ECLI:CZ:NSS:2012:3.AS.53.2012:48
sp. zn. 3 As 53/2012 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců: a) Sdružení
občanů Písková – Na Havránce, se sídlem Písková 394/18, Praha 4, b) T. T., oba zastoupeni
JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem, se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, proti
žalovanému: Ing. arch. M. T., zast. JUDr. Milanem Kohoutem, advokátem, se sídlem
Břevnovská 433/12, Praha 6, za účasti: Stavební bytové družstvo POKROK, se sídlem
Kolárova 157/18, Praha 8, zast. JUDr. Markem Novotným, advokátem, se sídlem Šafaříkova 5,
Praha 2, o žalobě proti certifikátu žalovaného ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, v řízení o kasačních
stížnostech 1) žalovaného a 2) osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 8. 3. 2012, č j. 7 A 142/2010 - 68,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012, č j. 7 A 142/2010 - 68,
se zrušuje .
II. Žaloba proti certifikátu Ing. arch. M. T., ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, se odmítá .
III. Stěžovatelům se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.
Odůvodnění:
Včas podanými samostatnými kasačními stížnostmi napadli 1) žalovaný a 2) osoba
zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelé“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu
v Praze (dále též „městský soud“), jímž byl k žalobě žalobce a) zrušen certifikát žalovaného
ze dne 26. 7. 2010, čj. 711025, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Městský soud žalobě vyhověl zejména s odůvodněním, že se žalovaný nedostatečně
vypořádal s okruhem osob, kterým by jinak příslušelo postavení účastníků řízení.
V kasační stížnosti žalovaného tento stěžovatel (1) s důvody zrušovacího rozsudku
zásadně nesouhlasí, je toho názoru, že postupoval v souladu se zákonem a současně i v souladu
s předchozí judikaturou. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obdobně i osoba zúčastněná na řízení jako stěžovatel (2) s důvody zrušovacího
rozsudku nesouhlasí a taktéž rozporuje názor Městského soudu v Praze na postavení subjektů,
jimž by jinak příslušelo postavení účastníků řízení. Proto osoba zúčastněná na řízení také navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, ze závazkem, respektovat právní názor kasačního soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.
Nejvyšší správní soud přitom zejména přihlédl ke v mezidobí přijatému usnesení
zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/20012 - 9, a tam zaujatému právnímu
názoru, jímž se Nejvyšší správní soud cítí být vázán.
Zvláštní senát v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že: Autorizovaný inspektor jmenovaný
podle §143 a násl. stavebního zákona z roku 2006 není správním orgánem ve smyslu §1 odst. 1 správního
řádu z roku 2004 a §4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Jím vydaný certifikát (§117 odst. 2
stavebního zákona z roku 2006) není rozhodnutím správního orgánu (§67 správního řádu z roku 2004, §65
s. ř. s.) přezkoumatelným ke správní žalobě soudem, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy uzavřené
se stavebníkem.
V řízení o žalobě i v řízení o kasační stížnosti je vždy třeba zkoumat, zda v řízení
před krajským (městským) soudem byly splněny podmínky řízení. V případě žaloby podávané
jako žaloby proti rozhodnutí ve smyslu §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jak tomu bylo v této věci, je vždy třeba,
aby ten, kdo podává takovou žalobu tvrdil, že byl na svých (veřejných subjektivních) právech
zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (pro takový
úkon s. ř. s. utváří legislativního zkratku „rozhodnutí“).
Ustanovení §70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny
úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. S ohledem na vymezení v §2 s. ř. s.
a použitou legislativní zkratku v §65 odst. 1 s. ř. s. lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu
posledně citovaného ustanovení lze považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, a jen proti takovýmto
rozhodnutím je žalobce legitimován brojit postupem podle §65 a násl. s. ř. s. Certifikátem
autorizovaného inspektora však podle závazného právního názoru z citovaného usnesení
zvláštního senátu nejen není rozhodováno o právech a povinnostech, ani se jím práva
či povinnosti závazně neurčují, ale dále autorizovaný inspektor současně ani není správním
orgánem.
Z uvedených důvodů Městský soud v Praze pochybil, když žalobu jako nepřípustnou
neodmítl [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Proto Nejvyšší správní soud zároveň se zrušením
nezákonného rozsudku městského soudu podanou žalobu odmítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
neboť již v řízení před městským soudem byl důvod pro odmítnutí návrhu pro nepřípustnost
vyplývající z kompetenční výluky ve smyslu §70 písm. a) s. ř. s. Za tohoto stavu věci bylo
bezpředmětné, aby se Nejvyšší správní soud zabýval důvodností námitek obsažených v kasační
stížnosti.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo zrušeno
a žaloba byla odmítnuta, rozhodoval Nejvyšší správní soud o nákladech řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení před městským (krajským) soudem (§110 odst. 2 s. ř. s.). Podle §60 odst. 3
s. ř. s. v případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Podle §60 odst. 1, §120 s. ř. s. platí (v případě nákladů řízení o kasační stížnosti), že nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé
ovšem ve věci plný úspěch neměli (navrhovali sice zrušení rozsudku městského soudu, ale nikoliv
již odmítnutí žaloby). Proto soud v souladu s výše uvedeným ustanovením s. ř. s. rozhodl,
že stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti taktéž nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu