ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.100.2012:20
sp. zn. 4 Ads 100/2012 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: R. L.,
zast. JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou, se sídlem Michálkovická 108, Ostrava - Slezská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2012,
č. j. 18 Ad 90/2011 - 56,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2012, č. j. 18 Ad 90/2011 - 56,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 6. 2011, č. j. X, zamítla žádost žalobce o invalidní
důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění tohoto
rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze
dne 9. 5. 2011 není žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %.
Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2011, č. j. X, žalovaná zamítla námitky a uvedené
prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách žalovaná uvedla, že
pro účely námitkového řízení vypracovala posudek o invaliditě ze dne 25. 8. 2011. V něm bylo
zjištěno, že žalobce není invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost jen o 10
%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším
dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je přitom astma pod kontrolou, které odpovídá
zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole X, oddílu B, položce 3, písm. a) Přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity - dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Nejedná se tedy o astma pod
částečnou kontrolou odpovídající písmenu b) téže položky, jak se uvádí v posudku okresní správy
sociálního zabezpečení, nicméně ani odlišné posouzení rozhodného zdravotního postižení
žalobce nevedlo posudkovou lékařku žalované k závěru o invaliditě žalobce. Posudek o invaliditě
opatřený v řízení o námitkách vycházel podle žalované ze zdravotnické dokumentace praktického
lékaře žalobce i z dalších lékařských zpráv, zabýval se námitkami žalobce a komplexně posoudil
jeho zdravotní stav.
V řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované o námitkách žalobce mimo jiné
poukázal na svá další onemocnění, kterými se žalovaná při posuzování jeho zdravotního stavu
vůbec nezabývala.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č. j. 18 Ad 90/2011 - 56, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí žalované o námitkách jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění
tohoto rozsudku soud uvedl, že si pro účely přezkumného soudního řízení opatřil posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudkové komise“)
ze dne 17. 5. 2012. V něm posudková komise uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce je lehké funkční postižení při poruše štítné žlázy
(poradiační hypotyreóza), a to s ohledem na uváděné potíže s tím související, jak je únavnost,
dušnost při námaze a významná nadváha. Poradiační hypotyreóza je na substituční léčbě
uspokojivě kompenzována a funkční postižení je lehké. Dalšími příčinami dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce jsou arteriální hypertenze s minimálním postižením,
která je kontrolována léčbou, a astma bronchiale, jež je pod kontrolou bez pravidelné léčby.
Rozhodné zdravotní postižení posudková komise podřadila pod kapitolu IV, položku 1, písm. b)
Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a podle něho stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na
15 % s tím, že zdravotní stav žalobce posudkově neodpovídá hodnocení podle písm. c) či d)
uvedené položky. Odlišné hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posudkové lékařce
žalované podle posudkové komise nemá podstatný vliv na výsledek posouzení. Posudková
komise postihla veškerá zdravotní omezení žalobce, při vypracování posudku vycházela z jeho
kompletní zdravotnické dokumentace a i přes rozdílné posudkové zhodnocení se shodla
s posudkovou lékařkou žalované na tom, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou napadeného
rozhodnutí invalidní v žádném stupni. Členem posudkové komise byl i internista, do jehož oboru
náleží rozhodné zdravotní postižení žalobce. O úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku
posudkové komise ze dne 17. 5. 2012 tedy nelze podle závěru krajského soudu pochybovat.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem
stanovené lhůtě kasační stížnost. V jejím doplnění namítl, že posudky okresní správy sociálního
zabezpečení, žalované i posudkové komise dospěly k naprosto odlišným závěrům. Ty se netýkají
pouze stanovení rozhodného zdravotního postižení, nýbrž i míry poklesu pracovní schopnosti.
Tyto odlišnosti svědčí o neobjektivitě posudků, které jsou opakovaně měněny, avšak vždy se
závěrem, že pojištěnec není invalidní. Na tento rozpor poukázal již v žalobním řízení a navrhoval
provedení srovnávacího posudku od jiné posudkové komise. Takový důkaz však nebyl krajským
soudem proveden. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2012, č. j. 18 Ad 90/2011 - 56, zrušil a věc
vrátil žalované k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že vůči napadenému rozsudku nemá
žádné výhrady, a proto nevyužívá možnosti se ke kasační stížnosti podrobněji vyjádřit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Uvedenou stížnostní námitku lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti uvedený v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. V ní totiž stěžovatel namítl nedostatečnost a nesprávnost posouzení svého
zdravotního stavu posudkovými orgány. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení
zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního
předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá.
Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.
Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud
při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho
jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě
proti rozhodnutí o invalidním důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím
udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné
chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo
neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou
odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61,
publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 – 58,
www.nssoud.cz).
Posudková komise v posudku ze dne 17. 5. 2012 označila za rozhodující zdravotní
postižení stěžovatele toto onemocnění: „Poradiační hypotyreóza na substituci“. Do diagnostického
souhrnu pak zařadila i tato další zdravotní postižení stěžovatele: „Přetlaková choroba. Obezita
při hypotyreóze s podílem hyperalimentace. Astma bronchiale pod kontrolou. Ztukovatění jater susp. Syndrom
časné repolarizace komor dle dok. Hyperurikémie. Hyperlipidémie smíšená. Fumátor. Myopie.“.
V posudkovém zhodnocení pak posudková komise uvedla tyto skutečnosti:
„Zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, za rozhodující příčinu považuje PK MPSV ČR
lehké funkční postižení při poruše štítné žlázy (iradiační hypotyreóza), a to s ohledem na uváděné potíže
s ní související - únavnost, dušnost při námaze, významnou nadváhu, která též částečně souvisí s tímto
onemocněním a částečně souvisí i s hyperalimentací - nadměrným příjmem kalorií. Poradiační hypotyreóza je
na substituční léčbě uspokojivě kompenzovaná, funkční postižení hodnotí komise jako lehké. Součástí DNZS
jsou arteriální hypertenze s minimálním postižením, kontrolovaná léčbou a astma bronchiale t. č. pod kontrolou
bez pravidelné léčby. Výše uvedená další onemocnění již nezvyšují procentní míru poklesu pracovní schopnosti dané
základním onemocněním. PK MPSV ČR hodnotí sice rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu odlišně proti lékařům LPS ČSSZ, na výsledek posouzení tato skutečnost ale nemá podstatný vliv.
Posudkově odpovídá hodnocení dle kapitoly IV, pol. 1b), nejsou splněna klinická kritéria pro hodnocení dle
pol. 1c) a 1d). (Arteriální hypertenze s minimálním postižením, bez objektivně prokázaných morfologických
či funkčních změn jsou hodnoceny dle kapitoly IX, pol. 8 a) 5 %, astma bronchiale pod kontrolou je hodnoceno
dle kap. X, odd. B, pol. 3a) 5-10 %.). Pracovně je posuzovaný omezen pro fyzicky těžké práce, práce ve výškách
a noční práce. Je schopen využít získané kvalifikace i se rekvalifikovat. Rozhodují příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní
postižení uvedené v kapitole IV, položce 1b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stavuje míra poklesu
pracovní schopnosti 15 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu §3, 4 citované vyhlášky
nemění.“
Podle závěru posudkové komise tedy stěžovatel k datu vydání rozhodnutí žalované
o námitkách nebyl invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Posudková komise tedy v posudku ze dne 17. 5. 2012 označila za zdravotní postižení,
které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, poradiační
hypotyreózu na substituci. Toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu IV, položku 1,
písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v němž je upraveno lehké funkční postižení
při poruše štítné žlázy, a podle něho stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 15 %.
Naproti tomu lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná v posudku o invaliditě ze dne
10. 5. 2011 i lékařka žalované v posudku o invaliditě ze dne 25. 8. 2011 shodně označili
za rozhodné zdravotní postižení stěžovatele astma bronchiale, které podřadili pod kapitolu X,
oddíl B, položku 3 Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Podle posudkového lékaře okresní správy
sociálního zabezpečení se přitom jednalo o astma bronchiale pod částečnou kontrolou, které
podle písmena b) téže položky způsobuje míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %.
Posudková lékařka žalované pak dospěla k závěru, že astma bronchiale je pod kontrolou, a proto
podle písmena a) uvedené položky stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 10 %.
Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
zdravotní stav pojištěnců Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. V řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované o invalidním důchodu je tak posudek posudkové komise obligatorním
a stěžejním důkazem, který si správní soud opatřuje za účelem posouzení zdravotního stavu
žalobce, a nikoliv kvůli ověření správnosti posudkového zhodnocení učiněného ve správním
řízení. Pokud tedy posudková komise dospěje k odlišnému výsledku posouzení zdravotního stavu
a míry poklesu pracovní schopnosti než lékaři okresní správy sociálního zabezpečení a žalované,
nemůže soud zrušit rozhodnutí správního orgánu a vrátit mu věc za účelem doplnění skutkového
stavu, nýbrž musí na základě posudku posudkové komise, případně dalších důkazů, učinit závěr
o invaliditě žalobce a eventuálně o jejím stupni, nebo si vyžádat doplnění posudku, pokud není
náležitě odůvodněn. S ohledem na již zmíněný důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost posudku posudkové komise však musí být v tomto posudku náležitě objasněno,
z jakých důvodů je nutné se odchýlit od kvalifikace rozhodného zdravotního postižení učiněné
lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a žalované a oproti nim stanovit jinou míru
poklesu pracovní schopnosti.
Tomuto požadavku posudková komise nedostála, neboť v posudku ze dne 17. 5. 2012
neobjasnila, proč považuje poruchu štítné žlázy za závažnější zdravotní postižení stěžovatele než
astma. Posudková komise totiž pouze bez bližšího vysvětlení uvedla, že astma bronchiale je
v současnosti pod kontrolou bez pravidelné léčby, že je hodnoceno podle kapitoly X, oddílu B,
položky 3, písm. a) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a že způsobuje pokles pracovní schopnosti
v rozmezí 5-10 %. Přitom toto zdravotní postižení označila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele posudková lékařka Okresní správy sociálního
zabezpečení Pardubice v posudku ze dne 15. 12. 2005, na jehož základě byl stěžovateli ponechán
částečný invalidní důchod, jakož i posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení
Karviná v posudku ze dne 1. 4. 2010, v němž bylo shledáno, že stěžovatel již není od tohoto data
invalidní. Za této situace měla posudková komise uvést, jaká konkrétní zjištění učiněná
v příslušných lékařských zprávách a jaké konkrétní skutečnosti svědčí o tom, že astma již nelze
považovat za rozhodné zdravotní postižení stěžovatele.
Takto měla posudková komise postupovat zvláště za situace, kdy zdravotní dokumentace
obsahuje interní nález MUDr. Jiřího Spilky ze dne 13. 12. 2010, který po provedeném funkčním
vyšetření plic učinil tento závěr: „Normální VC, lehká až středně těžká, na úrovni malých dechových cest
až těžká obstrukční ventilační porucha.“ Tato lékařská zpráva zřejmě nekoresponduje se závěrem
posudkové komise o tom, že astma bronchiale je pod kontrolou a že toto zdravotní postižení je
nutné podřadit pod kapitolu X, oddílu B, položky 3, písm. a) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Naopak by mohla svědčit o tom, že se jedná o astma jen pod částečnou kontrolou, což by
případně umožnilo kvalifikaci tohoto zdravotního postižení podle písmena b) téže položky,
stanovení míry poklesu pracovní schopnosti v horní polovině tam uvedeného rozpětí ve výši
minimálně 35 % a uznání invalidity prvního stupně stěžovatele. Posudková komise proto byla
povinna se v posudku ze dne 17. 5. 2012 s těmito rozpornými zjištěními vyrovnat a uvést, proč
nemohou zpochybnit posudkový závěr o tom, že stěžovatel není invalidní v žádném stupni.
Posudková komise se však náležitě nezabývala ani povahou a závažností poruchy štítné
žlázy, jež označila z rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele.
V posudku ze dne 17. 5. 2012 totiž bez bližšího vysvětlení jen zmínila, že poradiační hypotyreóza
je na substituční léčbě uspokojivě kompenzovaná a funkční postižení je lehké. Endokrinologický
nález MUDr. I. H. ze dne 8. 2. 2011, jehož obsah posudková komise jen citovala a nehodnotila,
přitom není natolik jasný a jednoznačný, aby z nich i osoby bez medicínských znalostí mohly
seznat to, že se jedná jen o lehké, a nikoliv o středně těžké funkční postižení při poruše štítné
žlázy, zvláště když je v něm popisována dlouhodobá únava stěžovatele. Posudková komise se
tedy měla zabývat povahou poruchy štítné žlázy na základě posudkového hlediska uvedeného
v kapitole IV, položce 1 Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., což však neučinila, takže její závěr o
nutnosti podřazení tohoto onemocnění pod písmeno b) téže položky nelze považovat za
přesvědčivý.
Stejné nedostatky vykazuje posudek ze dne 17. 5. 2012 i ve vztahu k arteriální hypertenzi,
která byla podle posudkové komise taktéž příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky nezbývá než posudek posudkové komise
ze dne 17. 5. 2012 označit za nepřesvědčivý a neúplný. Krajský soud tedy pochybil, když z takto
nedostatečně odůvodněných závěrů posudkové komise vycházel. Toto pochybení přitom mohlo
mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele a v důsledku
toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity podle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění. V dané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 4
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí.
V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudek, v němž posudková komise
odstraní shora uvedené nedostatky svého posudku ze dne 17. 5. 2012. Posudková komise
v doplnění posudku provede zevrubné posouzení povahy a závažnosti všech zdravotních
postižení, které jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, určí
rozhodné zdravotní postižení a podle něho stanoví míru poklesu pracovní schopnosti. Přitom
se náležitě vypořádá s příslušnými lékařskými zprávami a s tvrzeními stěžovatele. Krajský soud je
však oprávněn požádat posudkovou komisi o doplnění posudku i v jiném, než naznačeném
směru, či provést další důkazy, pokud taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo.
Při pochybnostech o objektivitě doplňujícího posudku si krajský soud opatří stěžovatelem
požadovaný srovnávací posudek od jiné posudkové komise.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti, včetně odměny za zastupování a náhrady
hotových výdajů ustanovené zástupkyni stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu