73 s. ř. s. Svou žádost
stěžovatelka odůvodňuje tím, že vydáním napadeného rozsudku bylo zrušeno územní opatření
o stavební uzávěře v k. ú. Mušov, jehož účelem bylo do doby vydání připravovaného nového
územního plánu poskytnout ochranu předmětnému území tak, aby nadále mohlo plnit funkci
biokoridoru.
Konkrétně stěžovatelka opírá svou žádost o tvrzení, že v předmětném území dotčeném
stavební uzávěrou probíhá v současné době proces legalizace staveb různého charakteru,
a to na pozemcích parc. č. x, x, x, x, x, x a parc. č. st. x v k. ú. Mušov tak, aby se podařilo tyto
stavby dodatečně stavebně povolit a následně zkolaudovat do doby vydání územního plánu, který
v daném území stanovuje šířku nivní větve biokoridoru na 50 m, a kdy tyto stavby tuto šířku
nedodržují, resp. nacházejí se ve vzdálenosti bližší od břehu vodní nádrže Nové Mlýny a
neakceptují tak ochranu biokoridorů a biocenter, jejichž plochy je nutno respektovat. Podle
stěžovatelky byla stavební uzávěra vydána právě pro území, kde panovaly obavy, že by jinak
mohlo dojít k zásahům takového charakteru, který je neslučitelný s ochranou biokoridoru. Po
zrušení předmětné stavební uzávěry by byla nevratně stěžovatelce způsobena závažná újma
spočívající v dokončení procesu legalizace předmětných staveb v daném území v mezidobí, než
bude rozhodnuto o této kasační stížnosti. Stěžovatelka se zároveň nedomnívá, že by přiznáním
odkladného účinku bylo nepřiměřeně zasaženo do práv třetích osob nebo jakkoliv nastal rozpor
s veřejným zájmem, kdy naopak je ve veřejném zájmu chránit dotčené území a respektovat zde se
nacházející biocentra a biokoridory, které stavební činnost vylučují. K důkazu navrhla několik
spisů z řízení o dodatečném povolení stavby vedených Městským úřadem v Pohořelicích.
Napadeným rozsudkem krajský soud zrušil opatření obecné povahy - Územní opatření
o stavební uzávěře Pasohlávky vydané odpůrkyní dne 6. 4. 2012, č. 364/2012, které se týkalo části
katastrálního území Mušov. Jednalo se o jižní část pobřeží vodního díla Nové Mlýny – horní
nádrž, které je vyznačeno v mapovém podkladu, který je přílohou tohoto opatření. Podle čl. II
se v tomto vymezeném území omezuje a zakazuje stavební činnost z důvodu, aby nedošlo
ke ztížení či znemožnění budoucího využití území podle připravované územně plánovací
dokumentace, tj. podle čl. IV opatření do nabytí účinnosti územního plánu Pasohlávky.
V připravovaném územním plánu nejsou v ploše stavební uzávěry Pasohlávky navrženy žádné
nové plochy určené k výstavbě.
Krajský soud zrušil předmětné opatření obecné povahy z důvodu, že stěžovatelka
se nedostatečně (nepřezkoumatelně) vypořádala s námitkami v rozhodnutí o námitkách, které
je součástí předmětného opatření, a dále se též dopustila procesní vady spočívající v tom,
že se nevypořádala se všemi námitkami podanými v rámci řízení o návrhu. Podle krajského soudu
chyběl „přezkoumatelný důvod pro vydání územního opatření o stavební uzávěře“, přičemž krajský soud
přisvědčil navrhovateli v tom, že by v územním opatření o stavební uzávěře měly být
specifikovány všechny pozemky, kterých se stavební uzávěra týká, nikoliv pouze vymezení
ohraničení tohoto území, když navíc je zřejmé, že hranice probíhá rovněž přes pozemky, nikoliv
pouze v jejich hranicích. Proto byl způsob, jakým došlo k vytýčení stavební uzávěry, neurčitý.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije
v případě rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti přiměřeně.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. upravuje podmínky pro přiznání odkladného účinku. Soud
na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 4 s. ř. s. platí, že usnesení o návrhu
na přiznání odkladného účinku musí být vždy odůvodněno.
Nejvyšší správní soud judikoval, že v případě odkladného účinku kasační stížnosti
(dle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 s. ř. s.) musí být vliv stížností napadeného rozhodnutí krajského
soudu na právní sféru stěžovatele zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny
s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít.
Újmu tvrzenou navrhovatelkou je nutno posuzovat v širším kontextu s přihlédnutím
ke specifické povaze opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy, na rozdíl od správních
rozhodnutí, proti nimž lze podat žalobu a na něž prvotně dopadá §73 s. ř. s., zasahuje širší
okruh osob, nikoli pouze v rozhodnutí jmenovitě vymezeného adresáta. Z tohoto úhlu pohledu
je také tedy nutno nazírat možnou újmu, která by v důsledku napadeného opatření obecné
povahy mohla vzniknout.
V posuzované věci je argumentace stěžovatelky (odpůrkyně), která vydala předmětné
opatření o stavební uzávěře, opřena o tvrzení, že v případě pravomocného zrušení předmětného
opatření může dojít k legalizaci staveb, které jsou umístěny v území dotčeném předmětným
opatřením. Jak je zřejmé z podání účastníků v této věci, účelem vydání opatření bylo znemožnit
nejen novou výstavbu ve vymezeném území v k. ú. Mušov, ale také znemožnit dodatečné
povolení staveb nacházejících se v tomto území doposud nelegálně. Při posouzení oprávněnosti
žádosti o přiznání odkladného účinku však Nejvyšší správní soud nemohl předjímat hodnocení
procesní a věcné správnosti vydaného opatření.
Podle ustanovení §129 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „stavební zákon“) platí, že stavbu, která byla provedena bez rozhodnutí
nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním,
a která doposud nebyla dodatečně povolena, lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její
vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou
územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo
s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není
prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,
c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným
zvláštním právním předpisem.
Podle ustanovení §192 stavebního zákona platí, že na postupy a řízení se použijí
ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle ustanovení §64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. správní orgán může řízení
usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce.
Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že u příslušného stavebního úřadu (Městského
úřadu v Pohořelicích) probíhají pod stěžovatelkou konkretizovanými spisovými značkami řízení
o dodatečných povoleních staveb, které se nalézají v dotčeném území. Vzhledem k tomu,
že probíhající řízení o přezkumu předmětného opatření, jímž byla v části k. ú. Mušov vyhlášena
stavební uzávěra, které je nyní ve fázi řízení o kasační stížnosti, je bezesporu (a to bez ohledu
na přiznání či nepřiznání odkladného účinku předmětné kasační stížnosti) s ohledem na citovaná
ustanovení §129 stavebního zákona řízením o předběžné otázce. Jakkoliv správní řád pamatuje
na tuto situaci oprávněním správního orgánu přerušit z tohoto důvodu správní řízení,
je si Nejvyšší správní soud vědom toho, že stěžovatelka není v souladu s ustanovením §109
stavebního zákona účastnicí těchto řízení před Městským úřadem v Pohořelicích. Z tohoto
pohledu je její návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti napadenému
zrušujícímu rozsudku krajského soudu opodstatněný, neboť v těchto správních řízeních
jí nepřísluší přerušení těchto řízení navrhovat; tento postup je navíc na uvážení správního orgánu.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci vážil na jedné straně újmu, která by mohla
vzniknout stěžovatelce, pokud by odkladný účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, s újmou,
která by vznikla navrhovateli a dalším osobám dotčeným předmětným opatřením v případě
přiznání odkladného účinku (srv. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010 – 45, přístupné na www.nssoud.cz). Jakkoliv Nejvyššímu správnímu
soudu nepřísluší udělat si jakýkoliv úsudek o tom, zda by předmětné stavby byly dodatečně
legalizovány, pokud by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, vnímá Nejvyšší správní
soud na straně druhé skutečnost, že případné dodatečné povolení těchto staveb na základě nyní
pravomocně zrušené stavební uzávěry před konečným posouzením Nejvyšším správním soudem
by neodpovídalo principu ochrany právní jistoty, konkrétně ochrany nabytých práv v kontextu
zohlednění relevantních veřejných zájmů definovaných příslušnými právními předpisy. Hrozící
újma zde tedy primárně spočívá v rovině nastolení určitého právního stavu, který by stěžovatelka
mohla posléze obtížně zvrátit. Naproti tomu, přiznání odkladného účinku se žádným způsobem
nenahraditelně ani nevratně nedotkne nepřiměřeně práv navrhovatele ani dalších osob (vlastníků
pozemků v dotčené části k. ú. Mušov či potenciálních dalších stavebníků, kteří by mohli
při absenci územně-plánovací dokumentace obce Pasohlávky i absenci pravomocně zrušených
Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje chtít stavět na dotčených pozemcích), vůči nimž
předmětné opatření vyvolalo právní účinky. Potvrdí-li Nejvyšší správní soud názor krajského
soudu o nepřezkoumatelnosti předmětného opatření a procesní nesprávnosti postupu jeho
vydání, pak spolu s jeho rozhodnutím ve věci samé přestane odkladný účinek kasační stížnosti
působit, bude-li rozhodnuto opačně, pak k žádné újmě přiznáním odkladného účinku předmětné
kasační stížnosti nedojde, neboť předmětné opatření zůstane i nadále v účinnosti.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu