ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.105.2012:37
sp. zn. 4 Ads 105/2012 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Ing. E. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 -
Smíchov, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2011, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, č. j. 2 Ad 95/2011 – 25, o
návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012,
č. j. 2 Ad 95/2011 – 25, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaná (dále též „stěžovatelka“) brojila proti
rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 8. 8. 2012,
č. j. 2 Ad 95/2011 – 25, jímž městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 2. 12. 2011,
č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“) a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím bylo o námitkách žalobkyně proti
prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu ze dne 3. 10. 2011, č. j. X (jímž žalovaná zamítla
žádost žalobkyně, aby při výpočtu výše starobního důchodu byla zohledněna doba od roku 1968
do roku 1980, po kterou pečovala po úmrtí rodičů o své sestry Z., nar. X a G. nar. X pro
nesplnění podmínek ustanovení §32 odst. 4 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění), rozhodnuto tak, že „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se zčásti mění tak,
že pro nesplnění podmínek ustanovení §32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., se žádost žalobkyně
zamítá a ve zbytku se toto rozhodnutí potvrzuje.“
Městský soud ve shora uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že podmínka péče podle
§32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., je splněna pouze v případě sestry žalobkyně Z., o kterou
žalobkyně pečovala od převzetí do péče 1. 7. 1967 do doby její zletilosti dne X, tedy déle než 5
let. V případě sestry G. není podle městského soudu podmínka §32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., splněna, neboť tato sestra, kterou žalobkyně převzala do péče dne 1. 7. 1967, nabyla zletilosti
dne X a žalobkyně o ni tudíž pečovala dobu kratší než 5 let. Krajský soud proto rozhodnutí
žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení s tím, aby zohlednila při přepočtu starobního
důchodu, jež byl žalobkyni přiznán, její péči o sestru Z.
V kasační stížnosti podané z důvodu nezákonnosti napadeného rozsudku [§103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „s. ř. s.“], mj. stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Svou
žádost odůvodnila tím, že pokud Nejvyšší správní soud zruší napadený rozsudek, jímž bylo
rozhodnutí stěžovatelky zrušeno, dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby. Pokud
by pak v dalším řízení krajský soud rozhodl opačně, mělo by to za následek, že by původní
zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživlo“. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu
by již ovšem nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku
krajského soudu. Nastala by tak situace, v níž by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí
o téže věci. Jelikož se jedná o nežádoucí důsledek, který je existujícími procesními instituty
prakticky neřešitelný, došlo by podle stěžovatelky k naplnění pojmu „nenahraditelné újmy“,
jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s.
Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Podle odst. 3 téhož ustanovení přiznáním odkladného účinku se pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Institut odkladného účinku žaloby, na jehož přiměřené užití odkazuje ustanovení §107
s. ř. s., z pochopitelných důvodů nepředpokládá, že by o přiznání odkladného účinku žádal
žalovaný. Jiná situace však nastává v řízení o kasační stížnosti. Žalované s ohledem na zásadu
rovnosti účastníků řízení totiž nelze upírat právo obrátit se na Nejvyšší správní soud v případě
nesouhlasu s výsledky soudního řízení vedeného krajským soudem.
Podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší
správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud vnímá možnost
přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný
účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu napadená kasační stížností jsou tak v zásadě
pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní soud judikoval, že není-li odkladný účinek
dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno krajským soudem,
povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost
(viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá,
že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný
účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání
kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním
rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným (ostatně
tyto negativní dopady konstatované v rozhodnutí zdejšího soudu doslova ocitovala žalovaná
v kasační stížnosti). Nejvyšší správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek
krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem.
Ten, vázán právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout
o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí
„obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení
v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být
dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace,
že i nové rozhodnutí krajského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové
správní rozhodnutí další žalobou, následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností,
jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů
obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení připustil, že takový případ lze řešit
přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vycházeje z uvedeného názoru rozšířeného senátu tak dospěl
k závěru, že ve zmíněném možném nežádoucím právním i procesním stavu lze u stěžovatelky
shledat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. pro rozpor s principem právní jistoty. Nejvyšší správní
soud poukazuje na to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ochrání i právní jistotu
žalobkyně, jakožto účastníka řízení o přezkum toliko jednoho správního rozhodnutí; nelze
totiž vyloučit, že stěžovatelka ani ve správním řízení, ač zavázána právním názorem krajského
soudu, námitkám žalobkyně opětovně nevyhoví. Nejvyšší správní soud uzavírá, že pozastavení
účinků napadeného rozsudku krajského soudu neúměrně nezvýhodní stěžovatelku oproti
žalobkyni. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nepřiměřeným způsobem dotýkalo nabytých práv třetích osob či bylo v rozporu
s veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že tímto rozhodnutím nepředjímá
výsledek řízení o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu