ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.117.2011:223
sp. zn. 5 As 117/2011 - 223
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 32,
Praha 2, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
1. 9. 2011, č. j. 10 A 153/2010 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce Mgr. Stanislavu Němcovi, advokátovi, se nepřiznává náhrada
nákladů a odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Úřadu městské části Praha 4, Odboru občanských průkazů a cestovních
dokladů, ze dne 31. 8. 2006, č. j. P4/116277/06/OPCD/KA/1649, bylo podle §66 odst. 1
písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání cestovního pasu, zahájené dne 21. 8. 2006
podáním žádosti. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobce k žádosti přiložil
fotografii, na které má brýle se zabarvovacími skly a která byla použita již v cestovním dokladu
vydaném v roce 1996. Správní orgán žalobci sdělil, že fotografie neodpovídá ustanovení §20
odst. 2 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění platném do 31. 8. 2006 (dále jen „zákon o cestovních
dokladech“).
Žalobce však na předložené fotografii trval, proto správní orgán zaslal žádost žalobce
Ministerstvu vnitra k digitalizaci dat, která předchází výrobě cestovního pasu. Zároveň Oddělení
digitalizace dat Ministerstva vnitra požádal o posouzení přiložené fotografie. Dne 29. 8. 2006
obdržel sdělení Odboru správních činností Ministerstva vnitra ze dne 23. 8. 2006, č. j. SC-
2405/2006, že žádost žalobce byla správním orgánem I. stupně přijata v rozporu se zákonem,
neboť fotografie jmenovaného neodpovídá ustanovení §20 odst. 2 zákona o cestovních
dokladech. Žádost žalobce byla ze zpracování dat vyřazena a vrácena správnímu orgánu. Podle
čl. II. bodu 2 přechodného ustanovení zákona č. 136/2006 Sb., kterým se měnily některé zákony
na úseku cestovních dokladů, bylo možné podat žádost o vydání cestovního pasu se strojově
čitelnými údaji u orgánu příslušného k jeho vydání nejpozději dne 21. 8. 2006. Tento typ
cestovního dokladu již nebylo možné žalobci vydat. Správní orgán I. stupně proto řízení
o žádosti žalobce podle §66 odst. 1 písm. g) správního řádu usnesením zastavil.
Žalobce proti výše uvedenému usnesení podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 25. 10. 2006, č. j. S-MHMP 386499/2006 zamítl a usnesení správního orgánu I. stupně
potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Městského soudu v Praze. Městský soud
rozsudkem ze dne 29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 354/2006 - 89, rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 10. 2006 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že hodnocení žádosti
jako zjevně bezpředmětné neodpovídá obsahu správního spisu. Podle soudu se žádost stává
zjevně bezpředmětnou po té, co je zřejmé, že právní důvod pro podání žádosti odpadl – pominul
dříve, než bylo o žádosti rozhodnuto. V posuzovaném případě však podle soudu důvod pro
vydání cestovního pasu neodpadl, neboť žalobce požádal o vydání tzv. starého typu cestovního
pasu ve lhůtě stanovené v čl. II. bod 2 zákona č. 136/2006 Sb., tj. do 21. 8. 2006. Za tohoto
stavu věci bylo na místě, aby správní orgány žádost žalobce posoudily po věcné stránce,
tzn. Na podkladě zjištěného skutkového stavu rozhodly o tom, zda žádost žalobce splňuje
zákonná hlediska pro vydání cestovního pasu, či nikoli.
Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 10. 5. 2010, č. j. S-MHMP 386499/2006 změnil
usnesení Úřadu městské části Praha 4 ze dne 31. 8. 2006, č. j. P4/116277/06/OPCD/KA/1649,
tak, že výrok tohoto rozhodnutí zní, že podle ustanovení §51 odst. 3 správního řádu se žádost
žalobce ze dne 21. 8. 2006 o vydání cestovního pasu zamítá, neboť nebyly splněny náležitosti
žádosti dané ustanovením §20 odst. 2 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že po posouzení barevné fotokopie předmětné
žádosti s fotografií žadatele je názoru, že fotografie nesplňovala požadavky na technické
provedení fotografie přikládané k žádosti, dané §12 s odkazem na §5 odst. 2, 3 a 4 vyhlášky
Ministerstva vnitra č. 642/2004 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006. Žadatel zde není zobrazen
v čelním pohledu, není dodržena středová vertikální rovina obličeje, pohled nesměřuje
do objektivu, mezi horním okrajem hlavy a horním okrajem fotografie není dodržena minimální
vzdálenost 2 mm a samozabarvovací brýle skrývají tvar a umístění obočí, které je jedním
z charakteristických identifikačních znaků osoby. Tím, že fotografie neodpovídá stanoveným
technickým požadavkům, nebyla splněna jedna z náležitostí žádosti, kterou v §20 odst. 2
stanovil zákon o cestovních dokladech. Vzhledem k předložené fotografii žádost žalobce
nesplňovala zákonná kritéria pro vydání cestovního pasu.
Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2010, č. j. S-MHMP 386499/2006, žalobce opět
napadl žalobou u městského soudu. Městský soud nyní napadeným rozsudkem ze dne 1. 9. 2011,
č. j. 10 A 153/2010 - 77, žalobu zamítl, když námitky uvedené v žalobě neshledal důvodné.
V odůvodnění napadeného rozsudku městský soud mimo jiné konstatoval, že v rozhodnutí
žalovaného je zcela srozumitelně uvedeno, z jakých důvodů žalobcem předložená fotografie
nesplňuje zákonné požadavky a proč nemůže být žalobci vydán cestovní pas s touto fotografií.
Odůvodnění:
rozhodnutí žalovaného má podle názoru soudu oporu ve zjištěném skutkovém
stavu i v právních předpisech a nelze mu ničeho vytknout.
Výše uvedený rozsudek městského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl včasnou
kasační stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá pochybení městského soudu spočívající v porušení
zásady res iudicata, porušení práva na spravedlivý proces, zneužití práva, dále také
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nerespektování vykonatelného rozhodnutí soudu
žalovaným správním orgánem, překvapivost a nezákonnost rozhodnutí žalovaného. S ohledem
na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje
s odůvodněním napadeného rozsudku a je názoru, že Nejvyšší správní soud by měl kasační
stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítnout.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že projednávaná kasační stížnost
není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá porušení zásady res iudicata z důvodu, že rozsudkem
městského soudu bylo rozhodnuto o věci již pravomocně rozhodnuté, aniž došlo ke změně
právního nebo skutkového stavu věci (nevydání cestovního pasu). Městský soud měl podle
něj duplicitní rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.
Z námitky porušení zásady res iudicata jednoznačně nevyplývá jakou věc pravomocně
rozhodnutou má stěžovatel na mysli. Pokud se jedná o předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 10. 2006 ve věci žádosti stěžovatele o vydání cestovního dokladu, tak uvedené rozhodnutí
bylo městským soudem zrušeno a jeho právní účinky již netrvají. Pokud se jedná o předchozí
rozsudek městského soudu ze dne 29. 12. 2009, tak tímto rozsudkem soud rozhodoval
o zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2006, kterým bylo řízení ve věci žádosti
stěžovatele o vydání cestovní dokladu zastaveno. Nyní přezkoumávaným rozsudkem ze dne
1. 9. 2011 městský soud již rozhodoval o zákonnosti nového rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 5. 2010, kterým byla žádost stěžovatele o vydání cestovního dokladu zamítnuta. Předmětem
řízení u městského soudu tak bylo přezkoumání zákonnosti odlišných rozhodnutí žalovaného.
Námitka porušení zásady res iudicata nebyla shledána důvodnou.
Další kasační námitkou je tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, z něhož podle
stěžovatele vyplývá pro soud povinnost vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu,
aby se vyjádřili k tvrzením protistrany. Tato povinnost nebyla podle stěžovatele v soudním řízení
respektována.
Stěžovatel však svou pouze obecně uplatněnou námitku v kasační stížnosti nijak blíže
nekonkretizoval a nerozvedl. Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v řízení o kasační stížnosti
vyhledávat případné vady řízení před městským soudem za stěžovatele. Takto pouze obecně
formulovaná kasační námitka nemohla být shledána důvodnou.
V kasační stížnosti stěžovatel dále namítá zneužití práva a zneužití pravomoci úředními
osobami. Uvedená pochybení stěžovatel spatřuje v postupu městského soudu, který dle jeho
tvrzení nespojil věci, které spolu po všech stránkách souvisejí. Jedná se tak podle stěžovatele
o ohrožení legitimního očekávání, porušení zákazu libovůle, rozpor s dobrými mravy
a s ochranou dobré víry, nerespektování závazné judikatury Ústavního soudu, nedostatek
obligatorního poučení a nesprávný úřední postup.
Ani tato stížní námitka nemohla být shledána důvodnou. Stěžovatel opět svá tvrzení nijak
nekonkretizoval, neuvedl, které věci měl městský soud spojit z důvodu, že spolu skutkově
souvisejí, ani jak se tato případná vada mohla projevit na zákonnosti rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel taktéž namítá, že žalovaný nerespektoval vykonatelné rozhodnutí soudu.
Rozhodnutí žalovaného je podle něj překvapivé z důvodu, že neodpovídá obsahu správního
spisu. Jako důkaz nezákonnosti rozhodnutí žalovaného stěžovatel uvádí, že stejný orgán -
Ministerstvo vnitra, Odbor občanských průkazů a cestovních dokladů, vydal stěžovateli dne
3. 12. 2004 občanský průkaz, dne 3. 10. 2006 cestovní pas a dne 19. 4. 2005 řidičský průkaz
se stejnými dioptrickými brýlemi na fotografii, neboť se jednoznačně nejedná o brýle s tmavými
skly. Dioptrické brýle jsou součástí integrity, a proto musí být součástí všech osobních průkazů
týkajících se identity stěžovatele. Správní řízení je podle stěžovatele důkazem svévole
postkomunistické StB a soudců s komunistickou minulostí. Jde o organizované zločinné spolčení
úředníků státní moci veřejné.
Uvedenou kasační námitkou stěžovatel zřejmě napadá nesprávné posouzení otázky
zákonnosti rozhodnutí žalovaného městským soudem v předcházejícím řízení.
Městský soud v souvislosti s otázkou zákonnosti rozhodnutí žalovaného v odůvodnění
svého rozhodnutí konstatoval: „Žalovaný v daném případě dospěl k závěru, že fotografie nesplňuje
požadavky uvedené v §5 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 citované vyhlášky, neboť žadatel není zobrazen v čelném
pohledu, není dodržena středová vertikální linie obličeje, pohled nesměřuje do objektivu, mezi horním okrajem
hlavy a horním okrajem fotografie není dodržena minimální vzdálenost 2 mm a samozabarvovací brýle skrývají
tvar a umístění obočí, které je jedním z charakteristických identifikačních znaků osoby.“
Stěžovatel podle městského soudu vůči těmto závěrům žalovaného ničeho v žalobě
nenamítal, argumentoval pouze tím, že brýle jsou součástí jeho osobní integrity a z toho důvodu
musí být všechny jeho osobní doklady opatřené touto fotografií, na níž je zachycen v brýlích.
Žalobní argumentace se tak míjela s odůvodněním napadeného rozhodnutí žalovaného
a nevyvracela důvody, v nichž spočívá zamítnutí žádosti stěžovatele o vydání cestovního dokladu.
Městský soud dospěl k závěru, že stěžovateli není upíráno právo na to, aby k žádosti
o vydání cestovního dokladu předložil fotografii, na níž bude vyobrazen v brýlích, musí však být
vyobrazen v brýlích tak, aby nezakrývaly tvar žádného z charakteristických identifikačních znaků
jeho osoby. Kromě toho fotografie musí splňovat i další zákonem a prováděcím předpisem
předepsané technické požadavky. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného má podle městského
soudu oporu ve zjištěném skutkovém stavu i v právních předpisech.
Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného neshledává překvapivým,
ani neodpovídajícím obsahu správního spisu. Oprávněnou soud nepovažuje ani námitku
nerespektování vykonatelného rozhodnutí soudu žalovaným. Městský soud v řízení ve věci
sp. zn. 7 Ca 354/2006 zavázal správní orgány k tomu, aby žádost stěžovatele o vydání cestovního
dokladu věcně projednaly, když původně bylo řízení zastaveno, a nikoliv k tomu, aby stěžovateli
na základě jeho žádosti byl cestovní doklad vydán. Žalovaný následně žádost stěžovatele věcně
projednal a zamítl ji z důvodu, že žádost s ohledem na předloženou fotografii nesplňovala
zákonná kritéria pro vydání cestovního pasu. Žalovaný tak závazný právní názor městského
soudu respektoval.
K další argumentaci stěžovatele vztahující se k nezákonnosti rozhodnutí žalovaného
Nejvyšší správní soud uvádí, že ze skutečnosti, že Ministerstvo vnitra, Odbor občanských
průkazů a cestovních dokladů, vydalo stěžovateli dne 3. 12. 2004 občanský průkaz, dne
3. 10. 2006 cestovní pas a dne 19. 4. 2005 řidičský průkaz se stejnými dioptrickými brýlemi
na fotografii, nelze samo o sobě dovodit nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Podstatné
pro posuzovanou věc je to, že fotografie předložená stěžovatelem v řízení o žádosti o vydání
cestovního dokladu nesplňovala požadavky stanovené právními předpisy.
Rozhodnutí městského soudu dále podle stěžovatele neodpovídá skutečnému stavu věci,
nereaguje na oprávněné námitky a zásadní procesní vady uvedené zejména v odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 9. 2006. Stěžovatel proto odkazuje
na toto odvolání a doplnění žalobního návrhu ve věci sp. zn. 7 Ca 278/2006 z důvodu
hospodárnosti řízení s tím, že tvoří součást předmětné kasační stížnosti.
Městský soud v napadeném rozsudku zdůvodnil, proč se zabýval toliko námitkami
uvedenými v žalobě a proč nemohl přihlédnout k tomu, že stěžovatel učinil „součástí
předmětného žalobního návrhu“ též odvolání a další podání z předchozího správního a soudního
řízení. Městský soud konstatoval, že žalobce nemůže v žalobě jen odkázat např. na podané
odvolání, ale musí uvést, proč považuje způsob, jakým se odvolací orgán s odvolacími námitkami
vyrovnal, za nedostatečný, a že nelze ani odkázat na žalobu směřující proti předchozímu
rozhodnutí žalovaného, když se jedná o rozhodnutí s odlišným výrokem a jehož odůvodnění
je vystavěno na jiných argumentech, o jejichž nesprávnosti se již soud jednou autoritativně
vyslovil. Postup městského soudu považuje Nejvyšší správní soud za správný. Ze stejného
důvodu se zdejší soud v řízení o nyní projednávané kasační stížnosti zabýval pouze námitkami
uplatněnými v kasační stížnosti a nikoliv námitkami stěžovatele uvedenými v odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 9. 2006 a v doplnění žalobního návrhu ve věci
sp. zn. 7 Ca 278/2006. Formulace důvodů kasační stížnosti musí směřovat proti rozhodnutí
městského soudu, neboť podstatou předmětného řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního
rozhodnutí č. j. 10 A 153/2010 - 77 a nikoliv rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 7 Ca 278/2006.
Kasační stížnost obsahuje také žádost stěžovatele o sloučení předmětné věci s věcí
vedenou pod č. j. 1 Ad 18/2010 - 18, a to z důvodu hospodárnosti řízení. U Nejvyššího
správního soudu však žádná věc s č. j. 1 Ad 18/2010 - 18 vedena není.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel poukazuje v souvislosti s jím tvrzenou likvidací
formou politické a ekonomické persekuce na velké množství exekucí vedených proti jeho osobě
a dalších jeho věcí vedených před obecnými i správními soudy. Současně stěžovatel žádá,
aby Nejvyšší správní soud zakázal straně žalované v pokračování porušování právních předpisů
a poškozování základních práv a svobod stěžovatele, a učinil návrh na připojení soudního spisu
včetně rozhodnutí soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 7 Ca 278/2006 - 151, protože osvědčuje
skutečnost, že stěžovatel je diskriminován, šikanován, politicky pronásledován a úmyslně
poškozován na základních právech a svobodách.
Uvedenou argumentaci stěžovatele nelze podřadit pod žádný z důvodů, pro které lze
podat kasační stížnost, a opírá se tak o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Z důvodu nepřípustnosti se Nejvyšší správní soud touto argumentací nezabýval (§104 odst. 4
s. ř. s.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační námitky stěžovatele neshledal
důvodné, proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalovanému náklady řízení nevznikly, proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Městský soud stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků a pro řízení
mu ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Stanislava Němce. Takto ustanovený zástupce, advokát,
zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti. Odměnu a náhradu nákladů řízení v takovém
případě platí stát (§35 odst. 8 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti
však zástupce stěžovatele neučinil žádný úkon právní služby a tomu odpovídá výrok,
že se mu nepřiznává náhrada nákladů ani odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu