ECLI:CZ:NSS:2012:5.AFS.51.2012:15
sp. zn. 5 Afs 51/2012 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká
Hradební 61/39, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 7. 5. 2012, č. j. 59 Af 25/2011 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2011,
č. j. 1392/11-1500-506476, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního
úřadu v Novém Boru ze dne 13. 8. 2010, č. j. 30984/10/175960501522, a uvedené rozhodnutí
bylo potvrzeno.
Podáním ze dne 14. 7. 2011 žalobce požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud usnesením ze dne 4. 10. 2011,
č. j. 59 Af 25/2011 - 31, návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
zamítl. Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 22. 12. 2011, č. j. 7 Afs 83/2011 – 42, odmítl pro opožděnost [§46 odst. 1
písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.].
Krajský soud následně vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 4. 2012,
č. j. 59 Af 25/2011 - 52, k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2000 Kč
ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobce ve stanované
lhůtě soudní poplatek nezaplatil. V podání doručeném krajskému soudu dne 25. 4. 2012 však
uvedl, že i nadále má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce, neboť to odůvodňují jeho aktuální majetkové poměry. Předchozí
usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce označil
žalobce za neaktuální. Krajský soud usnesením ze dne 7. 5. 2012, č. j. 59 Af 25/2011 - 57, řízení
o žalobě proti napadenému rozhodnutí správního orgánu zastavil [§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení
s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Konstatoval přitom, že žalobce
nedoložil, že by od doby zamítnutí jeho prvního návrhu na osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce došlo k podstatné změně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení
návrhu.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému usnesení krajského soudu
o zastavení řízení kasační stížnost, v níž uvedl, že ji podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a),
b), c), d) a e) s. ř. s. Ve skutečnosti však uplatnil pouze námitky podřaditelné pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Zároveň s kasační stížností
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím
krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o kasační
stížnosti:
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí krajského soudu a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §106 odst. 4 s. ř. s.
se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
její lhůty.
Z doručenky založené ve spise krajského soudu na č. l. 58 vyplývá, že stěžovateli bylo
napadené usnesení krajského soudu ze dne 7. 5. 2012, č. j. 59 Af 25/2011 – 57, doručováno
do vlastních rukou na adresu: n. M. 219, S. Tuto adresu uvedl stěžovatel jako adresu svého
bydliště již v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (č. l. 3 spisu krajského soudu) a následně i
jako adresu trvalého bydliště v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (č.
l. 26 spisu krajského soudu). Doručování tedy proběhlo v souladu s §45 až §46b o. s. ř. ve
spojení s §42 odst. 5 s. ř. s., podle něhož se, nestanoví-li soudní řád správní jinak, použijí pro
způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
Na uvedené doručence jsou řádně uvedeny údaje o adresátovi (tj. stěžovateli), doručovací
adrese i o doručované písemnosti (tj. napadeném usnesení krajského soudu ze dne 7. 5. 2012,
č. j. 59 Af 25/2011 – 57). Razítkem a podpisem poštovní doručovatelky je na doručence
potvrzeno, že stěžovatel nebyl dne 14. 5. 2012 zastižen, a proto byla zásilka (písemnost) podle
§49 odst. 2 o. s. ř. uložena a adresátovi byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Podle §49 odst. 4
o. s. ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena
k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát
o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození
písemnosti do schránky. V daném případě z doručenky vyplývá, že si stěžovatel uloženou zásilku
během zákonem stanovené úložní lhůty nevyzvedl, a proto byla dne 25. 5. 2012 vhozena do jím
užívané schránky.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud i doručující orgán postupovaly při
doručování zcela v souladu se zákonem, což dokládá doručenka založená v soudním spise.
Podle §49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. se tedy má za to, že napadené usnesení
krajského soudu bylo stěžovateli doručeno uplynutím desetidenní úložní lhůty, tj. ve čtvrtek dne
24. 5. 2012. Dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti podle §106 odst. 2 s. ř. s., jejíž počátek
je dán doručením napadeného usnesení krajského soudu, tak v daném případě uplynula ve čtvrtek
dne 7. 6. 2012. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon
jinak. Podle poštovního razítka na obálce založené ve spise Nejvyššího správního soudu na č. l. 3
byla kasační stížnost předána k poštovní přepravě dne 11. 6. 2012, tedy až po uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti. Přitom kasační stížnost byla krajskému soudu doručena dne
13. 6. 2012, který ji následně v souladu s §106 odst. 5 s. ř. s. předal Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v daném případě stěžovateli marně uplynula lhůta
k podání kasační stížnosti dne 7. 6. 2012. Stěžovatel ji předal k poštovní přepravě až dne
11. 6. 2012. Kasační stížnost byla tedy podána opožděně, přičemž podle §106 odst. 2 s. ř. s. nelze
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Nejvyššímu správnímu soudu proto
nezbylo, než podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost jako
opožděnou odmítnout.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. se Nejvyšší
správní soud nezabýval, neboť by to bylo s ohledem na opožděnost kasační stížnosti nadbytečné.
O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60
odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. července 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu