ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.151.2011:91
sp. zn. 4 Ads 151/2011 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce:
JUDr. Z. A., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha, pracoviště Praha,
regionální referát rozhodovací činnosti, se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011, č. j. 12 Cad
30/2008 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 15. 8. 2008, č. j. 1034/0002- 9010/18.7.2008/BH/134. Tímto rozhodnutím
žalovaná zamítla žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení
Praha – západ ze dne 13. 6. 2008, č. j. 22009/220- 9010/9.6.2008/17069/1/IZ-nám., a toto
rozhodnutí potvrdila. Naposledy uvedeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl
k námitkám žalobce potvrzen výkaz nedoplatků ze dne 6. 2. 2008, č. 148/08, jímž byl žalobci
vyměřen nedoplatek na dlužném pojistném a penále. Žalobce namítal, že nenastaly účinky
doručení rozhodnutí žalované i předchozích shora uvedených správních rozhodnutí
a že postupem žalované bylo porušeno jeho právo uplatnit v řízení před žalovanou řádné
opravné prostředky.
Současně žalobce navrhl vydání předběžného opatření, jímž by Městský soud v Praze
uložil Okresní správě sociálního zabezpečení Praha – západ, aby do pravomocného rozhodnutí
o žalobním návrhu odložila vymáhání částky vyměře né citovaným výkazem nedoplatků.
Městský soud v Praze návrh na vydání předběžného opatření zamítl usnesením ze dne
15. 1. 2009, č. j. 12 Cad 30/2008 – 10. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost,
kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 109/2009 – 45,
neboť shledal, že ka sační stížnost je nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) , jelikož směřuje proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
Podáním ze dne 6. 4. 2009 (doplněném k výzvě Městského soudu v Praze podáním
ze dne 25. 5. 2009) žalobce vznesl „námitku podjatosti soudu“. O této námitce rozhodl Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 5. 8. 2009, č. j. Nao 45/2009 – 39, tak, že soudci Městského
soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová, Mgr. Jiří Tichý a Mgr. Dana Černovská nejsou
vyloučeni z projednávání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cad 30/2008.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2011, č. j. 12 Cad 30/2008 – 68, žalobu
zamítl, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nepřisvědčil
námitce stěžovatele, že nenastaly účinky doručení. Městský soud poukázal na §19 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, a konstatoval, že žalobci bylo doručováno na adresu jeho advokátní
kanceláře a bylo mu doručováno jako podnikající fyzické osobě. Šlo o písemnost související
s jeho podnikatelskou činností, která byla doručována na adresu místa podnikání. Bylo tak možné
postupovat obdobně jako v případě doručování právnických osobám ve smyslu §20 odst. 5
správního řádu. V §21 odst. 2 správního řádu je stanove no, kdy je písemnost určenou
do vlastních rukou podnikající fyzické osoby oprávněna převzít osoba, která byla pověřena
písemnosti přijímat. Z podepsaných doručenek přitom vyplývá, že žalobci doručené písemnosti
byly převzaty oprávněnými příjemci. Ze správního spisu dále městský soud zjistil, že žalobce byl
obeznámen se všemi skutečnostmi, které vyplývaly z doručovaných písemností. Vlastnoručně
podepsal námitky i odvolání podané v této věci. Z těchto důvodů shledal městský soud
nedůvodnou žalobcovu námitku, v níž tvrdil, že mu nebylo řádně doručeno, a proto se nemohl
řízení před správním orgánem řádně účastnit a k věci se vyjádřit. Městský soud nedal žalobci
za pravdu v tom, že bylo porušeno jeho právo uplatnit v řízení před žalovanou řádné opravné
prostředky. Konstatoval, že žalobce podal v zákonné lhůtě po doručení výkazu nedoplatků
č. 148/08 ze dne 6. 2. 2008 řádně námitky, kterými se OSSZ zabývala a neshledal důvod zrušit
výkaz nedoplatků, neboť po prověření správnosti výpočtu nezjistil žádné pochybení ani jiné
důvody, pro které by měl být platební výměr změněn.
Také ohledně řízení, které bylo zahájeno žalovaným na základě žalobcova odvolání
proti rozhodnutí o námitkách, neshledal městský soud v postupu správního orgánu žádné
pochybení. Žalobce v odvolání neuvedl žádné důvody, pro které by měl být výkaz nedoplatků
zrušen. Žalovaný vyšel z podkladů, které měla k dispozici již OSSZ. Výkaz nedoplatků byl
vystaven za období od 28. 7. 2007 do 31. 1. 2008. Plátce pojistného předložil přehled
vyměřovacích základů zaměstnanců, z něhož vyplývá, že výše pohledávek za toto období činí
65 145 Kč, penále pro nezaplacení pojistného ve výši 0,05 % za každý den prodlení v uvedeném
období činí 3 042 Kč. Pohledávka ke dni 27. 7. 2007 vyčíslená ve výkazu nedoplatků č. 3280/07
ze dne 30. 7. 2007 činila 197 990 Kč. Celková pohledávka ke dni 31. 1. 2008 tak činila
266 177 Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl městský soud k závěru, že žalovaný
nepochybil, když podané odvolání zamítl a rozhodnutí o námitkách včetně výkazu nedoplatků
č. 148/08 potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost,
v níž uvedl, že kasační stížnost dodatečně odůvodní po seznámení se s obsahem shora
uvedeného rozsudku, spolu s vyřešením svého právního zastoupení před soudem.
Městský soud stěžovateli usnesením ze dne 29. 6. 2011, č. j. 12 Cad 30/2008 – 75, uložil,
aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstrani l nedostatky kasační
stížnosti a uvedl, z jakých konkrétních důvodů napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
10. 5. 2011, č. j. 12 Cad 30/2008 – 68.
Stěžovatel přípisem ze dne 4. 8. 2011 požádal městský soud o prodloužení lhůty
k doplnění kasační stížnosti.
Městský soud přípisem ze dne 10. 8. 2011, č. j. 12 Cad 30/2008 – 79, stěžovateli
prodloužil lhůtu k doplnění kasační stížnosti o 1 měsíc od jeho doručení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 9. 2011 stěžovatel nejprve zrekapituloval
dosavadní vývoj věci. Poukázal mimo jiné na čl. 1 odst. 2, čl. 4, 10 a 95 odst. 2 Ústavy, čl. 1 a 36
Listiny základních práv a svobod a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Uvedl, že „z označených principů plyne závěr, že dlouhodobým porušováním ústavní povinnosti založené čl. 36
odst. 4 Listiny Českou republikou nemůže nikomu, a tedy ani žalobci, jeho právo domáhat se soudní ochrany
práv (včetně práv majetkových korespondujících s majetkovými povinnostmi žalobce), zaručených závazky České
republiky z mezinárodních smluv zaniknout.
Nemůže – li dlouhodobým porušováním ústavní povinnosti založené čl. 36 odst. 4 Listiny Českou
republikou nikomu jeho právo domáhat se soudní ochrany práv zaručených závazky České republiky
z mezinárodních smluv zaniknout, nemůže zaniknout ani povinnost soudu ve smyslu ust. §5 o . s. ř. (§64
s. ř. s.) poučit žalobce jako účastníka řízení, jak při neexistenci článkem 36 odst. 4 Listiny stanovené podrobné
zákonné úpravy, se domoci ústavně zaručené soudní ochrany u civilního soudu, když trestněprávní soudní ochrana
práv zaručených závazky České republiky z mezinárodních smluv je monopolem státu, který přímé upl atnění
práva na trestněprávní soudní ochranu občanem vylučuje.
Povinnost soudu ve smyslu §5 o. s. ř. (§64 s. ř. s.) poučit účastníky řízení nemůže i podle čl. 13
EÚLP zaniknout nejen vzhledem k čl. 95 Ústavy založené pravomoci soudu. Ve smyslu povinnosti soudu
stanovené čl. 10 a čl. 10a Ústavy je soud vázán nad rámec Ústavy i SFEU s pravomocí založenou čl. 267.
Za neexistence zákona upravujícího podmínky a podrobnosti soudní ochrany práv zaručených závazky
České republiky z označených mezinárodních smluv žalobci nezbývá, než per analogiam postupovat proti orgánům
státní moci podle zákonných institutů svým obsahem soudní ochraně práv zaručených závazky České republiky
z označených mezinárodních smluv nejbližších.
Žalobce se domáhá v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn . 12 Cad 30/2008 ústavně konformního
spravedlivého procesu, a proti rozsudku č. j. 12 Cad 30/2008 – 68 ze dne 10. 5. 2011, který nevyjadřuje projev
vůle soudu I. Stupně se označeným nezákonným právním stavem zabývat, se žalob ce kasační stížností ze dne
17. 6. 201 dovolává ústavně konformní soudní ochrany kasačního soudu.“
Zdůraznil, že „není-li advokát způsobilý sám si vymoci svoje nároky vůči státní moci, nemůže
mít důvěru veřejnosti, že je způsobilý vůči státní moci vymoci nároky občanů.“ Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud vzal na vědomí, že se domáhá soudní ochrany práv zaručených ústavním pořádkem
a závazky České republiky z mezinárodních smluv, u kterých dlouhodobě porušuje Česká
republika ústavní povinnost založenou čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, upravit
řádně zákonem podmínky a podrobnosti soudní ochrany.
Stěžovatel rovněž navrhnul, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek městského soudu zrušil s poučením ve smyslu §4 o. s. ř. o postupu k účinné právní
ochraně žalobce zaručené podle čl. 13 EÚLP, i čl. 47 Listiny základních práv EU.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel namítá d ůvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel v kasační stížnosti poměrně obecně
namítá porušování jeho práv v řízení před soudem, zejména práva na soudní ochranu
zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále se domáhal ústavně konformního
spravedlivého procesu v řízení před krajským soudem a zmínil také porušení poučovací
povinnosti soudu ve smyslu §5 o. s. ř. (v návaznosti na §64 s. ř. s.), tedy dovolával se jiné vady
řízení před městským soudem, mající za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud těmto námitkám stěžovatele nepřisvědčil. Nezjistil totiž žádné
porušení stěžovatelem uváděných práv a ostatně ani jakékoliv jiné pochybení ze strany městského
soudu, které by mělo za následek odepření soudní ochrany stěžovateli, či by představovalo vadu
řízení před městským soudem nebo přezkoumávaného rozsudku.
Z obsahu soudního spisu je podle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že stěžovatel
byl o svých právech vždy řádně poučen a byla mu dána možnost svá práva v řízení řádně uplatnit.
Stěžovatel byl poučen o složení senátu, který věc u Městského soudu v Praze věc rozhodoval
a podal proti soudcům tohoto senátu námitku podjatosti, o které zdejší soud rozhodl tak,
že jí nevyhověl, neboť zjistil, že soudci Městského soudu v Praze rozhodující věci správního
soudnictví, kteří tvoří senát rozhodující o této věci stěžovatele, nemohli být vyloučení z jejího
projednání a rozhodnutí jen proto, že stěžovatel požádal Nejvyšší státní zástupkyni o prošetření
podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry některých „podezřelých soudců“, kteří „neplnili
svou dohlédací povinnost nad výkonem činnosti správce konkurzní podstaty“. Tím měla
být zmařena výplata odměny stěžovateli ve výši 8 314 720 Kč, v jiné jeho právní věci,
avšak v agendě, která není náplní správního soudnictví a podle rozvrhu práce soudcům (senátům)
správního soudnictví nenáleží.
Z obsahu spisu je dále zřejmé, že městský soud se náležitě zabýval veškerými podáními
stěžovatele a přihlížel k nim. K jednání městského soudu, které se konalo dne 10. 5. 2011
a při kterém byl vyhlášen kasační stížností napadený rozsudek, byl stěžovatel řádně předvolán,
jak dokazuje doručenka obsažená v soudním spisu. Stěžovatel se dne 6. 5. 2011 z účasti na tomto
jednání omluvil a požádal o jeho odročení. Jako důvod žádosti uvedl, že „usilovně hledá řešení svého
nezávislého zastoupení.“ Městský soud tuto žádost neshledal důvodnou a jednal v nepřítomnosti
stěžovatele. Ani v tomto postupu městského soudu neshledává Nejvyšší správní soud pochybení,
neboť městský soud stěžovatele k jednání řádně předvolal a k důvodům stěžovatele vysvětlil,
že v tomto řízení není zastoupení advokátem povinné a že ostatně sám stěžovatel
má vysokoškolské právnické vzdělání a advokátní praxi v minulosti vykonával. Městský soud
vyšel z ust. §49 odst. 3 s. ř. s., podle kterého neúčast řádné předvolených účastníků nebrání
projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení jednání podle §50 s. ř. s. ;
takové důvody však dány nebyly.
Rovněž postupu městského soudu při odstraňování vad kasační stížnosti stěžovatele nelze
nic vytknout, neboť soud postupoval v souladu s ustanoveními soudního řádu správního
a vůči stěžovateli se choval vstřícně, poskytnul mu potřebná poučení a čas k odstranění
nedostatků kasační stížnosti, když mu přípisem ze dne 10. 8. 2011, č. j. 12 Cad 30/2008 – 79,
prodloužil lhůtu k doplnění kasační stížnosti o 1 měsíc od doručení přípisu.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nezjistil žádné porušení stěžovatelových ústavně
zaručených práv, zejména práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny ani porušení
soudního řádu správního ze strany městského soudu.
Nutno pro úplnost dodat, že městský soud se nad rámec stěžovatelových námitek zabýval
též prověřením správnosti výpočtu nedoplatků a ani v tomto ohledu neshledal ze strany
žalovaného pochybení.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní so ud neshledal kasační
stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
neboť stěžovatel ve věci nebyl úspěšný a žalovanému nevznikly nákl ady, které by přesahovaly
jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu