ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.134.2011:42
sp. zn. 4 Ads 134/2011 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: V. L., zast.
JUDr. Miroslavou Virágovou, advokátkou, se sídlem Jesenická 146, Vrbno pod Pradědem, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2011,
č. j. 18 Ad 2/2011 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 3. 2010, č. j. X, podle §31 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, přiznala žalobkyni od 1. 1. 2010 starobní
důchod ve výši 9292 Kč měsíčně. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že došetřuje
dobu zaměstnání od 1. 8. 1975 do 20. 5. 1979. Dobu pracovní činnosti vykonávanou jako živnost
totiž podle ní nelze hodnotit na základě svědeckých prohlášení. Rozhodnutím ze dne 16. 11.
2010, č. j. X, žalovaná podle §88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a podle §90 odst. 5 správního řádu
námitky žalobkyně zamítla a uvedené prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění
rozhodnutí o námitkách žalovaná uvedla, že dobu od 1. 8. 1975 do 20. 5. 1979, ve které měla
žalobkyně podle svého tvrzení vykonávat práci domácí švadleny v rámci poskytování služeb na
základě povolení Městského národního výboru ve Vrbně pod Pradědem, nemohla započíst do
doby důchodového pojištění. Ve své evidenci totiž nemá žádný doklad prokazující dobu
důchodového zabezpečení dosaženou v tomto období, takový doklad se nepodařilo dohledat ani
v archívu Města Vrbno pod Pradědem a žalobkyní předložená čestná prohlášení jejích tehdejších
zákaznic, jejího bývalého manžela a někdejší vedoucí finančního odboru Městského národního
výboru ve Vrbně pod Pradědem nelze považovat za dostatečné důkazy pro uznání uvedené
sporné doby.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 6. 2011, č. j. 18 Ad 2/2011 - 18, rozhodnutí
žalované o námitkách zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku soud
uvedl, že v řízení o žalobě vyslechl bývalého manžela žalobkyně a tehdejší vedoucí finančního
odboru Městského národního výboru ve Vrbně pod Pradědem a na základě jejich svědeckých
výpovědí dospěl k závěru, že žalobkyně v době od 1. 8. 1975 do 20. 5. 1979 vykonávala práci
domácí švadleny na základě povolení Městského národního výboru ve Vrbně pod Pradědem
a v tomto období tak získala dobu důchodového zabezpečení.
Proti tomuto zrušujícímu rozsudku krajského soudu podala žalovaná
(dále jen „stěžovatelka“) blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění namítla, že v případě
žalobkyně nebyl prokázán výkon činnosti domácí švadleny v rozsahu zakládajícím její účast
na důchodovém zabezpečení, když prokázání takového rozsahu je svědeckými výpověďmi
prakticky nemožné. Podle stěžovatelky tedy období od 1. 8. 1975 do 20. 5. 1979 nelze započíst
do doby důchodového pojištění žalobkyně.
Dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat
dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Podle §106 odst. 2 věty první
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí soudu. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze
prominout (§106 odst. 2 s. ř. s. in fine). Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh,
jestliže byl podán opožděně.
Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle §40
odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
V daném případě byl rozsudek krajského soudu doručen stěžovatelce do její datové
schránky ve středu 29. 6. 2011. Tato skutečnost vyplývá z potvrzení o dodání a doručení
do datové schránky založeného u č. l. 22 soudního spisu. V poučení rozsudku byla stěžovatelka
správně poučena o možnosti podání kasační stížnosti a o lhůtě k jejímu podání. Lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti tak počala běžet ve čtvrtek 30. 6. 2011 a skončila ve středu
13. 7. 2011. K jejímu zachování bylo proto třeba, aby nejpozději dne 13. 7. 2011 byla kasační
stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Kasační
stížnost byla nicméně podána k poštovní přepravě teprve ve čtvrtek 14. 7. 2011, jak je uvedeno
na obálce založené na č. l. 26 soudního spisu. Z toho vyplývá, že kasační stížnost stěžovatelky
byla podána opožděně. Proto ji Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s., odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé, a proto se již nemusel zabývat návrhem
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu