ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.67.2011:96
sp. zn. 5 As 67/2011 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce:
Ing. L. K., zast. JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze, Štefánikova 65, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního
stadionu 1952/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 23. 3. 2011, č. j. 10 A 6/2011 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2010, č. j. OREG 34717/2010/jibu, kterým bylo podle
ustanovení §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu
Bechyně, č. j. BE-4327/2010, ze dne 23. 6. 2010 tak, že původní část výroku rozhodnutí I. až III.
byla nahrazena novým textem. Pod bodem I. byla dodatečně povolena stavba s názvem
„Schodiště s výtahem k budově skladu“, současně by vydán souhlas s jejím užíváním. Ve změnou
nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a ve zbytku odvolání zam ítnuto.
I. Kasační stížnost stěžovatele
V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel předně konstatuje, že před stavebním
úřadem bylo vedeno pouze řízení na původně nepovolenou stavbu nového ocelového schodiště,
zastřešené podesty a plošiny s el. vrátkem postaveného jako náhrada původního schodiště
do podkroví skladu; odvolání stěžovatele směřovalo pouze do výroku, kterým se výstavba
předmětného schodiště a plošiny s el. vrátkem dodatečně povoluje a současně vydává souhlas
s jejím použitím. Uvádí, že předmětem řízení nebyla demolice původní stavby z roku 1882
či následné povolení stavby multifunkčního objektu; otázku, zda na výstavbu původního
schodiště bylo vydáno stavební povolení otevřel sám stavební úřad. Krajský soud však
dle stěžovatele pominul fakt, že stavební úřad ve svém sdělení správnímu orgánu II. stupně
ze dne 25. 10. 2006 ohledně předmětné věci výslovně uvedl, že „po prostudování projektové
dokumentace dochované v archivu odboru výstavby a ŽP zjistil, že u stavby skladu bylo
schodiště“. Stěžovatel má za to, že tato informace je nepravdivá, na tuto skutečnost správní orgán
II. stupně upozornil (el. formou i písemně). Správní orgán však v rozporu s ust. §52 správního
řádu se touto skutečností tak, aby byl zjištěn náležitě stav věci, nezabýv al. Stěžovatel uvádí,
že zjištění stran uvedené skutečnosti prováděl sám, a to v rámci zákona o svobodném přístupu
k informacím; přitom na základě sdělení stavebního úřadu (Městský úřad Bechyně) dne
24. 7. 2008 zjistil, že se v archívu stavebního úřadu ned ochoval žádný doklad, z něhož by bylo
možno sdělit datum a číslo jednací stavebního povolení na stavbu přístavby schodiště. Protože
původní vnější schodiště do podkroví skladu však bylo logicky postaveno jako integrální součást
multifunkční budovy, mohlo být kryto stavebním povolením na výstavbu této budovy. Stěžovatel
proto žádal informace týkající se výstavby multifunkční budovy, tedy logicky i demolice původní
budovy; ani tyto doklady se v archivu nedochovaly. Stavební úřad tak zcela zjevně ve svém
sdělení žalovanému ze dne 25. 10. 2006 v předmětné věci vědomě podal nepravdivou informaci.
V této souvislosti stěžovatel podotýká, že stavební úřad vědomě přijal i nepravdivou informaci
stavebníka uvedenou ve stavební dokumentaci, že byl vyměněn původní vrátek za nový, jakož
i nepravdivý geometrický plán pro vyznačení stavby, na němž je správně zakreslena budova
stržená v r. 1984 s přikreslenou stavbou předmětného schodiště s plošinou a el. vrátkem.
Stěžovatel namítá, že tvrzení krajského soudu, že stavební úřad se pokusil o smírné
odstranění rozporů, tak jak mu ukládá ust. §5 správního řádu, avšak bez kladného výsledku, není
ve spise nikterak doloženo. Ze spisu je naopak zřejmé, že stavební úřad stěžovatele ani bývalé
spoluvlastnice pozemků dotčených stavbou předmětného schodiště a plošiny s el. vrátkem
do okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby nezahrnul.
Ze sdělení stavebního úřadu žalovanému ze dne 25. 10. 2006, čj. BE-3388/06/VaŽP/Ši,
je zřejmé, že stavební úřad postup v dané věci s žalovaným předem a opakovaně konzultoval;
žalovaný potom svým pokynem ze dne 9. 7. 2007, čj. KUJCK 13095/2007OREG/8 postup
stavebního úřadu schválil a navíc jej nepřímo vyzval k tomu, aby vlastníkům sousedních
pozemků, tedy ani stěžovateli své rozhodnutí ohledně př edmětného schodiště s výtahem
nezasílal. O snaze správního orgánu o smírné řešení nelze hovořit ani s přihlédnutím
ke skutečnosti, že stěžovateli nebylo vyhověno v jeho žádosti o odložení místního šetření
a ústního jednání v projednávané věci z termínu nařízeného na den 4. 6. 2010 na pondělí
7. 6. 2010, přitom se jednalo o dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním předmětného
schodiště a plošiny s el. vrátkem, které stavebník používá s vědomím obou správních orgánů
již od poloviny roku 2004. Přitom toto ústní jednání ve věci a místní šetření bylo jedinou
možností, kdy mohl stěžovatel se zástupcem stavebníka osobně věc projednat a vyjádřit
se k vhodnosti umístění stavby či případné možnosti nápravy dopadů jejího stávajícího umístění.
Stěžovatel uvádí, že skutečnost, že předmětné schodiště s vrátkem bylo postaveno, zjistil
ex post až při víkendové návštěvě, nebyl předem stavebníkem o jeho záměru informován; není
proto pravdou, jak tvrdí krajský soud, že mohl umístění stavby se stavebníkem předem projednat ;
stěžovatel rovněž poukazuje na to, že stavebník na jeho korespondenci ani v jiných věcech
zásadně neodpovídá, tudíž s ním nekomunikuje.
Stěžovatel uvádí, že je spoluvlastníkem lesního pozemku parc. č. 408/2 mezujícího
s pozemkem, na kterém se nachází pře dmětné schodiště s plošinou a el. vrátkem, měl být tedy
zahrnut mezi účastníky správního řízení o povolení stavby, přitom mu nebyl ani zaslán výsledek
tohoto řízení; nemohl tedy uplatnit ani odvolání. Stěžovatel dále uvádí, že informace
o nepovolené stavbě mimo jiné předal stavebnímu úřadu již podáním ze dne 14. 2. 2005, přesto
zůstal stavební úřad nečinný až do 6. 11. 2006, kdy teprve zahájil řízení o odstranění stavby.
Žádost o dodatečné povolení stavby podal stavebník až dne 12. 2. 2007, místní šetření ve věci
proběhlo dne 27. 3. 2007 a dodatečné povolení a souhlas s užíváním předmětné stavby vydal
stavební úřad dne 23. 4. 2007; z uvedeného je zřejmé, že stavebníkovi byl poskytnut dostatek
časového prostoru, přitom stěžovateli, který trvale bydlí v Praze, nebylo umožněno uplatnit
připomínky při ústním jednání, neboť jeho žádosti o přeložení jednání z pátku na pondělí, nebylo
vyhověno, šetření v pátek dne 4. 6. 2010 bylo bez jeho účasti provedeno a následně bylo vydáno
dodatečné stavební povolení a souhlas s užíváním. Stěžovatel tvrdí, že správní orgány
mu nepřiznaly rovné postavení v řízení, jehož účastníkem byl, tak jak to stanoví §7 správního
řádu.
Stěžovatel tvrdí, že skutkový stav, z něhož bylo vycházeno, nemá oporu ve spisovém
materiálu, při jeho zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost správního rozhodnutí; pro tuto vadu,
měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Protože tak neučinil, je jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelné, resp. nezákonné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II. Vyjádření žalovaného
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že předmětem správního řízení
bylo projednání dodatečného povolení stavby schodiště a výtahu k budově skladu (a nikoliv
projednávání nepovoleně demolice původní stavby z r. 1882 či následné nepovolené stavby
multifunkčního objektu, což sám stěžovatel v žalobě označuje za svou hlavní odvolací námitku,
se kterou se podle jeho názoru žalovaný nevypořádal přezkoumatelným způsobem). Závěr
krajského soudu ohledně námitky absence projektové dokumentace, příp. stavebního povolení
stavby multifunkčního objektu, resp. schodiště, považuje žalovaný za sp rávný. Navíc se nejednalo
o podklad pro rozhodnutí, z něhož stavební úřad při vydání rozhodnutí vycházel nebo
by vycházet měl. S ohledem na to není rozhodující, zda „stavební úřad ve svém sdělení
správnímu orgánu II. stupně ze dne 25. 10. 2006 vědomě podal nepravdivou informaci“.
Jestliže stěžovatel z popisovaného postupu stavebního úřadu a žalovaného dovozuje,
že mu „správní orgány obou stupňů nepřiznaly v tomto řízení rovné postavení, jak to §7
správního řádu nařizuje“, žalovaný s uvedeným tvrzením nes ouhlasí; navíc tuto vadu stěžovatel
v řízení před krajským soudem neuplatnil. Předmětem odvolacího řízení bylo projednání odvolání
proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Jak lze zjistit z předložených správních spisů,
stavební úřad v předmětném řízení se stěžovatelem jako s účastníkem řízení jednal, umožnil mu
uplatnit jeho procesní práva, s dostatečným předstihem stěžovatele uvědomoval o prováděných
úkonech. V této souvislosti žalovaný podotýká, že pokud se jedná o oznámení o pokračování
řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 13. 5. 2010, kterým bylo nařízeno ústní jednání spojené
s místním šetřením na den 4. 6. 2010, stavební úřad nestanovil, dokdy mohou účastníci řízení
činit své návrhy a vyjadřovat se k podkladům pro vydání rozhodnutí; stěžova tel se k podkladům
pro vydání rozhodnutí vyjádřit mohl, tuto možnost tedy žalobce neměl pouze (resp. nejpozději)
při ústním jednání. Žalovaný uvádí, že stavební zákon (ustanovení §88 odst. 1 písm. b) zákona
č. 50/1976 Sb.) připouští dodatečné povolení stavby postavené bez stavebního povolení, jestliže
stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady
a doklady vyžadované stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti
o stavební povolení, a pokud prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména
s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými
požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními
předpisy. Stavební úřad v průběhu řízení zjistil naplnění všech podmínek pro dodatečné povolení
stavby a dodatečné povolení mohl vydat.
Žalovaný nesouhlasí s důvody uváděnými stěžovatelem a naopak se ztotožňuje se závěry
krajského soudu, kasační stížnost nepovažuje za důvodn ou a navrhuje proto, aby ji Nejvyšší
správní soud zamítl. Důvodům uvedeným v kasační stížnosti spočívajícím podle stěžovatele
v důvodech podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. nelze podle žalovaného
přisvědčit.
K vyjádření žalovaného zaslal stěžovatel stanovisko, v němž poukazuje na to, že si je plně
vědom toho, že řízení bylo vedeno pouze na stavbu nového ocelového schodiště, zastřešené
podesty a plošiny s el. vrátkem postavených jako náhrada původního schodiště, jeho kasační
stížnost přitom směřuje pouze proti výroku, kterým se výstavba předmětného schodiště a plošiny
s el. vrátkem dodatečně povoluje a současně se vydává souhlas s jejím užíváním. Stěžovatel
poukazuje opětovně na to, že stavebník však postavil tuto stavbu bez stavebního povolení v těsné
blízkosti vysokého dubu, který se nachází na pozemku par. č. 408/2, který je ve spoluvlastnictví
stěžovatele, o svém záměru nikoho ze spoluvlastníků stavebník neinformoval, nesdělil však ani
o to, že v důsledku této stavby bude v souladu s ust. §415 občanského zákoníku požadovat
pokácení vzrostlého dubu, který schodiště s plošinou a el. vrátkem ohrožoval. Stěžovatel poté,
kdy mu odbor výstavby a ŽP MěÚ Bechyně (stavební úřad) sdělil, že na tuto stavbu nevedl žádné
řízení, podal dne 20. 4. 2006 podnět k odstranění této stavby a legitimně očekával, že on i další
spoluvlastníci mezujících pozemků budou účastníky příslušného správního řízení, což se nestalo,
nebyl ani informován o vydání dodatečného povolení stavby, přitom správní orgán II. stupně
pokynem čj. KUJCK 13095/2007 OREG/8 ze dne 9. 7. 2007 tak podřízený správní orgán
zavázal. Stěžovatel se až dodatečně domohl účasti na řízení na základě rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2009, čj. 10 Ca 160/2008- 60. Dne 3. 12. 2009 však zaslal
stavební úřad stěžovateli pouze své původní rozhodnutí o dodatečném povolení stavby
a souhlasu s užíváním ze dne 23. 4. 2007; teprve až dne 13. 5. 2010 ho informoval o pokračování
v řízení v předmětné věci a pozval jej k ústnímu jednání na den 4. 6. 2010 (doručeno 24. 5. 2010),
přitom ačkoli se stěžovatel včas a řádně omluvil a nabídl několik dalších termínů, stavební úřad
mu nevyhověl a dne 23. 6. 2010 vydal dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním. Stěžovatel
poukazuje na to, že mu ve smyslu občanského zákoníku vzniká povinnost zabraňovat vzniku
škod na předmětné stavbě umístěné v těsné blízkosti jen velmi obtížně obhospodařovatelného
lesního pozemku. Stěžovatel poukazuje stran samotné výstavby schodiště na skutečnost,
že již původní schodiště bylo postaveno zřejmě bez stavebního povolení, neboť nebylo zjištěno
původní stavební povolení a ostatní písemnosti z archivu; nemůže proto souhlasit se závěrem
krajského soudu, že správní orgány se neměly zabývat otázkou, zda byla stavba před chozího
schodiště povolena v souladu se zákonem. Pokud tomu tak nebylo, mělo na stavbu předmětného
schodiště, dokonce i na změnu stavby proběhnout územní řízení nebo alespoň řádné stavební
řízení, jehož účastníkem měl stěžovatel být; místo toho proběhlo po uze řízení o dodatečném
povolení stavby, v němž se stěžovatel neměl možnost k umístění stavby vyjádřit. Otázkou
dle stěžovatele je, zda neměl správní orgán postupovat přitom již podle nového stavebního
zákona č. 183/2006 Sb., když řízení o odstranění stavby zahájil z vlastního podnětu v roce 2006,
v této souvislosti poukazuje stěžovatel na ust. §76 odst. 1 cit. zákona, v němž se stanoví,
že umísťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území a chránit
důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.
Stěžovatel rovněž poukazuje na nepravdivost stavební dok umentace předložené stavebníkem,
když se v ní uvádí, že byl vyměněn původní vrátek za nový, což vzbuzuje nepravdivý dojem,
že na místě nového schodiště s plošinou již nějaké schodiště bylo. Stěžovatel má za to, že správní
orgány zneužily ustanovení §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., které je citováno
v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 23. 6. 2010, čj. BE-4327/2010, sp. zn. 483/2007/VaŽP
k tomu, aby obešly ust. §59 odst. 1 písm. d) cit. zákona, resp. ust. §109 odst. 1 písm. d)
zák. č. 183/2006 Sb., a odňaly mu možnost vyjádřit se k věci, stavebníkovi naopak bylo přiznáno
absolutní právo rozhodnout o umístění stavby.
Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že mu navíc krom již zmíněné povinnosti dle §415
občanského zákoníku vzniká i dle §420 tohoto zákona odpovědnost za škodu na objektu,
způsobenou např. pádem stromu či jiným poškozením schodiště s výtahem, a dokonce
i odpovědnost za zdraví či smrt osob. I přes tyto závažné dopady mu byla odňata možnost
k předmětné stavbě se vyjádřit.
III. Podstatné skutečnosti ze spisového materiálu
Z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že dne 15. 9. 2006 byl proveden na p. st.
p. č. 405/l v k. ú. Bechyně státní stavební dohled. Výsledkem bylo zjištění, že u stavby skladu
nacházejícího se u hranice st. p. č. 408/2 bylo zhotoveno ocelové schodiště s výtahem
bez příslušného povolení. Stavební úřad vydal oznámení o zahájení řízení o odstranění
stavby schodiště k budově skladu podle ustanovení §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona
č. 50/1976 Sb., dne 6. 11. 2006. V rámci tohoto řízení podala společnost ECODESIGN, spol.
s r. o. (stavebník) žádost o dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním stavby schodiště
k budově skladu na p. st. p. č. 405/1 v k. ú. Bechyně. Stavebník předložil projektovou
dokumentaci, rozhodnutí Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí č. j. S-META
68407/2006 OŽP/Ze 3 ze dne 14. 11. 2006, rozhodnutí Městského úřadu Tábor, odboru
rozvoje. č. j. S-META 59366/2006 OR/Fr 6 ze dne 13. 11. 2006. Stavební úřad vydal dne
23. 4. 2007 rozhodnutí č. j. BE -482/07/VaŽP/Ši, kterým podle ustanovení §88 odst. 1 písm. b)
cit. stavebního zákona dodatečně povolil stavbu schodiště a výtah k budově skladu v Bechyni
na pozemku st. p. č. 405/1. Stěžovatel nebyl v tomto řízení považován za účastníka řízení
a nebylo s ním jednáno. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno stěžovatelem a p. H. P. dne
18. 4. 2008 odvolání. Toto odvolání bylo kvalifikováno jako odvolání nepřípustné a bylo
rozhodnutím ze dne 11. 6. 2008 zamítnuto. Na základě žaloby proti tomuto rozho dnutí Krajský
soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 10 Ca 160/2008 ze dne 13. 2. 2009 toto
rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že stěžovateli
postavení účastníka řízení náleželo. Odvolání spolu se spise m bylo dne 15. 4. 2009 vráceno
stavebnímu úřadu, který pokračoval dále v řízení.
Stavební úřad dne 3. 12. 2009 dodatečně zaslal rozhodnutí ze dne 23. 4. 2007 stěžovateli,
proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo postoupeno žalovanému. Žalovaný
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 23. 4. 2007, č. j. BE-482/07/VaŽP/Ši, zrušil a věc vrátil
stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad dne 13. 5. 2010 vydal oznámení
o pokračování řízení a na 4. 6. 2010 nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením, v oznámení
vyzval účastníky, jakož i dotčené orgány k uplatnění námitek při ústním jednání. Oznámení bylo
stěžovateli řádně doručeno, dále bylo doručováno stavebníkovi, MěÚ Tábor, odboru životního
prostředí a též odboru místního rozvoje. Stěžovatel oznámil dne 28. 5. 2010, že se jednání
nemůže zúčastnit; současně se ve svém podání vyjadřoval zejména ke stavbě skladu s přístavbou
schodiště na pozemku p. č. 405/1 z roku 1985, poukázal na to, že nebylo s ním již tehdy jednáno
jako s účastníkem řízení, požádal proto, aby na jednání konaném v jiném termínu mu mohly být
dány k dispozici dokumenty týkající se původní stavby, tak i nově postavené budovy, a dále také
stanovisko orgánu lesní správy, neboť nově postavený objekt je umístěn v ochranném pásmu
lesa.
Stavení úřad na vyjádření stěžovatele nereagoval, ústní jednání dne 4. 6. 2010 proběhlo
(dle protokolu nebyly připomínky ze strany dotčených orgánů vzneseny), následně bylo dne
23. 6. 2010 vydáno rozhodnutí č. j. BE-4327/2010, kterým stavební úřad dodatečně stavbu
povolil a vydal souhlas s užíváním. Ve výroku III rozhodnutí zamítl námitky stěžovatele ze dne
18. 12. 2009 a ze dne 28. 5. 2010. Ze spisu se podává, že dne 18. 12. 2009 podal stěžovatel
již své první odvolání, o němž již bylo rozhodnuto a které bylo předmětem soudního
přezkoumání – pozn. soudu. V části odůvodnění tohoto výroku stavební úřad obsáhle popisuje
veškerý dosavadní průběh řízení, a poněkud nepřehledně glosuje obsah prvně podaného odvolání
a stávající řízení. Jak se s námitkou datovanou ke dni 18. 12. 2009 vypořádal, není zcela
jednoznačně seznatelné, neboť se zde omezil pouze na konstatování, že stavební úpravy
jsou již provedeny, vzhled stavby se změnil, ale nezměnil se způsob jejího užívání a stavbou
nebude dotčeno vlastnické právo vlastníků sousedních pozemků. Co se týče relevantní námitky,
za kterou stavební úřad považoval vyjádření stěžovatele ze dne 28. 5. 2010 stavební úřad
konstatoval, že pečlivě vážil, zda další jednání by mohlo být prospěšné a vážil, zda se pokusit
o smírné odstranění rozporů mezi stavebníkem a stěžovatelem, přitom dospěl k závěru,
že by zřejmě nemohlo dojít k vyřešení námitek a ke shodě a další jednání by pouze vedlo
k průtahům v řízení. V odůvodnění stran námitky a vzneseného požadavku na dokumentaci
a stanovisko lesní správy stavební úřad nikterak v odůvodnění svého rozhodnutí nereaguje, pouze
odkazuje na protokol z ústního jednání a uvádí, že stěžovatel nedoručil žádné námitky
a připomínky.
Proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým byla stavba dod atečně povolena
(resp. nesprávně bylo uvedeno, že se vydává „dodatečné stavební povolení“) podal stěžovatel
dne 12. 7. 2010 odvolání (ze dne 9. 7. 2010); v něm namítal, že bylo rozhodnuto nezákonně,
neboť stavební úřad neměl k dispozici stavební dokumentaci, popř. podklady dokládající
existenci původního stavu (údajně dřevěného vnějšího schodiště a další podklady týkající
se stávající budovy skladu z roku 1984 a její následnou přestavbu, atd., namítal, že byla povolena
přístavba vnějšího schodiště a výtahu k právně neexistující budově, poukázal na případ
(pád káceného stromu v roce 2003), kdy bylo postaveno na jisto, že tehdejší vlastník pozemku
(právní předchůdce stavebníka) nebyl schopen předložit pojišťovně kolaudační rozhodnutí
k budově a skladu a dále konstatoval, že zjistil, že žádné povolení nebylo vydáno a stavební úřad
žádné řízení nevedl, a dále, že žádné dokumenty stavby v archivu nejsou uloženy.
O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný
posoudil, zda stavba není v rozporu s veřejným zájmem, rovněž přitom doplnil podklad
pro své rozhodnutí, a to o souhlas orgánu vodního hospodářství jako příslušného
vodohospodářského úřadu, který sdělil, že netrvá na udělení souhlasu podle ustanovení
§17 vodního zákona, a to s ohledem na existenci dřívějšího schodiště (jednalo se o úpravy
stávajícího schodiště, postaveného nově z nového materiálu na původním místě) a dále proto,
že se z hlediska vodních a odtokových poměrů nic nezměnilo. Účastníci řízení vč. stěžovatele
byli žalovaným informováni o tom, že byly shromážděny podklady pro rozhodnutí
a byl jim stanoven termín, do kterého se mohli ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí
vyjádřit, případně uplatnit návrhy a připomínky.
IV. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud a priori musí konstatovat, že stěžovatel stěžejní kasační námitky
směřuje dílem do řízení, které není předmětem projednávané věci, a proto se jimi nelze zabývat,
dílem se jedná o kasační námitky nepřípustné.
Bylo-li v dané věci vedeno řízení o odstranění stavby dle §88 odst. 1 písm. b) stavebního
zákona a stavební úřad dospěl k závěru, že nepovolenou stavbu lze dodatečně povolit, nevydával
dodatečné stavební povolení; nelze proto zkoumat, zda a jaké dokumenty měly či neměly být
zjištěny a zda stavební řízení bylo vedeno v intencích zákona. Již sama skutečnost, že je vedeno
řízení o odstranění nepovolené stavby implikuje skutečnost, že řízení řádně vedeno nebylo.
Stavební zákon tedy legitimně umožňuje dodatečné povolení stavby postavené bez stavebního
povolení s tím, že zásadní pro rozhodnutí ve věci je pouze to, zda existence nepovolené stavby
je či není v rozporu s veřejným zájmem, zda ji lze dodatečně povolit anebo je třeba nařídit její
odstranění. Předmětem řízení v dané věci tedy bylo nikoli stavební řízení o vydání stavebního
povolení (tj. povolení stavby), které stěžovate l zpochybňuje, ale odvolání proti rozhodnutí,
kterým byla stavba dodatečně povolena a byl vydán dodatečně souhlas s jejím užíváním. Stran
první stěžovatelovy námitky, konkr. podání vědomě nepravdivé informace o stavu původní
stavby, Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že tato námitka se týká původního schodiště;
projektová dokumentace k němu, příp. stavební povolení multifunkčního objektu, nebylo
podkladem k rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení ke schodišti a výtahu k budově
skladu a povolení k jejich užívání, a není tedy předmětem řízení. Přestože, jak stěžovatel v kasační
stížnosti sám uvádí, si je stěžovatel vědom, že správní řízení bylo vedeno pouze ohledně stavby
nového schodiště, zastřešené podesty a plošiny s elektrickým vrátkem, jeho námitky a připomínky
se týkají původního schodiště a tvoří hlavní část jeho kasační stížnosti. Tyto námitky nejsou
důvodné.
K stěžovatelově další námitce, a to nevyhovění žádosti o odložení místního šetření
a ústního projednání věci, je především nutno poznamenat, že se jedná o důvod, který stěžovatel
uplatnil poprvé až v kasační stížnosti; jedná se o nepřípustné novum, k němuž kasační soud
nemůže přihlédnout (§104 odst. 4 s. ř. s.). Námitku stran nevyhovění žádosti stěžovatele ve věci
místního stěžovatel neuplatnil ani ve správním řízení, konkr. ve svém odvolání, ale ji nezmiňuje
ani později v žalobě a v řízení před krajským soudem.
Řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a je na žalobci,
zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho
práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv; je rovněž na něm jaké žalobní námitky
uplatní a v jakém rozsahu vymezí vady rozhodnutí, které žalobou napadá. Žaloba musí kromě
obecných náležitostí podání, uvedených v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., obsahovat nejen tvrzení o tom,
že žalobce byl zkrácen na svých právech, ale i specifikaci toho, jakými porušeními zákona
v napadeném rozhodnutí byl žalobce na svých právech zkrácen, tedy uvedení důvodů,
v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu (§71 odst. 1 písm. a) a ž f)
s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že stěžovatel námitku stran nevyhovění jeho žádosti o přeložení
termínu místního šetření neuplatnil ani v odvolání, ale ani v žalobě, nemohl se jí zabývat
ani krajský soud, neboť přezkoumává žalobu pouze v rámci žalobních bodů (§75 s. ř. s.).
Tím méně ji mohl posoudit soud kasační.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje nad rámec uvedeného,
že se stěžovatelem bylo v řízení, které je předmětem věci nyní projednávané, správní orgány
řádně jednaly, byl řádně vyrozuměn o zahájení řízení, nebylo mu tedy upřeno právo vyjadřovat
se k podkladům pro rozhodnutí, uplatňovat námitky, a to kdykoli do vydání žalobou napadeného
rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem
uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu důvodné;
napadený rozsudek je přezkoumatelný a netrpí vytýkanými vadami, krajský soud se s veškerými
námitkami stěžovatele řádně vypořádal.
Protože v řízení před krajským soudem nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační
stížnost byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 od st. 1 s. ř. s., ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení
nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. dubna 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu