ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.2.2012:26
sp. zn. 3 As 2/2012 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o
přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 10. 1. 2005, č.j.
KUOK/15572/04/OSV-DS/7025/SD-316, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2011, č. j. 38 Cad 4/2005 – 165,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce se v y z ý v á, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení předložil
Nejvyššímu správnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 21. 12. 2010 kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010, č. j. 38 Cad 4/2005 – 96, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 10. 1. 2005, č.j. KUOK/15572/
04/OSV-DS/7025/SD-316. Ve své kasační stížnosti žalobce požádal o ustanovení zástupce,
stejnou žádost uplatnil i ve svém podání ze dne 18. 3. 2011. Krajský soud si proto od žalobce
vyžádal potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobce zaslal krajskému
soudu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nevyplněné, pouze je označil
třemi červenými otazníky. V průvodním přípise namítl, že v prohlášení zaslaném krajským
soudem nebyli uvedeni účastníci řízení ani o jakou soudní věc se jedná.
Usnesením ze dne 30. 11. 2011, č. j. 38 Cad 4/2005 – 165, Krajský soud v Ostravě
žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Uvedl, že jednou z podmínek
pro ustanovení zástupce účastníkovi řízení je to, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Tuto podmínku musí účastník řízení soudu prokázat. Žalobce
však na výzvu soudu nezaslal vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Krajský soud tudíž nemohl posoudit, zda žalobce zákonem stanovené podmínky
pro ustanovení zástupce splňuje.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včasnou kasační stížnost, v níž žádal jeho zrušení.
Ke kasační stížnosti přiložil mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 2 As 51/2009 – 122, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads
88/2005 - 54.
Ve svém podání ze dne 20. 1. 2012 žalobce namítl, že ve věci rozhodují opakovaně
vyloučení soudci, neuvedl však, na které konkrétní soudce se toto tvrzení vztahuje. Nejvyšší
správní soud proto uvedené podání žalobce jako námitku podjatosti nevyhodnotil.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek
§102 a §104 s. ř. s. Přestože v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu musí
být stěžovatel, který sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, vyžadované podle zvláštních
zákonů pro výkon advokacie, zastoupen advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní
soud již opakovaně judikoval, že v řízení, v němž kasační stížnost směřuje proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, není třeba splnění této podmínky
již z povahy věci vyžadovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Ostravě a po posouzení
věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož je předpoklad, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. (ve znění
do 31. 12. 2011) může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Nezbytnou podmínkou pro to, aby byl účastníku řízení ustanoven zástupce podle
§35 odst. 8 s. ř. s., je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Aby soud mohl
tuto skutečnost zhodnotit, musí mu účastník poskytnout součinnost v tom smyslu, že soudu sdělí
své majetkové poměry. V souzené věci žalobce nezaslal krajskému soudu navzdory výzvě řádně
vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Námitka žalobce,
že z výzvy nebylo zřejmé, o jakou soudní věc se jedná, je nepřípadná, neboť na samotném
formuláři prohlášení byla uvedena příslušná spisová značka. Krajský soud nepochybil, jestliže
se za této situace dále nezabýval tím, zda je u žalobce splněn předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud tedy shledal postup krajského soudu, jímž soud
žalobci neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jako zákonu odpovídající.
Žalobce přiložil ke kasační stížnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 7. 2009, č. j. 2 As 51/2009 – 122, www.nssoud.cz, v němž se soud zabýval situací,
kdy stěžovatel ve formuláři prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl,
že nedisponuje žádnými příjmy. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v takovém případě
je na soudu, aby provedl další kroky k získání podkladů pro účely rozhodnutí na základě
dostatečně zjištěného stavu věci, resp. aby alespoň přesvědčivě zpochybnil věrohodnost
jeho prohlášení a neexistenci žádných příjmů. Tvrdí-li stěžovatel, že žádné příjmy nemá, nelze
po něm spravedlivě požadovat, aby toto své tvrzení prokázal; obecně je totiž poměrně
komplikované prokazovat, že někdo něco nemá, tedy prokazovat neexistenci něčeho. Uvedené
rozhodnutí však nelze na souzenou věc aplikovat, neboť žalobce formulář prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech vůbec nevyplnil.
V projednávané věci nelze aplikovat ani rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 2. 2006 , č. j. 3 Ads 88/2005 – 54, www.nssoud.cz. Soud se zde totiž zabýval pouze právní
otázkou, zda právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení
před soudem zahrnuje i právo na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení
zástupce ve svém návrhu označuje. Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli i v tomto případě
soud rozhodoval ve věci žalobce S. M., jednalo o zcela jinou otázku než je přisuzována
v projednávané věci.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen
advokátem, vyzývá Nejvyšší správní soud žalobce podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.,
aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc udělenou
advokátovi, který jej bude zastupovat v tomto řízení.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší, žalovaný nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Nepředložení plné moci advokáta brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Nebude-li uvedená plná moc soudu předložena ve stanovené lhůtě, kasační
stížnost žalobce bude odmítnuta.
V Brně dne 10. února 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu