ECLI:CZ:NSS:2012:4.ADS.86.2012:35
sp. zn. 4 Ads 86/2012 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: R. P.,
zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3.
2012, č. j. 1 Ad 29/2010 - 150,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím č. j. MHMP 574865/2007, ze dne
16. 1. 2008, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne
30. 10. 2007, č. j. 4103/7/ALA-1/1, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o dávku státní sociální
podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2007. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání Magistrát
hlavního města Prahy uvedl, že žalobkyně podala dne 22. 10. 2007 žádost o dávku státní sociální
podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2007. Žalobkyně byla upozorněna na nedostatky
v žádosti a dokladech a na nezbytnost jejich odstranění do osmi dnů. Doklad o skutečnosti,
zda je nájemkyní nebo vlastnicí bytu podle §24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální
podpoře, ve znění pozdějších předpisů, však žalobkyně nepředložila. Dále žalobkyně neuplatnila
nárok na dávku v zákonné lhůtě, která činí 3 měsíce od vzniku nároku na ni, a proto nárok
na dávku zanikl a žádost byla zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě zákona
č. 366/2011 Sb. působnost krajských úřadů rozhodovat o odvolání ve věcech dávek státní
sociální podpory na Ministerstvo práce a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo
procesním nástupcem žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy (srov. §69 soudního řádu
správního, podle kterého žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo
správní orgán, na který jeho působnost přešla). Správní soudy proto od 1. 1. 2012 jednaly jako
s žalovaným místo Magistrátu hlavního města Prahy s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2012, č. j. 1 Ad 29/2010 - 150, bylo
shora uvedené rozhodnutí o odvolání zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že správní orgán pochybil, když nerozhodl o nároku
žalobkyně na výplatu dávky za dobu tří měsíců před podáním žádosti, pokud pro přiznání byly
splněny zákonem stanovené podmínky, a ani se v rozhodnutí nevypořádal s tím, z jakého důvodu
tak neučinil.
V kasační stížnosti stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s uvedeným rozsudkem a vyjádřila
se i k jiným správním či soudním řízením vedeným v jejích věcech. Zástupkyně stěžovatelky
pak v doplnění kasační stížnosti uvedla, že nesouhlas stěžovatelky spočívá zejména v nenařízení
jednání v řízení před Městským soudem v Praze.
Dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat
dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Podle §106 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze
prominout (§106 odst. 2 s. ř. s. in fine). Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh,
jestliže byl podán opožděně.
V souzené věci byla zásilka určená do vlastních rukou zástupkyně stěžovatelky, obsahující
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2012, č. j. 1 Ad 29/2010 - 150, doručena
zástupkyni stěžovatelky do vlastních rukou dne 16. 3. 2012. Tato skutečnost vyplývá z doručenky
založené na č. l. 153 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Ad 29/2010.
Jak je uvedeno shora, kasační stížnost musí být podána ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V daném případě bylo rozhodnutí zástupkyni
stěžovatelky doručeno v pátek dne 16. 3. 2012. Lhůta pro podání kasační stížnosti proto počala
běžet v sobotu dne 17. 3. 2012. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo
roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti tedy v dané věci připadl na pátek dne
30. 3. 2012. Kasační stížnost tedy měla být stěžovatelkou nebo její zástupkyní podána u soudu
nebo k poštovní přepravě nejpozději dne 30. 3. 2012, aby lhůta pro její podání byla zachována.
Kasační stížnost však byla podána v elektronické formě až dne 16. 4. 2012, jak vyplývá
z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu
v Praze založeného na č. l. 157 spisu téhož soudu sp. zn. 1 Ad 29/2010. Kasační stížnost byla
tedy podána opožděně. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti přitom nelze podle §106
odst. 2 s. ř. s. in fine prominout.
Navíc napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze, proti němuž byla podána kasační
stížnost, bylo rozhodnutí o odvolání zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Stěžovatelka tedy měla ve věci úspěch, neboť na základě její žaloby bylo dosaženo
jí požadovaného výroku rozhodnutí, tj. zrušení rozhodnutí o odvolání. Pokud tedy stěžovatelka
napadá takové rozhodnutí Městského soudu v Praze, brojí z povahy věci toliko proti důvodům
tohoto rozhodnutí, neboť co do výroku rozhodnutí Městský soud v Praze její žalobě vyhověl.
Kasační stížnost stěžovatelky, jež směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu, je však podle
§104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako opožděnou a nepřípustnou odmítl (§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. a §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Dále Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatelky odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 960 Kč, která se skládá z částky 500 Kč
za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 6. 2012 podle §7, §9 odst. 2
a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů), z částky 300 Kč za s tím
související režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 160 Kč
odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, kterou byla advokátka povinna podle zvláštního
právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány (§35 odst. 8
s. ř. s.). Jiný úkon v řízení o kasační stížnosti advokátka neučinila a stěžovatelku již zastupovala
v řízení před Městským soudem v Praze, takže byla s danou věcí náležitě obeznámena a nemůže
jí proto být přiznána také odměna za první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy
zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů bude ustanovené zástupkyni stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu