ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.123.2011:230
sp. zn. 4 Ads 123/2011 - 230
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J.S.,
zast. JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, se sídlem Smetanovo náměstí 7, Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě -
pobočka v Olomouci ze dne 8. 3. 2011, č. j. 72 Cad 136/2009 - 176,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Alexandru Belicovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1600 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná ve výrokové části rozhodnutí ze dne 18. 6. 2009, č. j. X, podle §29 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“), a s přihlédnutím k čl. 45 a čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č.
1408/71 ze dne 14. 6. 1971, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby,
osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství
(dále jen „nařízení“), přiznala žalobci od 16. 3. 2007 starobní důchod ve výši 490 Kč měsíčně
s tím, že jej podle nařízení vlády č. 256/2007 Sb. zvýšila od ledna 2008 na částku 521 Kč měsíčně,
podle nařízení vlády č. 211/2008 Sb. jej zvýšila od srpna 2008 na částku 610 Kč měsíčně a podle
nařízení vlády č. 363/2008 Sb. jej zvýšila od ledna 2009 na částku 619 Kč měsíčně.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná popsala, jakým způsobem postupovala
při výpočtu výše starobního důchodu stěžovatele. Dále uvedla, že stěžovatel splňuje podmínky
nároku na starobní důchod ke dni 16. 1. 2007, a proto mu nenáležel plný invalidní důchod. Jeho
výplatu tak žalovaná odnímá od běžné splátky a přeplatek nevykazuje.
V žalobním řízení žalobce uvedl, že je nemocný starší člověk, většinu prostředků vydává
za léky a lékaře a v důsledku uvedeného rozhodnutí žalované by se jeho měsíční příjem snížil
přibližně o 150 zlotých. Proto žádá o ponechání invalidního důchodu, tak jako mu to umožnil
polský nositel důchodového pojištění.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 72 Cad 136/2009 - 176, rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2009, č. j. X, zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení.
V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že žalobou napadeným rozhodnutím
byl žalobci odňat plný invalidní důchod a přiznán důchod starobní. Toto se však uvádí
v odůvodnění rozhodnutí žalované. Jeho výrokem byl totiž stěžovateli pouze přiznán starobní
důchod, přičemž odnětí plného invalidního důchodu výrok vůbec neobsahuje. Žalovaná
tak odňala žalobci plný invalidní důchod a jeho výplatu, aniž tak učinila zákonným způsobem.
Navíc výrok žalobou napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním, v důsledku
čehož je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, k čemuž je soud povinen
přihlédnout z úřední povinnosti. Z tohoto důvodu krajský soud žalobou napadené rozhodnutí
zrušil, v dalším řízení žalované uložil znovu rozhodnout o žádosti žalobce o starobní důchod
a přitom ji zavázal právním názorem, podle něhož je rozhodnutí žalované nezákonné pro vady
spočívající v rozporu mezi jeho výrokem a odůvodněním.
Dále krajský soud pro doplnění uvedl, že žalovaná vezme v dalším řízení v potaz
i ustanovení §58 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje souběh nároků na více
důchodů. Toto ustanovení bude žalovaná podle krajského soudu aplikovat podle konkrétních
aktuálních podmínek v souzené věci, majíce na zřeteli volbu žalobce, který v soudním řízení
správním jednoznačně trval na výplatě plného invalidního důchodu. V této souvislosti
krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2010,
č. j. 4 Ads 151/2009 - 171.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě blanketní kasační stížnost. V doplnění kasační stížnosti pak uvedla, že tak činí
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti namítla, že žalobci k jeho žádosti podané
u polského nositele pojištění přiznala ode dne 7. 5. 2007 plný invalidní důchod. K tomuto dni
již sice žalobce dosáhl důchodového věku, avšak nezískal potřebných 25 let pojištění,
a proto nesplnil druhou podmínku pro přiznání starobního důchodu. O něho požádal
prostřednictvím polského nositele pojištění dne 20. 2. 2009. Při vyřizování této žádosti byla
polským nositelem pojištění doložena další doba pojištění v Polsku, v důsledku čehož žalobce
získal potřebnou dobu pojištění ke dni dosažení důchodového věku (16. 1. 2007) a splnil
tak i druhou podmínku pro přiznání starobního důchodu. Dodatečně tedy bylo zjištěno,
že žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod ještě před přiznáním plného invalidního
důchodu a nemohl mu tak vzniknout nárok na tuto dávku v invaliditě. K datu vzniku plné
invalidity totiž nesplnil všechny podmínky uvedené v §38 písm. a) zákona o důchodovém
pojištění, neboť ke dni vzniku plné invalidity splnil podmínky nároku na starobní důchod.
Vzhledem k této skutečnosti byl žalobci přiznán od 16. 3. 2007 starobní důchod a plný invalidní
důchod mu byl odňat od nejbližší splátky. Výplata starobního důchodu byla zařízena
od 1. 7. 2009, tedy od odnětí plného invalidního důchodu. Přeplatek přitom nebyl vykázán,
ačkoliv byl plný invalidní důchod vyšší. V rozhodnutí o přiznání starobního důchodu však došlo
k pochybení, neboť v jeho výroku nebyl žalobci odňat plný invalidní důchod, ačkoliv byla tato
změna provedena. Informace o odnětí plného invalidního důchodu byla obsažena pouze
v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě nesouhlasil s překvalifikováním
invalidního důchodu na důchod starobní, neboť v důsledku něho došlo ke snížení jeho příjmů.
Nicméně žalobce uplatnil žádost o starobní důchod a tím projevil svou vůli se stát poživatelem
této dávky, přestože mu již byl přiznán plný invalidní důchod. Při posuzování žádosti žalobce
o starobní důchod bylo zjištěno, že mu nikdy nárok na plný invalidní důchod nevznikl. Z tohoto
důvodu nikdy nedošlo k souběhu nároků na výplatu více důchodů, a proto v dané věci nebylo
možné aplikovat ustanovení §58 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje souběh
důchodů a umožňuje vyplácení vyššího z nich. Pojištěnec si přitom nemůže sám zvolit,
jakou dávku důchodového pojištění chce pobírat, jestliže pro přiznání takové dávky nesplnil
zákonné podmínky. Závazný právní názor obsažený ve zrušujícím rozsudku krajského soudu
proto není správný a odporuje znění §58 zákona o důchodovém pojištění. Skutečnost,
že žalobou napadené rozhodnutí se projevilo negativně ve vztahu k výši důchodu žalobce,
nemůže ovlivnit správnou aplikaci zákona o důchodovém pojištění a vést k přiznání dávky
důchodového pojištění, na kterou nevznikl právní nárok.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 8. 3. 2011, č. j. 72 Cad 136/2009 - 176,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí se zrušujícím výrokem
i odůvodněním rozhodnutí krajského soudu. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí totiž není
určitý a srozumitelný a jeho odůvodnění s ním není v souladu. Nelze totiž uvést v odůvodnění to,
co výroková část rozhodnutí neobsahuje. V řízení před stěžovatelkou trval na výplatě invalidního
důchodu. Ta má proto v souzené věci vzít na zřetel jeho volbu mezi důchody, jak naznačil krajský
soud, poté vydat nové rozhodnutí a jeho výrok náležitě odůvodnit. Zrušující rozhodnutí soudu
je tedy po skutkové a právní stránce správné a kasační stížnost není důvodná.
Z těchto důvodů navrhl žalobce zamítnutí kasační stížnosti.
V posuzované věci dospěl krajský soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť jeho výroková část toliko přiznávající žalobci
starobní důchod je v rozporu s jeho odůvodněním, podle něhož byl žalobci kromě přiznání
starobního důchodu zároveň odňat plný invalidní důchod. Jen z tohoto důvodu krajský soud
rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V něm žalovanou zavázal pouze
právním názorem, podle něhož je žalobou napadené rozhodnutí nezákonné pro vady spočívající
v rozporu mezi jeho výrokem a odůvodněním.
Proti uvedenému důvodu napadeného rozsudku, na němž je toto zrušující rozhodnutí
krajského soudu postaveno a které je pro žalovanou v dalším řízení závazné, však stěžovatelka
v doplnění kasační stížnosti nikterak nebrojila. Dokonce uznala, že se v rozhodnutí o přiznání
starobního důchodu dopustila pochybení, neboť v jeho výroku neodňala žalobci plný invalidní
důchod a zmínku o této změně, která byla realizována, učinila pouze v odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka namítla jen naplnění důvodu
kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., k němuž mělo dojít nesprávným
posouzením právní otázky krajským soudem ve vztahu k §58 zákona o důchodovém pojištění.
Úvahu o možné aplikaci tohoto ustanovení však krajský soud učinil toliko obiter dictum,
tedy nad rámec vlastních rozhodovacích důvodů napadeného rozsudku. V něm totiž krajský soud
nezaujal právní názor, že žalovaná porušila §58 zákona o důchodovém pojištění, když žalobci
neponechala plný invalidní důchod převyšující jeho starobní důchod. Z takového důvodu krajský
soud žalobou napadeného rozhodnutí nezrušil a právním názorem o nutnosti ponechání plného
invalidního důchodu stěžovateli nezavázal žalovanou v dalším žalobním řízení. V posuzovaném
případě tedy sice stěžovatelka formálně namítala důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
avšak věcně pod toto ustanovení nepodřadila žádné konkrétní tvrzení týkající se právního
posouzení vlastního rozhodovacího důvodu kasační stížností napadeného rozsudku,
pro který krajský soud zrušil rozhodnutí žalované. Ve vztahu k důvodu kasační stížnosti
uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., na který stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti
rovněž poukázala, pak dokonce nebylo uvedeno vůbec žádné tvrzení.
Lze tedy shrnout, že stížnostní námitku zpochybňující závěr o možnosti aplikace §58
zákona o důchodovém pojištění, který učinil krajský soud mimo rámec důvodů, pro které
rozhodnutí žalované zrušil, nemohou být uznány za důvod kasační stížnosti. Brojí-li tedy
stěžovatelka v kasační stížnosti proti důvodům rozsudku krajského soudu, jež nejsou pro
žalovanou závazné a jež nebyly podkladem pro zrušující výrok napadeného rozsudku, jde o jiné
důvody kasační stížnosti než ty, které jsou v §103 s. ř. s. uvedeny. Taková kasační stížnost je
proto podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Ke stejnému závěru ostatně dospěl Nejvyšší správní
soud i v usnesení ze dne 21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006 - 74, které bylo publikováno
pod č. 1655/2008 Sb. NSS.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §104 odst.
4 s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost pro nepřípustnost
odmítl. S ohledem na tento výsledek pak podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 7. 10. 2010,
č. j. 72 Cad 136/2009 - 132, byl žalobci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Alexander Belica.
Ustanovený advokát je pak oprávněn zastupovat žalobce také v řízení o kasační stížnosti
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007,
č. j. 1 Afs 120/2006 - 117, publikované pod č. 1460/2008 Sb. NSS). V takovém případě jeho
hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§120 a §35 odst. 8 věta první s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud pro ustanovenému zástupci žalobce přiznal odměnu za zastupování a náhradu
hotových výdajů v celkové výši 1600 Kč, která se skládá z částky 1000 Kč za dva úkony právní
služby po 500 Kč [další porada s klientem přesahující jednu hodinu a podání vyjádření ke kasační
stížnosti podle §7, §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů]
a z částky 600 Kč za dva s nimi související režijní paušály po 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.) Tato částka bude ustanovenému zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé, a proto se již nemusel zabývat návrhem
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu