ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.148.2011:161
sp. zn. 4 Ads 148/2011 - 161
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Z. H., zast. Mgr.
Petrem Vavříkem, advokátem, se sídlem Bartošova 16, Přerov 2, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 19 Ad 43/2010 - 133,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 19 Ad 43/2010 - 133,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2008, č. X, žalovaná podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“) odňala žalobci od 6. 3. 2008 částečný invalidní důchod. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Přerov ze dne 9. 1. 2008 již žalobce není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 25 %,
přičemž podle §44 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2009, č. j. 19 Cad 47/2008 - 65, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí žalované o odnětí částečného invalidního důchodu jako
nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že podle posudku
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise
v Ostravě“) ze dne 25. 6. 2008, kterým byl v přezkumném soudním řízení proveden důkaz,
bylo přiznání částečné invalidy při zjišťovací prohlídce konané dne 14. 12. 2005 posudkovým
omylem, neboť u žalobce nešlo o výraznou instabilitu kolenního kloubu vyžadující zajištění podpůrným
aparátem, takže rozhodné zdravotní postižení nemohlo být kvalifikováno podle kapitoly XV,
oddílu H, položky 53, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Za neadekvátní lze považovat
i zvýšení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 % pro závislost na alkoholu
a neurologické potíže, neboť podle odborných vyšetření zde neexistovalo žádné pracovní omezení
z neurologického či psychiatrického hlediska a psychologické vyšetření bylo bez patologie. Ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce lehlá přední instabilita pravého kolene plně kompenzovaná, která je uvedena
v kapitole XV, oddílu H, položce 53, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Podle tohoto
zdravotního postižení pak posudková komise v Ostravě stanovila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti na 20 % a konstatovala, že žalobce nebyl v době vydání žalobou
napadeného rozhodnutí plně ani částečně invalidní. Stejné závěry o nadhodnocení zdravotního
stavu žalobce při přiznání částečného invalidního důchodu, o kvalifikaci rozhodného zdravotního
postižení, o stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a o absenci
invalidity žalobce učinila také Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně
(dále jen „posudková komise v Brně“) v posudku ze dne 20. 8. 2009. Ta oproti posudku
posudkové komise v Ostravě pouze jinak charakterizovala rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce, když uvedla, že je jedná o vícečetná zdravotní postižení
s rozhodujícím podílem oboustranné cox a gonartrózy I.-II. stupně s velmi lehkým omezením rozsahu pohybu
v kyčelních kloubech. Oba posudky jsou podle krajského soudu stěžejními důkazy a pro jejich
přesvědčivost a úplnost nelze závěry v nich uvedené zpochybnit. Posudkové komise
totiž hodnotily zdravotní stav žalobce na základě jeho zdravotní dokumentace a za přítomnosti
ortopedů, zohlednily všechny lékařské nálezy, přesvědčivě odůvodnily nutnost odnětí částečného
invalidního důchodu i datum zániku částečné invalidity a vysvětlily, proč při jejím přiznání došlo
k nadhodnocení žalobcova zdravotního stavu. Za této situace již tedy nebylo nutné provádět další
dokazování za účelem zjišťování míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce.
Toho tedy podle závěru krajského soudu nebylo možné ke dni vydání žalobou napadeného
rozhodnutí považovat za částečně invalidního.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost,
o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2010, č. j. 4 Ads 46/2010 - 100.
V něm Nejvyšší správní soud uvedl, že podle závěru obou posudkových komisí mělo
v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 14. 12. 2005 ,
na jehož základě bylo rozhodnuto o přiznání částečného invalidního důchodu, dojít
k nadhodnocení zdravotního stavu žalobce. Tento úsudek posudková komise v Ostravě
v posudku ze dne 25. 6. 2008 odůvodnila tím, že se u žalobce nejednalo o výraznou instabilitu
kolenního kloubu vyžadující zajištění podpůrným aparátem a že podle lékařských vyšetření
zde nebyly dány důvody pro pětiprocentní zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pro závislost na alkoholu a neurologické potíže. Posudková komise v Ostravě však své
tvrzení o nemožnosti kvalifikace rozhodného zdravotního postižení podle kapitoly XV, oddílu H,
položky 53, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a o nemožnosti pětiprocentního
zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti za použití §6 odst. 4
téhož právního předpisu nikterak nekonkretizovala a neopřela jej o žádnou lékařskou zprávu
opatřenou před přiznáním částečného invalidního důchodu, takže za této situace je její závěr
o posudkovém omylu při přiznání částečné invalidity nepřesvědčivý. Stejnou vadou trpí i posudek
posudkové komise v Brně ze dne 20. 8. 2009, neboť v něm kromě obecně formulovaného
odkazu na zdravotní dokumentaci nebylo blíže objasněno, z jakého důvodu nešlo u žalobce
v roce 2005 o výraznou nestabilitu kolenního kloubu vyžadující zajištění podpůrným aparátem.
Navíc lékařské zprávy, které byly k dispozici před uznáním částečné invalidity, neobsahují takové
údaje, z nichž by bylo zcela zřetelné, že rozhodné zdravotní postižení nelze podřadit pod kapitolu
XV, oddíl H, položku 53, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Naopak v ortopedickém
nálezu MUDr. R. M. ze dne 25. 7. 2005 je obsaženo toto doporučení: „Vzhledem k trvání potíží
vhodné situaci řešit ČID, plastiku vazu vzhledem k věku a stavu chrupavek nedoporučuji. Fyzická zátěž a sport
možno s ortézou. Dlouhodobé stání se zátěží nosných kloubů v kombinaci s fyzicky náročnou prací může zhoršit
hlavně stav P kolena.“. Úsudek učiněný v této lékařské zprávě o vhodnosti přiznání částečného
invalidního důchodu s ohledem na tehdejší zdravotní stav žalobce nebyl učiněn posudkovým
lékařem a posudkové komise se mohly od něho odchýlit, nicméně musely objasnit, proč tak
učinily, neboť v opačném případě jimi učiněný závěr o nadhodnocení zdravotního stavu žalobce
při uznání částečné invalidity není možné považovat za logický. Uvedeným způsobem však
posudkové komise nepostupovaly, a proto i z tohoto důvodu nemůže jejich závěr o posudkovém
omylu obstát.
Obě posudkové komise však podle Nejvyššího správního soudu v dostatečné míře
neobjasnily zdravotní stav žalobce ani ve vztahu k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí
o odnětí částečného invalidního důchodu. Posudková komise v Ostravě totiž bez jakéhokoliv
bližšího odůvodnění učinila závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce byla k tomuto datu lehká přední instabilita pravého kolena plně kompenzovaná.
I v tomto směru je tedy posudek posudkové komise v Ostravě ze dne 25. 6. 2008 naprosto
nekonkrétní, a proto z něho nelze vycházet. Posudková komise v Brně v posudku ze dne
20. 8. 2009 uvedla, že trvající instabilita pravého kolenního kloubu není výrazná a nevyžaduje
zajištění podpůrným aparátem, neboť je bez osové úchylky, jeví pouze známky neúplně
kompenzovaného uvolnění vazivového aparátu, nezpůsobuje podstatné omezení hybnosti kloubů
a neporušuje funkce končetiny. V posudku ze dne 20. 8. 2009 však není uveden žádný odkaz
na příslušné údaje uvedené v jednotlivých lékařských zprávách, na základě nichž posudková
komise v Brně uvedená zjištění učinila, přičemž medicínské nálezy založené ve správním spise
jsou formulovány tak, že z nich bez odborné erudice nelze jednoznačně vyloučit možnost právní
kvalifikace rozhodného zdravotního postižení podle kapitoly XV, oddílu H, položky 53, písm. c)
Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Na tomto zjištění nic nemění ani část ortopedického nálezu
MUDr. R. M. ze dne 17. 10. 2007, v němž se uvádí, že „oporu o berli nevidím přiměřeně stavu kolen.“.
Toto tvrzení o nepotřebnosti zajištění podpůrným aparátem, který žalobce při chůzi užívá, totiž
nebylo blíže zdůvodněno a navíc v uvedeném lékařském nálezu není konstatováno žádné zlepšení
zdravotního stavu žalobce oproti předchozímu vyšetření ze dne 25. 7. 2005, po němž stejný lékař
doporučil řešit trvající potíže žalobce přiznáním částečného invalidního důchodu. Konečně pak
posudková komise v Brně uvedla, že nenalezla objektivní podklady pro zvolení jiného
zdravotního postižení, které se rozhodujícím způsobem podílí na poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce. V jejím posudku ze dne 20. 8. 2009 se však uvádí, že u žalobce se
jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený vícečetným zdravotním postižením
s rozhodujícím podílem oboustranné coxartrózy a gonartrózy, přičemž podle diagnostického
souhrnu se jedná o oboustrannou coxartrózu II. stupně. Za této situace měla posudková komise
v Brně náležitě objasnit, proč za posudkově nejvýznamnější zdravotní postižení žalobce
nepovažuje artrózu kyčelního kloubu. Navíc artróza kolenního kloubu i artróza kyčelního kloubu
náleží mezi osteoartrózy, které jsou upraveny v kapitole XV, oddílu A, položce 1 Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž u jejich středně těžké formy je stanovena míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 20 - 35 %. Proto byla posudková komise
v Brně povinna také vysvětlit, proč nelze rozhodné zdravotní postižení podřadit pod písmeno b)
této položky. Takto měla postupovat obzvláště za situace, kdy lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení Přerov v posudku ze dne 21. 9. 2005 považoval za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce onemocnění uvedené v kapitole XV, oddílu A, položce
1, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a nešlo tedy vyloučit, že tato nemoc měla
v rozhodné době závažnější povahu. Uvedenými otázkami se však posudek posudkové komise
v Brně ze dne 20. 8. 2009 nezabýval, takže nemůže obstát ani v něm učiněný závěr o nemožnosti
jiné právní kvalifikace rozhodného zdravotního postižení.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky tedy Nejvyšší správní soud označil posudek
posudkové komise v Ostravě ze dne 25. 6. 2008 i posudek posudkové komise v Brně ze dne
20. 8. 2009 za nepřesvědčivé a neúplné , takže krajský soud pochybil, když z jejich závěrů
bez dalšího v nyní projednávané věci vycházel. Toto pochybení přitom mohlo mít za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce ke dni vydání
rozhodnutí žalované a v jeho důsledku i nesprávné posouzení zákonných podmínek částečné
invalidity ve smyslu §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném
do 31. 12. 2009, jako základního předpokladu pro posouzení nároku na částečný invalidní
důchod, jehož zachování se žalobce dovolává. Právní kvalifikace rozhodného zdravotního
postižení podle kapitoly XV, oddílu H, položky 53, písm. c) či podle kapitoly XV, oddílu A,
položky 1, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. by totiž za současného použití §6
odst. 4 téhož právního předpisu mohla vést k závěru o trvání částečné invalidity žalobce.
V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 25. 10. 2010, č. j. 4 Ads 46/2010 - 100, k závěru, že kasační
stížnost je důvodná. Proto rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2009,
č. j. 19 Cad 47/2008 - 65, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm krajský soud zavázal,
aby si v dalším řízení opatřil doplňující posudky, v nichž obě posudkové komise odstraní shora
uvedené nedostatky svých předchozích posudků ze dne 25. 6. 2008 a 20. 8. 2009 a posoudí
zdravotní stav žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí v rozsahu, který je v tomto
zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu požadován. Krajský soud však byl oprávněn
požádat posudkové komise o doplnění jejich posudků i v jiných směrech, jestliže taková potřeba
vyjde v dalším řízení najevo, přičemž v závislosti na obsahu takto doplněných posudků měl uvážit
nutnost doplnění dokazování.
V dalším řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 2011,
č. j. 19 Ad 43/2010 - 133, žalobu proti rozhodnutí žalované o odnětí částečného invalidního
důchodu opětovně zamítl.
Krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že posudková komise v Ostravě
v doplňujícím posudku ze dne 26. 1. 2011 setrvala na svých závěrech uvedených v posudku
ze dne 25. 6. 2008. Stejně tak posudková komise v Brně v doplňujícím posudku ze dne 3. 3. 2011
dospěla ke stejným závěrům jako v posudku ze dne 20. 8. 2009. Posudky obou posudkových
komisí a jejich doplnění označil krajský soud za úplné a přesvědčivé a na základě nich dospěl
k závěru, že žalobce nebyl ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí částečně invalidní.
Také proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011,
č. j. 19 Ad 43/2010 - 133, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž požádal o posouzení svého zdravotního stavu znalcem z oboru posudkového lékařství.
V doplnění kasační stížnosti, které bylo sepsáno prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce,
stěžovatel namítl, že obě posudkové komise posoudily jeho zdravotní stav nesprávně a že krajský
soud v novém rozhodnutí vycházel i z jejich posudků ze dne 25. 6. 2008 a 20. 8. 2009,
které Nejvyšší správní soud označil v zrušujícím rozsudku za nedostatečné. S ohledem na tyto
skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 19 Ad 43/2010 - 133, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná soudu sdělila, že nevyužívá možnosti vyjádřit se k obsahu kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly
stěžovatelem v kasační stížnosti a v jejím doplnění uplatněny. Přitom shledal vadu, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a která brání posouzení námitek obsažených
v kasační stížnosti a v jejím doplnění. Tuto vadu řízení před soudem lze podřadit pod důvod
kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a Nejvyšší správní soud k ní podle §109
odst. 3 téhož zákona musí přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyla v kasační stížnosti
ani v jejím doplnění výslovně namítnuta.
Krajský soud v Ostravě totiž usnesením ze dne 15. 2. 2010, č. j. 19 Cad 47/2008 - 86,
ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti proti svému předchozímu rozsudku
ze dne 22. 9. 2009, č. j. 19 Cad 47/2008 - 65, advokáta Mgr. Petra Vavříka. Nejvyšší správní soud
přitom v rozsudku ze dne 22. 4. 2010, č. j. 4 Azs 6/2010 - 42, který byl publikován
pod č. 2081/2010 Sb. NSS, dovodil, že „ustanoví-li v řízení o kasační stížnosti krajský soud účastníku
řízení zástupce (§105 odst. 2 ve spojení s §35 odst. 8 s. ř. s.), takto ustanoven ý advokát zastupuje účastníka
i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším
správním soudem zrušeno.“ Za této situace měl krajský soud vycházet z toho, že zastupování
stěžovatele advokátem Mgr. Petrem Vavříkem trvá i v dalším žalobním řízení. Proto měl tomuto
advokátovi doručit nový rozsudek ze dne 29. 3. 2011, č. j. 19 Ad 43/2010 - 133. Takto
však krajský soud nepostupoval a uvedený rozsudek doručil stěžovateli, který jej obdržel dne
12. 4. 2011 a kasační stížnost proti němu podal k poštovní přepravě dne 11. 5. 2011,
tedy až po uplynutí dvoutýdenní lhůty zakotvené v §106 odst. 2 věty první s. ř. s. Stěžovatel měl
však v dalším žalobním řízení zástupcem advokáta Mgr. Petra Va vříka, a proto krajský soud
byl podle §42 odst. 2 věty první s. ř. s. povinen svůj nový rozsudek doručit pouze tomuto
zástupci. Tomu byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011,
č. j. 19 Ad 43/2010 - 133, spolu s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2011,
č. j. 19 Ad 43/2010 - 150, kterým byl ustanoven zástupcem stěžovatele pro řízení o druhé kasační
stížnosti, doručen až dne 4. 7. 2011. Počátek lhůty pro podání kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2011, č. j. 19 Ad 43/2010 - 133, byl tedy určen jeho
doručením zástupci stěžovatele. Proto je nutné vycházet z toho, že i druhá kasační stížnost byla
podána v zákonné lhůtě, a nikoliv opožděně, jak uvedl krajský soud při předložení spisu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Krajský soud však navíc ustanoveného zástupce stěžovatele nepředvolal ani k ústnímu
jednání nařízeného na den 29. 3. 2011 a toto jednání tak proběhlo bez jeho účasti. Podobnou
situaci řešil již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 40/2003 - 66,
který byl publikován pod č. 469/2005 Sb. NSS. V tomto judikátu se uvádí: „Obsahové nedostatky
předvolání zástupce stěžovatelky k jednání (nesprávně uvedený termín konání jednání) brání krajskému soudu
v projednání a skončení věci (§49 odst. 3 s. ř. s.) a jsou jinou vadou řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Pochybení soudu mající
za následek neúčast zástupce stěžovatelky na jednání, při kterém došlo ke skončení věci, nemůže být zhojeno
obecným poukazem na možnost stěžovatelky brojit proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatelka totiž v důsledku zjištěného pochybení v řízení před krajským soudem nemohla v plné šíři uplatnit
a využít zákonem jí daná práva účastníka řízení …“ Tento závěr je nutné vztáhnout i na nyní
posuzovanou věc, neboť v ní se zástupce stěžovatele také nemohl zúčastnit jednání krajského
soudu v důsledku pochybení soudu, které navíc spočívalo v tom, že soud ho vůbec nepovažoval
za zástupce v dalším žalobním řízení. Nutno zdůraznit, že při jednání před krajským soudem
ze dne 29. 3. 2011 bylo provedeno doplnění dokazování o doplňující posudek posudkové komise
v Ostravě ze dne 26. 1. 2011 a o doplňující posudek posudkové komise v Brně ze dne 3. 3. 2011,
které byly opatřeny podle závazného právního názoru vysloveného v zrušujícím rozsudku
Nejvyššího správního soudu. Na základě těchto nových důkazů p ak soud učinil závěr o úplném
a přesvědčivém posouzení zdravotního stavu stěžovatele oběma posudkovými komisemi a vydal
zamítavý rozsudek. Za této situace tedy nemůže být žádných pochybností o tom, že vada řízení
před krajským soudem spočívající v nepředvolání zástupce stěžovatele k jednání soudu mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a že je tak na plněn důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 4
s. ř. s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušovacím rozhodnutí. V dalším
řízení tedy krajský soud bude Mgr. Petra Vavříka považovat za zá stupce stěžovatele pro řízení
o žalobě a předvolá ho k jednání soudu, při kterém opětovně doplní dokazování o shora uvedené
doplňující posudky obou posudkových komisí a zhodnotí připomínky a důkazní návrhy,
které advokát případně vznese ve vztahu k těmto novým důkazům.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o obou kasačních stížnostech.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu