ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.115.2012:16
sp. zn. 4 Ads 115/2012 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 –
Smíchov, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.
8. 2012, č. j. 18 Ad 10/2012 - 15,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 10. 2. 2012 u Krajského soudu v Ostravě žalobu, v níž se domáhal,
aby mu žalovaná vyplatila částku ve výši 1872 Kč, kterou mu téhož dne neoprávněně strhla
z invalidního důchodu pobíraného pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 135 Kč, v důsledku
čehož žalobce obdržel pouze 6263 Kč.
Krajský soud v Ostravě tuto žalobu usnesením ze dne 2. 8. 2012, č. j. 18 Ad 10/2012 - 15,
odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
poukázal na skutečnost, že žalovaná přípisy ze dne 24. 1. 2012 žalobci sdělila, že výkon
rozhodnutí srážkou z důchodu žalobce pro oprávněný Městský úřad Odry, pro pohledávku
ve výši 2 500 Kč s příslušenstvím a ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím, je neproveditelný, neboť
důchod žalobce nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být srážky prováděny. V jednom
z těchto přípisů je uvedeno, že „za dobu od února do března 2012 bylo z důchodu povinného
sraženo celkem 1 872 Kč.“ Žalobce se přitom svou žalobou proti žalované domáhá zaplacení této
částky, včetně náhrady nákladů řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že z obsahu podání žalobce
je zcela jednoznačné, že se nejedná o žalobu proti rozhodnutí žalované, jakožto správního orgánu
ve smyslu §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a jedná se o věc,
k jejímuž projednání je ve smyslu §9 odst. 1 o. s. ř. příslušný věcně i místně Obvodní soud
pro Prahu 5, v jehož obvodu má žalovaná sídlo. Krajský soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s.
žalobu odmítl a zároveň žalobce poučil, že může podat žalobu k věcně příslušnému Obvodnímu
soudu pro Prahu 5, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) u Krajského soudu v Ostravě
včas kasační stížnost, v níž označil usnesení krajského soudu za nezákonné.
Dne 4. 10. 2012 byla věc Krajským soudem v Ostravě předložena Nejvyššímu správnímu
soudu.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 10. 2012, č. j. 4 Ads 115/2012 – 10,
stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek
za kasační stížnost, který podle položky 19 sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích) činí 5 000 Kč. V dané věci nejde totiž o řízení, na něž by dopadalo
ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, které přiznává
osvobození od soudních poplatků pro řízení zde vyjmenovaná. Stěžovatel nepatří
ani do okruhu osob, pro které platí osvobození od soudního poplatku podle §11 odst. 2
cit. zákona. Zároveň jej vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů na adresu Nejvyššího správního soudu
ke sp. zn. 4 Ads 115/2012 sdělil, zda žádá o ustanovení advokáta anebo předložil plnou
moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatele rovněž poučil,
že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví [§9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.]. Upozornil jej současně, že řízení nebude zastaveno,
je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník
ve výše stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží,
že bez své viny nemohl poplatek zaplatit. Dále byl stěžovatel poučen, že pokud má za to, že jsou
u něho splněny předpoklady pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, může
ve lhůtě pro zaplacení poplatku požádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Uvedené usnesení bylo v souladu s ustanovením §50 odst. 1 o. s. ř. (podle kterého
„nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané
schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán
na doručence a na písemnosti.“) stěžovateli doručeno dne 17. 10. 2012. Tohoto dne totiž byla obálka
s tímto usnesením vhozena do poštovní schránky stěžovatele.
Lhůta 7 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku
(popř. k provedení dalších úkonů, o nichž byl stěžovatel poučen) tak uplynula ve středu
dne 24. 10. 2012 (podle §40 odst. 1 s. ř. s., věta první, lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.).
Lhůta končí uplynutím posledního - v daném případě sedmého – dne, počítaného od počátku
lhůty.
Podle zjištění Nejvyššího správního soudu nebyl však dosud, tj. do dne vydání tohoto
usnesení, předepsaný soudní poplatek stěžovatelem zaplacen, ačkoliv lhůta k jeho zaplacení
již uplynula. Stěžovatel na výzvu soudu až do dne vydání tohoto usnesení vůbec nereagoval.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek až do dnešního dne nezaplatil, rozhodl
Nejvyšší správní soud podle §47 písm. c) s. ř. s., (aplikovaného ve smyslu §120 téhož zákona),
ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích tak, že řízení zastavil.
Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že v posuzované věci připadá v úvahu také
odmítnutí kasační stížnosti podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého pro řízení o kasační stížnosti podle
§120 s. ř. s. pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nezastoupení stěžovatele advokátem.
V posuzované věci tak byl dán důvod jak pro zastavení řízení, tak i pro odmítnutí kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud je za této situace toho názoru, že je třeba v prvé řadě řízení
zastavit, neboť pakliže není soudní poplatek zaplacen, nelze v již řízení nadále pokračovat
a zabývat se dalšími procesními otázkami, tedy i absentujícím povinným zastoupením stěžovatele
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu