ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.111.2012:41
sp. zn. 5 As 111/2012 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní
věci žalobce: WIND TECHNOLOGY a.s., se sídlem Kamenický Šenov, Tyršova 593,
zastoupený JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci II., Valdštejnská 381/6,
proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí České republiky, se sídlem Praha 10,
Vršovická 1442/65, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 13. 12. 2011, č. j. 11 A 12/2011 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu v Havlíčkově
Brodě ze dne 27. 8. 2010, č. j. ČIŽP/46/OOP/SR01/0707998.078/10/HPP, byla žalobci podle
ustanovení §66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), zakázána veškerá stavební činnost vlastními
prostředky i prostřednictvím najatého subjektu v souvislosti s výstavbou 2 větrných elektráren
(dále též „VTE“) včetně přípojky na VN na pozemku par. č. 600/1 v katastrálním území Větrov
u Krásného Lesa. Zákaz byl žalobci stanoven do doby pravomocného rozhodnutí příslušného
orgánu ochrany přírody o udělení výjimky podle ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.
ze zákazů stanovených v ustanovení §50 odst. 1 a 2 téhož zákona, konkrétně zde se vyskytujícího
zvláště chráněného druhu tetřívka obecného s tím, že předmětná lokalita se nachází na území
ptačí oblasti Východní Krušné hory a je biotopem tetřívka obecného.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Ministerstvo životního
prostředí ČR (dále též „žalovaný“) odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 3. 11. 2010,
č. j. 95215/ENV/101151/540/10, zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Žalovaný
v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v průběhu správního řízení byl shromážděn
dostatek podkladů, ze kterých vyplývá, že lokalita výstavby je biotopem zvláště chráněného silně
ohroženého tetřívka obecného. Protože nebyl shromážděn dostatek průkazných podkladů o tom,
že daná lokalita je stanovištěm jiných zvláště chráněných živočichů, byl zákaz činnosti důvodně
stanoven pouze s ohledem na tetřívka obecného, o jehož výskytu byl opatřen dostatek podkladů.
Rozhodnutí oblastního inspektorátu Inspekce životního prostředí nebylo podle žalovaného
vydáno v rozporu s právními předpisy a odvolací námitky byly shledány nedůvodnými.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Městského soudu v Praze. Městský soud žalobu
podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Dospěl totiž k závěru, že úvahy obsažené
v odůvodnění napadeného rozhodnutí mají oporu v soustředěném spisovém materiálu, jsou
v souladu se základními zásadami logického uvažování a žalobcem ve zcela obecné míře
uplatněné žalobní námitky nemohly být shledány důvodnými. Městský soud tak s ohledem
na obsah žalobních námitek neshledal u žalobou napadeného rozhodnutí nezákonnost
v důsledku krácení práv žalobce.
Rozsudek městského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včasnou kasační
stížností z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, dále z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo, že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost a dále
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V úvodu kasační stížnosti stěžovatel shrnul předchozí průběh celé věci a konkrétně pak
namítal šikanózní postup správních orgánů v jeho věci, nesprávný závěr městského soudu
ohledně pochybení správního orgánu z důvodu rozhodování ve věci stěžovatele odlišně
od předcházejících shodných nebo obdobných případů, pochybení správního orgánu spatřované
v nepřihlédnutí ke stěžovatelem uváděným skutečnostem a neprovedení navržených důkazů
a v neposlední řádě také nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v jiné vadě řízení
před městským soudem z důvodu, že městský soud nepřihlédl ke stěžovatelem uváděným
skutečnostem a neprovedl navržené důkazy k prokázání výskytu tetřívka obecného na předmětné
lokalitě.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí
žalovaného i napadený rozsudek městského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy,
když právní otázka byla posouzena správně, skutková podstata, z níž bylo vycházeno,
je v souladu se spisem a jednoznačně z něj vychází a rozsudek je dostatečně odůvodněn.
Argumenty stěžovatele snažící se nalézt rozdíly mezi jeho případem a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ve věcech č. j. 7 A 28/2000 - 47 a č. j. 9 As 8/2008 - 80 žalovaný
považuje za účelové. Závěry vyjádřené v rozsudcích jsou podle názoru žalovaného jednoznačné
a hovořící ve prospěch žalovaného. K otázce namítaného odlišného postupu v obdobných
věcech žalovaný uvádí, že předmětné věci nelze pro jejich odlišnosti srovnávat. Stěžovatel navíc
v kasační stížnosti uvádí nové srovnávané věci, které neuplatnil v žalobě. Ze všech výše
uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že projednávaná kasační stížnost
není důvodná.
Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku městského soudu, kterou stěžovatel podle obsahu kasační argumentace spatřuje
v nepřihlédnutí ke stěžovatelem uváděným skutečnostem a neprovedení navržených důkazů
směřujících k prokázání výskytu tetřívka obecného na předmětné lokalitě.
Nejvyšší správní soud z napadeného rozsudku zjistil, že městský soud se k tvrzením
stěžovatele, že jeho pozemek ani jeho okolí není biotopem tetřívka obecného, vyjádřil, když
konstatoval, že z obsahu spisového materiálu vyplývá něco jiného, když žalovaný správní orgán
poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne
29. 5. 2009, č. j. 7 Ca 274/2007 - 52, doplnil podklady pro vydání rozhodnutí o stanoviska,
týkající se právě možného výskytu chráněných živočichů, mimo jiné i tetřívka obecného. Tyto
podklady, jejichž obsah žalovaný srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vyjádřil
v odůvodnění napadeného rozhodnutí, shledal městský soud dostatečnými pro závěr,
že předpoklady postupu správního úřadu podle §66 zákona č. 114/1992 Sb. jsou v daném
případě splněny. Jediným podkladem, který byl ve správním řízení hodnocen jako důkaz svědčící
o opaku a nasvědčující tvrzení stěžovatele v podané žalobě, byl posudek Mgr. R. K., vyžádaný a
zadaný samotným stěžovatelem. Z obsahu spisového materiálu, ani z jeho hodnocení žalovaným
v odůvodnění napadeného rozhodnutí, však nejsou podle městského soudu zřejmé konkrétní
skutkové či právní důvody pro to, aby posudek Mgr. K. byl hodnocen jinak, tj. aby jeho závěry
nebyly vyvráceny dalšími listinnými podklady, opatřenými správním úřadem. Městský soud dospěl
k závěru, že úvahy obsažené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí mají oporu
v soustředěném spisovém materiálu a jsou v souladu se základními zásadami logického
uvažování.
Z odůvodnění napadeného rozsudku je tak zřejmé, že se městský soud stěžovatelem
tvrzenými skutečnostmi o neprokázání výskytu tetřívka obecného v předmětné lokalitě zabýval.
Městský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal taktéž s tím,
že neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, když uvedl, že jednak si sám stěžovatel z formulace
návrhu na doplnění dokazování nebyl jist, zda se označení svědci mohou vůbec vyjádřit k meritu
sporu, tj. otázce výskytu tetřívka obecného, a jednak, že podklady pro rozhodnutí, opatřené
správními úřady, jsou natolik konkrétní a jednoznačné, že i soud sdílí důvodný názor správního
orgánu o tom, že výslech fyzických osob jejich závěry vyvrátit nemůže. Městský soud dále
konstatoval, že mu rovněž není zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti by mohl v posuzované věci
osvětlit účastnický výslech stěžovatele a s ohledem na výše uvedené a s odkazem na skutečnost,
že pro řízení o žalobách proti rozhodnutím správních úřadů platí, že soud dokazování pouze
doplňuje či opakuje, nikoli provádí namísto správního úřadu, návrh na doplnění dokazování
neshledal důvodným a podle §52 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že ho neprovede.
Městský soud se tak s neprovedením stěžovatelem navržených důkazů řádně vypořádal
a s jeho závěry nejvyšší správní soud souhlasí. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud
v posuzované věci neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu
spatřovanou v nepřihlédnutí ke stěžovatelem uváděným skutečnostem a neprovedení navržených
důkazů ohledně výskytu tetřívka obecného na předmětné lokalitě.
Šikanózní postup správních orgánů
Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti rozsáhle popisuje postup orgánů státní správy
a orgánů vykonávajících působnost v oblasti životního prostředí v jeho věci, a to již od roku 2004
(změna územního plánu, EIA, stavební řízení) a poukazuje také na rozdíly v jeho kauze oproti
rozsudkům Nejvyššího správního soudu ve věcech č. j. 7 A 28/2000 - 47 a č. j. 9 As 8/2008 - 80,
a to především na závěr, že „mohou nastat situace, kdy i povolená činnost se stane hrozbou a je nezbytný
zákaz činnosti dříve jiným orgánem povolené. Rozhodující pro užití zákazu činnosti podle §66 zákona o ochraně
přírody tedy je hrozba změn chráněných částí přírody v důsledku realizované činnosti, ať povolené či nikoliv.“
Rozdíly v posuzované věci oproti výše uvedeným rozsudkům stěžovatel spatřuje
ve skutečnostech, že jeho projekt realizace větrných elektráren byl od počátku realizován
v součinnosti s orgány státní správy a s orgány životního prostředí. Uvedené orgány již od fáze
změny územního plánu uváděly, že záměr nebude mít samostatně ani ve spojení s jinými
významný vliv na území evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí. Podle stěžovatele lze
stěží předpokládat, že došlo k nárůstu počtu tetřívka obecného v dané lokalitě, a podobné zjištění
není ani obsahem žádného ze znaleckých posouzení. Stěžovatel je názoru, že za této situace nelze
aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu, neboť povolená činnost se nestala hrozbou díky
změně poměrů, neboť k žádné změně poměrů nedošlo. Buďto hrozbou byla již od samého
počátku, a orgány životního prostředí nevěnovaly kauze od počátku nezbytnou pozornost, což
nelze klást k tíži stěžovatele a posléze mu činnost zakazovat, anebo hrozbou od samého počátku
nebyla, a za takové situace není důvodný postup podle zákona č. 114/1992 Sb. Stěžovatel postup
správních orgánů, pokud mu za nastalé situace zakazují činnost, považuje za šikanózní
a za zneužití práva.
Stěžovatel konkrétní vliv jednání orgánů státní správy na zákonnost napadeného
správního rozhodnutí v předmětné věci a v konečném důsledku i na zákonnost napadeného
rozsudku neupřesňuje. Předmětem řízení před městským soudem bylo přezkoumání zákonnosti
napadeného rozhodnutí žalovaného v rozsahu žalobních námitek. Žalobní námitky směřující
proti nezákonnosti rozhodnutí žalovaného městský soud neshledal důvodné, a proto žalobu
zamítl. Předmětem řízení před městským soudem nebyla zákonnost rozhodnutí, kterým byla
stěžovateli povolena stavba dvou větrných elektráren, ani zákonnost jiných stěžovatelem
zmiňovaných rozhodnutí.
Protože stěžovatel šikanózní postup správních orgánů neuplatnil jako žalobní bod
v žalobě, ani žalobu o tento žalobní bod nedoplnil ve lhůtě pro podání žaloby, ačkoliv tak učinit
mohl, je jeho kasační stížnost v tomto smyslu nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
Namítané pochybení správního orgánu z důvodu rozhodování ve věci stěžovatele odlišně
od předcházejících shodných nebo podobných případů
V kasační stížnosti stěžovatel dále namítá, že správní orgány postupují v obdobných
kauzách rozdílným způsobem v rozporu s ustanovením §2 odst. 4 správního řádu a shodně i část
odborné veřejnosti posuzuje kauzy rozdílně.
Konkrétně stěžovatel uvádí, že Mgr. E. Ch. k umístění VTE v lokalitě Fojtovice uvádí
nejbližší výskyt tokaniště 500 m od VTE a je konstatováno, že záměr nemá významný negativní
vliv, na základě čehož orgán ochrany přírody vydává stanovisko, že není třeba žádat o výjimku.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále poukazuje na rozhodování v případě lokality Medvědí skála a
lokality Křimov, kde také, dle tvrzení stěžovatele, nedošlo k zákazu činnosti, když navíc uvedené
lokality uvažují s výstavbou většího počtu větrných elektráren a výskyt tokaniště tetřívka
obecného je v bližší vzdálenosti od plánovaného umístění VTE.
Městský soud námitku pochybení správního orgánu z důvodu rozhodování ve věci
stěžovatele odlišně od předcházejících shodných nebo podobných případů odmítl s odkazem
na odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, které se zabývá zcela konkrétními a danou
lokalitou specifickými okolnostmi projednávané věci, když stěžovatelův odkaz na posuzování
obdobné stavby elektrárny v oblasti Fojtovické pláně nemohl, s ohledem na výše uvedené, podle
městského soudu, obstát.
Městský soud se k této námitce stěžovatele vyjádřil, přestože si byl vědom, že ji stěžovatel
neuplatnil v žalobě ze dne 14. 1. 2011, ale teprve u ústního jednání dne 13. 12. 2011, tedy
po uplynutí lhůty stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby (do dvou měsíců poté, kdy
rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem), přičemž rozšířit žalobu o další žalobní body mohl jen ve lhůtě pro
podání žaloby (§71 odst. 2 věta poslední s. ř. s.).
Protože stěžovatel namítané pochybení správního orgánu z důvodu rozhodování ve věci
stěžovatele odlišně od předcházejících shodných nebo podobných případů neuplatnil jako žalobní
bod v žalobě, ani žalobu o tento žalobní bod nedoplnil ve lhůtě pro podání žaloby, ačkoliv tak
učinit mohl, je jeho kasační stížnost v tomto smyslu nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud závěrem shrnuje, že kasační námitky stěžovatele neshledal
důvodné, proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalovanému náklady řízení nevznikly, proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu