ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.108.2012:19
sp. zn. 4 Ads 108/2012 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Š. Š., zast.
JUDr. Zuzanou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Žerotínova 1155/3, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 35/2011 - 78, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 35/2011 - 78, zrušil
rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2011, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud rozhodl
o zrušení předmětného rozhodnutí z důvodu vady řízení před správním orgánem, neboť
žalovaná byla podle jeho názoru povinna rozhodnout pouze o návrhu na zvýšení invalidního
důchodu a nikoliv o odnětí invalidního důchodu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že pokud
by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky
zrušeno, dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud, vázaný rozsudkem
Nejvyššího správního soudu, může rozhodnout opačně, což by znamenalo, že původní zrušené
rozhodnutí stěžovatelky „obživne“. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by však
nebylo zrušení rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku krajského
soudu. Poté by tedy vedle sebe stála dvě opačná rozhodnutí stěžovatelky o téže věci. V této
skutečnosti stěžovatelka spatřuje nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 - 35, dostupné na www.nssoud.cz), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že stěžovatelce nelze vyhovět.
Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 - 49 ze dne 15. 7. 2009
upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný
žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní
řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje
tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem
na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů
ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku
kasační stížnosti.
Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Pokud by správní orgány neměly být vázány
pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty,
pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc
rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé
případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě nehrozí stěžovatelce
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka zatížila řízení vadou, neboť měla
rozhodnout o návrhu na zvýšení invalidního důchodu, a nikoliv o jeho odnětí.
Ve svém zrušovacím rozhodnutí přitom krajský soud nezavázal stěžovatelku právním názorem,
jak konkrétně má ve věci návrhu na zvýšení invalidního důchodu rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatelky nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu